Indiánský kmen Hoppi, sídlící dnes v Arizoně, si od nepaměti vypráví o Velkém putování. Na samém počátku museli jejich předkové proniknout třemi vrstvami světa, než se zrodili do čtvrté. Čtyři klany se pak rozešly do čtyř stran. Každý z nich byl vybaven tabulkou s podrobným popisem cesty.

Jejich důležitým úkolem bylo označit krajní body Země a určit jejich spojnice tak, aby vyvolení se mohli usadit v jejich průsečíku, nazývaném Místo Velkého ducha. Je to optimální bod, jakási rajská zahrada. Krajní body byly označeny podobami magických bytostí: ptáka, hada, ryby a pavouka, kteří jsou strážci jednotlivých druhů světů.

Už skoro dvě stě let se spekuluje o astronomickém významu starověkých tras, vytyčovaných v krajině pomocí menhirů, cest, svatyň, mohyl a přirozených dominant. Nepochybně jsou mnohé tyto vazby na linie slunovratů, měsíčních fází a takzvaných kalendářních hvězd určujících významné cykly (např. záplavy) správné. Řada posvátných cest končí v bodě na obzoru, kde zdánlivě budou v určitém ročním období pokračovat po nebi ve formě Mléčné dráhy.

Méně se už uvažuje o tom, že i Země má svůj vnitřní zvěrokruh, zvláštní mýtickou topografii, jejíž důležité body byly po celá tisíciletí zakreslovány do krajiny. Obří figury vyryté na křídových kopcích jižní Anglie, had z navršené hlíny v Ohiu, umělé kopce a mohyly v severní Evropě, podivuhodná geometrie planiny Nazca, pečlivě budované silnice středoamerických civilizací - to vše jsou jen nepatrné zlomky z někdejšího monumentálního celku. Troufám si tvrdit, že Země byla kdysi velice důkladně pokreslena. Symbolický zvířetník spodního světa (v protikladu k nebeskému) a Svaté cesty duchů spojující jednotlivá energetická centra pokrývaly krajinu jako hustá síť.

Topografických souvislostí si povšiml už v roce 1925 Alfred Watkins a své poznatky popsal v knize Old Straithg Track (Stará přímá cesta). Dokazuje v ní propojení mnoha dávnověkých sídlišť, megalitických staveb, kostelů, posvátných studní, pramenů, jeskyň, křižovatek označených kříži či sochou světce, kapliček v polích a mohyl. Mnohé z dnešních silnic stále sledují tyto pravěké linie, jiné magické stezky v průběhu věků zanikly. Watkinsovi následovníci, sdružení v Klubu přímé cesty vykládají tyto pomyslné čáry jako část sítě fyzikální a duchovní energie Země.

Docházejí tedy k podobným závěrům jako čínští geomantici, kteří používají "mentálních kompasů" a hledají v krajině "dračí hřbety a přikrčené tygry", což jsou obrazná pojmenování pro specifické utváření krajiny. Mistři feng - šuej vědí, že dům v krajině musí být přesně umístěn a mít přesné proporce, aby se v něm dobře žilo. Navíc, pokud se do krajiny něco přidá, je třeba na jiném místě ubrat nebo vytvořit protiváhu. Vodopád, jezírko, zdánlivě neúčelná pagoda, kamenný sloup nebo osamělý strom - to jsou závažíčka přihazovaná na misky energetických vah, aby se ustálily v rovnovážné poloze. Když se to podaří, pak i prázdný prostor mezi objekty je naplněn životodárnou vibrující silou.

Vydáno: 31. 01. 2009

Přečetlo: 1969 čtenářů

Zdroj: http://www.fenomen.cz

Autor (vložil): Otomar Dvořák

Zpět na články..

Komentáře k článku...

Zatím žádné komentáře..

Nejste přihlášen(a)