Milí čtenáři,

nejen proto, že mi v půli dubna vyjde vlastním nákladem kniha Hostina pro porotce, tedy moje první mystericko-psychologická absurdity show o jedné možné pravdě okolo nás, ale i proto, že tam publikují rovněž vlastními náklady podobní nadšenci do záhad a tajů jako já (jako my všichni), odkazuji vás na www.knihovnicka.cz, kde jsou všechny tyto práce zpracovány do přehledného celku. Za tuto moji "REKLAMU" jsem nic nedostal :-) jen vás chci nasměrovat na opravdu zajímavá čtení. Samozřejmě, že zahady.mysteria jsou jen jedny (a nejlepší), ale i v knihovničce jsou neznámí autoři, kteří čekají na své objevení :-)

Je to vhodný dárek mystericky smýšlejícím lidem, kamarádům a kolegům.

S pozdravem Tomáš Bezrouk

Krátký úryvek z knihy:

„Došel jsi, jak vidíš, až sem. Došel jsi nejdál ze všech.“ Můj protějšek si sednul na onu jedinou prázdnou židli před zástupem přísedících a nespustil ze mě oči. Já z něj ani z nich ovšem také ne. I přesto, co mi právě řekl, jsem pociťoval i tak svoji vnitřní hrdost. Vím dobře, co bylo po několik let mou noční můrou, vím dobře, jak jsem při různých situacích zdvihal hlavu vzhůru a lomil rukama na znamení toho, že daná situace nebyla jen tak, a že je nad mé chápání, co se to odehrává a co se to všechno děje. Se mnou, s mým okolím, a snad i s nehmotnými věcmi?

„Vím dobře, co se ti honí hlavou a jak se cítíš. Vím, že prožíváš pocit kapitulace, přestože hluboko v tobě hlodá zdání, že jsi měl vlastně pravdu a k lecčemu ses dopracoval svým neuvěřitelným citem pro poznání? a že jsi celou tu situaci dokázal odhadnout už daleko dříve než teď? než teď, kdy definitivně vidíš, kam ses dostal a co je to tu za „sešlost“.“

Můj pohled byl stejným jako na začátku všeho tohoto sezení. Snad jen poprvé za tuto dobu jsem uhnul pohledem kamsi do ztracena. Ne kvůli ostychu či hanbě (stydět by se měli všichni ti, co tu sedí? za to, jak mě klamali), ale spíše kvůli promarněným hodnotám a šancím, které jsem mohl mít a na které jsem měl jako živá duše zcela právo. Můj protějšek už snad ani nemusel pokračovat. Je to tak, jak jsem tušil. A je to tu. Je to definitivně tu: můj život byl hrou jiných. Hrou, kdy lusknutím prstu se slunce mohlo stát modrým; kdy lusknutím prstu se moje osoba po zprvu úspěšné akci mohla vrátit o pět minut zpět na začátek předchozího vydařeného dění a změnit se v kolaps či posměch; kdy lusknutím prstu se mohlo černé změnit v bílé? tak, jak si přál nebo představoval ten můj „vyšší“. Hnusota! Naprostá hanba! Manipulace s mojí osobou, na kterou kromě mé mámy neměl právo nikdo jiný na světě!?

Vydáno: 05. 04. 2010

Přečetlo: 1755 čtenářů

Zdroj: http://www.knihovnicka.cz

Autor (vložil): Tom Bezrouk

Zpět na články..

Komentáře k článku...

Zatím žádné komentáře..

Nejste přihlášen(a)