Věk dinosaurů trval přibližně 160 milionů let a paleontologové přiznávají, že známe sotva procento ze všech druhů těchto tvorů. Na mapě druhohor jsou obrovská bílá místa trvající mnoho milionů let. Přitom člověk stihl svou cestu z pralesa do vesmíru za pouhých pět miliónů let. Našlo se proto pár odvážných vědců, kteří tvrdí, že některý z dinosauřích druhů mohl dokázat totéž.

Tvor s velkou lysou hlavou, šedozelenou kůží, vypouklýma ještěříma očima a nepatrnými ústy bez rtů. Ne, to není filmová maska pilota létajícího talíře z jiné planety. Tak si někteří vědci představují inteligentního tvora, jímž by vyvrcholil vývoj dinosaurů, kdyby jej nepřervala náhlá katastrofa. A nechybí ani názory, že tyto bytosti mohly druhohorní civilizaci opravdu vytvořit.

Nebyly to hloupé ještěrky

    Zatímco ještě v šedesátých letech panovalo přesvědčení, že to dinosauři byli primitivní tupé studenokrevné ještěrky představující jakýsi trapný omyl přírody, dnes už se ví, že mnozí byli teplokrevní, rychlí, lovili ve spolupracujících tlupách a pečlivě se starali o mláďata. Zejména dravým druhům pohybujícím se jen na zadních nohách nechyběly předpoklady překonat hranici dělící nevědomý instinkt od inteligence tvořící civilizaci: měli volné přední končetiny pro složitější činnost a slušný poměr objemu mozku k velikosti těla. A co víc, paleontologické nálezy naznačují, že tento poměr se prudce zvětšoval.
Proč tedy civilizaci nevytvořili? A nebo ji vytvořili a my o ní nevíme?

    Poprvé s touto myšlenkou přišel již v 70. letech americký astronom Carl Sagan. Všiml si, že tvor, kterému se tehdy říkalo stenonychosaurus (později dostal vědecké označení troodon) žijící před 76 miliony let, měl k vývoji v inteligentní bytost podobné předpoklady, jako některé opice o mnoho desítek milionů let později. Vedle poměrně velkého mozku, to byly i volné přední končetiny s chápavým vratiprstem ve funkci palce a překrývající se zorné pole obou očí umožňující prostorové vnímání.

    Sagan byl u veřejnosti populární jako tvůrce mnoha odvážných hypotéz, a tak většina ostatních vědců vnímala teorii o dinosauří inteligenci jako další pokus nekonvenčního vědce upoutat pozornost médií. V roce 1981 však nechal ředitel paleontologického oddělení Národního muzea přírodních věd v kanadské Ottavě Dale Russell Saganovu vizi sochařsky ztvárnit. Holohlavý tvor s hadíma očima a třemi prsty měl velký úspěch.

    Již předtím (v roce 1978) přišel s vlastní studií Harry Jerison. Také on sáhl po dvojnohém dravém dinosaurovi ze závěrečného období křídy, na rozdíl od Sagana a Russella však vybral druh Dromiceiomimus brevitertius. Podobných studií se od té doby objevilo víc, vždy však šlo pouze o úvahy typu "co by bylo, kdyby" - v daném případě, kdyby vývoj dinosauří inteligence nepřervala kosmická katastrofa. A vždy následovalo znepokojivé konstatování: "V takovém případě bychom tu dnes nebyli..."

    Jenže od té doby někteří vědci pokročili ve svých úvahách dál. "Předpokládáme-li existenci inteligentní populace, musíme počítat i s tím, že své mrtvé nenechávala volně ležet, " říká český kryptobiolog Jaroslav Mareš v knize Záhada dinosaurů. "Nejspíš mrtvoly nějak likvidovala, například žehem. V takovém případě by bylo 99,9 procent všech kosterních pozůstatků nenávratně ztraceno."

    Stejně málo šancí je na nalezení hmotných památek takové civilizace. Nejen kovy, ale ani plasty, sklo, keramika či beton by se za ty desítky milionů let nedochovaly ve stavu, který by dovoloval usuzovat na umělý původ. Stačí si uvědomit, že v době, o které mluvíme, teprve vznikaly Alpy a Čechách bývalo moře.

    Zastánci teorie druhohorní civilizace mají jen málo hmatatelných indicií. K nejvýraznějším patří podivné stopy z lokality Palauxy Creek v Texasu. Ve skále staré 110 miliónů let se zachovaly klasické dinosauří stopy s vahou na prstech a rýhami po ocasu - a mezi nimi tříprsté otisky nohy tvora, který našlapoval na celé chodidlo stejně jako člověk a zjevně se neopíral o žádný ocas. Většina paleontologů však tvrdí, že jde jen o nedokonale zachovalé stopy některého běžného druhu, přestože záhadné otisky nevykazují známky poškození.

    Ještě problematičtější jsou otisky ve vápenci podobné podrážkám bot z mongolské pouště Gobi nebo z nevadské lokality Fisher. Sporadicky byly v druhohorních vrstvách také nalezeny předměty, které tam zjevně nemají co pohledávat, jako například hřeby, nebo jednoduché nástroje. Mezi nejpodivnější patří jakési kladivo z neobvyklé slitiny, které údajně leželo ve stejné geologické formaci jako stopy od Palauxy Creek. Kolem tohoto nálezu však je mnoho nejasného a převládá mínění, že to je podvrh.

Šupinatí piloti létajících talířů

Do sporu o inteligentní dinosaury zasáhli i ufologové. Ti upozorňují na nápadnou podobnost Russellovy rekonstrukce s líčeními lidí, kteří se údajně setkali s posádkami létajících talířů. Podle nich inteligentní dinosauři nevymřeli, ale pouze odlétli - a teď se vracejí. Je také překvapivé, jak se Russellova rekonstrukce blíží popisům bájných učitelům starých národů z nejrůznějších míst planety, kteří přinášeli civilizaci místním lidským populacím (ještěří či dračí vzezření, často uváděný počet prstů tři nebo šest, šupinatá kůže). Například legendární tvor novozélandských Maorů Nuku-Wateki naučil lidi řezbářství a je v lidovém umění zobrazován se třemi prsty. Dnes si lze sice při práci se dřevem upravit počet prstů na tři velice snadno, za časů Nuku-Watekiho však cirkulárky neexistovaly. I dnešní maorští řezbáři pracují s palicí a dlátem a mají tudíž standardní počet prstů na rukou.

Šupinaté bytosti učily také staré Číňany i příslušníky jihoamerických kultur, Sumery i africké domorodce. Podle pověsti založil starořeckou delfskou věštírnu bůh Apolón po vítězství nad zdejším drakem Pýthónem. Vědci to vykládají tak, že na tomto místě tolik významném pro osudy antického světa Apolónův kult vytlačil původní uctívání draka, který věštírnu založil. Ostatně i sám Apolón sem přišel v podobě mořské příšery... Podobných bájí je po celém světě řada a citovat je zde by bylo dlouhé a nudné. Znamená to snad, že naši dávní předchůdci tu byli s námi a vedli nás při prvních krůčcích k civilizaci? Připustíme-li už fenomén UFO i jeho technologickou podstatu, pak kdysi pozemský původ pilotů talířovitých plavidel (která jsou ostatně nápadně často vídána jak startují či mizí ve vodě) je velmi elegantním řešením. A jejich popisované schopnosti jsou zcela v souladu s náskokem desítek a stovek miliónů let, který by před námi měli. To samozřejmě nevylučuje ani možnost, že operují především ve vesmíru, nebo že tam mají své základny. Nemusí to však být v takových vzdálenostech, jejichž překonání by bylo pro pozemskou vědu dosud nepředstavitelné, ale naopak možná velmi blízko. Vezmeme-li to jako hru a zkusíme do této hypotézy dosazovat jednotlivé indicie, s nimiž záhadologové často operují, budeme překvapeni, jak pěkně to všechno do sebe zapadá. A zajdeme-li v této hře ještě dál, možná nás i napadne, čím to je že už dlouho před natočením Jurského parku se (zejména mezi lidskými mláďaty) zdvihla celosvětová vlna sympatizujícího zájmu o dinosaury, která nepomíjí jako běžné módy, ale spíše roste...

Jan A. Novák
Tento text je ukázkou z knihy Život ve vesmíru, kterou vydalo nakladatelství Daranus
Další články autora a informace o jeho knihách najdete viz. zdroj

Vydáno: 21. 11. 2010

Přečetlo: 2737 čtenářů

Zdroj: http://www.novakoviny.eu

Autor (vložil): Jan A. Novák

Zpět na články..

Komentáře k článku...

Předmět:

Datum:

Jméno:

¤ Astrobiologie a "UFONI&qu

4. 12. 2010 12:27

Marpefi

¤ Morld

21. 11. 2010 21:55

grebena

¤ :-)

21. 11. 2010 1:53

Morld

Číst komentáře