• Kurzy, Akce, Semináře

• Bytosti světla

• Knižní novinky

• Konspirace, teorie

• Kontakty se záhrobím

• Meditace a relaxace

• Poutní tajemná místa

• Prezentace

• Šamanismus

• Svátky a rituály

• Videa

• Vize budoucnosti

• Záhady a tajemno

• Zajímavosti

• Zamyšlení

• Zaniklé civilizace

• Astrální bytosti

• Klinická smrt

• Kontakt se zemřelými

• Minulé životy

• Něčí přítomnost

• Nevysvětlitelné jevy

• Opuštění těla

• Osudové náhody

• Pocit Deja Vu

• Podivní tvorové

• Praktická magie

• Setkání s UFO

• Sny a realita

• Symboly a znamení

• Teorie a myšlenky

• Vnímavá zvířata

• Výklady snů

• Vyvolávání duchů

• Záhadná místa

• Zvláštní schopnosti

• Magie, Hermetismus

• UFO, USO

• Psychologie

• Víra

• Léčitelství

• Zdravé stravování

• Volnomyšlenkáři

• Esoterické filmy

• Esoterické knihy

• Esoterická hudba

• Vaše kresby

• Úkazy na fotografiích

• Foto zajímavých míst

• Ikonka webu

• Informační témata

• Testy schopností

• Ankety na webu

• Facebook

• Fáze měsíce

• Sluneční aktivita

• Počasí - mapka

Články

- Poutní tajemná místa -

Dnes známe londýnskou pevnost Tower jako skvělou turistickou atrakci, kde se po trávnících prohánějí černí havrani. Britové lákají návštěvníky nejen na prohlídku starého vězení, ale i na duchy, kteří se čas od času v útrobách Toweru objeví.

A že jich je požehnaně ? angličtí panovníci své katy zahálet rozhodně nenechávali. V rukou mistrů popravčích nebo v kobkách končil kdekdo ? od bývalých královen až po obyčejné kriminálníky. Stěny Toweru jsou za svou historii, která se píše od roku 1078, svědky pouze 7 poprav ? poslední v roce 1601. Ostatní odsouzenci jsou v kobkách vězení maximálně mučeni a pro svou smrt si musí dojet za hradby Toweru. Posledním hříšníkem, který v Toweru čeká na svůj osud, je Hitlerův zástupce Rudolf Hess. Toho uvězní Britové v okamžiku, kdy na jejich území v roce 1941 přiletí s žádostí o vyjednávávní. V towerské kobce stráví čtyři dny, pak je odvezen na anglický venkov. Jako jeden z mála věznění v Toweru přežívá bez úhony, mnoho jeho předchůdců ale takové štěstí nemá. A čas od času se duchové popravených údajně vracejí na místo svého skonu a nočním hlídačům znovu přehrají vlastní popravu. Na tajemství strašidly prošpikované pevnosti se v roce 2001 snaží přijít dva britští lovci duchů Ross Hemsworth a Andy Matthews. Ve spolupráci s televizní stanicí BBC se vydávají do útrob bývalého vězení s jediným cílem ? natočit tolik známé přízraky. Mají všechno: speciální kamery, diktafony i teploměry. Aparaturu instalují na čtyřech místech, kde se záhadné bytosti objevují nejčastěji. „Chceme na to jít vědecky, rozhodně nebudeme sedět někde v koutě se svíčkou a čekat, až přijde nějaký duch.“ Nechává se slyšet těsně před výpravou Matthews. Podle vlastních slov nečekají žádné řinčení řetězů nebo bezhlavé duchy ? chtějí natočit nevysvětlitelné úkazy, které se v Toweru tak často objevují. „Zatím se nám podařilo zachytit několik zvláštních obrazců a světelných koulí. Asi 90% úkazů, které jsme nahráli, dokážeme vysvětlit. Je tady ale ještě 10%, a ty jsou pro nás velkou záhadou.“ Odpovídají badatelé na dotazy novinářů během projektu. Pro oba vědce to ale není rozhodně poslední výprava za přízraky Toweru, ve svém natáčení chtějí pokračovat a pak ukázat světu, že v turistické atrakci opravdu straší. Asi nejsmutnější příběh towerských fantomů se točí okolo záhadného zmizení dvou mladičkých princů ? Eduarda (13) a Richarda (10). Po smrti jejich otce Eduarda IV. si je pod ochranná křídla bere jejich strýc Richard III. Chce nastoupit na královský trůn, ale následníky jsou malí chlapci ? dá se tedy předpokládat, že alespoň jeden z nich, když už ne oba, Richarda velmi pravděpodobně přežije. Vymyslí tedy geniální plán a horor známý ze strhujícho podání krále dramatu Williama Shakespeara může začít. Oba prince budoucí Richard III. zavře do Toweru, aby je údajně ochránil. Princové už ale z vězení nikdy nevyjdou. Nikdo neví, co se s nimi stalo. Ale od té doby se prý po chodbách Toweru začnou prohánět dva neposlušní chlapci. Běhají, skáčou, procházejí zdmi a poletují nad zemí. Často ale jen tak stojí v bílých šatech a drží se za ruce. Všichni předpokládají, že to jsou nešťastné duše zavražděných princů. Tato teorie se částečně potvrzuje až v roce 1674. Při opravě pevnosti se ve zdi pod schodištěm v Bílé tvrzi najdou kostry dvou dětí ? nejspíše zavražděných princů. Příběh šokujícího zločinu zřejmě bude žít věčně a sním i obraz Richarda III., z něhož Shakespeare ve stejnojmenné hře udělá skutečnou stvůru, ačkoli doložená historická fakta tak jednoznačná nejsou. Ale ať už se s oběma bratry stalo cokoli, legenda o jejich strašení nám tajemství jejich osudu připomíná dodnes. Asi nejzajímavějším strašidlem, které se prohání chodbami londýnského Toweru, je duch Anny Boleyn ? manželky slavného anglického krále Jindřicha VIII. Jako jeho druhá žena se nedožije ani Kristových let a už ji žárlivý manžel posílá na popraviště kvůli podezření z cizoložství. Tři roky po svatbě ji obviňuje, že má poměr se svým bratrem Jiřím. Tato teorie se nikdy nepotvrdí, ale dnes už víme, že Anna svého času nevěrná opravdu je ? s hudebníkem a tanečníkem Markem Smeatonem, Dvanáct set dnů po sňatku s poživačným Jindřichem VIII., 19.5.1536, je Anna (v té době již několik týdnů vězněná) konečně vyvedena na popraviště. Je v zuboženém stavu, na pokraji psychického zhroucení. Poklekne před špalek. U něhož už stojí kat, přivolaný speciálně kvůli tomu z Francie. Jednou ranou zbaví mladou, asi dvaatřicetiletou Annu života. Přihlížející dav úzkostně vyjekne. Tělo je naloženo na nosítka a pohřbeno přímo ve státním vězení Tower, v kapli sv. Petra.

Tím se může zdát příběh uzavřený, ale není. Anna Boleyn svět živých pravidelně navštěvuje, straší prý totiž v areálu Toweru už hezkou řádku let. Objevuje se buď v kapli, kde doprovází procesí, nebo se jen tak sama prochází v nejrůznějších částech bývalého vězení. Naposledy jejího ducha vidí zaměstnanci pevnosti v roce 1933, ale asi nejznámější setkání přichází skoro o 70 let dříve. V mrazivou noc roku 1864 je nalezen jeden ze strážců Toweru v bezvědomí. Okamžitě ho všichni obviňují, že se v práci opil a usnul. Jeho nadřízení ho ženou před vojenský tribunál. Když se ho soudce zeptá, jak to bylo ve skutečnosti, vyděšený strážce vypoví: „Stál jsem na stráži, a najednou z mlhy proti mně vystoupila bílá postava. Hlavu si nesla v podpaží a na krku měla nasazený čepec. Šla opatrně ke mně. Třikrát jsem ji varoval, že vystřelím, ale jako by mě neslyšela. Najednou se objevila přede mnou. Chtěl jsem ji zastrašit bajonetem, ale ten postavou prostoupil, jako by tam vůbec nebyla. Najednou sjel po pušce blesk a víc si nepamatuji.“

Soudce nevěřícně kroutí hlavou ? vojáka s takovou fantazií ještě neviděl. Svůj názor ale mění v okamžiku, kdy mu o záhadné bezhlavé postavě vyprávějí i dva další vojáci a jeden důstojník. Záhadná bytost se objeví vždy pod okny, kde Anna Boleyn strávila poslední noc svého života. Žena Jindřicha VIII. na sebe upozorňuje i za branami Toweru. Několik svědků ji vidělo v jejím rodišti v Blickling Hall v Norfolku. Její duch prý pravidelně v den výročí smrti jede ve smutečním kočáře ? koně i kočí jsou bez hlavy. Vraťme se ale nyní zpátky do Toweru. Píše se rok 1541 a v útrobách státního vězení se schyluje k další popravě. Tentokrát je na zakrváceném špalku Markéta, hraběnka ze Salisbury ? poslední členka rodu Plantagenetů. Popravit jí nechává opět Jindřich VIII. za vlastizradu. Údajně se měla podílet na vzpouře v Severním Irsku. To ovšem nebyl jediný Markétin hřích. Už od radostné svatby krále s Annou Boleyn nějak nemůže novomanželce přijít na jméno, a tehdy ještě vřele tokající král ji za to vykazuje ode dvora. Zlepšení ve vzájemných vztazích krále a hraběnky nenastane ani po popravě nešťastné Anny. Markétin syn Jindřich asi totiž poněkud často bere na paškál královu politiku a navíc ? Markéta a její potomci jsou až příliš blízce spřízněny s královskou rodinou na to, aby na jejich případné nároky na trůn Jindřich VIII. nepohlížel jako na potenciální hrozbu jeho dynastii číslo jedna. Ať tak či onak, ve vězení stráví hraběnka dva roky. Kvůli domnělé vlastizradě je odsouzena k trestu smrti bez řádného soudu. Ve vězení si nejvíce stěžuje na zimu a nekvalitní oblečení. Jejím stížnostem prý stráže vyhovějí a nechají jí ušít speciální vězeňský mundůr. V den popravy ji kat vyzve, aby si klekla. Markéta vykřikuje do davu: „ To dělají zrádcové a to já nejsem.“ Nakonec ale přece jen musí položit hlavu na špalek a kat koná své dílo. Bohužel ale ne moc šikovně. Hlavu skoro sedmdesátileté hraběnky musí sekat natřikrát. Muka o hlavu kratší Markéty ale nejsou u konce. Vždy na výročí svého úmrtí se prý na místě bývalého popraviště zjevuje její duch a strašlivý masakr se odehrává znovu a znovu. Publikum jí tvoří vyděšení strážci ? jediné živé bytosti, které lze na tomto místě v noci potkat. I další fantom londýnského Toweru má co dočinění s Jindřichem VIII. Od roku 1554 totiž za zdmi vězení straší jeho praneteř, lady Jane Grey. Tato devítiletá královna, jak jí historie nazývá, usedá na královský trůn v roce 1553 na „doporučení“ umírajícího Jindřichova jediného syna, krále Eduarda VI. Prostý lid ale proti této korunovaci protestuje a prosadí si novou královnu, Marii I. Tudorovnu, nejstarší dceru Jindřicha VIII. Jakmile ale začne vášnivá katolička Marie (proslulá přídomkem „krvavá“) nastolovat reformy, možná svého rozhodnutí lituje. V prvním roce své vlády nechává Marie uvěznit sestřenici Jane a jejího manžela Guildforda Dudleyho v Toweru kvůli vlastizradě. Popraveni jsou oba ve stejný den. Když tuto mladičkou a podle mnohých mimořádně inteligentní a vzdělanou ženu vedou na porpaviště, zahlédne ještě v poslední minutě svého již o hlavu kratšího manžela. Jemu je tehdy 18 let, Jane 17. Duchové mladých manželů jsou prý ode dne popravy častými hosty nočního Toweru. Stráže je ale vždy vidí zvlášť, jak každý hledá a zároveň oplakává toho druhého. Duch přezdívaný „šedá dáma“ nebo „bílá Lady“ se v Toweru ukazuje vždy jen 12. února ? v den, kdy byla Jane Grey popravena. Královna se naposledy zjeví v roce 1957. „Na hradbách jsme najednou uviděli bílý oblak, který se postupně začal měnit do lidské postavy. Když to všechno skončilo, stála najednou před námi samotná královna Jane Grey,“ popisují setkání s duchem dva strážci. Ale v Toweru nestraší jen tamní popravení. Občas se tam zjeví také přízrak bývalého vězně nebo zaměstnance. Úplně prvním duchem, který se v londýnském vězení objevuje, je ve 13. století přízrak arcibiskupa Tomáše Becketa. Toho zavraždí důvěrníci anglického krále Jindřicha II. před oltářem katedrály v Canterbury. Ale co má canterburský arcibiskup společného s londýnským vězením? Ještě než se Becket upíše katolické církvi, dělá v Toweru velitele. A tak čas od času zajde navštívit jako duch své předchozí pracoviště. Klid ale nenacházejí ani duše obyčejných odsouzenců. Od roku 1864 se tady objevuje kromě tradiční bílé paní také tzv. šedá paní, kterou mohou vidět pouze zástupkyně něžného pohlaví. Komu ale duch patří, se dodnes neví . Po chodbách jsou také slyšet kroky tajemného muže v oděvu z 15. století. Klid noci čas od času naruší jekot Guye Fawkese, který byl v pevnosti mučen za to, že chtěl vyhodit do povětří slavný anglický parlament. Když pak opustíte budovy bývalého vězení, můžete na nádvoří potkat například procesí rytířů nebo smuteční průvod. Než se ale stihnete vzpamatovat, zmizí... Už při stavbě pevnosti Tower, kterou nařídil v roce 1078 anglický vladař Vilém I. Dobyvatel, se prováděla bezpečnostní opatření proti případným návštěvám duchů.
Když se začala stavět Bílá tvrz, která celému Toweru vévodí, praktikoval se údajně podivný exorcismus, který měl chránit místo před přízraky. Pověst říká, že na vybraném místě bylo obětováno zvíře, aby odhánělo zlé duchy. Legendu potvrzuje nález z 19. století , kdy se na Bílé tvrzi provádějí udržovací práce a v jedné z hlavních stěn je objevena zazděná kostra kočky. Glamis Castle

- v chodbách tohoto nynějšího skotského sídla rodiny královny matky straší přízrak Jane Douglas, mladé dívky popravené v 16. století. Občas se v místnostech odehrávají tajemné karetní partie hráčů, kteří už jsou 500 let mrtví. A do třetice ječí v hradu duch znetvořeného chlapce, který tu byl za svého života uvězněn.

Hampton Court

- do svého bývalého sídla se poměrně často vrací duch anglického krále Jindřicha VIII. a jeho některých žen: Anny Boleyn, Kateřiny Howard či Jane Seymour. Ale nejen ti straší po chodbách londýnského hradu ? objevuje se tady také přízrak Eduarda VI. nebo královny Alžběty I.

Windsor

- po lesích tohoto hradu se prý prohání duch jezdce. Je to mladý lovec jménem Herne, velký oblíbenec u krále Richarda II. Jednou ale upadl v nemilost, a tak raději spáchal sebevraždu. Přízrak naposledy spatřil náhodný kolemjdoucí v roce 1976.

Chillingham

- jakmile padne půlnoc, přeruší klid na chodbách tohoto hradu v severní Anglii křik a sténání tzv. „modrého chlapce“. Přízrak pomalu prochází pokoje a a zastaví se u každé postele. Jeho tělo obtéká modrá mlha. Při jedné přestavbě našli dělníci ve zdi kostru malého chlapce a zbytky modrého oblečení.

Dover

- v královských ložnicích chodí spodní část muže, duch ženy v červeném zase brázdí tamní schodiště a téměř pravidelně jsou tam slyšet prazvláštní zvuky a skřípot dveří.