Co by se stalo, kdyby se lidem znovu zjevil Ježíš Kristus? Mahdi? Buddha? Jak by na existenci novodobých proroků reagoval současný svět? Věřící? Církevní hodnostáři? Média? Na pultech knihkupectví se v těchto dnech objevil nový špionážní román Kniha zázraků, ve kterém hlavní hrdina: televizní reportér Dominik Baso stopuje muže, kráčejícího po hladině Vltavy. Úspěšný reportér se stává díky atraktivním reportážím mediální celebritou, postupně se ale začíná potýkat s řadou logických nesrovnalostí? Knihu zázraků napsal Martin Lavay, vydalo ji vydavatelství Akcent.

Nový román podle prvních reakcí čtenářů připomíná, strhujícím tempem a tajuplnou atmosférou, bestsellery Dana Browna: Šifru mistra Leonarda nebo Ztracený symbol. Podle Martina Lavaye je ale Kniha zázraků v mnoha ohledech odlišná. „Ano, ústřední téma je odvážné: lidem se znovu zjevuje mesiáš! Svět šílí! A všichni prahnou po jakékoliv informaci o novém prorokovi. Příběh je ale poskládán originálním způsobem. Jde o klasický román, ale i souhrn žurnalistických zajímavostí, perliček a kuriozit z nejrůznějších oblastí,“ prozradil autor, který sám dlouhá léta pracoval v redakcích novin, časopisů, radií i televizí. (dabi)

Ukázka z knihy:

Ježíš Kristus se protáhl mezi pomalu jedoucími automobily, prošel přibližně deset metrů po chodníku, minul sloup veřejného osvětlení a sestoupil po schůdcích k řece Vltavě. Na chvíli se zastavil. Rozhlédl se kolem sebe. Nikdo mu doposud nevěnoval nejmenší pozornost. Ježíš si nasadil kapuci, zhluboka se nadechl a vstoupil na vodní plochu?

„Po hladině Vltavy se prochází nějaký divný chlapík. Lidi na něj koukají z Karlova mostu jako blázni. Kráčí po vlnách jako po pevné zemi. Vypadá jako Ježíš Kristus!“ Znovu a znovu kroutím hlavou nad zprávou, kterou nám před chvílí zavolal informátor. Stříbrný Land Rover Freelander mezinárodní televizní stanice QTV se řítí pražskými ulicemi. Posádka? Reportér Dominik Baso a kameraman a řidič František Houska. Stále zrychlujeme. Franta ignoruje snad úplně všechny dopravní předpisy. Řadí třetí, čtvrtý a dokonce i pátý převodový stupeň. „Křižovatka! Semafor! Chceš nás zabít? Mysli na lidi!“ krotím ho. „To byla oranžová,“ bručí František. Poslušně zvolňuje na sto deset kilometrů za hodinu. Nějaký šílenec si chodí uprostřed Prahy po vodě! To jsou věci! Ale jako tip je tahle zpráva prvotřídní. Dnes už jsme do ústředí poslali reportáž o korupční aféře ministra financí. Ježíš Kristus ve Vltavě po ní bude skvělou kuriozitkou v závěru hlavních zpráv?

Ukázka z knihy:

„Opatrně! Asi metr a půl od zadních dveří dodávky je stěna,“ diriguji Františka a řídím náš výstup z vozidla. Ti, kteří otevřeli zvenčí zavazadlový prostor Fordu Transit, už u automobilu nejsou. Pohybujeme se sami v jakési rozlehlé garáži. Kromě zaparkované dodávky v ní nic není. Začínám si na tohle zjednodušení zvykat. Hostitel nám zřejmě nechce předat navíc žádnou kompromitující informaci. Garáž není naštěstí tak tmavá, jak na první pohled vypadá. „Dominiku, podívej,“ Franta ukazuje před příď automobilu. Temnotu mírní matná ozvěna vzdáleného světla. Slabý svit vychází z obdélníkového otvoru ve stěně. Dveře! Tudy vede cesta ven. Obcházíme vůz. Suneme se podél stěn až k hledanému východu. Opatrně do něj nahlížíme. Před námi se objevuje úzká, neobvykle dlouhá chodba. Pod úhlem asi patnáct stupňů stoupá směrem vzhůru. Její tmavé stěny matně osvětluje slabá jiskřička na jejím konci. „Světlo na konci tunelu! Schody do nebe! Třeba už jsme mrtví. Čeká nás život po životě,“ bručí si pod fousy Franta. Je odkojený neobyčejnými příběhy lékaře a filozofa Raymonda A. Moodyho. Nedivím se mu. Pohled vzhůru opravdu vyvolává řadu asociací. Chodba skutečně připomíná pomyslný kosmický výtah, kterým putují mrtví do jiných světů. „Opustila jsem pozemské tělo a vznášela se nahoru dlouhou, šikmou šachtou. Za nebeskou září. Na konci letu jsem pohlédla do tváře Bohu,“ popsala v bulvárním tisku svůj posmrtný zážitek sedmdesáti šestiletá mexičanka Emília Cortéz. Ještě předtím, než se vrátila zpátky na operační stůl. Chirurgové z Hospital Inglés ABC ji na poslední chvíli znovu oživili.

Ukázka z knihy:

Máme za sebou už čtyřicet metrů šikmé chodby. Konečně vidíme její konec. Svit, hudba i vůně vycházejí opět z obdélníkového otvoru. Za dveřmi do nebe září jasné světlo. Chodba je jím už celá prozářená. Kráčíme dál. Míříme mu v ústrety. Ještě deset metrů, ještě pět, ještě krok a? Áááách! Genialmente! Kosmický orchestr se jakoby rozeznívá naplno. Nikdy předtím, nikdy od svého narození jsem ještě nezažil nic takového. Vstupujeme do místnosti, haly, dvorany, která nemá stěny a nemá strop. Do obrovského chrámu plného světla. Do zářícího prostoru bez konce. Lumen de lumine! Vznášíme se v oblacích. Vcházíme do nebe.

Ukázka z knihy:

Navzdory pozdní noční nebo lépe řečeno brzké ranní hodině ještě nejdeme spát. Pověsti o Rožmberku nás zaujaly. Vyprávíme si i další hrůzostrašné příběhy o přízracích, pokladech a podivných nápisech. Příjemně nám při nich běhá mráz po zádech.
„Historikům například vrtá hlavou případ takzvaného Voynichova manuskriptu. Středověké knihy napsané neznámým písmem. Třicet pět tisíc slov na dvou stech sedmdesáti dvou stranách nedává smysl! Někteří badatelé tvrdí, že je to polyalfabetická substituční šifra. Jiní sází na zakódovanou hebrejštinu, mandžuštinu nebo noty. Jsou ale i tací, kteří věří, že je spis napsán enochiánštinou ? jazykem andělů,“ vyprávím učeně svému andílkovi. „A má ta kniha obrázky?“ ptá se Sonja. „Hmm, to je další záhada. Má. Podivné. Nahaté slečny se na nich například koupou v lidských orgánech. Prolézají potrubím. Nebo se točí v proutěných koších po obloze,“ popisuji iluminace. „Voynichův manuskript se svého času objevil na dvoře pražského císaře Rudolfa II. Zkoumali ho staří známí alchymisté Edward Kelley, John Dee a později i Athanasius Kircher. Ten, od kterého máš tetování,“ straším trošku svoji lásku?

Ukázka z knihy:

Šumava stále skrývá řadu tajemství. Mezi Borovou Ladou a Kvildou, v místě zvaném Františkov, údajně vybudovali nacisté během Druhé světové války mistrovsky zamaskovanou podzemní továrnu. V halách pod povrchem kompletovali letecké motory Junkers Jumo 004 pro nejmodernější proudové stíhačky ME262 a naváděcí systémy pro balistické rakety A4. Utajený komplex prý sahal tři patra pod zem a některé chodby vedly z české strany až do Německa. Na sklonku války ovšem měli Němci hlavní přístupy do podzemí zazdít a zavalit zeminou. Na továrnu se zapomnělo. Stejně jako na další šumavská podzemní bludiště, která se údajně dodnes nacházejí u Kubovy Huti pod Boubínem a v oblasti Hraničního lesa a Knížecích plání.

O rozsáhlé podzemní prostory v srdci Šumavy se začali historici a dobrodruzi vážně zajímat teprve na začátku tohoto století. Někteří chtěli vyplnit mezery v neúplném dějinném puzzle, jiní najít i ukryté bájné poklady Třetí říše. Zlato, ztracená umělecká díla, dokumenty o supertajných projektech, ale i legendární kultovní předměty vztahující se ke germánské mytologii. Fantazii zábrany nestavěli. A skutečně učinili první překvapivé objevy! Speleologové už například pod Františkovem prolezli sto dvacet metrů dlouhým betonovým tunelem ukončeným závalem, protáhli se několika kovovými rourami s šoupátky a turbínami vodní elektrárny a našli možné vchody do dalších, prozatím neprozkoumaných podzemních šachet...

Knihu zázraků vydalo vydavatelství Akcent.
Koupit si ji můžete ve svém knihkupectví nebo objednat na adrese:
Akcent, Drahomír Rybníček
Bedřicha Václavka 20
674 01 Třebíč
nebo telefonicky na čísle 568 844 553,
popřípadě faxem na čísle 568 842 815,
či e-mailem na adrese akcent@vydavatelstviakcent.cz

Vydáno: 31. 03. 2010

Přečetlo: 2232 čtenářů

Zdroj:

Autor (vložil): David Bičan

Zpět na články..

Komentáře k článku...

Zatím žádné komentáře..

Nejste přihlášen(a)