    Začalo to vše již hodně dávno a celý život mne to provází, provokuje to mou fantazii a nedá mi to spát. Jsou to živé sny, které jako by chtěly něco naznačit, něco říct, ale zároveň varují, pozor, ne každý je schopen pochopit. Mění se témata, mění se obrazy a život tak rychle utíká, že nezbývá než rozhodnout se, mám a nebo nemám svěřit se svými názory, nabídnout jiný pohled, jednodušší, prostě pohled selského rozumu a ber kdo ber, nebo běž.

    Někde jsem to kdysi zaslechl a dnes po letech mi to vlastně zapadá do všech dalších událostí.
Tu noc mi sen ukázal v souvislostech, že početí nového života není nic jiného než takový velký třesk. Bouřlivý vývoj nového života, který bují ohromnou rychlostí a nabývá na objemu až dospěje do stadia, kdy má splnit svou přírodní funkci k dalšímu rozmnožení, poté se ustálí a již pomalu, velmi pomalu spěje ke konci.

    Ta podobnost mne přímo fascinovala.
Něco mi stále v duchu napovídalo. Pozorně se dívej kolem sebe. Nevěř všemu co se říká a co říkají ostatní.
Každý specialista má úzký obzor a je příliš zahleděný do svých znalostí. Málokdo věří neznámému. Proč by to co existuje a je přírodou odzkoušeno ve vaší realitě nemohlo existovat i v jiných rozměrech a čase. Tedy stručně řečeno v mikro a makrosvětě. Pozoruj souvislosti, podobnost a hledej spojitosti.

    Při těchto snech mne neustále pronásledovala i další myšlenka.
Proč právě já mám tyto sny a proč vůbec je mám. Jaký důvod má příroda mi tyto fantazie sdělovat.

    Hledal jsem v literatuře. Danniken se stal mým oblíbeným spisovatelem. Postupně i další, kteří se zabývali myšlenkou, že nejsme ve vesmíru sami a hledali souvislosti, které by jim daly za pravdu.

    Četl jsem bibli a další literaturu jiných náboženství.
Zabrousil jsem do astronomie, fyziky a chemie.
Biologie mi dala za pravdu, že ač je mnoho druhů podob života, vše má základ v chemii a to v několika základních prvcích.
Chemie se mi stala základní filosofií stavby hmoty, života a podstaty vesmíru.
Fyzika nejen, že svými zákony udržuje vše v souladu, ale v závislosti na časové konstantě staví vesmíry do sériového posunu, kdy čas a velikost určuje jejich postavení, které se může pak i vzájemně prolínat v paralelní rovině buď časové či velikostní.

    Prostě mne v duchu pojímalo něco, co bylo tak obrovské a těžko pochopitelné, bořící spoustu lidmi stanovených tradic a pilířů vědy, nebezpečné pro filosofii, církevní a základní lidské hodnoty a na druhou stranu, tak zajímavé a v plném pochopení umožňující nový rozvoj vědy, náhled do změny tradičních metod lékařství, mikro a makrosvěta a umožňující pochopit, že na tak obrovsky veliký vesmír představa, že tu jsme a vládneme jen my je zcela mylná a totálně zcestná.

    Postupně jsem nacházel spoustu maličkostí, které mě přesvědčovaly, že tyto myšlenky nemám jen já a tedy nejsem žádný bohem vyvolený a ke zvěstování určený jedinec.
Již v Řecké historii filozofové zmiňovali podobnost mezi naší realitou a mikrosvětem. Hledali podobenství, ale neměli dost možností, technického vybavení, a my dnes stále nemáme k tomu, abychom určili hranici, kde se podobný svět v mikrorozměrech nalézá.

    Bible nabízí mnohá podobenství v oblasti makrosvěta, která nám napovídají řešení tak odvážná, až to zavání rouháním. Ale je rouháním rozvíjení naznačeného? Rouhání je nevěřit a nabádat k nevíře. My ale chceme věřit. Tedy se klidně můžeme pustit do rozvíjení nápovědy.

Na pokračování...

Vydáno: 07. 10. 2010

Přečetlo: 1885 čtenářů

Zdroj:

Autor (vložil): Jan Lacina

Zpět na články..

Komentáře k článku...

Předmět:

Datum:

Jméno:

¤ :-)

8. 10. 2010 8:30

Morld

¤ Zajímavé

7. 10. 2010 21:37

novembre

Číst komentáře