• Kurzy, Akce, Semináře

• Bytosti světla

• Knižní novinky

• Konspirace, teorie

• Kontakty se záhrobím

• Meditace a relaxace

• Poutní tajemná místa

• Prezentace

• Šamanismus

• Svátky a rituály

• Videa

• Vize budoucnosti

• Záhady a tajemno

• Zajímavosti

• Zamyšlení

• Zaniklé civilizace

• Astrální bytosti

• Klinická smrt

• Kontakt se zemřelými

• Minulé životy

• Něčí přítomnost

• Nevysvětlitelné jevy

• Opuštění těla

• Osudové náhody

• Pocit Deja Vu

• Podivní tvorové

• Praktická magie

• Setkání s UFO

• Sny a realita

• Symboly a znamení

• Teorie a myšlenky

• Vnímavá zvířata

• Výklady snů

• Vyvolávání duchů

• Záhadná místa

• Zvláštní schopnosti

• Magie, Hermetismus

• UFO, USO

• Psychologie

• Víra

• Léčitelství

• Zdravé stravování

• Volnomyšlenkáři

• Esoterické filmy

• Esoterické knihy

• Esoterická hudba

• Vaše kresby

• Úkazy na fotografiích

• Foto zajímavých míst

• Ikonka webu

• Informační témata

• Testy schopností

• Ankety na webu

• Facebook

• Fáze měsíce

• Sluneční aktivita

• Počasí - mapka

Články

- Zajímavosti -

    Necronomicon je smyšlený grimoár, jenž vystupuje v příbězích hororového spisovatele H. P. Lovecrafta.Údajný autor Necronomiconu, „šílený Arab“ Abdul Alhazred, byl zmíněn již předchozí rok v díle Bezejmenné město (The Nameless City). Mohlo by se zdát, že kniha beze jména objevující se v povídce The Statement of Randolph Carter (1919) byl Necronomicon.

    Není jasné, jak Lovecraft dospěl k názvu Necronomicon. Sám tvrdil, že ho napadl ve snu. Někteří jsou však toho názoru, že Lovecrafta v první řadě ovlivnila sbírka povídek The King in Yellow od Roberta W. Chamberse, kde se děj točí okolo tajemné a znepokojující hry v knižní podobě. Nezdá se však pravděpodobné, že by Lovecraft četl tuto knihu před rokem 1927.

    Lovecraft píše, že název Necronomicon v překladu z řečtiny znamená „obraz zákona mrtvých“: nekros - (mrtvý), nomos - (zákon), eikon - (obraz).
Znalec Lovecraftova díla S. T. Joshi uvádí, že Lovecraftova etymologie je „téměř zcela chybná. Zejména poslední část je chybně odvozena, protože -ikon je pouhý adjektivní sufix neuter a se slovem eikon (obraz) nemá nic společného.“ Joshi název překládá jako „Kniha o mrtvých“ či „Kniha třídící mrtvé“.

    V roce 1927 sepsal Lovecraft stručnou pseudo-historii Necronomiconu s názvem A History of The Necronomicon, která vyšla až po jeho smrti v roce 1938.Historie umožnila dalším literátům být konzistentní s tím, jak s Necronomiconem zacházel sám Lovecraft. Podle něj se kniha původně jmenovala Al Azif, což je arabské slovo, které Lovecraft vykládal jako „noční zvuk (hmyzu), který byl pokládán za kvílení démonů“ (jeden z arabsko-anglických slovníků překládá azif jako „kvílení (větru); zvláštní zvuk nebo hluk“).
Podle historie Necronomiconu byl Alhazred „pološílený Arab“, který uctíval lovecraftiánské entity Yog-Sothotha a Cthulhu. Pocházel z jemenského města Sanaa a navštívil ruiny Babylonu. Cestoval za podzemními tajemstvími Mennoferu a zkoumal i „Pustou končinu“ Arábie, kde pod Irem objevil bezejmenné město. V posledních letech svého života žil v Damašku, kde roku 738 před svou náhlou a záhadnou smrtí sepsal Al Azif.

    Necronomicon je zmiňován v mnoha Lovecraftových povídkách a také v rozsáhlejších dílech V horách šílenství (At the Mountains of Madness) a Případ Charlese Dextera Warda (The Case of Charles Dexter Ward). Přes četné zmínky o knize nedává Lovecraft čtenáři moc tušit její vzhled a obsah. Napsal, že „kdyby se někdy někdo pokusil napsat Necronomicon, zklamalo by to všechny ty, kteří se třásli při záhadných zmínkách a něm.“
V Bezejmenném městě (1921) se objevuje rýmované dvojverší připisované Alhazredovi:

    „Co ve věčnosti leží, mrtvé není, v záhadě věků i smrt se ve smrt změní.“
Toto dvojverší se vyskytuje i v povídce Volání Cthulhu (The Call of Cthulhu) (1928), kde se o něm píše jako o citaci z Necronomiconu. Tento „velmi diskutovaný“ rým, jak ho Lovecraft nazývá v Bezejmenném městě, byl též citován jinými autory v jejich vlastních dílech, např. v The Burrowers Beneath od Briana Lumleyho, kde je k tomuto dvojverší přidán dlouhý odstavec.

    Necronomicon je zřejmě velmi obsáhlý, jak se dozvídáme z popisu v povídce Hrůza v Dunwichi (The Dunwich Horror) (1929). V tomto příběhu navštíví Wilbur Whatley knihovnu Miskatonické univerzity, aby nahlédnul do „kompletní“ verze Necronomiconu a ověřil se zaklínadlo, které našel na 751. straně zděděného, ale neúplného svazku Necronomiconu v Deeově překladu, které měl doma.

    Vzhled a rozměry Necronomiconu Lovecraft nikde podrobně neuvádí. Některá vydání jsou psána gotickým písmem. Jinak je často znázorňován jako kniha svázaná v různých kůžích s kováním. Kromě toho jsou některé výtisky „maskované“. Například v povídce Případ Charlese Dextera Warda (The Case of Charles Dexter Ward) (1941) si John Merrit vezme z domácí knihovny Josepha Curwena knihu Qanoon-e-Islam od a ke svému zděšení zjistí, že se ve skutečnosti jedná o Necronomicon.

    Ačkoliv Lovecraft trval na tom, že Necronomicon je zcela smyšlený (a další spisovatelé si ve svých dílech úryvky z Necronomiconu též vymysleli), někteří uvěřili, že se jedná o skutečnou knihu. Lovecraft za svého života dostával dopisy od fanoušků, kteří se ptali na autenticitu Necronomiconu.
Příběhy okolo Necronomiconu vypráví, že jde o neuvěřitelně mocnou a nebezpečnou knihu (takovou, kterou není radno nechat ležet v polici, odkud si ji může kdokoliv vzít a přečíst), je však možné, že tato poznámka v katalogu má mnohem prozaičtější důvod - některé (též vymyšlené) verze této knihy existují, a protože se knihy jako Necronomicon často kradou, může mít tato poznámka za účel pouze zabránit krádežím.

    V roce 1998 byla vydána obsáhlá kniha The Necronomicon Files, která se snaží jednou provždy dokázat, že Necronomicon je čirá fikce. Dopodrobna se zaobírá jednotlivými známými Necronomicony, zejména pak Simonovým, ale i obskurnějšími vydáními. Rozšířené vydání vyšlo v roce 2003.

zdroj: Wikipedia