Dnes jsem přemýšlel o pojmu láska. Proč jsem to nazval pojmem je jasné, protože toto slovo vyjadřuje pocit, který člověk cítí, když miluje. Vědci to nazývají chemickou reakcí, která se odehrává v našem mozku. Je to souhra spousty buněk a látek. To ale není vůbec podstatné. Podstatné je to, co ta láska, která provází lidstvo už odjakživa, vlastně je.

Myslíte si, že zvířata, či jiné žijící organismy pociťují lásku??? No, někteří říkají ano a někteří ne. Některá zvířata mají své partnery na celý život, ale milují je??? Já to nevím. Vím jen, že ta lidská láska je nádherná. Člověk se jí může v sobě snažit popřít a přesto ji nezapře. Vypukne a ani neví jak. Ovládá celou jeho mysl a není cesty zpět. Je to nádherný pocit, který zažijete jen párkrát za život. Láska musí být upřímná, protože jinak to není ta pravá. Láska se nedá zfalšovat, protože člověk má ten dar, že cítí lásku od těch druhých a umí jí i rozdávat. Pravá láska je tak cenná a přesto nic nestojí, tak levná, a přesto se nedá koupit.

Nejsilnější láska je mateřská. Maminky žijí dnem i nocí ve strachu, že se může stát něco dětem, které tolik milují. Dávají přednost dětem před čímkoliv jiným a nikdy o nich nepochybují. Ne vždycky to tak je, ale výjimka potvrzuje pravidlo. Představte si, že osoba, kterou milujete, je někde a vy nevíte kde, dělá něco a vy nevíte co, je s někým a vy nevíte s kým. Doufáte jen, že se k vám vrátí zpět a pořádku. Proto se nedivme našim maminkám, že se nás pořád na něco vyptávají, i když vědí, že je nám to protivné. Dělají to pouze z lásky k nám. Toto bychom si měli uvědomit, abychom je pochopili.

Existuje také partnerská láska. Žijete normálním životem a najednou máte pocit, že něco není v pořádku. Víte, že chováte k nějaké osobě city, ale obáváte se, že vaše láska nebude opětovaná. Když stojíte před tou osobou, tak nevíte co říct a když jste sami, tak vám nekonečno hodin probíhá hlavou vše, co byste té osobě řekl. Snažíte se na svou vyvolenou osobu jakkoliv zapůsobit a udělal byste cokoliv, jen aby si vás všimla. Cítíte se před ní jako naprostý hňup a doufáte, že si to o vás nemyslí. Přejete si, aby to bylo naopak, aby se vám snažil vyznat lásku ten druhý. Úsměv od člověka kterého milujete vám připadá, jako byste od něj dostali celý svět a když na vás zamíří svým zrakem, tak jakoby vám dával naději.

A když už mezi dvěma osobami propukne pravá a upřímná láska, tak vám připadá, že už nic víc k životu nepotřebujete. Dýcháte pro toho druhého a přejete si, aby se zastavil čas. Ať děláte, co děláte, stále myslíte na osobu kterou milujete. Už před ním nejste nervózní a stále mu říkáte, jak moc ho (jí) milujete. Někdy je to jen na nějaký čas a někdy je to na celý život, to už záleží jen na tom, jak je vaše láska silná. Každý by měl aspoň jednou v životě milovat, protože pokud není člověk schopný milovat, tak přichází v životě o to nejkrásnější.

Láska je opravdu nádherná a jinak, než takhle jsem jí popsat neuměl a je to dobře, protože je to pocit, který nám nikdo nemůže ukrást. Je pouze a jen náš.

Vydáno: 01. 05. 2006

Přečetlo: 2941 čtenářů

Zdroj:

Autor (vložil): Luka Brasi

Zpět na články..

Komentáře k článku...