    Michaela Kudláčková (1968) je autorkou knihy Jak se modlí čarodějky, a kdo Míšu do té doby neznal z jejích článků na jednom webu pro ženy, musel být touto knihou nadšen. Tím, jak do této knihy autorka dala kus svého srdce a své moudrosti. Dnes je majitelkou svého vlastního webu pro ženy s (ne)tradičním názvem Popelky.cz, zabývá se ezoterikou a píše další knihy.

    V brzké době vyjde její kniha dětských horoskopů, což bude taková příručka pro rodiče. Jmenuje se „Neslibujte Pannám hady“. Připravuje také netradičního průvodce o tajemných a léčivých místech v Praze, jež se navíc bude překládat do třech jazyků a má rozdělanou mám knihu „zvířecí rozhovory“ nebo plánuje astro-kuchařku. No… máme se nač těšit.

Míšo, poprvé jsem se s tvým světem magie, tarotu a run setkala na stránkách jednoho ženského magazínu. Tvé články a názory nebyly úplně konvenční a právě to k tobě přitáhlo pozornost. Cítila jsi to trochu jako risk, psát na do té doby běžný web pro ženy o runách, kartách a magii?

    Necítila a měla jsem. Vlítla jsem do toho s hrdostí a přesvědčením a dostala jsem sprchu. Pamatuji si na tu dobu a bylo to ohromně těžké. Měla jsem strašně málo čtenářek a ještě méně příznivců. Když bych to měla říct úplně natvrdo, tak mě vlastně v podstatě vypískali. A já brečela. Jé jak já u každé diskuze brečela. :)) Tehdy byl šéfredaktorem Pavel Miškovský. A on pokaždé říkal: „Je to dobrý, ony to čtou, zvyknou si a ty to prostě nečti, když ti to ubližuje“. Jenže to nedalo. No a pak se to začalo otáčet. Prožila jsem ne raketový, ale velice pozvolný obrat. O to víc jsem si stíhala uvědomovat všechno kolem. Být vděčná za každý kladný ohlas, za každý přátelský a třeba pochvalný či souhlasný příspěvek. Dnes mám mezi těmi, kteří byly někdy rozpačití a jindy zcela odmítaví mnoho přátel a lidí, kterých si nesmírně vážím.

    Začala jsem prostě tehdy na tom magazínu zřejmě s něčím, co bylo tak jiné, že to chtělo čas, aby to v čtenářích získalo místo a prostor.

Jak sis třeba tyto články dokázala prosadit u šéfredaktorů…?

    Ale snadno. Pavel byl nakloněný všemu, co je nové. Je to velký novátor. Později, když odešel, to mnohdy nebylo jednoduché. Musela jsem hodně vysvětlovat a taktizovat, a ne pokaždé se to povedlo. Nejsem zase takový taktik. Ale víceméně se to dařilo, takže taky pohoda.

Byla jsi prý divná už jako dítě? Jak se vůbec snoubí extrovertní dítě - dětská herečka a celkem introvertní dítě, v dnešní době moderně řečeno, třeba indigové nebo podobně… Jde to vůbec dohromady?

    Tak musí :)) - Myslím si o sobě, že jsem dodnes takový introvertní extrovert. Je to hlavně o tom, že mám hrozně ráda lidi a moc ráda pro ně pracuji. Jsem šťastná, když mohu pomoct, když moje práce, ať už psaní, nebo duchovno někomu usnadní cestu, když jsem něco platná. Ráda se dívám na šťastné lidi a na tváře těch, kdo se třeba zbavili nějakého trápení. Na druhou stranu lidskou společnost ve smyslu zábavy vlastně nevyhledávám a jsem ráda, že mohu psát o samotě. Když si potřebuji odpočinout, vyhledám samotu. Jsem ráda sama, ale nemohla bych být osamělá. Lásku, souznění a dotek pokládám za nejdůležitější potravu pro lidskou duši i pro tělo.

Jednou jsi čtenářky svého magazínu učila vidět auru, nebo se o to alespoň pokusit. Zaujal mne tvůj názor, že NYNÍ to už neděláš, nedíváš se na lidi tímto způsobem, protože ti přijde příliš intimní, příliš osobní… Proč?

    Ne, že bych to vůbec nedělala, ale dělám to minimálně. Ono není špatně vědět, kdy je člověk naštvaný, kdy chápe, co říkáš, kdy lže, kdy může být nebezpečný a podobně. Ale prohlížet si aury na potkání, mi přijde opravdu jako zasahování do jakéhosi intimního prostředí každého člověka.

A existují výjimky nebo situace, kdy si aura toho dotyčného doslova volá o pomoc a zjevuje se ti bez tvého přičinění?

    Ne, to bez přičinění nejde. Ty musíš dát zrak do určité polohy, velmi podobné té, kterou je třeba zvolit na prohlédnutí takového toho obrázku, co se tváří třeba jako spadané listí, a pak z něho začne vystupovat třeba budova - jistě ty obrázky znáš. Čili samo to nejde. Lze ale vnímat energii člověka. A to chodí samo a nejenom mě.

Média si o tobě vytáhla informaci, že se živíš „výukou runového písma.“ Můžeš to nějak vysvětlit, co se mi v životě zlepší, pokud se runové písmo naučím?

    Zajímají mě staré civilizace a staré kultury. Runy jsou nejenom písmem, které se dá číst, ale také velmi mocnými zářiči. Je to celá mytologie, kterou je třeba vzít za svou. Teprve tehdy se Ti cosi na životě změní. Ale to se stane pokaždé, když pochopíš myšlení a vývoj nějaké kultury. To Tě obohatí, rozšíří pohled o možnost dívat se očima jiné civilizace. Posuzuješ pak věci jinak. Jejich měřítkem hodnot, prostřednictví jejich víry. A tu buď můžeš přijmout, nebo nemusíš. Já ji přijala.

Také vykládáš tarotové karty. Jaké máš, s jakými pracuješ a proč?

    Mám Thovtův Tarot pana Crowleyho. Je to jeden z nejsilnějších Tarotů, a také jeden z nejsložitějších, když nepočítám Osho zen Tarot. Myslím, že pan Crowley, ať už se o něm píše cokoli a ať už to měl v životě hozené jakkoli bal velký mág a že s pomocí paní Harrys vytvořit něco, co je silnější než lidské podvědomí. Co dokáže zasahovat někam, kam bychom se jinak těžko dostávali. Změní to člověku život - ale ne k horšímu, pokud zůstane nohama na zemi. Je prapůvodně egyptská věc a egyptská magie, je historicky jednou z nejsilnějších vůbec.

Jsi svolná jiným karetním sadám? Máš v sobě tu chuť zkoušet v tomto oboru nové?

    Ale jasně, mám hrozně moc tarotových sad a vykládacích karet. Moc ráda se učím a je mi naprosto jasné, že pracuji s oborem, který nikdy v životě nelze úplně vyčerpat. Nikdo rozumný, kde v tomhle pohybuje, nemůže nikdy říct, že už všechno popil, a že se nemá co učit. A to je báječné. Pro lidi, pro klienty používám ale pouze Thovtův Tarot a občas Symbolon.

Nezažila jsem na vlastní kůži (a teď nevím, jestli bohužel, nebo bohudík :))), ale tvé výklady jsou prý jednou velkou smrští. Kudy k tobě prýští ty informace? Mimochodem často velice konkrétní?

    Mohla bych teď na tomhle místě tvrdit, že je to jakési napojení, nebo sosání Universa, ale bylo by to pokrytecké. Ve skutečnosti se, Reni už patnáct let snažím přijít na to, na jakém principu to vlastně funguje. A nevím to. Připadám si jako někdo, kdo umí dobře řídit auto, umí se dostat kam potřebuje a umí to naučit druhé, ale naprosto nechápe sílu, která způsobuje, že když sešlápne plyn tak že se to rozjede. Používám něco, co funguje, umím s tím pracovat, ale naprosto nevím, jak je to možné. :))

Máš po výkladu pocity únavy nebo naopak nabití?

    Jsem často hrozně vyčerpaná. Jsou lidé, kteří mě zatíží míň a jsou klienti, po jejichž odchodu si sotva dokážu uvařit kafe. Oni za to ale nemohou. Pokaždé musím skrz toho člověka, do něho, vnímám jeho pocity, jeho trápení, často mě při tom bolí i žaludek. S klientovým dovolením skrz jeho bytost jdu i do jiných lidí, do jejich pocitů…a to je strašně namáhavé. Jinak to ale nejde, jestli to má tomu člověku pomoct, jestli to k něčemu má být. To vyčerpání je ale jen na chvilku. Stačí mi Slunce, lehnout si na chvíli na zem, dotýkat se jí a je to pryč. Odejde to. Přes to si ale neberu víc, než tři lidi na den.

Když vykládám karty, u některých lidí cítím nádhernou energii a i když jim neřeknu nic hezkého, vím, že je to ku prospěchu. U jiných cítím úplně fyzický odpor k výkladu na jejich situaci. Jak by měla podle tebe kartářka řešit situaci, kdy nemá chuť na výklad pro někoho…

    Nemůže nemít chuť, a pokud ano, klient by to neměl vůbec zaznamenat. Je to špatné. Často za mnou chodí lidé, kterým kdosi odmítl vyložit. Kdybys viděla, jak jsou vyděšení. Myslí si, že jsou prokletí, nebo že brzy zemřou a tak. To by se vůbec nemělo stávat. Jsme tady od toho, abychom pomohli. A třeba vysvětlili, co ten člověk dělá je špatně, že by měl změnit způsob myšlení. Je to ale na něm, zdali to pak udělá. Nejme tu od toho, abychom ty lidi soudili. Navíc nikdy nemůžeme vědět, jak náš výklad na koho zapůsobí, co pak udělá. A do jisté míry jsme za to zodpovědné.

Vykládáš sama sobě, nebo si necháváš život plynout jen tak..?

    To víš, že si vykládám. Ale jen na to, co chci a potřebuji skutečně vědět. Totiž, čím víc o tom člověk ví, tím opatrnější má přístup. Vím, že když se zeptám, jestli můj vztah vydrží, musím být připravená na jakoukoli odpověď. A jestliže nejsem, pak se raději neptám. Navíc, určité předpovědi lze změnit změnou přístupu. Naše chování v přítomnosti tvoří naši budoucnost. Chci-li tedy změnit budoucí událost (není-li to karmicky dané) musím změnit přítomnost. Je jen málo věcí, které jsou dané a přes které nejede vlak. Také proto se Tarot vykládá, aby člověk, věděl, co mu přinese budoucnost, pokud cosi udělá, a je-li to špatné, může to neudělat a budoucnost bude vypadat jinak.

Míšo, moc ti děkuji za rozhovor i chvíle, které jsem s tebou měla tu čest prožít. Popřeji ti hodně úspěchů v další činnosti, která je velmi různorodá…     Renata P

Děkuju Renátě za uskutečněný rozhovor...     Administrátor

Vydáno: 04. 08. 2012

Přečetlo: 2822 čtenářů

Zdroj:

Autor (vložil): Renata Petříčková

Zpět na články..

Komentáře k článku...

Předmět:

Datum:

Jméno:

¤ Renato

5. 08. 2012 23:47

Dana P.

Číst komentáře