Vůbec by mě nenapadlo, že to bude mít nějaký význam, nebo že by mě to nějak poznamenalo.
Prostě večer po ulehnutí, jako každý večer, ve spánku jsem měl sen.
To by bylo jednoduché až na to, že tenhle jsem si pamatoval a byl jako živý.
A ten sen pokračoval i další večer, neustále se rozvíjel, bujel, jak sám život kolem nás a kupodivu logicky nabízel neuvěřitelnou, nadpozemskou alternativu.
A já jsem si neustále snažil promítnout souvislosti a zjistit, jestli to bylo skutečné, nebo jen zdání. Tím jsem se do něho dále a stále více zamotával.
A nejen to.
On mě pohlcoval a nabízel nové nápady.
Zpočátku jsem to bral jako hru.
Představoval jsem si, že je to něco, jako práce spisovatelů, kteří tímto způsobem rozvíjejí příběh a postupně ho zpracují do knižní podoby. Jenže tohle bylo něco jiného. Byla to fantazie, která ač se rozvíjela logicky a nutila mě ke studiu materiálů stejného tématu, byla tak k nevíře a tak nadčasová a odvážná, že z ní šel strach.
Později se stávalo, že návratem a rozvíjením teorií, které mě takto pronásledovaly jsem dospěl i k paranoidním představám pronásledování v případě uveřejnění, muži v černém, církví apod.
A tak sny pokračovaly, teorie se rozšiřovala, přibývalo dalších důkazů a rýsovalo se něco obrovského až nepředstavitelného.
Pohlcovala mne podstata stavby a velikosti vesmíru v porovnání s běžným pohledem na život v naší rovině a času. Stavělo mne to do pozice pozorovatele ve středu časové a prostorové osy.
Kolem mne pak byl čas v závislosti na velikosti buď kratší a vše menší, nebo delší a vše větší.
Velký třesk, řazení a nepředstavitelná velikost a množství vesmírů, kosmu.
A pak jednoho večera přišlo meditování nad člověkem samým. Jeho úloha, postavení v žebříčku přírodních hodnot. Vývoj v časovém období, rozfázování zvyšování stupně inteligence, mezilidské krize, vnímání etické hodnoty, sobectví a boj o přežití těch nejlepších.
V té chvíli se objevila myšlenka, která člověka postavila na vrchol žebříčku živočichů, ale zároveň i nastavila otázku proč je tu. Byla to taková malá vsuvka k polemice. Proč má člověk pět prstů?
Je samozřejmě k dispozici mnohem více tvorů, kteří podobným handicapem disponují, ale v součinnosti s tak bohatým inteligenčním vybavením je to něco nepřirozeného. Mohlo by jít o biologického robota, ale proč tedy v rámci přírodních zákonů, kde je nejdůležitější boj o nelepšího k zajištění přežití a předání té nejlepší genetické informace, dostal člověk ještě navíc tak bohatou inteligenční výbavu bez jakéhokoliv omezení.
Ano v minulosti byl třeba omezován vírou, etickými zábranami a dalšími slabostmi, ale v poslední době se objevuje stále více jedinců, kteří omezení nemají vůbec žádná a navíc zjistili, že lze velice snadno využít pozůstatků slabostí těch ostatních ke svému prospěchu a tím i k získání moci.
Ale vraťme se k těm pěti prstům. Zkoušeli jste někdy co se s nimi dá vše dělat a že je to v podstatě optimální počet pro spolupráci obou rukou při zabezpečení úplné samostatnosti jedné.
Ve scifi filmech do nás autoři hustí boje mezigalaktických mocností, kde hrdinové jsou představováni, jako hrozné příšery, různých vzezření a tvarů. Zkusili jste si někdy položit otázku, kdo jim vlastně vyrábí ty obrovské vesmírné lodě, plné nejenom biologických robotů atd., ale i elektronických zařízení a mechanických součástí, kde je potřeba nejenom mozek, ale i těch pět prstů na dvou rukách, dobré oči, synchronizaci všech vjemů a pohybů na dobře k zemi opřeném a postaveném těle.
Možná, že to je ten účel proč tu jsme. K čemu nás příroda směřuje a v závěrečné fázi staví míru k výběru těch všehoschopných, zabijáků, obranářů proti těm inteligentním, nejodolnějším, nejlepším?,pracovitým až přijde čas nás rozvézt na další ostrovy k šíření života a inteligence a nebo do továren k výrobě spojovacích, obranných i dobyvatelských kosmických plavidel.
Ale to už nechám na Vašem selském rozumu.
Rozhodujícím momentem pro první sen byla zmínka o velkém třesku.
Tak hezké sny i vám.

Vydáno: 21. 10. 2010

Přečetlo: 1770 čtenářů

Zdroj:

Autor (vložil): Jan Lacina

Zpět na články..

Komentáře k článku...

Zatím žádné komentáře..

Nejste přihlášen(a)