Články

- Knižní novinky -

AMI chlapec z hvězd (Enrique Barrios)

    „Není snadné napsat ve třinácti letech knihu. Ami mi však řekl, že jestli ho chci ještě vidět, měl bych napsat knihu o tom, co jsem s ním zažil. Varoval mě, že jen málo čtenářů mi bude rozumět. Řekl, že pro většinu lidí je snazší uvěřit spíše hrozným a smutným věcem než těm krásným a zázračným.
    Doporučil mi raději napsat, že tohle všechno je vymyšlené, abych se vyhnul problémům. Dám na něho: takže - tohle je můj příběh nebo pohádka, jak chcete...“

    Tak začíná své neuvěřitelné vyprávění malý Jihoameričan Pedrito. V jeden letní podvečer sedí u moře na skále a vidí, jak nad mořem přistává UFO. Z lodi vystoupí bělovlasý kluk přibližně stejného věku. Mezi chlapci se rozvine neobvyklý rozhovor a mimozemšťan Ami pozve Pedrita na vesmírnou procházku ve své lodi. Pedro zažije nevídaná dobrodružství a zasvěcení do tajů vesmíru i Země - poznává vyvinuté bytosti a civilizace, které plně a radostně vnímají každý okamžik života a řídí se zákonem bezpodmínečné lásky.

Hned po prvním vydání se stala knížka bestsellerem v celé Jižní Americe.
Krátká ukázka z knihy
    „Někteří říkají, „jak nahoře, tak dole“ - chtějí tím dokázat, že je-li zlo tady, tak tam bude taky. Ale tam nahoře to není jako tady dole, stejně jako si nemusí být podobná dvě různá místa, dvě čtvrti jednoho města - jedna může být poklidná a druhá plná zlodějů a kriminálníků. Když civilizace dosáhne určitého stupně rozvoje, bytosti přestávají páchat hrůzné věci a zločinci vymizí, protože nikdo si nechce vzájemně škodit. Je mnohem snazší objevit technologii na výrobu bomb než na stavbu mezigalaktických lodí. A jestliže nějaká civilizace nerozvine solidaritu, dobrotu a moudrost, a přesto dosáhne vysoké vědecké úrovně, dříve nebo později využije většinu svých znalostí proti sobě. A to dlouho předtím, než by byla schopná navštívit jiné světy. Vesmír není žádný sebevrah - nikoho, kdo by šel proti vyššímu smyslu života, nenechá dlouho růst ani přežít.“

„Ale třeba by se na nějaké jiné planetě mohly zachránit nějaké zlé příšery, jen tak náhodou…“

    „Náhodou? Nic není náhoda, Pedrito. Vesmír je odrazem dokonalého vyššího řádu, vše má určitou příčinu a svůj nezbytný účel. Existují matematické zákony, které se uplatňují úplně všude, a ovlivňují i vývoj jednotlivých civilizací ve vesmíru. A nakonec se všechny necitlivé civilizace, které nejsou založené na solidaritě, zničí samy ve chvíli, kdy dosáhnou určité úrovně vědeckého pokroku, aniž by porozuměly vyšší logice. Jinými slovy - když vědecká úroveň nějakého světa přesáhne míru solidarity, jež tam existuje, poté takový svět zničí sám sebe.“

„Míru solidarity?“

Chápal jsem jasně, co je vědecká úroveň civilizace, ale nechápal jsem, co je to míra solidarity.

    „Solidarita neboli soudržnost má své kořeny v lásce, Pedro. Dá se říct, že solidarita je láska, přízeň a náklonnost. Soudržnost, náklonnost, láska a něha, již vyzařují některé bytosti, je velmi jemná energie, ta nejjemnější vůbec. Máme i přístroje na její měření.“

„Opravdu?“

    „Samozřejmě, protože láska je síla. Je to vibrace, která prostupuje celým vesmírem a zároveň jej vytváří, jak uvidíš později. Dalo by se říct, že láska je jako vitamin, jejž potřebují všechny živé organismy. A čím jsou vyvinutější, tím více jej potřebují.“


Vydáno:   25. 12. 2012

Přečetlo:  1783 čtenářů



Komentáře k článku...
Předmět:
Datum:
Jméno:
¤ SkeptikalMouse
25. 12. 2012 19:25
iveta
¤ ad iveta
25. 12. 2012 19:11
SkepticalMouse
¤ hm
25. 12. 2012 17:05
iveta