    Unio mystica (mystické sjednocení) je termín, který církev používá pro stavy náboženského vytržení, kdy se věřící domnívá, že jeho mysl vstoupila do přímého kontaktu s Bohem. Nejedná se ovšem jen o výsadu katolíků, protože s těmito stavy mysli operují i jiná náboženství. Mozkové aktivity ve stavu náboženského vytržení zkoumal kanadský vědec Mario Beauregard z Montrealské university. Jeho práce se setkala s polemickými reakcemi jak ze strany církevních kruhů, tak i vědecké veřejnosti.

    S výzkumem začal Dr. Mario Beauregard a jeho spolupracovník Vincent Paquette už roku 2004. Začali zaznamenávat elektrické aktivity mozku několika jeptišek karmelitánského řádu. Zajímali se zejména o okamžiky, kdy se projevil stav "unio mystica". O několik let později Beauregard společně s publicistkou Denise O°Leary vydali knihu Duchovní mozek (The Spiritual Brain, HarperCollins Publishers 2007), která je stále předmětem sporů a diskusí mezi materialisticky a idealisticky zaměřenými vědci i duchovními.

"Miluji tě, Jennifer!"

    Kanadští vědci připravili sérii experimentů, při nichž zaznamenávali mozkové aktivity meditujících jeptišek nejmodernějšími metodami. Kromě běžného elektroencefalografu (EEG) to byla také pozitronová emisní tomografie a zobrazení pomocí magnetické rezonance. Výsledky měly být porovnány s kontrolní skupinou, v níž byly osoby, které žádné mystické stavy neprožívaly. Přes počáteční odpor se Beauregardovi podařilo získat souhlas katolické církve, když vysvětlil, že nesleduje žádné o ideologické cíle. Badatelům šlo pouze o to zjistit, které oblasti centrální nervové soustavy se při mystickém vytržení aktivují a jak to souvisí s ostatními mozkovými funkcemi.
    Neurologové se domnívají, že stavy "unio mystica" nějak souvisejí s jinými stavy, při nichž má pacient pocit pobytu mimo vlastní tělo, nebo vnímá čas a prostor zkresleně. Jde například o některé druhy epilepsie (které jsou občas ostatně interpretovány mystickým způsobem), poškození mozku, ale také fantomové bolesti, při nichž nemocný "cítí" končetinu, která mu byla amputována. Výzkum má odhalit případné souvislosti a přispět tak k lepšímu poznání mozku - nejlépe organizované hmoty v celém známém vesmíru.
    Už na počátku výzkumu vědci připouštěli, že výsledky mohou být velmi překvapující. Připomínají v této souvislosti poněkud anekdotickou, avšak skutečnou příhodu z výzkumu vlivu psychotropní látky mezkalin na lidskou psychiku, který na sobě prováděl francouzský neurolog Jean-Martin Charcot. Když kolegové četli jeho zápisy pořízené během opojení, našli tam i několikrát se opakující anglickou větu: "Miluji tě, Jennifer! ". Charcott tvrdil, že žádnou osobu toho jména nezná - a její tajemství zůstalo neodhaleno.

Předstíraná extáze

    Při přípravě experimentů museli Beauregard a Paquette především překonat nedůvěru církevních kruhů i samotných jeptišek. Ty totiž věří, že mystické sjednocení je boží dar, na kterém není co zkoumat. Vědci proto "svatosvatě" odpřísáhli, že jim nejde o dokázání existence či neexistence Boha, ani o zpochybňování mystických zážitků věřících. Naopak zdůrazňují, že lepší pochopení "unio mystica" by mohlo pomoci i dalším lidem a přinést prospěch celé společnosti.
    Mnohem obtížnější bylo překonat nedůvěru vědeckých kolegů. Někteří z nich tvrdí, že snaha vysvětlit mystické pocity pomocí elektrických vzruchů je stejně naivní jako přesvědčení vědců 19. století, že proporce lebky odhalují lidskou povahu.
    Námitky měl i americký badatel Andrew Newberg, který již dříve prováděl podobné experimenty na františkánských a budhistických mniších. Ten upozorňuje, že takový výzkum vyžaduje velmi pečlivě připravenou metodiku. Zážitky mystického vytržení totiž nepřicházejí na objednávku a mnozí věřící je často jen předstírají. Kromě toho jsou při těchto stavech aktivována také centra, která mozek běžně používá k jiným účelům. Správná interpretace výsledků je proto velmi obtížná.
    Beauregard své výsledky zveřejnil o dva roky později - a později je shrnul do již zmíněné knihy. Při výzkumu zjistil, že během stavů mystického vytržení se neaktivuje jediná část mozku, ale celá řada jeho oblastí. Nejčastěji to jsou části mozkové kůry (kortexu), která představuje vývojově nejmladší část lidského mozku.
    Mario Beauregard se úmyslně vyhýbal hlubší interpretaci svých výsledků, jiní ale takové zábrany neměli. Objevily se názory, že jeho zjištění představují pádný argument proti materialistickému pojetí nervové soustavy nebo dokonce důkazem existence duše. "Nyní je zřejmé, že mystické vytržení není halucinace způsobená chybnou funkcí některých neuronů, ale že mozek komplexně vstupuje do kontaktu s jakýmsi jiným druhem reality," bylo nejčastějším argumentem zastánců tohoto výkladu.
    Většina vědců je ale opatrná. Nevěří však, že by se tajemství stavů mystického vytržení podařilo skutečně odhalit tak snadno, ale že ke skutečnému pochopení vede ještě velmi dlouhá cesta.
    Přesto většina vědců soudí, že podobné výzkumy jsou užitečné. Nevěří však, že by se tajemství stavů mystického vytržení podařilo skutečně odhalit tak snadno, ale že ke skutečnému pochopení vede ještě velmi dlouhá cesta. Všeobecně je ale tento výzkum považován za užitečný a žádoucí.

Jan A. Novák

Další články autora a údaje o jeho knihách najdete na viz. zdroj:

Vydáno: 03. 07. 2010

Přečetlo: 1862 čtenářů

Zdroj: http://www.novakoviny.eu

Autor (vložil): Jan A. Novák

Zpět na články..

Komentáře k článku...

Zatím žádné komentáře..

Nejste přihlášen(a)