• Kurzy, Akce, Semináře

• Bytosti světla

• Knižní novinky

• Konspirace, teorie

• Kontakty se záhrobím

• Meditace a relaxace

• Poutní tajemná místa

• Prezentace

• Šamanismus

• Svátky a rituály

• Videa

• Vize budoucnosti

• Záhady a tajemno

• Zajímavosti

• Zamyšlení

• Zaniklé civilizace

• Astrální bytosti

• Klinická smrt

• Kontakt se zemřelými

• Minulé životy

• Něčí přítomnost

• Nevysvětlitelné jevy

• Opuštění těla

• Osudové náhody

• Pocit Deja Vu

• Podivní tvorové

• Praktická magie

• Setkání s UFO

• Sny a realita

• Symboly a znamení

• Teorie a myšlenky

• Vnímavá zvířata

• Výklady snů

• Vyvolávání duchů

• Záhadná místa

• Zvláštní schopnosti

• Magie, Hermetismus

• UFO, USO

• Psychologie

• Víra

• Léčitelství

• Zdravé stravování

• Volnomyšlenkáři

• Esoterické filmy

• Esoterické knihy

• Esoterická hudba

• Vaše kresby

• Úkazy na fotografiích

• Foto zajímavých míst

• Ikonka webu

• Informační témata

• Testy schopností

• Ankety na webu

• Facebook

• Fáze měsíce

• Sluneční aktivita

• Počasí - mapka

Články

- Zamyšlení -

    "Narazil jsem po dlouhé době na jedno dílo, které mě ohromilo svou hloubkou a srozumitelným podáním. Přestože se mi jeví celkem srozumitelné, nevím jak tomu budete rozumět vy případně lidi, kteří nemají rozhled. Nic méně pro mě je dost velkou inspirací, o kterou bych se chtěl podělit. Vemte si z toho co chcete, nebudu nikomu nic vnucovat. :-)" Jarda


    Mohl bych to tady hezky zbořit, mohl bych převálcovat celý tento systém, mohl bych použít studenty, důchodce a matky na mateřské, mohl bych zažehnout velikou revoluci. Mohl bych říct studentům složte učebnice, vy nemáte co ztratit, zastavte to dřív než vám zbydou opravdu jen holé ruce. Mám tu moc a ta moc je mi dána od mého Otce. Ale neudělám to, protože to nic neřeší. Nyní jsou tu optimální podmínky pro to, abyste prohlédli. Ikdybych tu nastolil radostný život, ani ne po jednom století by se to vrátilo do starých kolejí. I kdybych vás osvobodil nic se nezmění. Nebudu dělat stejnou chybu jako Johanka z Arku. Neudělám to, protože tím vaši vnitřní svini nezničím. Ona tu bude a bude číhat jen na příhodný okamžik. Vy sami za sebe ji musíte porazit. Pak to bude opravdové a trvalé. Já sám jsem spokojen, mohu cvičit i tady i ve vězení. Nic mě nezastaví cvičit cestu. Nemohu si dovolit marnit čas nějakým přisluhovačným životem v otročení žádostem jiných a svých. Zkrátka jste v tom sami. Pokud existence chce budu žít, pokud ne klidně odejdu. Nikoho nenutím aby mi cokoliv dával, tak se na mě neobořujte. Nebudu vydávat knihy ani pořádat semináře, protože abyste se jich mohli účastnit, museli byste zaprodat svou duši ďáblu. Mám pro odhodlané připravenou jistou akci která bude zdarma, více o ni napíšu hned jak objasním praktické metody správné meditace.

    Celý ten čas, celých těch mnoho tisíc let se tu opakuje stále stejná chyba. Všichni rodiče za těch tisíce let dělali to samé, pracovali pro dobro svých dětí. A kam to dospělo? Všichni ti pracující lidé se hrbili pod bičem a v potu tváře pracovali na své děti, a co se změnilo? Všichni lidé po tisíce let pracovali a usilovali o své bohatství a vyrobili jen dnešní bídu. Všichni lidé po tisíce let se věnovali a pracovali na dokonalém zdraví a vyrobili jen nové nemoci, všichni lidé se po tisíce let snažili dohonit štěstí a vyrobili si jen utrpení. Všichni lidé po tisíce let usilovali o mír a bezpečí a vyrobili jen neničivější zbraně a války.

    A co děláte dnes vy? Stále to samé. Jak to dopadne si můžete odvodit z těch tisíce let vysilující práce. Vyrábíte si jen vlastní utrpení, bídu a utrpení pro své děti. Mnohem horší úděl než jste sami nesli padne na jejich bedra.

    Mé oko nevidí krásné domy, ale rozvaliny, mé oko nevidí moderní auta ale vraky na vrakovišti, mé oko nevidí luxusní a přepychové zařízení bytu ale jen velká smetiště vyhozených haraburdí. Mé oko nevidí zdravé krásné děti a mladá sportovní a štíhlá těla, ale staré svraštělé lidi belhající se o berlích ve stínu věků naříkající si jen nad svými bolestmi a stěžující si na krutou dobu. Mé oko vidí rozkládající se mrtvoly. Mrtvoly prezidentů a chudých lidí na hromadě položených které spravedlivě sžírají stejní červi. Mé oko vidí věci příští, věci kterým nikdo a nic kromě Buddhů neunikne. Mé oko vidí váš snový svět utrpení. Svět věčně nenasytných a hladových. Svět věčně nespokojených i miliónových žebráků. Svět jako plac na kterém se všichni snaží probičovat ke svému štěstí. Svět jako plac nářků a utrpení. Z účasti v tomto světě odnesete si nakonec jen rány. Svět v němž ve strachu o svou budoucnost zabijíte ostatní. Mé oko vidí vaše vnitřní peklo.

    Veškerým svým úsilím a svým snažení vybudovat a dohonit štěstí marníte jen čas. Stavíte si jen domeček z karet. Stačí malinký závan osudu a všechno se to hroutí, stačí vytáhnout jen jednu spodní kartu... třeba změnit vaše zdraví úrazem, a najednou všechno to co jste budovali ztrácí svůj lesk. Nyní je vám to na nic. Celé vaše štěstí a bohatství může osud proměnit ve vteřině v prach, v slzy a nářek. Všechno se vám sesype když se základna vašeho domečku z karet otřese. Vy jste podobní lidem šíleným, bláznům jež si staví dům na písku. Stačí tak málo a celé vaše životní pachtění jde do WC. Nikdo vám čas ani zdraví ani mládí nevrátí. Nikdo vám nepomůže jste v tom sami. Celý svůj život promarníte ve službách svého pekla a odměna? Milióny lidí se tu nadřeli, tak jako se dřete dnes vy. Nyní jsou staří a nemocní, kde je jejich štěstí a bohatství? Dnes nemají nic, jsou naprosto závislí na důchodu. Ač pracovali tvrdě padesát let, jaká je dnes jejich odměna? Co z toho mají? Jak se mají jejich děti a vnuci? Kam se poděla jejich energie a životní dílo? Jaký to má účel honit toto marnivé štěstí.

    Co je vaším štěstím? Jsou to věci okolní. Věci nestálé. Tak nestálé, že během okamžiku mohou být proměněny v prach. Možná máte lásku... stačí jeden výstřel, jedna nehoda, jedna nemoc a nemáte nic. Tak je to se vším. Celé vaše štěstí závislé na okolních věcech, závislé na existenci subjektu a objektu není věčné a stále se musí vteřinu za vteřinou udržovat. Čím víc máte tím větší strach a frustrace dosahujete. A takto ti bohatí a slavní potřebují psychoanalytiky, neboť mají už vše kromě toho štěstí. Prostě neví co jim chybí, v čem to štěstí vězí. Už jsou u cíle, už mají všechno to co jiným chybělo ke štěstí... dál už cesta není, ale štěstí nedosáhli. Jsou zmateni, uvědomili si marnivost svého dlouholetého počínání i jak někdy hluboko museli klesnout a podrazit blízké. A v tomto světle vidí sami sebe jako nešťastnou bytost jež zaprodala se ďáblu. A tak se dáváte na cestu k Bohu. Ta vám dává zatím nevyvratitelnou naději. Otročíte dalšímu bludu a výsledek si odnesete do hrobu. Samozřejmě nenaplnění, nešťastní a frustrovaní. Zrodíte se v novém zapomnění a vše začíná nanovo. Víte vy vůbec co vlastně chcete? Bohatství nebo spokojenost, zdraví nebo peníze, oddech nebo práci, štěstí nebo povinnosti, lásku nebo svobodu?

    Třeba takový příklad o lásce k dětem. Nechám-li je svobodné, budete mě soudit, že je nenávidím, že jim upírám vzdělání a že jsem nezodpovědný rodič. Když je budu třískat a trestat domácím vězením, když je budu nutit k výborným výsledkům a takto tvrdě je vychovávat budete mě soudit, že je nenávidím a že výchovu moc žeru a dopouštím se ublížení na zdraví. A tehdy se vás zeptám co je tou vaší láskou a tou vaší svobodou? Kde je hranice? Možná řeknete od každého trochu uměřeně. Dobrá tedy když přinesou jedničku dostanou nejprve výprask a pak pohlazení. A když donesou pětku dostanou nejprve pohlazení a pak výprask. Tím je zajištěna rovnováha i spravedlnost. Copak je to normální, to je mohu nechat svobodné. Kdo jste že mi chcete určovat jak mám vlastní děti vychovávat? Odkud bere vaše školství na ně nárok? Podívejte co z nich vaše společnost vychovala. Všichni co tu dneska velí a kradou byli vychováni ve vašich školách. Zlatá příroda, tam mladým nikdo 20 let názor neupravuje aby následně museli jako naprogramovaní roboti otročit. V přírodě má každý právo na svůj názor již od narození. Vidí věci tak jak jsou a učí se jen to základní. Tomu říkám svoboda názoru. U lidí je nejprve názor deset let pitvořen a pak ať si každý v tom udělá pořádek. Musí se však držet základních kamenů zpitvořeného názoru ve společnosti aby byl normální.

    Ale zpátky k otázce... víte co vůbec chcete, když jste jak splašení a sedláte nejméně deset koňů současně? Všichni zajisté chcete uhasit ten žár způsobený tím že vám něco chybí. Chcete najít naplnění, uvolnění, trvalý klid a pokoj. Už máte dost toho plahočení neustálého snažení jež stále nenese to kýžené ovoce. Chybí vám svoboda, radost a volnost. Musíte závidět ptákům na obloze jejich bezstarostný život, chcete zastavit ten šílený shon, shodit ze sebe to neuveřitelně těžké jho. Stát se svobodnou bytostí. Dojít blaženosti, kterou už nic neohrozí. Ani pobyt v přírodě ani sex vám nepomáhá, prostě ten neuhasitelný žár je stále s vámi. Nedává vám klidu, neustále vás honí a bičuje abyste něco museli dělat. Abyste se o svůj zítřek starali. Neustále se musíte starat o sebe i o jiné, o cokoliv se musíte starat. Jste jako otroci v nějaké trnité kouli jež se valí ze srázu do propasti smrti. Nemůžete přestat, nebo se všechno zkazí a umřete. Jste jako otroci, jež musí sloužit úplně všemu. Jako srdce jež aby mohlo bít si muselo vyrobit ruce které ho nakrmí, plíce které mu budou dodávat živiny, mozek který bude to všechno řídit, nohy, žaludek, střeva tak stejně se pak musíte snažit. Nyní už nebijete jen pro sebe ale pro spoustu věcí. Upletli jste na sebe bič. Už nemůžete se na plíce vykašlat, jinak hned umřete. Tak se to všechno bortí a vy stejně nakonec umřete vysílením. Čím více si toho vyrobíte, čím více toho máte tím více tomu musíte sloužit.

    Máte teplo, máte dům, máte auto, máte chatu, máte děti, máte koně, máte bazén, máte psa, to je vaše štěstí... jen znásobená otročina, protože o to všechno se musíte starat, o to víc musíte kmitat a udržovat to v jakémsi stavu. A to všechno něco stojí... Čím víc máte, tím víc jste nesvobodní. Upsali jste se vlastní krví pekelnému utrpení. Možná získáte obdiv a úctů či respekt jedinců a nohsledů zastižených stejně zkaženým okem, lidí se stejným syndromem. Máte největší sbírku známek, máte prezidentské křeslo, takové nicotiny... je to všechno jen dočasným mámením. Smrt vám vše vezme. Proč marníte čas? Vždyť vyrábíte jen své neštěstí.

    Mám pro vás ten poklad, mám pro vás to naplnění. Tu extázi i spontánnost, tu svobodu jež žádný zákon neomezí. Tu volnost, ten život, jež ani smrt nezkazí. Má tu perlu království nebeského. A každý kdo chce může si ji vzít zadarmo hned teď. Proto dřív než se rozhodnete spáchat sebevraždu, přijďte. Jste již tak blízko. Proto jetli vás to už tady nebaví a máte toho plné zuby přijďte a já vám ulehčím a vaším duším spočinutí dám. A tehdy budete tancovat s lahví v ruce a zpívat na městkých náměstích. Budete svobodní jako boží blázinci. Nic vás nezastaví ničeho se nebudete bát. Prohlédnete klam života i smrti prohlédnete intriky pekelné. V hodiné své poslední budete plakat radostí.

    Proto poslouchejte pozorně. Naučím vás jak prohlédnout klamy a příčiny svého utrpení, naučím vás jak rozpustit své žádosti a osvobodit se z kola karmického konání. Naučím vás jak uniknout smrti a obdržet život věčný. K tomu budete potřebovat získat zpět šet pokladů jež tvoří Buddhu. Budhovo oko, Buddhovo ucho, Buddhův nos, Boddhův jazyk, Buddhův hmat a Buddhovu mysl.     To je ten nejtěžší oříšek... jak jen začít. Musím použít představ, ale neberte to na materiální úrovni. Mnoho lidí dělá stále stejnou chybu. Rozdělují skutečnost na trojí svět. Na to zlé a dobré a na sebe mezi tím. Na plusy a mínusy a na energii mezi tím. Duchovní lidé rozdělují taky a trpí stejné peklo. Rozdělují na ego zastupující Ďábla a na duši zastupující Boha. Oni se pak zmítají mezi tím. Podvědomí, vědomí a nadvědomí, malé já, já a vyšší já, hromadění energie. Komické. Dokud existuje sebemenší rozdělení, byť by to bylo na Já a Bůh nebo na Já a ostatní bude tu všechno utrpení i trojí svět. I start i cíl tvořící cestu i poutník. To je ten první základní kámen ze kterého se rodí žádostivost, karma a nekonečné utrpení. Chtěli byste vědět jak to je? Není žádné rozdělení, žádné já. Pokud se něco rozděluje pak je to jen ego. Ego se rozdělí na vás a na ego. Ego se vždy rozdělí tak abyste museli okamžitě být nespokojení a neúplní, abyste okamžitě měli cíl i start, abyste měli nutkání vytvářet cestu. Každé ego se rozdělí jinak. Některé vytváří cestu od chudoby k bohatství, některé od nenávisti k lásce, jiné od Ďábla k Bohu, od hříchů ke svatosti. No a tak si ego hraje. Vytváří kříž, i napětí, vytváří úplně všechno. I vesmír, i vaše okolí zkrátka všechny obrazy, zvuky, pachy, chutě, hmaty, myšlenky. Ego je stavitelem. Vytváří si tělo i život a všechny podmínky k tomu.

    Jak to dělá? Klame se. Ego je žádostivost sama, je to touha sama. Chce být i zítra, bojí se skutečnosti, bojí se zániku, a proto se očisťuje a zdokonaluje. Stále musí něco dělat a nedokáže se zastavit, protože by zaniklo. Tím nemyslím jen zastavit chůzi, tím myslím zastavit všechno. I barvy jsou jen kmitáním o jisté frekvenci, i zvuky jsou kmitáním o jisté frekvenci, i myšlenky jsou kmitáním o jisté frekvenci. Zastavte kmitání a okamžitě všechno zmizí v nirváně. To však nemůžete dokázat, protože není ten kdo by to mohl dokázat. "Já" je jen jeden kmit. A vy to stále udržujete. Stále vytváříte "já". Tisíckrát za vteřinu. Zastavit ten proces je totálním vysvobozením, definitivní smrtí. Ale to se stane až úplně nakonec. To co se budeme učit je, bdělá pozornost. V naprosté bdělosti si nemůžete potvrdit to své "já" a ikdyž to "já" přetrvává, dalo by se říct že jej tím usušíte. Už vám nebude velet ani vás trýznit abyste mu sloužili, ale budete osvobozeni.

    Takže jaké zbraně používá já. Je to šest klamů. Oko, ucho, nos, jazyk, hmat, a mysl. Mysl je centrum. Tam sídlí "já". Ani v oku ani v uchu ani v nosu nikde jinde. Nyní si představte prázdnou místnost kde nic není a kde je tma. Jakoby prázdnou kouli uvnitř které se nacházíte, a jejíž vnitřní stěna je kouzelná. Je to veliká mediální obrazovka vjemů. A nyní vy, tedy ego má schopnosti tuhle mediální obrazovku ovládát. Představí-li si obraz, okamžitě se vytvoří kolem něj. Prostě vytvoří ten obraz tak dokonale, že budí zdání prostoru. Ať se podívá kamkoliv, všude to ladí a nikde není vidět roh ani zlom. Samozřejmě ze začátku bylo toto ego malinké a začínající. Tehdy to začalo budiž světlo, až později se to rozjelo. A co to dnes všechno umí je opravdu obdivuhodné. Takže to trochu zkrátím. Oko je jen televizí která promítá obraz tak jak si to ego přeje. Prostě vidí to co ego naprogramovalo včetně vlastního těla. Ucho je jen reproduktor. Přehrává to co si ego naprogramovalo. Tak stejné je to se všemi smysly. A uprostřed toho je ego kochající se svým dílem, ego super snící počítač zkrátka mysl. Nic mimo tuto kouli není! Je to jako virtuální realita.

    Abyste pochopili jak to pracuje, podívejte se na své sny. Není nutné žádné hmoty, žádného prostoru, žádných podnětů zvenčí, ani žádného času k vyrábění kulis. Možná byste řekli, že sny jsou jen zpracováním toho co jste už zažili a viděli. Není tomu tak, protože můžete skládat hudbu kterou jste neslyšeli, můžete stvořit lidi a kulisy které jste nikdy neviděli, můžete tvořit i zvířata která neexistují, můžete stvořit i chutě, i vůně, i stavy beztíže a strachů, můžete stvořit celý svůj život. Všechno je propojený. Ikdyž se ve snu pomilujete s partnerkou a dosáhnete orgasmu, dojde k ejakulaci mimo sen, ikdyž se zpotíte, zpotíte se mimo sen, ikdyž ve snu prožíváte strach a vzrušení, mimo sen se váš tep i dech zrychluje a celé tělo se převaluje. To dokazuje, že tělo není skutečné a podléhá egu. Mnohdy dokonce ikdyž se spálíte tak tělo to následuje. Jak to je účinné ukazuje hypnóza. Ta umí měnit programy ega.

    Ego vytvořilo vás, i vaše tělo. Všechno to je v té kouli. Je to snůška pocitů a vjemů zpracovaných myslí. Žádná hmota není potřeba. Pokud vás ego chce vyděsit, pošle do ucha hlas doktora s děsivou diagnozou, do oka jeho obraz a do hmatu bolest v iluzorním těle. Stejně tak jestliže oko uvidí odpornou věc, pak i ucho, i nos, i hmat budou dodávat stejně odporné vjemy. Tak poznáte klam. Co se líbí egu, líbí se i smyslům. Co se egu, mysli nelíbí, i smyslům se to nelíbí. Neexistuje rozpor mezi smysly. Věci příjemné oku chutnají příjemně, věci oku odporné chutnají odporně. Věci vzrušující oko, vzrušují i nos i hmat, zkrátka lehce snadno poznáte co ego chce. Ono si vás vytvořilo, vaše tělo a vaši mysl, aby se mohlo zažívat. Nutí vás, ovládá vás, hraje si svou hru. Když neposlechnete, okamžitě se sesype spousta zrakových, sluchových a hmatových vjemů abyste si uvědomili kdo je tu pánem a že máte následovat jeho žádosti. Ego si si umane prožít cokoliv, neustále to analyzuje a vyhledává ty věci co se mu líbí. Píše si knihy, časopisy, radí samo sobě, tvoří veškeré kulisy, i důkazy. Není však nikdy spokojeno, nemůže být, protože je jen snem a iluzí. Snaží se stát skutečností. Snaží se propašovat do blaženosti. Cokoliv vytvoří, každý vjem a pocit nemůže být věčný. Orgasmus trvá jen pár vteřin a kolik se na to spálí energie. Ono tolik energie nemá, a proto se musí odpočinout nakrmit vyspat, je v tom naprosto komické. Samo neví co dřív, který požitek následovat. Je naprosto roztříštěné ve své zmatenosti. Ono by chtělo všechny požitky najednou. I požitek z toho i z toho. Osedlalo tisíce koní najednou. Jako televize snažící se stát světem, jako obraz snažící se zhmotnit, být skutečný. Jako sen snažící se být skutečný a tedy nesmrtelný. Protože sen ví že jednou skončí. A tak jste se stali obětí samotné touhy být. Váš život je touha být. Touha být sama sebe tvořící, snící sen, to je váš vysilující život. Počet těl nehraje roli. Tak jako počet snů za jednu noc. Jeden sen končí a druhý začíná aniž by došlo k probuzení. To je vaše karma. Neuhasitelná touha jež vás spaluje a žene. Nerozdělujte se proto na ego a sebe. Jediné co ve snu existuje je ego. Vy ve snu nejste. Ležíte na posteli zcela v jiném prostředí. Ve snu je jen vaše mysl, vaše ego. Proto jste vězňové a zajatci snů plných utrpení a bičovaní, snů plných strádání kde nic není věčné protože to je umělé. Jsou to jen čáry a iluze.

    Ve snu však nikdy nepoznáte že jde o sen. Jedině až se probudíte. Z tohoto snu jste se však neprobudili a proto sen pokračuje se všemi kulisami den za dnem jako vteřina za vteřinou. Jsou lidé jež se naučí řídit svůj sen. Zabere to mnoho času a technik. Mohou vidět auru snových postav, mohou materializovat před svým snovým publikem ve svých snových rukách snové předměty, mohou levitovat mezi svými snovými kulisami. A slyšet snové ovace svým snovým uchem, vidět svou snovou slávu a snové plakáty. Mouhou být slavní ve svém snu, třeba tím že se procházejí po vodě. To je velká past jak promarnit čas, ale nikdy vám to osvobození ani probuzení nepřinese, neboť stále sloužíte jen egu a sbíráte pozornost davů. Štěstí ega spočívá jen v pozornosti. Není dav, není ani sláva ani štěstí... ego zkrátka potřebuje potvrzení že je skutečné. Je však samo... a tak si okolí vysnívá a tím se z jeho pozornosti kochá. Nenapravitelný sen, který to nevzdává ani po tolikati zklamáních.

    Možná někde za tímto vesmírem tedy hned vedle vás je někdo stejně trpící a lapený. Proto až se probudíte nezapomeňte na něj. Vy jste vytvořili tento svět, a vy nesete odpovědnost za všechny vaše vytvořené bytosti. Spaste je tím, že spasíte sebe. Pokud se nevěnujete cvičení a hledání spasení, pak nejen že vytváříte karmu svoji, ale vytváříte karmu všech bytostí ve vesmíru které jsou s vámi. To je velký slib Buddhů a patriarchů. Jesliže pomáháte bytostem a sami nejste probuzení, pak karma tisíce bytostí bude pokračovat věčně. Pokud však nejprve usilujete o své probuzení, pak můžete zastavit najednou karmu všech bytostí ve vašem světě. To je pravý soucit, který otevírá bránu vedoucí k osvobození všech bytostí. Pokud sen skončí všichni jsou spaseni aniž byste hnuli prstem. Pokud sen trvá můžete se snažit sebevíc, ale plodíte jen další a další utrpení postihující miliardy bytostí... nekonečnou karmu. Celý váš vesmír odsoudíte díky své marnivosti k doživotnímu utrpení. Tady vidíte že ve skutečnosti nejde jen o vás. I vlastní snové rodiče můžete opustit i vlastní snové děti můžete opustit, všeho se musíte vzdát abyste mohli následovat svůj osud. Teprve jakmile dosáhnete spasení, jsou spaseni všichni. Jamile nedosáhnete spasení, pak i kdybyste pomáhali jiným ze všech sil nevykonali jste vůbec nic.

    Proto slyšte. Pokud jste slabí a nemáte na to, každý kdo by vzal toto učení a vysvětlil ho správně někomu jinému toho zásluhy budou veliké. A jestliže ten někdo jiný dosáhnul by spasení, pak zásluhy to budou obrovské. Mnohem vyšší než kdybste nakrmili miliardu hladových dětí ve svém trpícím vesmíru. Ale to nic není oproti tomu jež toto učení realizoval osobně. Já nejsem mistr a vy nejste žáci. Dovolte Buddhovi být Buddhou. Vzdejte se svého těla i života a přijměte tělo Kristovo, vzdejte se sebe sama a spasíte svět z hříchů jeho.

    Zničíte-li klády nebude již třísek. Zničíte-li mistry nebude již žáků. Spasíte-li sebe, spasíte celý svět. Velké dílo jest dokonáno. To je zákon i soucit Buddhů a partiarchů. Lidské úspěchy, pocty, chvála a hana jsou jen dočasné smetí na pláži mezi dvěma vlnami příboje. Postavit dům, založit a zajistit rodinu... jaké to je hrdinství? Jaké to jsou zásluhy? Pokud se věnujete čemukoliv jinému, ať by to bylo sebešlechetnější, sebehumánnější, pácháte jen zlo a roztáčíte karmu všech vesmírných bytostí. Posíláte všechny do pekel a ničíte království nebeské. Jaká je vaše odměna? Podívejte se na sebe, marníte jen čas. Protože jste sami nevešli, stáváte se jen překážkou na cestě ostatním, kteří vám musí nejprve doživotně sloužit.     Tato kniha je kouzelná, kouzelná v tom, že pokud zaslechneš její skryté poselství může být zároveň poslední knihou v tvém životě. Může být zároveň první a zároveň poslední. Protože je dokonalá.

    Podstatou této knihy je otevírání oka dharmy, jež se děje pomocí příběhů jež zaznamenal Tupá hlava coby první a poslední žák od svého mistra Obyčejné Nuly. Nenechte se zmást jednoduchostí příběhů, možná že na první pohled se vám bude zdát že jde jen o vtip. To je ale jen vaše iluze, kterou jste si chtěli zakrýt oči a věřit dále lžím. Lži jsou totiž pohodlné sladkosti mysli sloužící k tomu aby jste neviděli vlastní strach. Strach z neznáma.

Nebudeme se tedy zdržovat kecy a popisovat zbytečně stránky papíru.     Jednou si Tupá hlava udělal výlet na blízký hrad. Když tak šel po cestě a pojídal mysli všiml si podivného muže. Na první pohled nebyl ničím zvláštní, přesto z něj vyzařoval přímo magnetický klid. Protože se sám již dlouhou dobu věnoval duchovnosti, a znal témeř dobře své pocity, věděl, že zde jde o něco mimořádného. Nedalo mu to tedy a tak toho muže oslovil. Pozdravil ho tedy, představil se a svěřil se tomu muži se svým zvláštním pocitem. Muž naslouchal a pak se zeptal. "Řekni mi proč si kupuješ hrstku mysli když za stejné peníze můžeš mít třeba celý chleba, který ti vydrží i několik dní?" "Protože mysli je zdravější," odpověděl Tupá hlava. "Nevěděl jsem že jsi nemocný," opáčil na to Obyčejná Nula. "Ale já nejsem přeci nemocný," podivil se Tupá hlava. "Né, a proč si teda kupuješ zdravější mysli," pousmál se Obyčejná nula. "Abych byl přeci... " a tu se Tupá hlava zasekl, neboť pochopil. "Tvé skutky jsou odrazem tvé víry, proč nosíš stále semínko nemoci ve své mysli?" zeptal se ještě Obyčejná nula. "Nevím..." vykoktal v zaskočení Tupá hlava. "Kdo ti řekl co je zdravější a co ne?" Pokračoval Obyčejná hlava. "Všichni to přeci vědí... píše se o tom na mnoha místech." Vychrlil Tupá hlava. "Dobrá... ale to však není hlavní příčinou toho proč tohle pochybné vědění vyhledáváš a proč ho nosíš stále sebou ve své mysli. Příčinu toho najdeš v tvé odpovědi: abych byl. Abych byl je tvoje jediné utrpení, a kvůli tomuto lpění na svém bytí se z tebe stává jen otrok hnán svým strachem. Co to má za smysl jíst zdravěji? Myslíš že smrti tímto unikneš?" Zeptal se provokativně Obyčejná nula. "Ne ani tímto smrti neuniknu... " poznamenal smutně Tupá hlava. "Tak proč to všechno starání a obskakování kolem výživy? To prozrazuje jen tvůj strach. Strach sám je jen utrpením pocházejícím ze základní iluze bytí. Mohu ti vysvětlit jak se zbavíš této iluze i svého utrpení, budeš-li mít vůbec zájem se osvobodit." Dodal nakonec Obyčejná nula. "Dělám na tom už roky, mnoho hodin jsem proseděl v meditaci, ale přesto jsem se smrti nezbavil, jak mi můžeš ty poradit?" Povzdychl si Tupá hlava. "Marníš jen čas! Mohl bys meditovat celý život, ale stejně by ses nikam nedostal, protože neznáš tajemství správné meditace." Pokud budeš mít zájem, přijď zítra ráno na tohle místo a můžem začít se skutečným probouzením," navrhnul Obyčejná nula. Tupá hlava nadšeně souhlasil a s tím se tedy rozešli.     Hned ráno se vypravil Tupá hlava na smluvené místo. Obyčejná nula už tam byl a nejevil žádné známky netrpělivosti. Když k němu Tupá hlava došel, poklonil se a pozdravil jej.

    "Proč jsi mě pozdravil a proč ses mi uklonil?" Otázal se hned Obyčejná nula aniž by se na Tupou hlavu podíval. "Protože je to výrazem úcty a zdvořilosti. Všude v duchovních kruzích se to tak dělá, že se lidé zdraví a klanějí," odpověděl Tupá hlava. "Všude kde je strach tam je i úcta, a všude kde je pýcha tam se vyžaduje i zdvořilost. Obojí však pochází z iluze bytí, z iluze ega Tupá hlavo. Každá úklona a každý pozdrav je živnou půdou ega, a ego stojí za vším strádáním. Každá úklona a pozdrav, každá úcta vytváří oddělenost a oddělenost je zdrojem utrpení celého vesmíru. Podívej se na zvířata. Zdraví se? Ne. A proč? Protože nevnímají oddělenost. Nevnímají já. Pokud se potkají dvě zvířata, potkávají se jen dvě formy, nikoliv dvě duše. A zdvořilost a uctívání formy jaká to je duchovnost? Copak tvá pravice ráno zdraví tvou levici? Copak se tvé nohy klaní oku? Ne. A proč? Protože se dávno znají. Nejsou oddělené. Jsou stále spolu... stále v jednotě, zdravení nemá smysl. To je jako bys při sexu začal zdravit svou partnerku. Není to už nutné. Rozumíš, už jste ve spojení... proč se znova oddělovat. Stejné to je když se potkají zvířata, nebo stromy... ony nejsou, jak by se mohli pozdravit. Oni nemají vědomí žádného já. Proto i my tady nebudeme vytvářet a živit oddělenost, my se ji budeme naopak co... snažit zabít, protože z ní pramení veškeré utrpení." Tupá hlava na to jen zíral, ale dávalo mu to záhadný smysl. Nikdy se s takovým pohledem na věc ještě nesetkal a to netušil co všechno ho ještě čeká.

    Povstali tedy a Obyčejná nula ho dovedl ke splavu a zeptal se: "Slyšíš splav?" Tupá hlava ihned opověděl: "Slyším." "Hmm... a co myslíš slyší splav tebe?" Zeptal se dále Obyčejná nula. "Ne." Odpověděl zaskočeně Tupá hlava. "Proč si myslíš že ne?" nenechal se odbýt Obyčejná nula. "Protože splav přeci nemá uši." smál se Tupá hlava. Obyčejná nula se však nesmál, evidentně si nědělal legraci a zeptal se dál: "Co myslíš, když vidíš slunce vidí i ono tebe?" "Ano... musí... je to vzájemné." uznal Tupá hlava. "A má slunce oči?" Opáčil na to Obyčejná nula. "Ne nemá" Odpověděl sám zmaten Tupá hlava. "Ne? Tak jak, tě může vidět?" Dorazil ho Obyčejná Nula. "Nevím... pouč mne tedy, co tím chceš říct." Naléhal Tupá hlava. Obyčejná Nula tedy spustil: "Pokud tu jsi, tak tě slunce vidí a splav slyší. Cokoliv zažívané smysly je však strádání. Nevytvářej oddělenost, nevytvářej já, a pak nebudou ani žádné uši patřící nějakému já. Jak bys pak mohl slyšet splav? Jedině tak že se oddělíš od splavu můžeš zaslechnout jak šumí. To však znamená oboustranné utrpení. Neboť splav nyní žije v tobě a život je strádáním. Rozumíš? Tím tvé bytí znamená utrpení všech forem v tomto vesmíru. Znamená to utrpení zvířat, stromů, slunce i splavu. A kdo za to může? Ty. Proč? Protože si se oddělil. Tak jako když odtrhneš dítě od matky... strádají obě strany. Tak stejné je to i v tomto případě. Tak jako když rozetneš květinu ve dví na dvě poloviny tak obě poloviny začnou strádat a chřadnout. Už tu není květina jako celek, ale je tu květ a kořen. V takovém to oddělení však obě individuality jen strádají a zahynou. Proto nikdy nedojde Buddhovo srdce nirvány, dokud bude na světě sebemenší oddělenost. Dokud bude existovat nějaké, byť jedinné vědomí, dotud bude existovat utrpení všech. To je téměř nekonečná karma a prokletí dělící všechny bytosti a nebytosti od nirvány." Završil Obyčejná Nula. Po chvíli uvažování si i Tupá hlava postěžoval že to je teda daleko hlubší učení, než se učí v duchovních kruzích. Pak se zeptal: "A kdo to to tak zařídil, jak to vzniklo a proč to vzniko... a dá se z toho uniknout?" "Dá, avšak cesta je to strastiplná. To ti však povím až zase zítra. Nyní jdi a přemýšlej o dnešním učení." A tak se rozloučili.     Tupá hlava dlouho přemýšlel a zvažoval, a tak se ani rána nemohl dočkat aby se dozvěděl více. Přišel tedy opět za Obyčejnou nulou. Nyní už ho nepozdravil ale řekl jen: "Tak už jsem zase zde." Obyčejná Nula však nebyl ani s tímto spokojen a opět se do Tupé hlavy pustil. "Už jsem zase... a k tomu zde... zasluhoval bys 10 ran holí. Ale i kdybys řekl: už nejsem zde, zasluhoval bys 30 ran holí." Tupá hlava na to zíral jako spadlý z višně... a jaksi mu to nedocházelo. A proto požádál o vysvětlení: "Co podle tebe mám říkat, co je správné." Obyčejná Nula dodal: "Ten kdo mluví je vždy zmatený, protože mluví ze zmatenosti mysli. Mluvení samo je utrpením. Ty jsi opět dnes vytvořil já tím svým: už jsem zase. To není tak strašné, jako kdybys klamal sám sebe a tvrdil si mi že už nejsi. Jak může nic říct: Já nejsem nic? Jak může osvícený říct dosáhl jsem osvícení? Nebo dokonce jsem osvobozený? Pořád je tu skryté já. Sice maskované a rafinovaně skryté ale stále tu je. Pomocí praxe brzy získáš oko dharmy a tohle snadno prohlédneš. Projdeš procesem, v němž budeš spasen od osvícování se a osvobozování se." Tupá hlava se začal smát: "Ty si děláš legraci ne? Miliardy lidi usilují o své osvobození, celé životy se věnují jakési askezi aby byli spaseni, a ty celé jejich snažení klidně postavíš na hlavu a dokonce to vypadá, že jim to chceš spíš rozmlouvat než jim v tom pomoci." "Ano to tak vypadá, protože oni nemají oko dharmy. Veškeré jejich úsilí vychází z bytí. Já chci být osvobozen nebo já chci být spasen. Celý život otročí té iluzi. Sami si staví překážky a tím jen tu iluzi posilují. K tomu však abys pochopil ti dnes vysvětlím příčiny tohoto celého monstra zvaného svět." Tupá hlava jen zíral, ale nechal Obyčejnou nulu pokračovat.

    "To co ti dnes řeknu, je velkým tajemstvím. Jen málo lidí dokázalo prohlédnout tento trik, který tu byl na lidech spáchán. Celý svět je ve snách. Celý...! Nyní se tedy podívejme jak to všechno začalo. Vysvětlím ti principy stvoření světa o kterých se nezdálo ani těm nejsvětějším lidem na této planetě. Co myslíš Tupá hlavo. Co bylo na samém počátku. Světlo a nebo tma." Tupá hlava se zamyslel a odpověděl: "Zcela jistě tma, neboť to vyplývá z Bible." "Dobrá tedy, pokud je napočátku všeho tma, pak stvořitel musí být tma. Takže kde se bere spojení světlo versus Bůh? Proč všichni lidé uctívají světlo, vyhledávají světlo?" Zeptal se ještě Obyčejná Nula. "To nevím..." Konstatoval Tupá hlava. "Protože mají strach. Ale podívejme se té záhadě ještě blíže na kloub. Pokud je Bůh světlo, pak tma je Ďábel, pokud na počátku byla tma, pak Ďábel je tma. Pak Ďábel stvořil tento svět." "No ty ses zbláznil!" Nechápavě kroutil hlavou Tupá hlava. "Počkej s tím, ještě. Nebudeš tomu věřit, ale tento svět je jen klam-mája, je to dílo Ďábla či Máry chceš-li. Proč vzniká touha tvořit? Je to nespokojenost. A nespokojenost je peklo a tam kde je nespokojenost musí být i nějaké nespokojené já. Kdyby byl Bůh tvořitel, znamenalo by to, že by to byl neustále nespokojený egoista zakletý ve svém utrpení, protože všechno co stvořil tu strádá rozkladem a zánikem. Proto tvrdím, že stvoření je dílem pekla, a tmavý stvořitel hnán tímto utrpením nespokojenosti stvořil světlo i tento svět aby měl o zábavu postaráno. Podívej se na to ještě takhle. Co myslíš že bylo první... peklo nebo nebe? Hm?" Zeptal se Obyčejná nula. "Podle Bible bylo první nebe a rajská zahrada v něm." odpověděl Tupá hlava. "Ano podle Bible to tak je napsáno, ale v pravdě to tak není. A proč. Protože kdo by vytvářel a pomýšlel na peklo jsa spokojený a šťastný už v nebi. Hm? Ale pokud jsi v pekle, pak pomýšlíš na nebe. Jen v pekle se sní o nebi. V nebi se o pekle nesní. Proč by Bůh coby láskyplná bytost vytvořil Ďábla aby nás trýznil? Ale Ďábel mohl vytvořit Boha, jen proto aby umocnil kontrast svého pekelného utrpení. Proto bylo-li stvořeno nebe, muselo být nejdřív nějaké peklo. Byl-li stvořen Bůh, musel být nejdříve Ďábel. Rozumíš. Kdyby byl Bůh skutečný nikdy by Ďábla nestvořil a kdyby se tak náhodou stalo, už by dávno s Ďáblem udělal jediným gestem rázný proces. Proto tvrdím že tma utvořila světlo, peklo utvořilo nebe a z Ďábla stvořitele se stal rázem Bůh. Hezky to je tak zaonačeno, aby tomu nikdo nepřišel na kloub. Tím se z máry, vládce temnot stal Bůh a nyní si nás tady vydržuje v kole reinkarnace pro své soukromé choutky. Trápí nás a nutí nás žít v okovech. Veškeré bytí je totiž strádání, všechno zažívané smysly je strádání. Mára takto spoutal díky iluzi bytí naši svobodu, a lidé hnáni touhou po svém lepším bytí roztáčejí kolo karmy opravdu hbitě. Čím tvrdší podmínky, čím větší strádání tím rychleji s ním chtějí točit, tím více mají snů a cílů. Objeví-li se někdy pravé oko dharmy pak to kolo trochu zpomalí. Avšak Buddhů je zatím málo, protože všichni mají strach ze tmy... z nebytí. Ale v pravdě je tma počátek a konec všeho. Tak jako teplo není věčné a nakonec zůstane jen chlad, tak ani světlo není věčné a nakonec zůstane jen tma, stejně tak ani bytí není věčné a nakonec zůstane jen nebytí. Nebytí je nirvána. Konec strádání. Nakonec zůstane opět jen Mára coby Ďábel ve své samotě."

    "No to zní šíleně" dodal Tupá hlava. "Je to šílené, protože to převrací vše naruby. Uvědom si ke komu se modlí miliardy věřících, koho prosí o své bytí. Všichni klečí u nohou Máry, Bůh je jen iluzí... jsou to je 3 písmenka, která dokázala ovládnout celý svět. Tři písmenka. Mají moc nad celým vesmírem. Celý princip náboženství je založen na iluzi Boha. Buddha to věděl, Ježíš to věděl. Celé je to prohnilé až na kost, protože nejenže Bůh je iluzí, ale i jeho uctivatel je iluzí. Dokud tu bude já bude tu i strach, bude tu i rozdělení na já a Bůh, budou tu i modlitby a žalmy. Bude tu i hřích, pokora a ponížení. Ono žal a my, když spojíš dohromady, dává jasnou výpověď o lidském utrpení. Tisíce let omílaní textů vykonalo své. Za tisíce let se dokázalo jen to, že Bůh není přísný ale je plný lásky. Čili jen se vylepšila a upravila původní lež. Existuje však cesta jak tomu uniknout. Všechno se odvíjí od iluze bytí, je to jako by ti někdo zakázal se probudit a spoutal tvé sny. Ty pak už nevíš co to probuzený stav je a tak považuješ sen za skutečnost. Vzdáváš se své Božské moci ve prospěch Máry a ten ovládá tvé snění, ty sám se pak ve svém snění ponižuješ jen na bezmocnou lidskou duši, která je povinována sloužit Bohu, protože jsi už zapoměl pravdu. Dává ti to co sis vysnil ale platíš za to utrpením. Sníš o autě, můžeš ho mít, ale je nutno tomu obětovat mnoho let práce. Přitom auto je jen tvůj sen. Takto si kupujeme lepší sny, a otročíme slibům lepších snů. Všichni doufají v zítřek, všichni doufají v zítřejší spasitelův příchod, v zítřejší sen. V Bibli je popsáno datum příchodu spasitele celkem sarkasticky jako že je to už blízko. Myslím si, že by tam klidně mohli napsat zítra. To je totéž... a značí to nikdy. Dnes jsou lidé tak tumpachoví... že by je to ani netrklo."

    "No to je teda nářez! Víš ty vůbec co tu říkáš?!" Vyhrkl nervózně Tupá hlava. "Bořím tvůj zítřek, tvé naděje a sny, neboť to je základ! Neříkám že to bude snadné, ale bohužel ti nedokážu všechno popsat, musíš se o tom přesvědčit sám. Naučím tě správné meditaci. Meditaci kterou jsem objevil. Pro dnešek tedy končíme, pořádně si to všechno prober ze všech stran." Završil klidně tento den Obyčejná nula a zanechal tam Tupou hlavu zmateného jako nikdy předtím.     Hned další den, vzal Obyčejná nula Tupou hlavu na hřbitov. "Podívej se na lidské utrpení. Zde leží muž který celý život sbíral známky, věnoval tomu spoustu času a tedy i mnoho peněz a prostředků. Věnoval tomu celý život. Celý život promarnil kvůli bezcenným barevným papírkům... v den jeho smrti totiž jeho dům vyhořel i z celou sbírkou. Zde leží prezident a zde leží žebrák. Leží tady vedle sebe, nyní jsou si rovni. Prezident si staví trůn na žebrákovém utrpení... zde vidíš že celá hra stojící mnoho slz, mnoho práce dělníků byla zbytečná. Prezident i žebrák jsou si nakonec rovni leží tu bez svých peněz, bez svých majetků, bez svých pravomocí. Leži tu a hnijí, jejich život stořil jen utrpení. Avšak lidé se nepoučí, a i přesto, že vědí že všechno dělají zbytečně, veškeré jejich snažení nakonec příjde vnivěč, přesto si neprohlédnou toho vnitřního otrokáře. Dříve to bylo mnohem snazší, ale Mára hbitě rozšířil nabídku snů i o duchovní štěstí, rozšířil snění o astrální cestování a dimenze, o velice zajímavé snění, rozšířil sen o nějakou duši, která je věčná a která po smrti bude žít v ráji. A tak se mnozí lidé nechali nachytat a tak taky vznikla první církev. Dnes jsem tě přivedl na toto místo, abys prohlédl, abys sám v sobě zažehl jiskru, skutečnou jiskru po osvobození. Neztrácej čas. Budeš-li chodit do práce... komu to pomůže? Pomůže to tady těm lidem? Pomůže to tobě? Co z penězi? Co z majetkem? Není tvůj, není. Můžeš postavit dům, můžeš si pořídit pozemky a zahrady, můžeš toho mít moc, jednou přijde buldozer a všechno to zahrne. Tvé auto skončí na vrakovišti, tvůj dům bude zbourán, tvá zahrada rozkopána. Všechno co jsi v životě budoval přijde nakonec v prach." Takto promlouval k Tupé hlavě Obyčejná nula až se Tupá hlava rozplakal, neboť pochopil marnivost lidského snažení. Zeptal se tedy: "V čem je ta hlavní příčina? Proč to lidé nevidí? Proč si dělají navzájem takové příkoří?" "Všechno tkví v egu a jeho sobectví. Ego je jako nenasytný had, jehož si hřeješ na prsou. Je stále nespokojený, stále chce víc a víc. Protože to mu dává existenci. Ego tu chce být i zítra, potřebuje jistotu, to ono je ten kdo se bojí. To ono ovládá tvé emoce. Emoce jsou jen provázky a ty jsi loutka. Zkrátka ego chce být za každou cenu. Ať je to jakákoliv maska, ať je to svatost, nebo majetek... to vše mu dává existenci. Všechno utrpení pramení jen z žádostivosti tohoto já." Tupá hlava se zamyslel a řekl: "Ale všude se píše, že toto já je jen iluzí, že to nejsme my." "Ano to se píše, ale toto já se hned převlékne za duši. Tedy nyní zde již není utrpení materiální ale duchovní. Nyní je tu otročení duši, neboť ego se chce prorvat i do nebe. Ale to nejsmutnější na tom je, že není ani duše ani nebe ani já, vše to jsou jen sny, vše to je jen dílo Máry vládce temnot. Proto všechno utrpení je jen snem. Každý kdo sní trpí. Protože bytí je sen, život je sen."

    "Chceš snad tvrdit že vše je jen iluzí? Klamem? Že ve skutečnosti tu nikdo nežije ani neumírá? To mi mysl nebere." Namítl Tupá hlava. "Mysl ti to nikdy nevezme, neboť mysl je toho všeho zdrojem. Já může existovat jen v mysli, sny mohou existovat jen v mysli, bytí může existovat jen v mysli. Pomocí smyslů zrak, čich, hmat, chuť, sluch se formuje vědomí já. Proto Buddha říkal že vše zažívané smysly je už strádání. Není žádné tělo, žádná duše, žádné vědomí. Abys mohl slyšet, musíš si nejprve uvědomit sám sebe. Kdo by tady jinak mohl slyšet? Pokud chceš vidět, musíš si nejprve opět uvědomit pozorovatele. Pokud chceš něco zažívat musíš nejdříve být. A právě tak vzniká vědomí nějakého já. Čím víc vidíš, čím víc slyšíš, tím bohatší má já základnu a má se o co opřít. Může si říct viděl jsem, slyšel jsem. Kdybych odříznul od tvého mozku všechny vjemy pocházející ze smyslů, prohlédl by jsi velmi rychle. K tomu bude sloužit ta meditace jíž tě budu učit. Pokud nemáš vjemy jak by jsi mohl poznat zda žiješ? Zda jsi?" "Hmm... to bych nemohl pak nijak poznat," souhlasil Tupá hlava. "Proto se toho všichni bojí. Mnozí by zešíleli už jen po páru minutách takového odpojení. Proto se toho bojí ego jako čert kříže a raději si hraje na duchovní práci."

    "Nyní se rozhlédni po tomto hřbitově a uvažuj takto. Když není žádné já a žádné bytí lze někomu pomoci? Lze učinit nějaké dobro? Lze prokázat skutečnou službu? Ke komu má pak přijít nějaký spasitel? Spasitel musí být člověk s okem dharmy, ale tento člověk nevidí nikde žádné bytosti, které by měl spasit, kterým by měl pomáhat. Co tu tedy bude dělat? Co mohl dělat Ježíš? Jak lze spasit ty bytosti?" Tupá hlava chvíli uvažoval a pak řekl: "Nelze spasit žádné bytosti, protože žádné bytosti tu nejsou, tudíž je všechno jen můj sen. Všechno je na mně. Nikdo mi nepomůže. Ostatní jsou pak jen kulisa, která mě má mást a neustále vytvářet mé já." "Správně Tupá hlavo, nyní jsi konečně zahlédl střípek dharmy. Zeptám se tě nyní co je to Buddha a uvažuj velice bedlivě." Tupá hlava se opravdu zamyslel nad tímto slovem z ohledem na to co mu Obyčejná Nula řekl. "Buddha je Buddha, to je vše. Zbytek je jen můj sen. I těch šet písmen, i to ostatní. Nikdy jsem Buddhu neviděl, ani nepotkal. Může jít jen o výmysl starý víc než dvatisíce let." Velice bystré Tupá hlavo, tak stejně je na tom Kristus i Kršna. Nikdy se nedopátráš pravdy v tomhletom směru. Ani po ní nepátrej. Jsou to jen prázdná slova, vše ostatní je jen ve tvé mysli. A jak se to tam dostalo?" Zeptal se ještě Obyčejná nula. "Jediným zdrojem jsou nějaké černé skvrny na pomíjivém papíře, kterým mě naučili přiřadit význam. Tedy přiřadit k těmto znakům své sny a zaplnit tak mou mysl nadějí." Odpověděl Tupá hlava. "Velice trefné, jde vidět, že mi brzy začneš rozumět a pak to bude snadné. Takže si pamatuj, že vše je jen v lidské mysli. Nikdy nenajdeš pravdu v knihách, nikdy neuzříš pravdu okem, nikdy ji neuslyšíš uchem a proč? Protože ty sám jsi iluzí. Všichni hledající dělají stejnou chybu, protože zatím nepochopili tu základní iluzi. Jejich hledání vychází z načtených ideálů, z nespokojenosti a z žádostivosti, proto to všechno týrání, askeze a úklony. Tam kde je nespokojenost tam je i nespokojený. A kde je nespokojenost? Jen v lidské mysli. Pravda leží až za myslí. Proto nelze o ni nic říct rozumíš?" Osondoval ještě Obyčejná nula. "Už tomu rozumím. A je to velice tvrdé. Celý svůj život se promarnil ve službách Máry. A to jsem si myslel že jsem duchovní a dokonce že mám k osvícení už jen kousek!" Smál se sám sobě Tupá hlava. A smál se tak upřímně, že mu tekly i slzy, smál se na celé kolo až se i Obyčejná Nula rozesmál neboť Tupá hlava zcela zapoměl, že je na hřbitově. Pak dodal: "Dnes poprvé jsem si uvědomil že jsem se nepohnul ani o krok. Můžu klidně zahodit všechny knihy, sbírat moudrost a vědění je k ničemu, protože nakonec ho sežerou červi i s mým mozkem... není třeba chodit ani do práce, protože to nikam nevede. Nyní jsem připraven k tomu abych se naučil správné meditaci." Obyčejná nula byl spokojen protože Tupou hlavu dostal tam kam potřeboval. "Žítra začnem tedy s praxí." A s těmito slovy odešli ze hřbitova.