    Kdo by neznal skarabea, posvátného brouka starých Egypťanu, opředeného mýty, který byl u nás degradován na obyčejného hovnivála. Brouka, který byl pro Egypťany posvátným zvířetem a symbolem "slunce povstávajícího ze země", které brouk tlačí po nebi. Stal se pro ně uctívaným symbolem převtělování a věčného života. Byli překvapeni z toho, že z obyčejného trusu může vzejít nový život a považovali to za zázrak. Pro nás je jen broukem, který se hrabe ve výkalech.

    Skarabeus, česky vruboun (Ateuchus, Scarabaeus) žije okolo Středozemního moře. Je to černý brouk, který má na hlavě polokruhový, hluboce vroubkovaný štít (takto je hlava uzpůsobená k hrabání, podobně jako přední nohy, které jsou silnější). Najdeme ho v oblastech s řídkou vegetací na teplých a suchých plochách, většinou s písčitým podkladem. Místy bývá hojný. Vruboun Scarabaeus pius má délku jen 1,1 - 1,8 cm. To černého vrubouna posvátného (Scarabaeus sacer), který dorůstá 2 až 3 cm a má na čele dva hrbolky (samička rezavě obrvené holeně zadních noh), staří Egypťané uctívali a dávali jej i do hrobů svých zemřelých. Řekové jej nazývali Heliokantharos nebo Kantharos a Římané Scarabaeus. V hieroglyfech označuje hlásku khepru, což značí býti či existovati. Třicet vrubů jeho těla bylo symbolem třiceti dnů v měsíci.

    Doba, kdy ukládal do hnojných kuliček vajíčko, byla uváděna ve vztahu s lunárním měsícem. Líhnutí zárodků v hnojných kuličkách bylo přičítáno vlivu slunce na zem a bylo symbolem životodárné sluneční činnosti. Též se mělo za to, že existuje jen jednoho jediné pohlaví a odtud byl představitelem samobytnosti, samoplodnosti a tvůrčí síly přírodní vůbec. Za tohoto předpokladu vlastně vznikal sám ze sebe a stal se takto broučí analogií samotného boha, který stvořil svět sám ze sebe. To učinilo skarabea symbolem reinkarnace. Jeho podoba byla vyrývána do posvátných kamenů (ať již z vápence, lesklého mastku či jiného materiálu), které byly nošeny jako amulety (skarabeus měl významnou úlohu při cestě do podsvětí) a často také vkládány do hrobů k mumiím.

    Protože byli zosobněním boha slunce, umisťovali do mumií místo srdce jako jejich ochránce u soudu mrtvých okřídlené vrubouny. Na jejich spodní straně byla vyryta slova 30. kapitoly Knihy mrtvých: "Ó, mé srdce, ty nejvnitřnější části mé bytosti! Neobracej se proti mně jako svědek před tribunálem. Neboť ty jsi bůh, který je v mém těle, můj stvořitel, který udržuje mé údy."

    Obyvatelé starověkého Egypta věřili že skarabeus existuje pouze v samičí formě, a proto si mysleli že vzniká sám ze sebe.Jako obzvláště účinné považovali skarabey okřídlené. Amulety v jejich podobě kladli mumiím přímo na srdce. Na jejich spodní straně byla vyryta slova 30. kapitoly Knihy mrtvých. Skarabeové žijí ve Středomoří, samička naklade larvy do kuličky uhnětené z trusu a posléze ji zahrabe do země. Vyvíjející se larva se živí trusem, také proto se tito brouci považovali za symbol reinkarnace čili znovuzrození.

Vydáno: 22. 12. 2010

Přečetlo: 4125 čtenářů

Zdroj:

Autor (vložil): Atlantis

Zpět na články..

Komentáře k článku...

Předmět:

Datum:

Jméno:

¤ Hezký článek,

23. 12. 2010 19:33

Grush

Číst komentáře