    Karma je souhrnem všech činností, které člověk v životě koná. Tyto činnosti působí na současnou i příští existenci subjektivně i objektivně. Karma jako činnost se nevztahuje pouze na činnost těla člověka, ale také na činnost mysli a řeči. Vražedná myšlenka proto vytváří podobnou karmu (ačkoliv technicky vzato na jiné rovině) jako čin samotný. Je na místě poznamenat, že karma působí na každého, i na člověka, který odmítá existenci karmy nebo o karmě vůbec neví. I zde platí: „neznalost zákona neomlouvá“. Je to podobné tomu, že je jedno, jestli věříme či nevěříme, že Země je kulatá. Nemusíme tomu věřit nebo nás podobné otázky vůbec nenapadají, Země je přesto kulatá.

    Mudrcové tvrdí, že vymanit se z karmy předpokládá zdržovat se činností. Naprostá nečinnost je ale nemožná, protože člověk nemůže žít bez základních činností: pohybů orgánů činností (ruce, nohy, konečník, pohlavní orgán a jazyk), smyslů nebo mysli (manas). I když asketa žije v izolaci či jeskyni, občas musí jíst, pít, vyměšovat, spát, má pocit hladu, dýchá, což jsou aktivity různého druhu. Každým vdechem zabíjíme tisíce bakterií. Život jako takový je nastaven na egocentrický režim (imunitní systém se nás neptá, jestli teď má fungovat správně resp. vpustit „vetřelce“ do organismu). Tento egocentrismus je ale naprosto v pořádku a je neutrální.

    Jestliže výsledkem činností je znovuzrození, lze říci, že se nikdo nemůže vysvobodit. Samozřejmě, pravda je někde jinde. Nečinnost neznamená nekonat, ale nelpět na vykonaných aktivitách, být nezávislý na jejich výsledcích. Tam, kde zanecháme stopu pocitu či myšlenky, vytváří se karmický vír, jenž se jednou bude muset vrátit. Neznamená to, že člověk nesmí mít pocity či nesmí myslet vůbec, ale že určitý děj, problém, činnost člověk nezanechává bez řešení v tom smyslu, že tam nezůstane žádná stopa z jeho myšlenek, pocitů atd. Sice je to tu řečeno dosti jednoduše, ale skutečnou problematiku lze řešit pouze jógickou sádhanou a teorie může záležitost pouze načrtnout.

    Jógin tedy může být mentálně i tělesně činný, avšak přece je v ne?činnosti, protože je ponořen do Sebe (Boha). Uchýlit se do jeskyně je prospěšné jen tehdy, když jógin nemá žádné starosti, co se odehrává mimo jeskyni. Každopádně se v určitých fázích duchovního vývoje doporučuje vyhledávání samoty, kde koncentrace a meditace mohou probíhat bez rušení vnějšími vlivy. Samozřejmě od vnitřních rušivých vlivů nic nepomůže, jedině duchovní disciplína, pevná víra a oddanost.

    Svaččhandabhairava-tantra v páté kapitole říká: „Osvobozen od stvoření a ničení, zbaven času a činnosti. Dolů se pohybující váju je stvoření, nahoru se pohybující ničení. Síla stvoření je apána, která způsobuje zrod spoutaného člověka. Síla ničení je prána, pomocí které člověk umírá. Překročením zrodu i smrti by měl adept zůstat v harmonii činnosti skutečna (tattvavrtti). Tato činnost je zbavena ohraničujících předpokladů a kategorií, způsobů a atributů fenomenální existence, stejně jako i příčiny spoutanosti. Jógin, který je vnořen do činnosti skutečna, je zbaven všech činností (které předpokládají rozdíl subjekt-objekt), prožívání a odporu, povznesení a sklíčenosti.“ Chápeme-li opravdu, o čem se zde mluví, pak víme, proč některé tantrajógické techniky obrací směr prány a apány: dosahuje se tak vynulování jak stvoření, tak i ničení... Ovšem to předpokládá pokročilou úroveň jógického vnoru a pevnou znalost tantrického jádra pránájámy. Velmi hluboké učení Svaččhandabhairava-tantry nám podává svědectví, že činnost je překročena ne tak, že hledáme nějakou nadčinnost či nečinnost, ale sjednocením se s podstatou činnosti resp. vůbec všech činností, tj. všechny śakti = absolutní Śakti.

    Z tradičního jógického hlediska můžeme karmu velice zjednodušeně dělit takto:

- saňčitá karma
- ágamí karma
- prárabdha karma

    Saňčitá karma je dříve získaná karma, pochází z předcházejících existencí a je přítomna již při narození. Je příčinou toho, proč, kam, komu a kdy se člověk narodí. Tato karma se nemusí v celku projevit v daném současném vtělení. Může se přesunout do vtělení příštích. Toto rozdělení je již většinou dané před příchodem do nového vtělení. Přivolat karmy, jež se původně měly objevit až v příštích zrozeních, může jen kompetentní guru, který může evoluci žáka tímto způsobem urychlit. Prárabdha karma se formuje v současném životě člověka a projeví se v příštích zrozeních. Saňčitá a prárabdha karmy mohou být zničeny (vynulovány, vyrovnány, spáleny) poznáním Brahmana. Ágamí karma může být zničena jen prožitím tohoto ovoce v přítomném životě. Připomeňme, že láska, oddanost, vyrovnané myšlenky, dobře vykonané obřady, meditace apod. napomáhají k spalování negativních karmických dispozic, avšak samotné ničení karem se odehrává pouze výstupem tzv. hadí síly (kundaliní). Karma se svou adrštou je pak zničena v síti nádí.

    Samotný výstup hadí síly se však automaticky nerovná spálení karem. Tuto rozšířenou ale naivní představu (která se traduje díky pochybným učením některých „guruů“) je nutno poopravit. Samotný výstup či pohyb śakti mnohem častěji působí spíše vážné karmické problémy, protože lidé jsou velmi často bez jógické přípravy. Určitým přirovnáním by mohlo být požití halucinogenů, u nichž ale víme, že za několik hodin působení přestane. Hadí sílu po probuzení prakticky nelze jen tak uspat a nečekejme, že za pár hodin „působení“ ustane; tantrajógicky nevzdělaný člověk tak často končí na psychiatrii pod sedativy. Proč ji nelze uspat? Protože dotyčný člověk v naprosté většině případů neví, jak na to. K podobným znalostem (jak vést śakti v mikrokosmu) vede a učí tantrajóga. Bohužel často takový člověk navíc ignoruje jamy a nijamy, základ jógy, jako něco, co nepotřebuje a co již má „překonané“. Pohybem śakti se také objevují různé nefyzické světy a brány atd., jejichž vize a „hmatatelnost“ velmi lehce ovládne nezkušeného člověka. Ten se pak cítí nadřazen nad ostatní lidi... Vidíme, že výstup śakti v mikrokosmu může karmu jak urychlit a spálit, tak i zamotat a vytvořit novou, která je posléze těžce řešitelná. To se ale, bohužel, stává mnohem a mnohem častěji.

    Tattvajukti: „Stejnými hrůznými činy, jimiž je člověk spoután, jsou i předpoklady, pomocí kterých se člověk může osvobodit z pout transmigrace.“ Další text, Kulajukti, mluví podobně: „Říká se, že tím, čím jsou živí vrženi dolů, tím jsou i vynášeni nahoru.“

    Sánkhja učí, že člověk se může narodit i jako zvíře i jako božstvo (déva), dle zásluh karmy člověka. Katha-upanišad 2.5.7. říká: „Z těch lidí, kteří nejsou znalci átmana, jedni vstupují do mateřského lůna, jiní podle svých činů a stupně vědomí do rostlin.“ Buddhismus oponuje tvrzením, že po získání lidského těla je nemožné se vrátit do nižších evolučních stupňů. Kapila ve svém bhávanamájá-śaríra učení říká, že člověk na své smrtelné posteli má směrodatné myšlenky, které určují, kam se tento člověk příště inkarnuje. Oponenti se vysmívají tomuto názoru s odůvodněním, že když vrah před smrtí myslí na některý aspekt Boha, znamená to, že se dostane do světa bohů? Jiné školy zas ukládají svým vyznavačům neustálé opakování určité mantry, jež je jménem Boha, čímž jakoby si chtěli „zajistit“ přechod do světa bohů bez překážek. Totiž, když člověk neustále opakuje mantru, bude to jediná myšlenka i těsně před smrtí adepta. Samozřejmě, že věc je mnohem složitější. Zpívání Božího jména je velice pěkné, ale mnozí zapomínají na hlavní věc, totiž, že si nestačí jen zpívat jméno Boží, ale určující je, jak se uctívač srdcem a myšlenkami k Bohu obrací. To platí i pro vraha, jenž umírá na smrtelné posteli. Když dokáže myslet jen na Boha, není pochyb, že dosáhne vyšších rovin existence. Problém však je v tom, že takovýto člověk to nedokáže. Při umírání se mu vynořují myšlenky o skutcích, které spáchal, komu ublížil, na co neměl čas v tomto životě, co by rád udělal ještě jednou, ale jinak, pak vidí příbuzné, jak se hádají o jeho majetek a již čekají na jeho odchod. Nedokáže se odtrhnout od hmotných pout.

    Těm, kteří tvrdí, že když se jednou duše dostala na úroveň člověka, již nikdy nemůže klesnout do nižších rovin, může být namítnuto, že existují karmické síly získané neblahou činností (např. vypalování lesů, hromadné zabíjení zvířat jen pro potěšení, vědomé znečišťování životního prostředí), které se nemohou odčinit v těle člověka. Proto člověk, zatížen takovou karmou, dostane milost, aby se mohl narodit jako zvíře či strom. Samozřejmě i proti tomuto názoru jsou protiargumenty. Těmito příklady jsme chtěli jen ukázat, že v tomto směru neexistuje jednotný názor. Ani jedna teorie není lepší než druhá. Ze svého pohledu jsou všechny pravdivé. Karmické záležitosti nejsou tak jednoduché, jak si to mnozí myslí, protože kromě hrubé karmy (doposud načrtnuté) existuje ještě i jemná a příčinná karma. Příčinná karma se například nachází i ve vyšších sférách vykoupení (podle učení některých tantrických směrů).

    Karma zůstává v okamžiku smrti v těle zvaném jemné nebo astrální (linga śaríra). Je to to, co se vlastně znovu rodí. Toto jemné tělo je napodobeninou hrubého a skládá se ze 17 tattev: pět pránických energií, pět smyslů, pět orgánů činnosti, mysl a intelekt. Praktikováním jógy může být promítnuto do různých vzdáleností od fyzického těla, kdykoliv to jógin chce (podobné ale nekontrolované jevy: astrální putování nebo klinická smrt).

    Pro jógina, který výstupem kundaliní a poznáním Brahmana spálil veškeré karmy (zdůrazňujeme, že výstup śakti je ještě daleko od Poznání samotného a nesmí se zaměňovat), nadkarmický stav nemusí ještě znamenat to, že na něho již nepůsobí žádný druh karmy. Poznáním se zbaví budoucí karmy, nebude se tedy již muset znovu narodit. Avšak může u něho zůstat přetransformována saňčitá a ágamí karma v současném životě. Poznáním včetně kundaliní spálí minulou karmu a umožní, aby již žádnou karmu nevytvářel ani v přítomnosti ani pro hypotetickou budoucnost. Tyto zbylé energetické vztahy mohou zůstat (a většinou zůstanou) jako ágamí karma. Tento druh karmy se nedá spálit stejnou metodou. Vlastně není ani překážkou, protože nezakrývá Vědomí jógina. V podstatě tato karma určuje působení sil a vztahů na omezenou formu jógina, tedy na mysl a tělo, s čímž se ale jógin neztotožňuje, až do doby, kdy toto tělo jógin opustí. Opuštěním těla působení této karmy také končí. Pak již na jógina nepůsobí žádná karma. Tato ágamí karma vysvětluje mnoho příkladů velkých jóginů, kteří přes nepochopení svého okolí zůstali fyzicky nemocní.

Spandakáriká, 41-42. sútra:

    „Expanzi vědomí, jež se odehrává tehdy, je-li člověk zaměstnán jedinou myšlenkou, ať člověk pozná jako zdroj, z kterého pramení další myšlenka. Člověk ať realizuje tuto zkušenost pro sebe. Krátce potom (z této expanze) se zrodí bindu, z bindu se zrodí náda, z nády rúpa (forma) a z rúpy rasa (chuť), jež zneklidňuje (zmate) vtělenou bytost.“

Mókšadharma:

    „Je to mysl, která je zaměstnána infekcí žádostí a tužeb, jež je pravá samsára. Vykoupení je, když je mysl od nich osvobozena.“

Stejně mluví i Náradasamgraha:

    „Všechny myšlenky jsou samsára. Není tu jiného pouta, které by nebylo ukotveno v myšlenkách.“

    Kašmírská advaita śivaistická filozofie trika učí, že vymanit se z karmy není nejvyšším Cílem, neboť se poukazuje na to, že karma je pouze jeden z druhů tzv. nečistot (mala). Tyto nečistoty (mala), které brání člověku dosáhnout nejvyššího Poznání, jsou následující:

1) kárma-mala
    Nečistota či síla, která nutí člověka operovat svým individuálním vědomím na karmické úrovni. Zde na člověka působí karma, a proto nemůže dojít Poznání.

2) májíja-mala
    Nečistota či síla, která odděluje vnitřní bytost člověka od Boha, tedy zakrývá vědomí a bytí člověka závojem ohraničeného poznání.

3) ánava-mala
    Anu ve filozofii triky znamená purušu. Je to tedy nečistota či síla, která působí, že daný druh bytí má ještě vlastní existenci. Nemusí již být pod závojem máji a působením karmy, avšak stále je vázán vlastním bytím. I když svým Vědomím je v Bohu, bytostně je ještě individuálním bytím, leč neoddělitelným od Boha. Tento nepatrný rozdíl je anu.

    Podle Pratjabhidžňáhrdaji od Kšémarádži, stěžejního díla této filozofie, korespondence tattev se zkušenostmi je násl.:

Tattva Zkušenost

1. - 2. tattva
Bůh neosobní Všechno je Bůh. Bůh je Bůh.
3. tattva
převládá tu iččhá Jednota individuální duše s Bohem je čistá, ale ještě zůstává zárodek neoddělitelné zkušenosti Univerza.
4. tattva
převládá tu džňána Duše a Univerzum jsou zároveň oddělené a zároveň sobě rovné. Zůstává zkušenost, že Univerzum je ještě aspektem duše.
5. tattva
převládá tu krijá Rozdílnost od všeho, ale toto všechno je velmi úzce spojeno s duší.
Velký závoj (mahámájá) Poznání, ale bez působení a síly. Duše je zde osvobozena od májíja a kárma-maly, ale je ještě podřízena ánava-male.
6. tattva (májá) Prázdnota a nicota. Duše je zde osvobobozena od karmy, ale stále je pod vlivem májíja a ánava-maly.
7.-36. tattva Všechny věci jsou odlišné od duše a taktéž od sebe navzájem. Je zde podřízenost všem třem malám. Je to úroveň samsáry. Patří sem: božstva, astrální bytosti, lidské bytosti, zvířata, rostliny, minerály atd.

„Člověk, který ve svém nitru zří všechny bytosti a všechny věci, a který v nich vidí vlastní neměnitelné Jsoucno, ten již nemá pochybnosti, ten již nepotřebuje přemýšlet.“ (Bílá Jadžurvéda, 40.6)

Napsal a zpracoval: Rasa Ravi - 1995, 2005. verze:
1.5 - 22-IV-2005
Hlavní část textu je součástí knihy Úvod do metafyziky a esoteriky Indie, kap. 2.4
Knižní edice: Nakl. Vadžrajóginí - 1995 (kniha je vyprodaná).
Použitá literatura je uvedena v sekci Bibliografie, knižní edici odpovídá verze 1.0

Vydáno: 22. 06. 2010

Přečetlo: 3134 čtenářů

Zdroj: http://www.tantrajoga.cz

Autor (vložil): Peter

Zpět na články..

Komentáře k článku...

Zatím žádné komentáře..

Nejste přihlášen(a)