• Kurzy, Akce, Semináře

• Bytosti světla

• Knižní novinky

• Konspirace, teorie

• Kontakty se záhrobím

• Meditace a relaxace

• Poutní tajemná místa

• Prezentace

• Šamanismus

• Svátky a rituály

• Videa

• Vize budoucnosti

• Záhady a tajemno

• Zajímavosti

• Zamyšlení

• Zaniklé civilizace

• Astrální bytosti

• Klinická smrt

• Kontakt se zemřelými

• Minulé životy

• Něčí přítomnost

• Nevysvětlitelné jevy

• Opuštění těla

• Osudové náhody

• Pocit Deja Vu

• Podivní tvorové

• Praktická magie

• Setkání s UFO

• Sny a realita

• Symboly a znamení

• Teorie a myšlenky

• Vnímavá zvířata

• Výklady snů

• Vyvolávání duchů

• Záhadná místa

• Zvláštní schopnosti

• Magie, Hermetismus

• UFO, USO

• Psychologie

• Víra

• Léčitelství

• Zdravé stravování

• Volnomyšlenkáři

• Esoterické filmy

• Esoterické knihy

• Esoterická hudba

• Vaše kresby

• Úkazy na fotografiích

• Foto zajímavých míst

• Ikonka webu

• Informační témata

• Testy schopností

• Ankety na webu

• Facebook

• Fáze měsíce

• Sluneční aktivita

• Počasí - mapka

Články

- Zamyšlení -

    Docela rád bych znal váš názor na to, co napsala moje dcerka. Dostali ve škole domácí úkol: popis místa a ona si zvolila PEKLO.     Ahoj, jsem Lucy Ferrová. Už moje jméno napovídá, že mám něco společného s peklem. Nebojte, nejsem luciferova dcera. Jsem jedna z mála, až bych dokonce řekla, že jediná, které se povedlo navštívit nebe, peklo a teď být opět na zemi. Tak vám povím, co tam všechno je. CO, VY TO VÍTE?! To si to asi pletete s tím pohádkovým peklem, ty kotle, ve kterých čerti vaří hříšníky, lucifer, tem nejzákeřnější čert, co kdy existoval. Má to něco do sebe, ale já vám povím o tom opravdickém pekle: Co vám budu nalhávat, jojo, jsem po smrti a šla jsem do nebe. Není nebe, jako NEBE.

    TAKŽE: Svět se dělí na tři „části“: ZEMĚ + VESMÍR - to je první, co se děje ve světě snad víte.

PEKLO - to se dělí na:
- HŘÍŠNÉ PEKLO
- PEKELNÉ PEKLO

NEBE - to se dělí na:
- SVATÉ NEBE
- HODNÉ NEBE
- NORMÁLNÍ NEBE (NEBE)

    Po mé smrti jsem byla zařazená do h. nebe a dostala jsem za úkol roztřídit Pánu bohu hříšníky a pekelníky. Zafoukal vítr a jedna listina mi odlétla až k bráně SVATOPEKELNÉ. Šup a listina se řítila do pekla.

    Bránu z jedné strany (z té svaté strany) lemovaly světle modré růže s růžovými lístečky, bílí andělíčci se vznášeli ve stříbřitých oblacích a celá brána měla zlatobronzový podklad. Před branou byly dva zlaté sloupy a na nich sídlili vždy dva strážci, měli dobrý výhled po celém nebi a viděli i do pekel. Víte ono je pravda, že je nebe nad námi a peklo pod námi.

    Takže ups, a já se řítím z nebe do pekla. Co jsem z pádu viděla z druhé strany byla brána celá zkombinovaná do černočervena s oranžovými vzorkami. Vůbec nevím, jak dlouho jsem do černoty padala, jediné, co jsem si z celého pádu pamatovala je to, že ta listina po celou dobu kolem mě kroužila.

    Po dopadu mě děsně bolela hlava, uvědomila jsem si, že už umřít nemůžu. Ujala se mě nějaká osoba, ani nevím, jesti to byla žena, nebo muž. Řekla mi, že se jmenuje Charli a že jí také vyhodili z nebe a že si mám dávat pozor na zdejší skály. Už ani nevím, kde to jsem, byla tu taková tma, že jsem neviděla, jesti mám ne sobě stále svoje oblečení, nebo jestli jsem nahá. Jo jo, bylo tu více lidí než v nebi. Vedle mě byly dva stromy, byly tak ohavně a strašidelně srostlé k sobě. BRR, PŘI POMYŠLENÍ NA TO MI VYSKAKUJE HUSÍ KŮŽE!!! Všude tam okolo nich plápolal divný nazalenalý oheň. Vedle mě se plazil oranžový had se žlutýma očima a ze stromu na mě zírala celá bílá vlaštovka, i lidé neměli svojí pleťovou barvu, byli do modrofialova, možná to vše bylo tím divným světlem, nebo tou tmou! To jsem jen já normální? Vlastně bodeď by ne, když jsem z nebe. Je to tu příšené, shora to vypadalo mnohem lépe! A barevně do černo červena! Zatím to tu je doZELENA!!!! Musím se odsud dostat!! Po mé levici je hustý les, ze kterého se ozývá vytí různých šelem. Hohhou, tam opravdu nepůjdu! Vpravo je několik kopců, snad se tam dostanu, než se setmí a někde tam přespím. Ráno moudřejší večera. Výstup na kopce bude složitý, je tam písek, po něm se špatně šplhá, ale přespat někde musím a měla bych se alespoň nasnídat, to vyřeším ráno.

    Co to tu je? Třeba to jsou hvězdy, vlastně Svět je jako veliká vesnice - údolí, kopce, hory, to je asi VELKÝ VŮZ, a tohle je..... celou noc jsem o tom přemýšlela.

    CO?! Kdo by to řek, i v pekle svítí slunce!!! A tody jsou borůvky! A kde jsou ti pekelníci. To jsem vám asi ještě nevysvětlila, PEKELNÍCI jsou ti, co jsou v pekle dlouho, to asi vysvětloje to zbarvení a do pekla putují i zvířata i rostilny. A HŘÍŠNÍCI jsou ti novějsí, tam to bude snad vypadat lépe a méně strašideně. Přes den vypadají stejně jako lidé v nebi či na zemi. Je to nový život, až umřeme tady, narodíme se na zemi někým jiným, JE TO KOLOBĚH!!! Koukla jsem se přes kopce dál do hříšného pekla. Je výš, než pekelné p. A teď je hezky vidět i naše země na velice prudkém srázu, ale né, už zase ten had, a kde je vlastně ta listina? Achjo, no super, nevím, jak jí mám najít......

    TÁÁÁÁÁÁÁM je!! NA SKÁLE, na šedočerné skále na kopci u toho srázu, to znamená, že se tam musím vyškrábat. Pozor na skály, to říkala ta osoba. Obloha se zatáhla a začalo pršet. Lidé vylézali ze svých úkrytů a všude se rozhořely ohně, zase zelenomodré. Nechci to chápat, jdu pryč! JOJOJO, tak jsem se tahdy rozhodla. Vylezla jsem OPATRNĚ na skálu (byla kluzká, takže jasm několikrát žuchla) čapla jsem tu listinu a už jsem jí nechtěla pustit z rukou. Byla to listina zrovna CHARLIE CHIRISMNOSOVÉ, ŽE BY TO BYLA ONA? To se asi nikdy nedozvím.

    NO, abych to zkrátila, tak jsem kráčela zablácenou cestou, podel ní se tyčily různé druhy keřů a stromků. Překročila jsem hřbety kopců a vkročila do Hříšného pekla. Tam to bylo klidnější, ale néé jako v nebi, vlastně, když se o nebi zmiňuji, proč se nevrátím tam? Tak zaprvé, NECHI procházet tou hroznou pekelnou krajinou, zadruhé, tudy je to kratší a zatřetí nemusím se trmácet do obrovského srázu, já budu šplhat do velikého kopce a nebudu se muset hádat se svatýma andílkama.

    Po dlouhatanananském výšlapu do hnědého kopce jsem se probudila v nemocnici s listinou v ruce. PÁN BŮH MĚ TAM NECHAL ŽÍT DO (DALŠÍHO) KONCE MÉHO ŽIVOTA, PRÝ ZA TO RIZIKO NÁROČNÉ CESTY.

Nechal jsem to tak, jak to napsala. Verze do školy je trochu upravená.