Za pravým šamanem se nevydáme do Ameriky ani na Sibiř, odkud slovo šaman pochází. Vypravíme se do Mongolska, na sever země, kde rozlehlé stepi střídá divoká tajga. Tady, poblíž hranic s Ruskem, na dohled od jezera Bajkal, má šamanismus stále své pevné místo v životě společnosti. Tady se víra v duchy a šamany, kteří s nimi dokáží rozmlouvat, udržela do dnešních dnů.

Už se skoro stmívá, když přicházím k jurtě stojící na okraji smrkového lesa. Venku fouká ostrý vítr, uvnitř je příjemné teplo. Vnitřek jurty osvětluje petrolejová lampa. Ve středu stojí malá kamínka, podél stěn pár kousků nábytku a postel zastlaná polštáři. Na první pohled běžná jurta (správně ger), jakých jsou v Mongolsku tisíce. Jen podivný úbor, ozdobený zvířecími kůstkami a spoustou plíšků, který visí nad domácím oltáříkem, mi dává tušit, že jsem opravdu v jurtě šamana.

"Tento oblek jsem zdědil po předcích. Celkem šest z nich byli šamani a já jsem se vydal stejnou cestou. Neměl jsem vlastně na výběr," říká muž, který se představuje jako šaman Mama. Je mu šestadvacet let, ale určitě vypadá starší. "Rozhodnutí, že se stanu šamanem, padlo, když mi bylo sedm let. Ve třinácti jsem začal pracovat se zrcadlem a dokázal komunikovat s duchy, v devatenácti jsem začal působit jako šaman. Na věku ale nezáleží, někdo se stane šamanem v deseti, jiný třeba až ve třiceti."

Zatímco spolu rozmluváme, šamanovy dvě malé děti sebraly odvahu, opustily bezpečí kuchyňského koutu a zaujaly místo za tátovými zády. Na návštěvy jsou zvyklé, cizince ale určitě nevidí každý den. "Chodí za mnou lidé s nejrůznějšími potížemi - s nemocemi, ale i s problémy v práci. Pomáhám jim, co mi síly stačí. Důležité je, aby přicházeli s otevřenou myslí, aby mi věřili. Dva dny v týdnu ale návštěvy nepřijímám, a to v úterý a ve čtvrtek. To jsou dny, kdy zemřeli moji dva nejbližší předchůdci."

Když se ptám, jak lidi léčí, Mama odvětí: "Nepoužívám žádné léky, nejsem doktor. Komunikuji s duší člověka, a tak poznám, čím trpí. Nemoc potom přivolám k sobě." Na návštěvě u šamana je se mnou opravdový lékař, primář z nedaleké nemocnice. Co on říká na šamanské praktiky? Jen se usmívá... "Víte, šaman léčí psychiku člověka. To je velmi důležité. Nevadí mi, když za ním chodí moji pacienti, ani bych jim v tom nemohl zabránit. Nakonec i já sám se občas na šamana obrátím," říká doktor Prusr.

Šamanismus je původní náboženství Mongolska a dnes se znovu těší velké oblibě a úctě. Klíčovou postavou mongolského šamanismu, tady nazývaného bél, je Věčné modré nebe - Stvořitel viditelného i neviditelného. Šaman má mimořádné schopnosti - jeho duše dovede opustit tělo a cestovat do nebe i do podsvětí. Právě díky kontaktům s duchy může šaman léčit lidi a ovlivňovat události.

Jedním ze způsobů, jak se šaman uvede do zvláštního transu, je hra na brumli. Mama mi ale jen předvádí zvuk svého nástroje, na to, aby se spojil s duchy, prý není vhodná chvíle. Jak říká, opravdový šaman může vykonat obřad jen jednou za rok, slabší šamani potom i čtyřikrát ročně. Když se ptám, do jaké kategorie patří on, mama se jen usměje."To vám šaman nikdy neprozradí, ohrozilo by to jeho sílu."

V okolí městečka Rinchinlumbe v horách na severu Mongolska žijí asi tři desítky šamanů, z nichž každý má vlastní způsob komunikace s nadpřirozenými silami. Ve zcela mimořádných situacích prý mohou své síly spojit. Maximálně to ale může být devět šamanů. Je to ale riskantní a silnější šamani by mohli slabší ohrozit. "Jsem ještě mladý, za pár let, až mi bude třicet pět, chci říci pravdu o šamanismu všem lidem na celém světě. Nevím, jestli moje děti budou také šamany, to se dá těžko říct. Ale chci, aby šamanská paměť nezůstala jen v rodině. Chci jezdit po celém Mongolsku a napsat knihu, kde sepíšu historii svých předků, aby svět poznal, že šamanismus je ta správná cesta."

Když se ptám, jak hodlá knihu napsat, když mi sám prozradil, že jako syn pastevce neumí číst ani psát, Mama klidně odpoví: "Až přijde čas, psát budu prostě umět. Uvidíte."

Vydáno: 11. 03. 2009

Přečetlo: 3566 čtenářů

Zdroj: http://www.rozhlas.cz

Autor (vložil): Jaromír Marek

Zpět na články..

Komentáře k článku...

Zatím žádné komentáře..

Nejste přihlášen(a)