Našla jsem krátký článek řešící rozvzpomínání se na minulé životy. Třeba vás zaujme.

Zdroj: kniha Psychologie budoucnosti, autor: Stanislav Grof, nakladatelství: Perla, 1995.
(Autor je psychiatr zabývající se minulými životy).

Podle Stevensona důvodem, proč si některé děti pamatují na své minulé životy, mohou být dramatické okolnosti provázející proces smrti, zejména pak určitý šok, „který by mohl prolomit ztrátu paměti", což potvrzuje skutečnost, že většina vzpomínek se váže k událostem, po nichž bezprostředně následovala smrt. Christopher Bache ve své knize Dark Night, Early Dawn: Steps to a Deep Ecology of Mind (Temná noc, ranný úsvit: Stupně k hlubinné ekologii mysli) předkládá podrobný rozbor Stevensových kazuistik. Podle jeho názoru se proces umírání skládá z několika etap, přičemž ve Stevensonových případech se jednalo o přerušený a neukončený proces. Dotyčným jedincům se nepodařilo úplně přetnout veškeré vazby na pozemskou rovinu bytí a přesunout se do další dimenze reality. Všichni z nich se znovu inkarnovali v relativně krátkém období a navíc v blízkostí místa, kde žili předtím (Bache 1999).

Tyto děti zpravidla nevěděly nic o tom, co se odehrávalo po jejich smrti v minulém vtělení, což je velice důležitý bod, abychom mohli určit, zdali si tyto podrobnosti nevědomě nerekonstruují telepatickým čtením myšlenek z pamětí osob, které zesnulého dobře znaly, anebo zdali se skutečně jedná o jejich vlastní vzpomínky. Snad nejpádnější důkaz svědčící ve prospěch reinkarnace můžeme nalézt ve Stevensonově posledním díle. Zaměřuje se v něm na skutečnost, že se u těchto dětí často objevují nápadná mateřská znaménka, která přesně odpovídají místům poranění nebo jiných traumatických událostí z minulého života, což bylo také potvrzeno následným nezávislým výzkumem (Stevenson, 1997). Při posuzování těchto důkazů je třeba zdůraznit, že Stevenson své kazuistiky nečerpal jen z prostředí „primitivních" či „exotických" kultur s hluboce zakořeněnou a apriori přijímanou vírou v reinkarnaci, ale také ze západních zemí včetně Velké Británie a Spojených států. Jeho výzkum splňuje nejvyšší kritéria a je vysoce respektován. V roce 1977, odborný časopis Journal of Nervous and Mental Diseases věnoval tomuto tématu celé jedno vydání a jeho dílo bylo rovněž hodnoceno v periodiku Americké zdravotní asociace Journal of the American Medical Association (JAMA).

Spontánní vzpomínky dospělých na minulé životy

Dospělí si nejčastěji vybavují a prožívají vzpomínky na minulé životy během událostí psychospirituálních krizí. Podobné vzpomínky různé intenzity mohou objevovat také ve více či méně běžných stavech vědomí v podmínkách každodenního života. Jejich rozsah se pohybuje od náhlého pocitu, že dotyčný toto místo zná, ačkoli zde v současném životě ještě nikdy nebyl, až po vzpomínky z neznámých časů a míst. Akademická psychiatrie i současné teorie osobnosti jsou pevně zakotveny v materialistickém paradigmatu a proto poplatné „hledisku jediného života". Psychiatři hlavního proudu jsou si existence zážitků z minulých životů vědomi, ale pokládají je za halucinace a bludy, tudíž i za příznaky vážné duševní nemoci, a podle toho je také léčí.

Vzpomínky na minulé životy vyvolávané u dospělých

    Zážitky z minulých životů lze vyvolat pomocí různých technik schopných zprostředkovat přístup do hlubinných úrovní psýché, například meditací, hypnózou požitím psychedelických látek, smyslovou deprivací, cílenou prací s tělem nebo v rámci zážitkových psychoterapií, například během primální terapie, rebirthingu či holotropního dýchání. Tyto zážitky se rovněž vynořují bez toho, že by byly záměrně vyvolávány, často během sezení s terapeuty, kteří se zážitky z minulých životů nepracují anebo dokonce na ně vůbec nevěří. Jejich přítomnost je tudíž pro terapeuty, kteří na takovou situaci nejsou vůbec připraveni, naprostým šokem. Vzpomínky na minulé životy se objevují u různých jedinců zcela nezávisle na jejich dosavadním filosofickém názoru a náboženském přesvědčení. Kromě toho se tyto jevy vyskytují jako souvislé pokračování přesných vzpomínek z období dospívání, dětství, raného věku, porodu i prenatálního vývoje, jejichž obsah lze často spolehlivě ověřit. V určitých situacích se vzpopínky na minulé životy vynořují paralelně nebo střídavě s perinatálními projevy (Grof 1988, 1992).

    Nabízí se celá řada závažných důvodů, abychom mohli předpokládat, že zážitky z minulých životů představují fenomén sui generis, který má význam pro současnou psychologii a psychoterapii pro své poznávací a léčebné možnosti. Prožívající je mohou pociťovat jako naprosto reálné a věrohodné, a často získávají přístup k přesným informacím z různých historických období, kultur nebo dokonce i z konkrétních dějinných událostí. Tyto informace svou povahou a kvalitou často překonávají úroveň vzdělání dotyčného jedince a obsahují velmi specifické detaily, svědčící, že zcela jednoznačně nemohly být získány běžnými cestami. V některých případech bylo možné tyto vzpomínky objektivně ověřit, a to až do úžasné hloubky podrobností. Jak je možné si všimnout výše na příběhu Norberta (viz. str. 83), karmický materiál se rovněž často pojí s patogenezí různých emočních a psychosomatických poruch a mezilidských problémů. A naopak, znovuprožívání vzpomínek na minulé životy v sobě skrývá obrovský léčivý potenciál. V mnoha případech je schopno vyřešit složité symptomy, na něž biograficky nebo perinatálně orientovaná léčba nestačí. Zvlášt' mimořádnou a udivující stránkou vzpomínek na minulé životy je skutečnost, že je mnohdy provázejí smysluplné synchronicity zahrnující různé stránky současného každodenního života.

    Kritéria pro ověřování vzpomínek z minulých životů jsou stejná jako ta, jichž používáme k prověření událostí, které se odehrály minulý měsíc nebo před deseti lety. Musíme se snažit z konkrétních vzpomínek získat co nejvíce podrobností, a pak se pokusit alespoň k některým z nich zajistit nezávislý důkazní materiál. Pochopitelně, vzpomínky na minulé životy se ověřují mnohem obtížněji než vzpomínky na události ze současného života. Bohužel, v mnoha případech neobsahují dostatečně konkrétní informace, které by umožnily řádný verifikační proces. Další důvod, proč je tak složité získat patřičné důkazy, spočívá v tom, že události, které se snažíme ověřit, jsou podstatně staršího data a týkají se často i jiných zemí a kultur. Je třeba také vzít v úvahu, že není ani možné potvrdit všechny vzpomínky ze současného života, ale pouze některé z nich. Kromě toho většinu vyvolaných vzpomínek na minulé životy nelze ověřovat ve stejné míře jako Stevensonovy spontánní vzpomínky, neboť ty jsou obvykle čerstvější a co do podrobností bohatší. Navzdory všem obtížím se objevují vzácné případy, kdy je možné vyvolané vzpomínky na minulé životy s pozoruhodnou podrobností ověřit. Sám jsem pozoroval a posléze publikoval dva podobné případy, kdy bylo možné většinu prvků z jejich zážitkových obsahů potvrdit nezávislým historickým výzkumem.

    První se týkal neurotické pacientky Renaty, která se podrobila psychedelické terapii. Ve čtyřech po sobě jdoucích sezeních s podáním LSD prožívala příběhy ze života českého šlechtice z počátku sedmnáctého století, který byl veřejně popraven na Staroměstském náměstí v Praze společně s dvaceti šesti dalšími českými pány, poté co Habsburkové porazili vojska českých stavů v bitvě na Bílé hoře. Renatin otec, zcela nezávisle a bez jejího vědomí, sestavil na základě genealogického výzkumu rodokmen rodiny, a zjistil, že jsou potomky jednoho z oněch nešťastníků (Grof 1975).

    Ve druhém případě jde o muže jménem Karl, účastníka našeho měsíčního semináře na Esalenském institutu, který v průběhu několika po sobě jdoucích sezení s holotropním dýcháním prožíval řadu událostí z období Waltera Raleigha, kdy Velká Británie vedla válku se Španělskem. Ve svých zážitcích vystupoval jako kněz, který zůstal s přibližně čtyřmi stovkami španělských vojáků v Brity obležené pevnosti Dunanoir na západním pobřeží Irska. Britové jim po dlouhém vyjednávání slíbili, že když se vzdají, budou moci volně odejít. S těmito podmínkami Španělé souhlasili a otevřeli brány, ale Britové úmluvu nedodrželi. Když se dostali do pevnosti, nemilosrdně Španěly zmasakrovali, shodili je z hradeb a nechali umírat na pobřeží (Grof 1988). Karlovi, protože byl talentovaným umělcem, se podařilo většinu svých niterných zážitků ztvárnit v sérii kreseb a dynamických maleb prstem, mezi nimiž zachytil i vizi vlastní ruky s nádherným pečetním prstenem, na němž se vyjímaly iniciály jména kněze. Díky mravenčí až detektivní práci byl schopen z historických archivů vypátrat místo i dobu, kdy se tato bitva odehrála, a také objevit podrobný popis zmíněného příběhu. Zaznamenané historické události se takřka shodovaly s obsahem jeho zážitků. Na jednom z podrobných dokumentů se mu podařilo objevit i jméno onoho kněze, a ke svému údivu zjistil,že se iniciály tohoto muže přesně shodovaly s iniciálami, které několik týdnů předtím zachytil na jedné ze svých kreseb.

Vydáno: 23. 03. 2012

Přečetlo: 2005 čtenářů

Zdroj:

Autor (vložil): Perchta

Zpět na články..

Komentáře k článku...

Předmět:

Datum:

Jméno:

¤ No vida

4. 04. 2012 22:16

Boxerka

Číst komentáře