Sny.. Zajímavý fenomén. Známe je téměř všichni, někteří z nás se snaží sledovat návaznost snů na reálný život a naopak, jsou i takoví, co dokážou ve snech žít svůj druhý virtuální život, ovšem je jen málo lidí na světě, kteří „snový svět a sny“ pochopili a už ví, co doopravdy znamenají a jaký smysl vůbec sny mají. Zkusím popsat své vlastní sny, co si pamatuji a hlavně to, jaký vliv měly na realitu všedního života. Ale nejprve trochu teorie:

Chcete sledovat své sny? Chcete pozorovat, jak sny „vidí“ budoucí možné události? Pak jsem vypozoroval jedno důležité pravidlo ? snům je potřeba věřit. Pak k Vám promlouvají. Pokud ale ze snů máte legraci, pak z toho budete mít ve snech pouze guláš různých prožitků. Osobně jsem dřív měl tendenci samozřejmě sny neřešit. Sen je přece pouze zmatený běh myšlenek našeho mozku, který ve spánku odpočívá a různým zkomoleným přehráváním zážitků a vzpomínek se pročištuje a drží v kondici .. Tak zní nejobecnější vysvětlení o snech, jako fenoménu. Jenže ono je vše nebývale složitější. Pro ty, co nevěří na posmrtný život a nějakou duši, pak je jasné, že toto vysvětlení je přijatelné, popřípadě se nabízí ještě střízlivější vysvětlení. Ale pro ty, co věří, že tělo je pouze kabát a duše je zdrojem našeho „jáství“, je pak fenomén snů postaven do úplně jiné roviny. Co se tedy vlastně děje, když „spíme“ z pohledu druhé skupiny lidí ? těch, co věří, že máme duši? Zkusím popsat samozřejmě amatérsky, co zatím vím:

Naše tělo potřebuje takzvaně "spát". Je to biologickoenergetická nutnost. Lidově řečeno - prostě tělo potřebuje "odpočinek". Ale podívejme se na to hlouběji. Na našem těle je sedm základních energetických center (čakry). Ovšem tímhle to nekončí, protože každé centrum energie se dělí na další menší centra a ty zase na ještě menší. Tohoto využívá akupunktura, akupresura a podobné techniky.

Tělo v době, kdy "spíme", má možnost díky těmto centrům energie takzvaně "dobít baterie". Každá buňka v našem těle potřebuje nejenom živiny, ale i tuto energii, která nám prakticky umožňuje žít
v této realitě. Tak, jako auto natankuje benzín, tak tělo ve spánku přijímá zase svůj druh energie. (Mohl bych říci, že vlastně načerpáme energii z vyšší roviny bytí).

Takže tělo máme zaopatřené ;o) Jdeme dále. Po dobu "dobíjení energie" naše tělo je "vypnuto", ale co dělá naše vlastní opravdové JÁ? To nepotřebuje vypínat. Je od počátku napojeno na svoji původní podstatu (zřejmě jiná část „vesmíru v jiné dimenzi“, odkud pocházíme, prostě místo, kde je náš prapůvodní „počátek“), takže co vlastně děláme, když spíme?

Kterýsi filozof řekl, že spánek je vlastně taková "malá smrt" a myslím, že měl pravdu. Když usínáme, jakoby naše duše řekla: "to by jeden vyskočil z kůže ...;o)" Dostáváme se totiž z těla na pár okamžiků ven. Prostor kolem nás ovšem není tak bezpečný, jak by se zdálo. Mezi naší realitou a vyššími rovinami je zóna, kde se potulují nejen duše právě zemřelých lidí, které buď ještě nechtějí jít do sféry, odkud přišly a ještě potřebují něco vykonat, nebo prostě chtějí setrvat nějakou dobu v zemské zóně, ale potulují se zde i „energetičtí predátoři“, kteří by se na části našeho JÁ velmi rádi "přiživili". Naše JÁ je ryzí energie a tato energie právě tyto entity může lákat. Pokud by se jim to povedlo, pak se ráno člověk probudí jako z těžké noční můry a je oslabený. I to se stává ... Proto každý člověk, který spí, má přidělenou "speciální energetickou zónu", takže jakmile "usne" a vlastně "vyskočí z kůže", tak šup do této energetické zóny. Ta jej chrání před vnějšími vlivy a z ní se pak kdykoliv vracíme zpět do těla.

Tato speciální energetiká zóna se může propojovat i s více podobnými zónami dalších spících lidí. Můžeme se tu potkávat nejen s dušemi těchto lidí, ale toto je taky místo, kde naši zemřelí příbuzní, známí a přátelé, mají jedinečnou možnost nám něco sdělit, protože co si budeme nalhávat, i kdyby se zbláznili, tak v bdělém stavu s náma prostě "není řeč "... :o) Jenže má to malý velký háček a hák ... To je sice hezké, že si tam „pokecáme“ s ostatními dušemi a dušemi mrtvých přátel, ale co je
to platné, když náš mozek ( jakýsi interface napojený na hlavní super počítač, kterým je naše duše ) je momentálně téměř vypnutý ... Všechno, co prožijeme opravdu během spánku, zůstává "zapsáno" jen v paměti naší duše (našeho JÁ), ale mozek nemá šanci nám to zprostředkovat. Musíme mít
na paměti, že na Zemi "nám vládne mozek" a je jen na nás, jak dobře si jej naučíme, aby byl schopen se víc napojit na naši duši (tady říkáme - poddvědomí, naddvědomí, intuice ... atd.)

Do našeho těla se vracíme vždy v době, kdy tělo je odpočato, "zapne se" a dá "impuls" k návratu.
V této chvíli si myslím, že náš "mocný interface" přebere asi jednu "miliontinu" vzpomínek na to, co jsme mezi tím prováděli. A protože náš tolik milovaný mozek ( interface :o))) není schopen tak rychle přebrat množství informací, pouze opravdu jen tu nepatrnou část, pak po probuzení máme vzpomínky na jakýsi "sen", což je ale hezká míchanice a nezřídka se navíc stává, že "sen prostě zapomeneme", protože mozek jej prostě vymaže z paměti, a nebo se hodně stává, že i když se vracíme do těla, tak mozek je stále ve stavu odpočinku, takže nezaznamená vůbec nic. Pak říkáme, že noc byla bezesná.
Zkusím rozdělit „sny“ na „klasický sen, lucidní sen a astrální cestování“.

Klasický sen:

Protože máme ze všeho po probuzení většinou pěkný guláš, tak abychom vůbec pochopili, co nám "sen vlastně říká", existuje po tisíciletí (a stále se doplňje, nebo upravuje podle potřeby daného jedince) "snový jazyk" ve formě archetypů. Výklad těchto "archetypů" - nám může zajišťovat klasický snář, nebo ti pokročilejší, kteří se zabývají sny dlouho, dokážou význam "vycítit a správně přeložit". Je zajímavé, že pokud snům nevěříme a máme z toho legraci, pak archetypy "nesedi" a opravdu se nám "zdá jen takový guláš", ale jakmile si řekneme, že budeme sny zkoumat a snažit se je vyložit, automaticky se archetypy "zdají" správně, nebo aspoň téměř velmi správně tak, že výklad většinou sedí. Výkladů je moc druhů a porozumět poselství snů vyžaduje nějaký ten čas a trpělivost.

Lucidní sen:

Tak to je zvláštní a fantastický ( jak pro koho, že? ;o) fenomén. V podstatě jde o to, že tělo si velmi dobře odpočinulo a náš mozek je již aktivní a jeho "motor" běží na frekvenci mezi alfa a delta vlnami ( no prostě někde na hranice relaxace a spánku - 4 - 14 Hz :o) V této chvíli se občas stává, že i když naše duše je ve své energetické "bublině" tak mozek přesto už je schopen vnímat a vidět to, co v té chvíli vidíme my (naše duše, naše JÁ). Takže prakticky jsme schopni prožívat vše, co se kolem děje. A na tuto chvíli čeká spousta duchovních bytostí. Jednak to jsou nezřídka naši zemřelí přátelé a příbuzní, ale taky přátelé z vyších rovin a ti všichni by strašně rádi nám něco sdělili, ale tak, "abychom si to po probuzení konečně za-pa-ma-to-va-li ... :o) Proto nejvíce potkáváme právě tyto přátelé a příbuzné právě v "živých snech" a taky si většinou pamatujeme i to, co říkali, nebo co dělali. Tento druh snu je také znám svým speciálním "fenoménem" - pokud si totiž uvědomíme to, že "toto je sen", pak jsme schopni si tento sen nejenom lépe prožívat, ale dokonce i přizpůsobovat podle svých přání.
Ovšem i toto vyžaduje nějaký ten čas a přípravu.

Ze své zkušenosti můžu říci, že tento druh snu jsem měl hodněkrát, ale jen asi ve dvou případech jsem byl schopný si uvědomit, že prožívám sen a jen v jediném případě jsem ho trochu ovlivnil podle přání. (Jednalo se o sen, kde jsem šel po stráni hory a když jsem si uvědomil, že je to sen a že ho můžu ovlivnit, tak jsem prostě skočil do vzduchu a létal nad celým nádherně zeleným údolím. Opravdově jsem nejenom cítil nárazy větru a tu rychlost, ale cítil i vůni lesa a všechno). Pokud si uvědomíme, že právě sníme, pak je potřeba hlavně zůstat klidní, protože jakákoliv "euforie" způsobí to, že se probudíme. A kdy se tyto sny zdají nejčastěji? Mám vyzkoušeno, že když jdu spát náhodou tak po osmé večer a probudím se třebas ve tři ráno, pak stačí za půl hodiny znovu usnout a protože tělo si už odpočinulo, je to přímo úrodná půda na to, abychom prožili živý sen.

Astrální cestování:

Tohle je přímé vystoupení duše (našeho JÁ) z těla - ať už náhodou, nebo vědomě. Spousta lidí to zkoušela a zkouší. Většinou se stane to, že stejně usnou a přejdou do normálního stylu snění, ale těm, kterým se to podaří, pak zažijí něco neuvěřitelného. Tělo je v této chvíli sice vypnuto ale v bdělém stavu. A my se na něj můžeme dívat z horní prspektivy. Všechno je až "neskutečně skutečné", ale má to opět háček - v této chvíli nás nechrání žádná "energetická ochranná bublina" jako ve spánku, ale naopak zde můžeme přímo potkávat nejen duše mrtvých lidí, ale i duše podobných cestujících jako jsme my, bohužel také různé predátorské entity, před kterýma se musíme nějakým způsobem chránit. Je spousta případů, kdy lidé, co takto cestovali, se probudili oslabení, protože cestování jenom "zkoušeli ze zvědavosti" a nevybudovali si žádnou mentální ochranu. Ti, kteří to myslí s astrálním cestováním vážněji, nejdříve hledají ve stavu alfa (stav relaxace, meditace, stav těsně před usnutím) svého průvodce a učí se s ním rozmlouvat. Až po té teprve astrálně cestují. Ovšem je více druhů ochran. Někteří mají to štěstí, že na ně již čekají jejich přátelé z vyšších rovin a s nimi pak „cestují“ na různá místa. Můžou se tak i na chvilku vrátit "Domů", to znamená na místo, odkud pocházejí, než se „inkarnovali“ na Zemi. Opravdu ne všichni jsme dostatečně "zralí" pro astrální cestování. V mém případě ? jednou jsem skoro zažil astrální cestování, ale pocítil jsem ohromný strach z vědomého opuštění těla. Tak jsem toho zanechal. Vím, že ještě nejsem připraven, nebo momentálně nemám toto provádět. Z vyprávění vím, že někteří lidé jsou již očekáváni, dokonce jim je jemně vyčteno, že jim to "trvalo tak dlouho", než začali cestovat. Tito lidé pak vyprávějí, že cestovali do jiných energetických rovin, viděli nádherné stavby a chrámy, krajiny, planety .... atd. Osobní poznatky zatím naznačují, že ony různé cesty do „chrámů“ a „zahrad“ a podobně jsou vlastně cesty do rozličných koutů „Astrální roviny“, která je sice rovinou vyšší a jakákoliv myšlenka zde má vlastnost se okamžitě realizovat, ale rozhodně tato rovina není naším domovem, je to pouze jedna z těch základních vyšších rovin, ale náš domov je opravdu někde jinde. (Dříve jsem psal, ž právě astrální rovina je naším domovem. Takže teď jsem se v poznání opět trochu posunul ;o)

To by bylo k teorii zatím vše. Víc nevím a protože zkoumám velmi okrajově, tak zbytek je jen na Vás, vážení čtenáři. Věřím, že jistě víte ještě další a další poznatky. A nyní ke snům, které si pamatuji a které měly v životě návaznost.

Sen a nemoc:

Znáte to, chřipka je prevít, ta se musí vyležet, ale když jsme zdraví, tak je to pohoda. Nějaký sen nemůže přece nemoc ohlásit, nebo ano? Osobně říkám, že je to jasná věc. První takový sen se mi zdál v dětství. V tom snu jsem stál venku před domem, ale přišla náhle velká kalná voda, zaplavila dům, všechno a najednou byla vůkol jen hladina kalné vody a já se na ní snažil udržet.. Velmi živý sen. Do týdne jsem měl chřipku jako hrom. Ale sen jsem tehdy nebral vážně. O nějaký ten rok později jsem měl další „příšerný“ sen ? Šel jsem po lese, vidím velký rožeň, opékají se na něm lidi, doutná to, dýmí to a já vesele pojídal krvavé maso těch lidí .. No fujtajbl. Do týdne angína jak čert, polykat jsem nemohl víc jak týden. Od té doby už vím, že sny ohlásí dopředu nemoc. Kalná voda, nebo krvavá voda, nebo pojídání zkaženého, či jiného lidského masa = většinou chřipajzna, či angína.

Sen a smrt:

Toto je moc nepříjemné téma.. Bohužel ověřeno v praxi na vlastní kůži. První sen se opět váže do školního věku. Měli jsme tehdy psa, byl samozřejmě mazlíček hlavně můj, ovšem sousedé z něj nadšeni nebyli. Dělal bordel přes den a v noci vyl. To bylo i na vesnici trošku moc. Ovšem měli dost rozumu na to, aby se o tom přede mnou nikdo nezmínil. A tak já jednou v blažené nevědomosti odejel se školou na výlet a tam se mi zdál sen. Stál jsem za naším domem a v dálce viděl „Alana“. Pes na mne hleděl, ale nešel za mnou. Volal jsem na něj a nic. Tak jsem za ním šel, jenže do toho začalo hustě sněžit a pes se mi ztratil ve vánici.. Ráno jsem hned volal domů, ale že prý se nic neděje. Až jsem se vrátil, tak jsem zjistil, že pes je pryč.. Prý se zaběhl. Po letech jsem se dozvěděl, že jej nechali utratit hned ten večer, co se mi zdál sen..

Další podobný sen se mi zdál, když jsme měli štěně vlčáka. Onemocněl a tehdy se mi zdálo navlas to samé. Díval se na mne tak nějak smutně a pak šel pryč.. Probudil jsem se, šel se na něj kouknout a pejsek byl mrtvý.. Ve snu se přišel rozloučit.

Velmi nepříjemný sen se mi zdál před třemi lety. Měli jsme dva psy. Jeden, starý sedmnáct let a druhý, starý jedenáct let. Ten první byl samozřejmě už slepý a skoro hluchý, ale protože byl s tím druhým ve společném výběhu, tak „měl pro co žít“, stále si „hlídal“ boudu a žrádlo a štěkal a vrčel a tím se tak nějak udržoval ve formě. Až do jednoho krásného zimního dne.. Zdál se mi noc před tím velmi živý sen: přijel jsem z práce domů a vidím, že je průser jak mraky ? výběh otevřený a starý pes je pryč. Pobíhal jsem okolo domu a hledal jej, ale nikde jsem jej neviděl. Přemýšlel jsem, co teď. Jistě někde tropí neplechu a bude problém. A do toho jsem uslyšel hlas, který řekl ? „nechej jít starého tygra domů ..“ A probudil jsem se. Šel jsem se podívat k výběhu, vidím zasněženou hromadu a pes nikde.. Jasně, že jsem se lekl. Cítil jsem, že je pod tím sněhem. Rychle jsem jej chtěl vyhrabat, ale on najednou zvedl hlavu a díval se na mně udivěně, co po něm chci. Vůbec mu zřejmě sníh nevadil. Bylo s ním ale zle. Na zadní nohy ochrnul.. Ještě ten večer jsem musel volat známému veterináři, aby ukončil injekcí trápení. Byl to pes, který na sebe nikdy od cizích nedal ani sáhnout, ale v tu chvíli to bylo poprvé, co se tak na nás podíval, i na veterináře a jakoby říkal, že už chce jít pryč, že tady už to dál nejde..
Dva dny na to jsem měl další sen ? díval jsem se z okna ven. Před domem sníh, ve sněhu tmavá jáma. Mladší pes kolem té jámy běhá a najednou do ní skočil.. Tak tenhle sen jsem považoval spíše za rozjitřené myšlenky po pohnutých událostech minulých dnů, navíc mladší pes byl v pohodě, jen smutně hledal svého kamaráda. Večer jsem přijel z práce a první cesta vedla k výběhu, abych pustil proběhnout mladšího psa, ale ten se neozýval.. Našel jsem jej v boudě, jak se dívá smutně kamsi do prázdna.. Umřel žalem. Nechtěl zůstat sám.. Asi měsíc na to se mi opět zdál sen ? bylo v něm krásné letní počasí, rozkvetlá louka a ti dva pejsi tam běhali jako zamlada. Přiběhli za mnou, nechali se pohladit, zaštěkali vesele a zmizeli v dálce mezi záplavou květů.. Prostě se přišli rozloučit.

Sny také dokážou říci, že někdo z okruhu příbuzenstva zemře. Jden ze snů probíhal takhle ? jsem venku před naším domem. Ten dům ale není hotový, začíná se teprve stavět. Jdu dál k cestě. Stojí tam takový starý autobus, co jezdíval, když jsem byl ještě malý. Celý natřený na bílo. Před tím autobusem branka, celá bílá. Už v tom snu jsem měl pocit, že někdo odejde.. Odešla tehdy vzdálená teta, sestřenice mojí mamky.

Podobných snů bylo více. Většinou v nich bylo hodně bílé barvy a dokonce urna. Bílá barva sama o sobě neznamená hned neštěstí, bývá i hodně pozitivní, ale urna ? to už je problém. Záleží také na pocitech z daného snu. Zatím se mi ale nikdy nezdál sen o „pohřbu a pohřebním průvodu“ ve spojitosti se smrtí. Ani rakev ve valné většině neznamená smrt. Ale urna je problém zřejmě vždy..

Sen, který se mi zdál před dvěma lety, mne doslova dostal.. Stál jsem poblíž našeho spádového města a díval se na něj. Viděl jsem budovu nemocnice. Pak byl střih. Najednou jdu se svojí mamkou a já nesu v igelitce urnu. Hledáme místo na hřbitově, kam urnu dát. Nakonec nacházíme psí hřbitov a tam urnu necháváme.. No jistě si umíte představit, jaké jsem měl asi pocity po probuzení.. Navíc moje mamka tehdy šla na operaci právě do oné nemocnice, co jsem viděl ve snu. Urna byla jasná smrt, byl jsem v tom snu já a mamka, urna v igelitce.. No prostě doma jsem ztropil kravál, že mamka nikam jít nesmí a podobně, ale nakonec stejně šla a vše dopadlo dobře. To se stalo tehdy v listopadu. Na sen jsem časem přestal myslet, měl jsem už spíše pocit, že tentokrát to opravdu byla jen rozrušená mysl a nic víc. V tom mne utvrdila i moje přítelkyně. Uplynuly čtyři měsíce. Dostal jsem dopis od notářky, že mám jít řešit pozůstalost.. A konečně do sebe vše zapadlo. Tehdy v listopadu zemřel můj vlastní otec, se kterým jsem se až na jednu vyjímku nikdy nevídával a jeho matka, protože si nepřála, abych se o tom dozvěděl, tak vše tajila, nejen jeho smrt, ale i pohřeb.. Jenže shodou okolností došlo k tomu, že dům byl psaný na něj a tak notářka poslala mi a nevlastní sestře pozvání k řešení pozůstalosti a tak jsme se všechno dozvěděli.. Otec celý život pil. A když zemřel, tak nebylo ani na jeho pohřeb, ani lidé tam nešli. Nakonec pohřeb platila jeho matka a na pohřbu byli včetně ní dalí dva kamarádi z „mokré čtvrti“, nikdo jiný. Takže opravdu chudý obřad, zkrátka „psí funus“.. Takže urna byla jasná. A Protože to byl můj otec a manžel mojí mamky, tak bylo jasné, proč jsme v tom snu byli jen my dva..

Sny a jiné události:

V době, kdy jsem byl ženatý, se mi zdálo toto ? pohřební průvod, spousta příbuzných, kolem hrobu příbuzní, kteří už nežijí, bílá rakev se spouští do země a ti příbuzní zpívají.. Po probuzení samozřejmě šok jak hrom, protože první, co mne napadlo bylo, že někdo mladý z rodiny zemře. Bílá rakev a hrob a podobně ? no jasné jako facka.. Bývalá manželka si z toho dělala samozřejmě legraci, že to budu jistě já a podobně. Ovšem dva měsíce se nedělo nic. Po dvou měsících, zrovna v době dovolené, manželka utekla s jiným a měsíc na to jsme měli stání u rozvodu. Hledal jsem souvislosti se snem a našel tyto ? bílá rakev a hrob + spouštění rakve znamenaly, že něco mladého končí a zaniká. Protože tam bylo hodně příbuzných, bylo jasné, že je to v rodině. A zpěv? Mělo mi to naznačit, že právě to, co skončí, mi přinese úlevu v životě. Takže byl to náš „mladý vztah, co skončil, v mladém věku“ a opravdu se mi velmi ulevilo. Rakev znamená většinou ukončující událost ve vztazích, nebo v části životního cyklu, neznamená smrt člověka, jak jsem si myslel. Hrob je to samé, ale v definitivním pojetí dané události. To znamená, že rakev znamenala, že něco končí a hrob tomu dal důraz, že neodvratně končí tato událost v životě..

K výše zmíněné události se váže i jeden živý sen, který jsem měl týden před svatbou ? ležím v naší jídelně na zemi a dívám se na oblohu.. To, že není v jídelně strop a že je vidět modrá obloha s oblaky místo stropu ? to mi vůbec nepřišlo divné. Slyším hlas ? „jsi si jistý, že do toho chceš jít?“. Říkám, že jo, že jdu do toho. A hlas pokračuje ? „no jo, ale uvědomuješ si, že to bude drsné období? Pokud chceš, tak to zrušíme.. Protože sice to budou zkušenosti, ale budeš se s tím muset porvat..“ Odpovídám, že jo, že opravdu jdu do toho. Hlas na to ? „dobře, tak ať je podle tvého, ale na nějaký čas to bude i sem tam nepříjemné“. A sen skončil. Dnes už chápu, co se mi tím hlas snažil říci.

Ve snu jsem také nejednou rozmlouval s někým z rodiny, kdo už mezi námi není. Většinou si z takového snu moc nepamatuji, pouze danou osobu a pocit, přátelskou atmosféru. Krásný „pokec“
Jsem měl s kmotrou. Probírali jsme můj život a problémy ve vztazích a bylo to velmi radostné setkání.

Podobné setkání jsem jednou zažil v době, kdy v práci tragicky zahynul kolega. Já si tehdy říkal, že je škoda, že ani neuvidí, jak žiju, že konečně mám nějaké auto, protože jsem mu vždy sliboval, jak ho svezu, až budu auto mít.. a nějaký čas na to jsem jej ve snu potkal. Popovídali jsme si. Svezl jsem jej, byli jsme na nějaké hostině, prostě kolega se tímto se mnou přišel rozloučit.
Setkání s dědečkem ? jednou takhle ve snu jedu svým auťákem, kouknu vedle na sedák spolujezdce a tam stařec. Nějak jsem věděl, že je to můj děda, ale jakoby žil někde dál ? jeho vizáž byla poplatná opravdovému věku, který by měl, kdyby žil.. Také jsme popovídali. Říkal, že ta technika je čím dál dokonalejší a že kdysi ty auťáky byly mnohem méně pohodlné a že děkuje, že jsem jej svezl. Pak řekl, že už musí jít a zmizel. Po probuzení jsem si uvědomil, že mnohokrát jsem si přál, aby děda mohl vidět, že jsem něčeho dosáhl a že se nemám zle. Zřejmě se to splnilo.

Ovšem nemyslete si ? pokec s příbuznými nemusí být vždy v pohodě. Když jsme řešili pozůstalost, tak se mi zdál docela nepříjemný sen. Šel jsem po nějaké mýtině a na ní stál můj vlastní, zemřelý, otec a opodál jeho otec (můj druhý děda). Já nějak neměl náladu se s nikým bavit, ale otec mne zastavil a hned začal něco o tom, že je mou povinností se postarat o babičku (jeho matka, která nikoho z nás nikdy nechtěla ani vidět) a že ji musím zaopatřit a že mi to bude připomínat. Toto se stalo i v dalším snu. Jenže já se už naštval a otci jsem strašně vynadal, že na všechny celý život kašlal a že teď se nikdo neposereme kvůli komusi a že každý máme své starosti a že si nepřeju, aby mi lezl do života a do snů, když ani za živa neuměl přijít.. Od té doby jsem jej ve snu už neviděl, jen jsem tehdy cítil, že si uvědomil, že už jsem také dávno dospělý a že se zřejmě postarám o zaopatření babičky. Legrační na tom všem bylo, když mi na druhý den mamka říkala, ať zajdu za babčou, protože jí ve snu otec domlouval, abych se o ní postaral.

Některé sny varují, jiné pomáhají, jen výklad je u každého individuální. Pokud se ovšem sny začnete zabývat, bude to jistě zajímavá inspirace. Také skladba snu se podle toho začne přizpůsobovat.

A na konec něco málo z „lucidních snů“ a z náznaků astrálního cestování:

Lezli jste někdy ve snu na strom? A líbilo se vám to? Pak já zažil zajímavý a „ujetý“ sen ? lezl jsem na kilometr vysoký smrk, koruna stromu byla až v té kilometrové výši a jakmile jsem se k té koruně blížil, tak nějaký idiot ten strom začal podřezávat.. Kouknu dolů, pode mnou velká hloubka, vidím celou krajinu a domy a najednou už padám i s tím stromem.. No příšerné... Naštěstí těsně před dopadem jsem se probudil s velmi podivnými pocity na těle a byl jsem rád, že jsem nezůstal na tom stromě do konce pádu :o)

Další sen ? mýtina, vojáci, zřejmě od Napoleona, dostávam za něco „provaz“ a už visím... Najednou vidím sám sebe, jak tam visím, ale mi to nevadí, ještě si z těch vojáků dělám legraci. Najednou jeden voják sleduje, jestli žiju, nebo ne a já „dělám mrtvého“, abych je oklamal, což se daří.

Velká továrna, všude nějací darebáci a já mám strach. Ale překonávám jej a s bouchačkou v prackách vlítnu do továrny a likviduju darebáky jednoho po druhém. Cítím vztek a odvahu :o)

Jiný sen ? opět továrna, unikám někomu. Dělám přímo eskamotérské kousky. Nakonec uniknu. Kolem spousta efektů, po probuzení mám pocit, že bych mohl napsat perfektní příběh. Během dne mne to ale naštětstí přešlo :o)

Astrál překlopený v sen? Stalo se toto ? letím ve tmě až na hřbitov a nějaké bytosti mne začínají pronásledovat. Letím pryč. Proletím nad hřbitovní bránou a bytosti se zastavují, nemohou už dál..

Další náznak astrálu ? jsem ve svém pokoji, je tma a já zkouším projít skrz dveře. Zřetelně cítím, jak strčím ruku skrz zavřené dveře, mravenčení a velmi divné pocity.. Nakonec procházím dveřmi celý, vidím molekuly dveří a shluky něčeho, cítím vibrace a mravenčení po celém těle, velmi intenzivní zážitek.

O snech by se dalo vyprávět mnohem více. Ale každý z Vás je má a jistě i mnohem zajímavější. Sny, pokud vám mají vyprávět svůj příběh a úmysl, vyžadují trošku znalost ve výkladech a pak Vám svěří svá tajemství. Osobně se tím zabývám okrajově, proto jsem mnohokrát zazmatkoval, než jsem pochopil pravý význam, co mi chtěl daný sen sdělit. Věřím, že Vy budete mít mnohem lepší zkušenosti.

Vydáno: 18. 08. 2009

Přečetlo: 3170 čtenářů

Zdroj:

Autor (vložil): daiterr

Zpět na články..

Komentáře k článku...

Předmět:

Datum:

Jméno:

¤ zajimavy sen

1. 09. 2009 20:41

Veinza

¤ to all

24. 08. 2009 0:02

nobrain

¤ .o)

20. 08. 2009 8:41

daiterr

¤ :-)

19. 08. 2009 18:15

Morld

¤ orime

18. 08. 2009 13:36

daiterr

¤ Díky

18. 08. 2009 13:03

orime

Číst komentáře