• Kurzy, Akce, Semináře

• Bytosti světla

• Knižní novinky

• Konspirace, teorie

• Kontakty se záhrobím

• Meditace a relaxace

• Poutní tajemná místa

• Prezentace

• Šamanismus

• Svátky a rituály

• Videa

• Vize budoucnosti

• Záhady a tajemno

• Zajímavosti

• Zamyšlení

• Zaniklé civilizace

• Astrální bytosti

• Klinická smrt

• Kontakt se zemřelými

• Minulé životy

• Něčí přítomnost

• Nevysvětlitelné jevy

• Opuštění těla

• Osudové náhody

• Pocit Deja Vu

• Podivní tvorové

• Praktická magie

• Setkání s UFO

• Sny a realita

• Symboly a znamení

• Teorie a myšlenky

• Vnímavá zvířata

• Výklady snů

• Vyvolávání duchů

• Záhadná místa

• Zvláštní schopnosti

• Magie, Hermetismus

• UFO, USO

• Psychologie

• Víra

• Léčitelství

• Zdravé stravování

• Volnomyšlenkáři

• Esoterické filmy

• Esoterické knihy

• Esoterická hudba

• Vaše kresby

• Úkazy na fotografiích

• Foto zajímavých míst

• Ikonka webu

• Informační témata

• Testy schopností

• Ankety na webu

• Facebook

• Fáze měsíce

• Sluneční aktivita

• Počasí - mapka

Články

- Záhady a tajemno -

Elisabeth Kübler ? Rossová je lékařkou, psychiatričkou a mezinárodně uznávanou odbornicí v oboru thanatologie. Napsala řadu publikací o smrti a umírání či o životě po smrti. Ve svých knížkách ukazuje, jak se člověk vyrovnává se svoji smrtelností, popisuje stádia, kterými umírající prochází a nabízí laskavé slovo pro všechny, kdo se bojí z tohoto světa odejít.

Kniha “Otázky a odpovědi o smrti a umírání“ předkládá řadu otázek pacientů, lékařů, příbuzných nemocného i laiků, které tito lidé autorce v průběhu života položili. Rossová se nevyhýbá tématu smrti, naopak o něm dokáže mluvit s ohromující jasností a vyrovnaností. Dozvíme se tak její názory, že nemocnému se nesmí v žádném případě lhát o jeho nemoci, avšak na druhou stranu jej nesmíme ani zbavit naděje, že se může vyléčit, i když z medicínského hlediska již se nám zdá jeho případ ztracený. Existují totiž i zázračná uzdravení, se kterými se autorka setkala a která vyvrací všechny zákony medicíny. Nabízí nám tak otázku, zda-li existuje i něco, co vede náš život nehledě na přírodní zákony.

Rossová se nezabývá tématem náboženství, to přenechává jiným odborníkům, přesto připouští, že mnozí věřící dospívají k vyrovnaností se smrtí rychleji a méně bolestně.

Nicméně i věřící lidé prochází stejnými stádii vrovnávaní jako nevěřící. Tato stádia počínají negací (odmítáním diagnózy), smlouváním (slibováním, že se polepším, když se uzdravím), depresí (pocitem beznaděje, že můj život se chýlí ke konci) a stavem vnitřní vyrovnanosti, do kterého však dospěje jen určitá část lidí. Toto stádium je charakterizováno pokojem, klidem a připraveností vzdát se svého života a následovat dobrodružství temnotou, ve které nás čeká neznámo.

Nyní si můžete přečíst některé otázky, na které autorka v knize odpovídá:

Jak se připravujete na péči o umírající pacienty?

Tak, že za nimi chodím, sedávám s nimi, naslouchám jim a učím se od nich.

Mohla byste nám dát nějaké rady ohledně toho, jak odpovědět pacientovi, který se ptá: “Proč to muselo potkat zrovna mě?“

V takovém případě pacientům říkám: “Nevím, proč to potkalo zrovna vás, ale můžete si tu otázku položit úplně jinak: Proč ne zrovna vás?“ Všichni se jednou musíme setkat se smrtí, umírat bude dříve či později každý z nás ? nemocný se tedy vlastně ptá: “Proč mne to potkalo zrovna teď?“. Nechávám pacienta, aby si položil právě tuto otázku a mohl posléze dát průchod vší své zlobě a mučivé úzkosti, aby mohl vyventilovat pocity strachu a vůbec všechno, co ho trápí. A v tom pak také můžeme najít vodítko, jak mu pomoci.

Působí pacient navenek jiným dojmem “jiné důstojnosti“, když rezignuje na svůj osud, nežli když se s ním vnitřně vyrovná?

Pacienti, kteří dozrají k vnitřnímu vyrovnání, tedy dospějí do stádia akceptace, působí dobře patrným dojmem vyrovnanosti, klidu a míru. Z takových pacientů číší cosi velmi důstojného. Lidé, kteří dospějí do stádia rezignace, bývají naopak pobouření, plní hořkosti a mučivé úzkosti a velice často pronášejí věty typu: “K čemu to všechno je?“ “Už mě unavuje vést ten věčný boj.“ Právě takovéto pocity marnosti a bezcennosti, absence klidu a míru, činí rezignaci tak lehce rozpoznatelnou od stádia skutečné akceptace?

Rossová, E. K. (1994). Otázky a odpovědi o smrti a umírání. Turnov: Arica