Čtu si v dopise, který jsem nedávno dostal:

"Z člověka, který se seznámí s Vašimi výzkumy, se bezduchý vykonavatel těch či oněch rituálů nebo dokonce náboženský fanatik nikdy nestane. Vaši soustavu však ti potřební bývají ochotni uplatnit až v situaci, kdy už je pozdě - a přitom jsou preventivní možnosti Vaší soustavy mnohem větší než možnosti fyzického vyléčení. Už jsem se pokoušel několika lidem pomocí tím, že jsem jim předčítal Vaše knihy. Když znáte sled událostí v životě daného člověka nebo jeho rodiny a situaci, v které se ocitli, je docela dobře možné jim pomoci, i když člověk žádné mimořádné schopností nemá.

Když však věci vysvětlujete na základě předčítání pasáží z knihy, hned vidíte, že i když dotyčný souhlasí a přikyvuje, není často schopen pracovat se sebou sám, protože chápe na úrovni vědomí. Jakmile ale začnete mluvit pomalu a s důrazem, jako když chcete ta slova otisknout nikoli do vědomí, ale málem do duše, je efekt podivuhodný.

„Vyzkoušel jsem si to na rodině jedněch známých a je třeba říct, že už druhý měsíc žijí tak harmonicky, jako ještě nikdy. Přitom se hned po první rozmluvě jeden z manželů celou noc trápil se žaludeční nevolností. Ostatně lze něco takového považovat za projev očišťování duše? Já byl ale po takové rozmluvě strašlivě unavený. Existuje v takovéto situaci nějaké nebezpečí pro toho, kdo celý dialog řídí a inspiruje“. Podobnou otázku mi položil i jiný muž.

"Mluvil jsem s jedním svým známým," řekl mi, "a ten mi vyprávěl, že jeho synovec má věčně nějaké dopravní nehody. Přitom za ně evidentně nemůže a nejčastěji k nim dochází ve chvíli, kdy on se svým autem stojí nebo ho někam zaparkuje. Nedávno ho nechal někde stát, za pět minut se vrátil a na dveřích spatřil obrovskou promáčklinu. Tak jsem mu vysvětlil zásady vaší soustavy a důrazně jsem synovci doporučil, aby na sobě začal pracovat. Druhý den jsem se zastavil v lékárně, a když jsem vycházel ven, jen jsem se bezmocně díval, jak do mého auta zezadu vrazilo jiné. Nejdřív jsem se strašně rozčílil, ale pak mi došlo, že tohle rozhodně není náhoda. Pochopil jsem, že jsem zřejmě synovcovy problémy vzal na sebe. Lze si to tak vykládat?" "Ano - a je to stejný mechanismus, který způsobuje nemoci lékařů. Proto se lékaři tak často dožívají nižšího věku než zbytek populace.

Když někomu dáváte nějakou radu," vysvětluji dál, "ponechte tornu člověku právo volby. Budeli vaše rada nesprávná, musí se rozhodnout on, zda ji poslechne nebo ne, a odpovědný za výsledek je potom taky on, a ne vy. Jestliže však radíte formou důraz-něho apelu, budete za jeho nesprávné chování platit vy. Velmi důležité také je, z čeho vycházíte, když pomáháte jiným. Jestliže je základem vaší pomoci láska k lidem, pak se nevystavujete nebezpečí, že byste převzal jejich vnitřní špínu. Pokud jsou ale za vašimi pohnutkami jen duchovnost, morálka a ideály, vzniká závislost, a je tudíž možný i odtok špíny směrem k vám."

"A jak mám tedy určit, kdy vycházím z nějakých mravních zásad a kdy z lásky?"

"Mravnost funguje vždy podle principu: jak ty mně, tak já tobě. Když se k tobě chovám slušně, chovej se ke mně taky slušně - tedy mravnost staví lidi na úrovni chování do jisté závislosti jednoho na druhém. Když se ve vztahu k jinému člověku řídíte pravidly platné morálky a on vás zrazuje, pak tím ponižuje obecně uznávanou lidskou etiku. A vaši představu o ní samozřejmě také.

Ve vás se jako forma reakce na hroucení morálky a mravnosti rodí agrese. Láska se na rozdíl od morálky ponížit nedá. Když někoho milujeme a on nás zrazuje, lásku to nijak nepoznamená, pokud se v sobě takový cit nepokusíme zadusit sami. Vycházíte-li tedy při pomocí jiným z ideálů, morálky a mravnosti a jste na tomto pocitu závislý, nevydržíte, když vás místo poděkování urazí nebo prostě ani nevyslechnou. Když je však vaším východiskem cit lásky, když se nikterak nevnucujete a nezlobíte se pro odmítnutí nabízené pomoci, nebudete odsuzovat, když vás dotyčný urazí nebo se vás dotkne hned poté, co využil vaší pomocí. A protože nejste závislý na lidských hodnotách, nepostupujete skrze duchovnost, ale skrze lásku, vaše přání pomoci nebude mrzačit ani vás, ani jiné.

Pomáhající nemá očekávat ani materiální, ale ani duchovní vděk."

Zdroj: S. N. Lazarev, Diagnostika karmy, Dotek s budoucností.

Vydáno: 12. 01. 2009

Přečetlo: 1733 čtenářů

Zdroj:

Autor (vložil): Valda

Zpět na články..

Komentáře k článku...

Předmět:

Datum:

Jméno:

¤ Odpověď

30. 01. 2009 23:22

pajac444

Číst komentáře