Tělesa sublimují bez konce, okem viditelná,
odtržení nastane z těchto důvodů;
rělesa, včetně přední strany, smysly, vládce a neviditelnost,
zmírní svaté modlitby.

UFO, tedy neidentifikované létající objekty, se s oblibou objevují v prostoru způsobem, který můžeme s klidným svědomím nazvat "vysublimová-ní". První řádek tudíž popisuje něco, co už naší ufologové velmi dlouho důvěrně znají.

Jestliže Nostradamus hovoří o sublimování těles bez konce, nutně to v nás musí vzbudit představu nějaké invazní flotily, která se začne objevovat v blízkosti povrchu Země. Můžeme se rovněž domnívat, že krvavý chřtán je mateřskou lodí a sublimující tělesa jsou vyloďovacími čluny. Pokud je tomu tak, potom Nostradamus oprávněně hovoří o přední straně něčeho, od čeho se tělesa odtrhují (případně, z čeho vylétají).

Mnozí náhodní svědkové UFO hovoří o pozorováních nějakého svítícího objektu, z něhož se vydělují menší objekty. Tyto případy nejsou nijak vzácné a jsou poměrně dobře zdokumentované. Přečteme-li si výpovědi některých svědků, zjistíme, že mají při popisu pozorovaných jevů velké problémy s terminologií. Oč větší problémy musel mít v tomto směru Nostradamus, je nasnadě.

Slova "vládce" a "neviditelnost" mají zjevné spojitost se sublimujícími tělesy, kdežto slovo "smysly" se vztahuje k naší schopnosti tuto podívanou sledovat. Je zřejmé, že z toho, co Nostradamus viděl, měl v hlavě pořádný zmatek a s ohledem na jistou exotičnost celého výjevu mu nezbylo nic jiného, než se omezit na pouhá hesla, aniž by se pokusil o vysvětlení jejích souvztažnosti.

O tom, že svaté modlitby by mohly cokoli zmírnit, můžeme s úspěchem pochybovat. Poslední řádek této centurie můžeme spíše považovat za útěchu zbožným křesťanům, nebo úlitbu tehdejší svaté inkvizici. Nostradamus musel po tomto vidění zajisté zažít pořádný šok. Poznání, že domnělí bohové a jiné nadpřirozené bytosti, známé z Bible (případně popisované kabalou), jsou naprosto jiné, absolutně nesouměřitelné s jakoukoli lidskou zkušeností, jej nakonec vedlo k přesvědčení, že lidstvo bude mít co do činění s bytostmi nepozemského druhu.

V Centurií IV./64 je popisuje jako napůl zvířata, napůl lidi, případně jako brutální bestie, přičemž jej ani nenapadlo titulovat je jako démony, což by zajisté s ohledem na víru doby, kdy tyto centurie psal, bylo mnohem pochopitelnější. V Centurii IV./43 je nazývá, božskými nepřáteli. Tedy opět se vyhýbá jejich démonizaci, prostě proto, že vzhled těchto bytostí byl dobovým představám o démonech velmi vzdálen.

Centurie IV./64:

Domnívají se, že spatřili v noci Slunce, spatřili napůl zvíře, napůl člověka. Hluk, zpěv a bitva, kterou pozorujeme na nebi, je možno slyšet hovor brutálních bestií.

Někteří znalci této centurie se domnívají, že její obsah je možno vztáhnout na období druhé světové války, kdy piloti stíhacích letadel používali kyslíkové masky, které mohly u Nostradama vyvolat dojem anatomické zvláštnosti, opravňující jej k názoru, že vidí nějaké zrůdy. Obávám se, že tento výklad je velmi nepravděpodobný, nenacházející žádnou oporu v dalších centuriích.

Centurie IV./43:

Na nebesích bude možno slyšet bitevní vřavu
samotných božských nepřátel.
Budou se přít o zákony svaté.
Skrze podvod a válku dobří křesťané mrtví.

Z porovnání textu těchto dvou centurií je zřejmé, že popisují tutéž událost, jakou je spor nepozemských entit o výklad nějakých zákonů. Připomeňme si, že nejen ufologové dospěli k názoru, že vztahy mezi nepozemskými civilizacemi a všemi živými entitami, kdekoli ve vesmíru, včetně jiných vesmírů, se striktně řídí takzvaným "Kosmickým zákonem" ktery mimo jiné neumožňuje jakkoli manipulovat s živými bytostmi . Zřejmě v tom tkví podstata "bitvy na nebi".

UFO fenomén, ve všech svých částech, už velmi dlouho vzbuzuje vážné podezření, ze lidstvo je manipulováno a jeho vývoj ovlivňován Jakým směrem, můžeme zajisté tušit. Předchozí kapitoly nás k takovémuto závěru opravňují. Navíc, stav naší civilizace o něm vypovídá více než dost.

Dokud u "nehodných" nepozemšťanů šlo o používání metod psychologické války, mohli je "hodní" nepozemšťané tolerovat, ale události, jak nám je popisuje Nostradamus, už tyto hranice překročí a právě to bude zřejmě důvodem k zásahu těch nepozemských entit, které budou mít názor přesně opačný.

Na orbitální dráze, včetně vzdušného prostoru, se odehraje bitva, která by měla zabránit nepovoleným zásahům na Zemi, vedoucím k sebezničení lidstva, nacházejícího se toho času v dlouhé a krvavé válce. Ty nepozemské entity, které se budou domáhat dodržování Kosmického zákona, budou nuceny taktéž vystoupit ze stínu, do zorného úhlu naších smyslů, o čemž nás informují

Centurie IQ./2 a II./13, k nimž se vrátíme později v jiných souvislostech.

Na závěr této kapitoly si řekněme, že v Nostradamově proroctví bychom spíše než cokoli jiného hledali jevy a události nějakým způsobem adekvátní tehdejšímu stavu vědění a představ o světě. S ohledem na křesťanský středověk bychom očekávali, že v centuriích se to bude hemžit démony, archanděly a zázraky. O ničem takovém nám však Nostradamus zprávu nepodal. Naopak, hovoří o tělesech sublimujících na nebi, o utajeném zlu z nebe (vždyť křesťanské pojetí pekla nebylo ničím utajeným), o něčem, co svítí, o při božských nepřátel a bozích, kteří lidstvu vyjeví, že oni jsou strůjci velkého konfliktu.

V této souvislosti si pouze připomeňme, že inkvizice v té době povazovala jakýkoli názor, obhajující existenci více než jednoho boha, za těžký zločin. V tomto směru byla až v dojemné shodě s judaismem. Musíme se tedy ptát, zda měl Nostradamus skutečně na mysli "bohy" ve smyslu křestanské či judaistické víry nebo nepozemské entity nadané moci, pozemšťany přisuzované Bohu. Spíše bychom se mohly klonit k poslednímu názoru a nebudeme daleko od pravdy.

VELKÝ PODVOD

Křesťanství patřilo a podnes patří mezi nejrozšířenější světová náboženstvi. V jistém slova smyslu o něm můžeme říci, že je evangeliem naděje. Podívejme se však zda tato "naděje" je oprávněná a zda kromě vějičky útěchy skytá i praktická východiska.

Bible - míněno tím Starý a Nový zákon -je dílem vznikajícím několik tisíciletí mnohokrát redigovaným do podoby vyhovující církvi. To je alespoň názor odborníků z pozice čisté vědy nezaujatě studujících tuto problematiku.

Vedle kanonizovaných knih (zařazených do Bible) však existuje celá řada takzvaných apokryfu, to je knih, které byly z kanonizované verze Starého a Nového zákona vyřazeny, například proto, že objektivní realitu reflektovaly z jiného úhlu pohledu, než bylo tehdy běžné.

Ve světle těchto faktů pak můžeme říci, že Bible obsahuje pouze ty knihy, které se obsahově a významově vzájemně doplňují, kdežto vše ostatní bylo vyřazeno a prohlášeno za více či méně scestné učení. V tomto smyslu pak musíme chápat Bibli nikoli jako "slovo Boží", ale jako soubor lidských názorů o Bohu a cestě k němu. Musíme vzít také v úvahu lidský faktor se vším všudy a musíme předpokládat, že Bible obsahuje řadu zkomolenin, názorů poplatných své době, dohadů a slušně řečeno i omylů.

Na druhé straně však obsahuje něco, co nenajdeme v žádné jiné knize a v žádném jiném nábožensko-filozofickém systému. Každý, kdo si dá tu práci a pozorně si Bibli přečte více než jednou, zjistí, že tato kniha má ducha. Nikoli sice ve smyslu duchovní bytosti, ale ve smyslu obsahu a v něm existující komplementarity všech stránek duševního života člověka. Právě proto je Bible tak fascinující knihou.

Podívejme se například na desatero přikázání. V deseti stručných větách shrnuje veškerá pravidla nezbytná pro spokojený bezkonfliktní život. Veškerá moudrost sebedokonalejších právních systémů vedle nich bledne. Presto dnes máme desatero za naivní a prostinkou mravouku nehodnou vážné pozornosti.

V Bibli bychom mohli najít desítky dalších příkladů dávajících inspiraci ke zkvalitnění života, ale taktéž desítky návodů jak ducha Bible obejít a přechytračit, aniž bychom se dotkli podstaty. Ostatně na tom stavěla katolická církev od svého vzniku.

Byla to právě všestranná mnohavrstevnost Bible, která umožnila a dosud umožňuje praxi na hony vzdálenou jejímu prvotnímu významu, v tom smyslu, jak jej chápali prvotní křesťané z jeruzalémského sboru. V dnešní době, ač by mohla, neskýtá žádná praktická východiska ani návody, jak řešit civilizační neduhy. Přesto vše je Bible dál knihou naděje, k níž se upínají stamiliony lidí.

Nyní se podívejme na druhou stránku této mince. Bible velmi mistrně odkazuje člověka na nadpřirozeno, zázraky a řadu dalších jevů majících nadpřirozené pozadí. Popisuje sféry takzvaných vyšších bytostí jako svět striktně oddělený od našeho pozemského bytí. Volně interpretuje různé projevy Boha a přikládá mu vlastnosti, jaké bychom chtěli, aby měl. Polopravdy, smyšlenky a zbožná přání jsou vydávány za pravdu v pestré od sebe neoddělitelné směsici.

Člověk je v Bibli popisován jako velmi nedokonalá bytost, kterou může jen víra v Boha a bezmezná oddanost v něj přivést k dokonalosti. Na tomto základě vyrostla celá řada obřadů a rituálů vnějškově velmi pestrých, ale vnitřně tesklivě prázdných.

Ve světle nejnovějších poznatků z oblasti parapsychologických a paranormálních jevů je nasnadě, že Bible o něčem podstatném až podezřele záhadně mlčí. Ostatně, v tomto ohledu se tváří zarputile všechna světová náboženství. Nechtěně se tak do naších úvah vtírá podezření, že s Biblí není něco v pořádku a něco nám nejen tají, ale dokonce nás od toho odrazuje. Ve skutcích apoštolů najdeme zmínky o působení Ducha svatého. Dar proroctví, uzdravování, mluvení cizími jazyky, dar rozeznání duchů a dar víry jsou prý znaky jeho přijmutí. Jenže v Bibli najdeme mnohem více než ryto triviální příklady. Materializace a dematerializace, levitace, jasnovidnost, tunelový efekt a řada jiných paranormálních jevů jsou v Bibli sice obsaženy, ale jen tak nějak na okraj, jakoby si nezasluhovaly pozornost. Bible jen v náznaku hovoří o světě duchových bytostí, aniž by byla konkrétnější. Naskýtá se tudíž otázka, proč Bible právě o těchto věcech kamufluje a celou tuto problematiku posouvá do oblasti nadpřirozena?

Jsou to pouze naše smyslová omezení, která nás nechávají v nevědomosti a tudíž nás činí bezbrannými. Vše jako by nasvědčovalo, že pravé o tuto bezbrannost jde především. Slepá víra v nadpřirozeno a zázraky, spojená s fatální odevzdanosti vůči všemu, co přichází z jiných než hmotných světů, tuto bezbrannost jen prohlubuje.

V tomto smyslu se musíme ptát, zda Bible (jakož i každé jiné světové náboženství), není byť nechtěnou součásti obludné psychologické války, jak odvést pozornost lidstva od podstaty svého bytí? Tato otázka je legitimní o to více. že celou řadou jevů přisuzovaných působení Boha nebo démonických sil, můžeme přičíst entitám, které v souhrnu zařazujeme do UFO fenoménu. Tento fakt nelze ani zlehčit, ani pominout.

Nyní si představme, že okolo nás existují hmotné i nehmotné entity usilující z nějakých důvodů o zásadní ovlivnění směru vývoje naší civilizace, přičemž tak musí činit zastřeně a mnohdy i pod nějakou legendou. Musí samozřejmé počítat, že chybička se vloudí i do sebepečlivěji připravených plánů a ne vždy lze odvést pozornost lidí neškodným směrem. V těchto situacích se pak slepá víra v nadpřirozeno a zázraky hodí. Lidská mysl se uspokojí a ovlivňování může pokračovat nerušené dál. Fungovalo to tak odjakživa, ale zdá se, že už to přestává fungovat. Tam, kde ještě před stoletím padali zbožní křesťané v němém úžasu a modlitbách na kolena, dnes nastupují zvědaví všetečkové, ochotni podstoupit nějaké to riziko, jen aby přišli věci na kloub. Videokamery a fotoaparáty začínají skládat mozaiku, vypovídající o všem možném, jen ne o andělech a démonech.

Dezinformační hry okolo UFO fenoménu, sledující jeho znevěrohodnění, jsou svou strukturovaností dobrým příkladem, jak lze s lidskou myslí manipulovat. Statistiky dokazují, že více než 80% Evropanů a Američanů již přišlo s realitou UFO fenoménu nějakým způsobem do styku. Přes průkaznost řady faktů však jen zlomek z nich věří, že nepozemské entity aktivně zasahují na povrchu Země. Jemná psychologická válka, neznající hranic, posunula lidské myšlení do té samé pozice, v jaké se nacházelo v dobách svrchované autority Bible.

Vraťme se však k Nostradamovi a jeho Centurii IV/43. Hovoří v ní o podvodu spáchaném na křesťanech, majícím za následek jejich smrt. Nostradamus zdůrazňuje, že šlo o "dobré křesťany", nikoli o formální křesťany. Abychom si v tomto drobném detailu udělali jasno, musíme se blíže podívat na současný stav křesťanství.

Vedle formálních směrů, obsahujících katolickou a protestantskou církev, existuje řada různých modifikací, mnohdy sahající až k extremistickym sektám. Většinu z nich. bez ohledu na příslušnost věří, že na konci tohoto tisíciletí má dojit k druhému příchodu Ježíše Krista, tedy ke konci tohoto světa a, počátku jeho nového uspořádám. Je dost důvodů domnívat se, že právě tuto skupinu měl Nostradamus na mysli.

Podívejme se tedy, jak by se mohly události odvíjet ve světle těchto biblickych očekávání. V okamžiku, kdy se na nebi objeví zkouška, čili krvavý chřtán bude plavat v krvi (Centurie L/57), mnozí křesťané nabudou přesvědčení, že toto je druhým Kristovým příchodem. Všem možným formám projevů těchto nepozemských vlivů budou tudíž bezmezně vstřícní, což draze zaplatí. Proč? Protože "brutální bestie" (Centurie IV/64) nebudou mít s Kristem nic společného a budou sledovat cíle velmi nekřesťanské, jimž se samotní křesťané budou náramně hodit do záměrů, asi tak jak dnes se jim hodí ti, kteří až příliš často mizejí beze stopy.

Je zde ještě jeden faktor, mající podobné pozadí. Na počátku ufologické horečky panoval názor, že mimozemské civilizace disponující tak báječnými technologiemi, nutně musí být mírumilovné, usilující jen a jen o naše dobro. Odkud se vlastně tento názor vzal? Dějiny našeho milého světa k němu žádné opodstatnění nedávají. Naopak, poskytují řadu příkladů, že objevování nových světů bylo vždy spojeno s krvavým účtováním s jinými rasami a drancováním. Nostradamus toto téma, i když v jiných kulisách a za jiných okolností, rozvíjí v následující centurii.

Centurie IV/49:

Před lidstvem rozlitá lidská krev, když z vysokého nebe nebude daleko, avšak dlouhý čas nebude nic pochopeno, duch mrtvého bude svědectvím.

Podívejme se na tento text blíže. Zaslouží si přiměřenou pozornost. V prvém řádku se dočteme něco, co dnes považujeme za banální průvodní jev každého válečného konfliktu. Lidstvo si už jaksi zvyklo dívat se přes televizní obrazovky na cizí utrpení a stalo se v tomto ohledu tak trochu cynicky chladným.

Avšak už druhý řádek signalizuje jistou velmi znepokojující souvislost. Kdy z vysokého nebe (orbitu) nebude daleko? Tehdy, až se na nebi objeví zkouška repektive když "bohové vyjeví lidstvu, že oni jsou původci velkého konfliktu". Za současného stavu antiufologické propagandy je samozřejmé, že dlouhý čas nebude nic pochopeno a ctihodní křesťané budou pohodovat jako jehňátka na obětní oltář.

Poslední řádek této centurie je svým způsobem pozoruhodný. Nevypovídá totiž o mrtvém těle, ale o duchu, který v něm byl. Tento detail nás spiše odkazoval do oblasti pranormálních jevů. Mnoho lidí v sobě chovají poněkud husí kůži nahánějící vzpomínku na některého ze zesnulích. který měl nějaký důvod ukázat se jim po své tělesné smrti. Zdá se, že tento případ by měl spíše patřit do této kategorie.

Souhrn těchto problémů, ve všech zde naznačených souvislostech, bychom mohli samozřejmě rozvíjet dál do nejjemnějších podrobností. Ale pro účel této kapitoly nám postačí konstatovaní, že Nostradamus v době nejtemnější inkvizice vyslovil myšlenku, že na lidstvu bude spáchán podvod, mající spojitost s křesťanstvím, což byl zajisté čin ve své době nanejvýš odvážný. Stěží by Nostradamus do tohoto rizika šel a vymýšlel si. Musel si být svou pravdou neotřesitelně jistý.

Podíváme-li se na Knihu zjevení sv. Jana a vezmeme-li v úvahu stávající očekávání křesťanů o druhém příchodu Krista na Zemi, může být jeho zneužití pro nepozemské entity až příliš velkým lákadlem. Sám Jan varuje lidstvo před příchodem "světlonoše" a bytostí provádějících před lidstvem kouzla, vydávající je za důkaz neomezené moci. Ostatně, tuto primitivní fintu provozovali už dobyvatelé šestnáctého století na vyjevených a patřičně vystrašených domorodcích velmi úspěšně.

Nostradamus není v tomto ohledu se sv. Janem v žádném rozporu, pouze se oprošťuje od křesťanské rétoriky a zjevně hovoří o něčem, co nemá v systému tehdejšího stavu lidského myšlení místo. Kdyby nebylo známo, že svá proroctví opíral o vidění, respektive vidiny budoucnosti, které se s železnou nutností naplňují, stěží bychom mohli uvěřit, před čím varuje.

Jaký závěr si tedy máme učinit? Mohli bychom Nostradama podezřívat, že zbožnost (přestoupil z judaismu ke křesťanství) jen předstíral, přičemž v centuriích vyplula na povrch jeho pravá víra, opírající se o nějakou herezi či tajnou nauku. Potíž je v tom, že všechny tehdejší tajné nauky jaksi s nepozemšťany nepočítaly a už vůbec nepočítaly s entitami či jevy, které stoji absolutně mimo jakýkoli duchovní systém pozemské provenience.

Centurie: XI. 111

Nebesa již vypovídají o objevení věci, jak mrtvého, neboltík zetlelý dobře dělá, probodeni dýkou skrze tu, jež indikuje horní tok. Hůře těm, kterým onen skutek vykonán. Nakonec dopraveni lidé zpět na Zemi, strážen každý, celé dny, ale i noci.

Podíváme-li se na tuto centurii prizmatem toho, před čím už dnes někteří urologové varují, musíme dospět k závěru, že zde už nelze žertovat. Zelené mužíčky a pochechtávající se novináře ponechme svému osudu, zrovna tak ignoranty.

Meritem této centurie je třetí řádek. Indikace horního toku krevního řečiště se provádí přes krční tepny. Jelikož Nostradamovi nebyly známy moderní techniky, například mimotělního oběhu, hovoří o probodeni dýkou. To mu můžeme odpustit.

O únosech do UFO a následných lékařských praktikách, konaných na unesených, bylo už napsáno mnoho, a proto nebudeme objevovat objevené. Nostradamus nás však nutí k otázce, zda skutečně jsou tyto lékařské zásahy takové, jak je popisují unesení? Stereotyp poúnosových vzpomínek, kdy se hovoří o blíže neidentifikovaných praktikách náležejících sexuologické praxi, je podezřelý. Může sázet na silnou sexuální orientaci lidí, s předpokladem, že v horším případě vzbudí rozpaky. Řečeno jinak: může jít o zakrývací manévry, za nimiž se skrývají úmysly, které kdyby vešly v obecnou známost, by vyvolaly aktivní odpor.

V minulosti nepochybně k podobným únosům s podobnými cíli docházelo, což našlo odezvu v pověstech o návštěvnících ložnic (inkubus, sukubus), v těch horších případech o upírech. Nepozemšťané, pokud jim šlo o utajení podstaty, se nepochybně postarali, aby tyto báchorky náležité podpořili. Svatá inkvizice je pilně akceptovala.

Strach z upírů nebyl zajisté samoúčelným a nevznikl z morbidních zálib lidí v tajemnu, ale musel mít konkrétní pozadí. V souvislosti se čtvrtým řádkem této centurie se nám nabízí jisté vysvětlení. Napíchnutí krční tepny je nejkratší cestou do mozku, až po úroveň neuronů. V této souvislosti se naskýtá otázka, zda nepozemšťané praktikují tento nechutný akt proto, aby do krevního řečiště zavedli povelové látky, stimulující mozek k předem definovaným vzorcům chování. Vezmeme-li v potaz zmíněný čtvrtý řádek, může se jednat o metodu výroby nevědomých trojských koňů, chovajících se podle zásady, čím hůře, tím lépe. Není třeba, abychom hned mysleli na upíry a podobné obludy. Nepozemštanům, pokud mají agresivní choutky, plně postačí "inteligentní chaos" uvnitř lidské civilizace k tomu, aby její vnitřní rozklad akceleroval.

Věci se samozřejmě mohou mít ještě hůře. Není vyloučeno, že mozky postižených lidí jsou načasovány na určitou dobu. Náhlé propuknutí masového vandalismu, nezkrotné agresivity nebo vražedného sadismu, by vyvolalo tytéž zmatky, s následným rozkladem lidské civilizace jako válka. Není tudíž divu, že Nostradamus prorokuje, že tito lidé budou střeženi dnem i nocí.

V této souvislosti si musíme připomenout jednu pověru, spojenou s upíry. Říká, že člověk, kterého obšťastnil upír svou přízní, se nakonec sám stane upírem. Jakoby šlo o infekci, přenášenou krví. Ačkoli to zní směšně, racionální jádro této pověře nelze upřít. Nostradamův výrok "hůře těm, kterým tento skutek vykonán", zní v tomto světle velmi zlověstně.

Řekli jsme si, že nepozemšťané při provádění lékařských prohlídek na unesených lidech mohou do jejich mysli podstrčit podobnou, ale zároveň jinou realitu, přičemž smysl těchto prohlídek směřuje jinam, než je deklarováno. Totéž, avšak v jiných kulisách, se mohlo odehrávat v dobách minulých, s tím rozdílem, že do mysli lidí byly vkládány jiné vzpomínky, které pak při konfrontaci s důsledky těchto experimentů daly vzniknout hororovým pověstem o upírech jako nadpřirozených bytostech. Ve skutečnosti mohlo jít o experimenty, v jejíchž průběhu nepozemšťané manipulovali s CNS člověka tak, aby docílili podstatných změn v jeho funkci, čímž dosáhli i změn ve způsobu života, pro něhož byly charakteristické vzorce chování, zakládající důvod ke vzniku těchto pověstí.

Zpočátku mohly být tyto experimenty prováděny naslepo tak, aby se zjistilo, jak bude lidský organismus na ten nebo jiný podnět reagovat. Mohlo se stát, že některé experimenty se vymkly kontrole natolik, že z nich vzešly krvelačné zrůdy. Ty mohly být zcela záměrně ponechány vlastnímu osudu, například proto, aby se zjistilo, jaká bude reakce okolí nebo proto, aby bylo vytvořeno pozadí, opravňující vznik pověr o upírech, za něhož pak bylo možno pohodlně ukrýt pravou podstatu - tedy to, oč nepozemšťanům ve skutečnosti jde a jak to vyplývá z jejich dlouhodobých cílů.

O tom, že Nostradamus jednoznačně hovoří o nepozemských aktivitách, vypovídá pátý řádek této centurie. Zásahy do krevního oběhu se podle Nostradama dějí v místech mimo povrch Země. V opačném případě by nehovořil o tom, že tito lidé budou dopraveni zpět na Zemi. Jiný výklad tato centurie nepřipouští. Vraťme se však k androgynům.

CenturieII/45:

Velmi pláčí nebesa, když Androgyn byl stvořen. Blízko nebezkého prostoru prolitá lidská krev.

Lidstvo zná už hodně dlouho snahy o vytvoření umělého člověka. V nich vynikali zejména alchymisté. Homoculus byl jedním z jejich nikdy nedosažených cílů. Podívejme se v této souvislosti na jednu sémantickou zvláštnost. Nostradamus byl s alchymii velmi dobře obeznámen, tedy znal i její terminologii. Přesto nepoužil tradiční výraz "homoculus", ale vytvořil výraz nový - "androgyn". Proč?

Nabízí se jen jedna odpověď. Tato bytost nebude uměle vytvořeným člověkem, ale hybridem člověka a nepozemšťana. Není vyloučeno, že může jít o specifickou formu zastírání jak docílit, aby lidstvo dobrovolně spolupracovalo na svém zániku. Androgyni by mohli roli dobrovolně kolaborujících hlupáků sehrát velmi ochotně a s plným nasazením. Nezapomeňme, že nepozemšťané realizuji své plány s výhledem minimálně na celá staletí, tudíž infiltrace spojená s odstraňováním lidstva z povrchu Země by mohla probíhat velmi pomalu a nenápadně.

V posledních desetiletích jsme svědky vzniku řady kuriózních sekt, provozujících prapodivnou formu ufologického náboženství. Zpravidla se vytvářejí okolo "osvícených" kontaktérů, kterým prý nepozemšťané poskytli moc zastupovat je na Zemi. Blazeovaní a krajně nekritičtí laikové, hltající každé jejich slovo, věří, že existuje jakási mezigalaktická federace kosmických civilizací, usilující o naše dobro. Tito naivkové řičí nadšením při každé zmínce o UFO, aniž berou v potaz fakta. Zabývat se těmito blouznivci by nemělo smysl, kdyby zde nebylo podezření, že někteří z nich jsou manipulování.

Pokud ta hrozba tak, jak nám ji nejen Nostradamus předložil k věření už před téměř půl tisíciletím existuje, nemůžeme nad tímto jevem lehkovážně mávnout rukou. Páté kolony jsou tím nejlepším nástrojem k uskutečňování jinak neuskutečnitelných záměrů. Navíc, demokracie nemá nástroje, jak tomuto nebezpečí čelit. Každá aktivita v tomto směru by se ihned setkala s krajním odporem.

Například hnutí New Age, které je přes své bohulibě mírumilovné proklamace velmi kontroverzní, hraje na tuto strunu zcela cynicky. Ačkoli hlásá splynutí s přírodou, chová se jako tvrdý kapitalista. Mnohosmyslná propaganda dokáže své.

Presages 74:

Barevní, pomazaní a posvěcení
budou popuzeni jásáním androgynů.
Na dlouhý čas se čas zastaví,
mnozí vstupující budou nalákání vychrtlou polévkou.

Nekritické propadnutí nějakému hnutí je častým jevem, sužujícím lidstvo. Důkazem jsou tisíce duchovně prázdných sekt, nestydatě těžících z ještě větší duchovní chudoby spotřební kultury. Jakákoli změna je tedy vítána a oslavována jako spasení. Nemůže nás tudíž udivit Nostradamovo varování, jaké vyslovil v Presages 74. Také ono je svým způsobem podivné, nijak nezapadající do reality peripetií našeho lidského světa. Tyto verše patří sice mezi nejméně srozumitelné, avšak s ohledem na to, co už víme, můžeme si vytvořit alespoň přibližný obraz toho, co nám chtěl Nostradamus sdělit.

Stvoření androgynů, hybridů lidí a nepozemšťanů, by nepochybně bylo světodějnou událostí, přijatou určitou částí lidí s jásotem. Jásali by samozřejmě rovněž androgyni. Nepochybně, jak bývá zvykem, rázem by vznikl bezpočet sekt, stavících na jejich existenci pankosmické náboženství, vedle něhož by šéfové hnutí New Age bledli závistí.

Jenže je zde ještě jeden problém. Nostradamus se zmiňuje o popuzených barevných, pomazaných a posvěcených. Co tím měl na mysli? Pod pojmem "barevní" si lze představit jiné lidi než bílé rasy. V této souvislosti se nechtěné vkrádá podezření, že z této hry budou nebělošské rasy lidí vyšachovány, možná s cílem prohloubit pozemské antagonismy a rasismus, podle hesla "rozděl a panuj".

Posvěcení a pomazaní jsou zřejmě ti, kteří nepřistoupí na tuto pokleslou hru, nedají se zlákat lacinými tretkami nějakých výhod nepozemské provenience a nenaletí na "vychrtlou polévku".

Nostradamus však taktéž říká, že čas se nadlouho zastaví, z čehož lze odvodit, že androgyni budou mít úspěch, naštěstí však ne trvalý. Ukáže se totiž, že existence androgynů je spojena se zabíjením lidí (poslední dva řádky centurie II./45), respektive se skrytou genocidou celého lidstva. Obětí bude zřejmě mnoho. Přesto se určitá část lidstva vzchopí k aktivnímu odporu a přispěchá nejpostiženějším národům na pomoc. Tak to alespoň viděl Nostradamus.

Je velkým pokušením odvrhnout tato proroctví jako nevěrohodná, což se samozřejmé stane, neboť jinak by nemohlo dojít k jejich naplnění.Kriticky a nepředpojatě smýšlející lidé však nepochybně právě u zmínky o androgynech zpozorní, už jen proto, že tyto centurie mají pouze jednu paralelu a to ve zjevení sv. Jana, jehož význam nebyl podnes ani zdaleka pochopen,jelikož je určen k těm dnům, o nichž hovořil právě Nostradamus.

Naší velkou nevýhodou je, že ve skutečnosti nevíme nic o nepozemském životě, nevíme, jaké má formy, jaké sleduje cíle. Jsme příliš zaujati sami sebou a nevnímáme nic, co nezapadá do obrazu schémat vytvořených naším vědomím. Nepoučitelní, slepí ve víře ve zdravý rozum, pod palbou posměváčků, nemáme moc na vybranou. Ostatně, budoucnost už ne příliš vzdálená ukáže, zda si i tuto vychrtlou polévku nevychutnáme až do poslední kapky.

Vydáno: 16. 05. 2009

Přečetlo: 3884 čtenářů

Zdroj:

Autor (vložil): gisbern

Zpět na články..

Komentáře k článku...

Předmět:

Datum:

Jméno:

¤ zaujimave

18. 05. 2009 11:49

dalila

¤ :-)

16. 05. 2009 8:55

Morld

Číst komentáře