    Protože celý život je jen cestou přes pustinu krize. První z dopisů, jichž najdete v knize rovných 29, není příliš optimistický. To asi proto, abyste od této publikace jednoho ze nejúspěšnějších španělských autorů, nečekali nějaký návod na zázrak. Je to ale návod, jak si ze života učinit alespoň sérii nadějí na zázraky.

    O tom totiž celý náš život je. Neustálou sérií hupů nahoru a dolů… Bohužel.
    Nebudu tedy autorovi křivdit a zakončím tento článek jedním citátem, který použil a který je právě tou pravdou, kterou ve chvíli krize a ublížení slyšet rozhodně nechceme:

    „Naděje má dvě nádherné děti.

    Jmenují se zlost a odvaha; zlost, když vidíme, jak věci vypadají, a odvaha nedovolit, aby to tak pokračovalo.“

    Autorem tohoto citátu je Svatý Augustin…. Možná, že pro život samotný postačí si pamatovat právě toto. Zlost musí vystřídat ta odvaha, jinak… jinak je náš život ztracen.

    Podnětná kniha, která budí odvahu i nastavuje kruté zrcadlo každému, kdo se pod tíhou krize raději hroutí a hází vinu na jiné. Snad i pro takového člověka stojí za to si Dobrou krizi přečíst. Minimálně proto, aby byl konfrontován s jiným úhlem pohledu. Protože ten, který má Álex Rovira může být cestou ven ze začarovaného kruhu.

    Přiznám se, že tato kniha ve mně někdy a chvílemi evokovala zlost. Byla to snad zlost na mě samotnou, že třeba ne vždy jsem schopna a OCHOTNA se s krizemi vypořádat pochlapsku?

    Mimochodem, je tu opravdu znát mužský přístup ke krizovým situacím, takže onen důvod mohl být i v tom, že jsem prostě žena.

    Snažila jsem samu sebe nějak omluvit a přišla jsem k závěru, že jsem naštvaná na lidskou společnost obecně. Já přece nechci nikomu škodit, on ten sen o životě v lásce je možná snem většiny lidstva. Proč to tedy nefungujeme. Proč jsme podle autora jen prázdné nádoby - konzumní a výrobní prostředky. No fuj?! To je nějaký život?

    Milovat znamená odvahu. I v lidské špíně. Álex Rovira tu uvádí jeden z extrémních příkladů ze druhé světové války:

    „Před nacistickým vyhlazovacím plánem chtěla zachránit především děti. Dokázala to a ani na chvíli neochabla a nevzdala se. Vyvážela je v sanitkách jako oběti tyfu, v odpadkových koších, pytlích brambor, v rakvích… V jejích rukách se vše dočasně měnilo v únikovou cestu…“

    Tato publikace je naléhavou zprávou o stavu dnešního světa a o možné únikové cestě ven. Rozhodně stojí za přečtení.

Vydalo nakladatelství Synergie Publishing SE, 2012,
www.synergiepublishing.com

Vydáno: 21. 11. 2012

Přečetlo: 1603 čtenářů

Zdroj:

Autor (vložil): Renata Petříčková

Zpět na články..

Komentáře k článku...

Zatím žádné komentáře..

Nejste přihlášen(a)