• Kurzy, Akce, Semináře

• Bytosti světla

• Knižní novinky

• Konspirace, teorie

• Kontakty se záhrobím

• Meditace a relaxace

• Poutní tajemná místa

• Prezentace

• Šamanismus

• Svátky a rituály

• Videa

• Vize budoucnosti

• Záhady a tajemno

• Zajímavosti

• Zamyšlení

• Zaniklé civilizace

• Astrální bytosti

• Klinická smrt

• Kontakt se zemřelými

• Minulé životy

• Něčí přítomnost

• Nevysvětlitelné jevy

• Opuštění těla

• Osudové náhody

• Pocit Deja Vu

• Podivní tvorové

• Praktická magie

• Setkání s UFO

• Sny a realita

• Symboly a znamení

• Teorie a myšlenky

• Vnímavá zvířata

• Výklady snů

• Vyvolávání duchů

• Záhadná místa

• Zvláštní schopnosti

• Magie, Hermetismus

• UFO, USO

• Psychologie

• Víra

• Léčitelství

• Zdravé stravování

• Volnomyšlenkáři

• Esoterické filmy

• Esoterické knihy

• Esoterická hudba

• Vaše kresby

• Úkazy na fotografiích

• Foto zajímavých míst

• Ikonka webu

• Informační témata

• Testy schopností

• Ankety na webu

• Facebook

• Fáze měsíce

• Sluneční aktivita

• Počasí - mapka

Články

- Zamyšlení -

čerpáno z: Maitreia´s Mission, část II.
autor: Benjamine Creme
překlad: Kateřina Králová
Umění seberealizace

MODLITBA PRO NOVÝ VĚK

Já jsem tvořitelem vesmíru.
Jsem jeho Otcem i Matkou.
Ze mne všechno vychází.
Ke mně se vše navrací.
Mysl, duch a tělo jsou chrámy
pro uskutečnění svébytného Já,
mé svrchované a věčné bytosti.

„Nepřišel jsem založit nové náboženství“ říká Maitréja. „Přišel jsem učit umění seberealizace“, něčemu, co není ani ideologií ani náboženstvím, ale co přináší prospěch lidem všech náboženství i těm, kteří žádné náboženství nevyznávají. „Přicházím jako ?zloděj v noci?, abyste se příliš nerozrušili. Pomalu, postupně, jak si to budete uvědomovat, můžete zažívat?, co jste pozřeli. V uvědomění mě poznáte. V „ismech“ budete proti mně bojovat.“
Budete-li Maitréju hledat podle názvu, pak dokonce i název „mesiáš“ může vést k iluzi: mesiáš je slovo, které vytvořili lidé a říci „já jsem mesiáš“ může vyvolat odpor. A přestože někteří v něm mohou nacházet Ježíšovy kvality, Maitréja říká: „Ti, kteří ve mně vidí Učitele, jsou blíže pravdě, protože právě jím jsem.“
Opravdovou hodnotu Učitele lze poznat podle učení ? což značí, že Mistr je ve vás. Maitréjovými slovy: „Snažím se vyjádřit to, kým jsem, skrze vás; proto jsem přišel.“
„Nepřišel jsem proto, abych si vytvořil stoupence,“ říká Maitréja. „Každý z vás by měl pokračovat ve vývoji v rámci své vlastní náboženské tradice. Opravdový učedník ctí tradice. Chovejte v úctě svá náboženství, své ideologie, krátce ? své myšlenkové formy, a zažijete Mistra. A i když mne uvidíte, neběžte za mnou. Poběžíte-li za mnou, ztratíte mne. Na mne nelze získat monopol ? patřím všem.“
„Zosobníte-li si mne,“ varuje, „vytvoříte pouze zmatek, chaos, destrukci. Postavíte-li mne na odiv, nepoznáte, kdo jsem. Dokonce i má znamení způsobují pouze pomíjivé štěstí. Nejšťastnější okamžik nastává, když mne naleznete ve svém srdci.“
„Nepřišel jsem, abych lidi uvedl do rozpaků nebo je polekal. Když se lidem dostane prožitku ?mne?, poznají účel života“. Nebudete mít pocit, že vedete bezvýznamný, prázdný život, ale takový, kterým vás provází váš vnitřní Mistr. Tento pocit vnitřního života dá celému vašemu životu další perspektivu. Pocítíte, že vás život baví, že si jej užíváte. Zažijete vnitřní naplnění. Vše je ve vás, vevnitř. Až to nastane, nebudete už reagovat zlostně. S pocitem odpoutanosti zažijete boží sílu. Bůh je za vším.
„Nechci, abyste ve mne věřili. Nejdříve mne zakuste vevnitř, ve svém nitru. Až mne zažijete, budete si vědomi mé přítomnosti v sobě samých: nejde o to nejdříve věřit. Nechci, abyste mne přijali či odmítli ? důležitý je váš vnitřní prožitek.“ To, co sami v sobě zažíváte, říká Maitréja, je vaším majetkem, bohatstvím vaší bytosti. Živoucí pravda je věcí prožitku.
Nepokoušejte se mne uctívat, radí Maitréja. Uctíváte-li mne, ponižujete sebe. To nechci. Chci, abyste byli rovnoprávní. Jste jiskrami svrchované bytosti. Nestavějte se pode mne.

„Důležité je Já samo o sobě,“ učí Maitréja. A vy jste tímto Já, ?nesmrtelnou bytostí?. Utrpení je způsobeno ztotožňováním se se vším, co není Já. Zeptejte se sami sebe: „Kdo jsem já?“ Uvidíte, že se ztotožňujete buď s hmotou (tělem), nebo s myšlenkami (myslí), anebo se silou (duchem). Ale ničím z toho nejste . Mysl, duch a tělo jsou chrámy Boží; Já v nich prožívá „svrchovanou a věčnou Boží bytost“.
Já je svědek. Hraje miniroli ve Všemohoucnosti. Je její jiskrou. „Přijde čas, kdy si uvědomíte, že někdo je za vámi, uvnitř vás, nad vámi, okolo vás ? něco je přítomno. To ?něco? je Všemohoucnost. Neúčastní se; pouze sleduje. O tento stupeň nemusí nikdo svádět boj. Každý je pro něj způsobilý. Později, jak poroste vaše vědomí, pokud se budete cvičit v odpoutanosti, poznáte mne v úplnosti. V okamžiku, kdy na mne pomyslíte, budu s vámi.“
Já se projevuje skrze vědomí. Já způsobuje, že si mysl, duch a tělo jsou vědomy skutečnosti a mohou tedy adekvátně rozhodovat. Maitréja říká: „Dovolte vašemu vědomí, aby rostlo. Vědomí inteligentně povede mysl, ducha i tělo. Vytvoří to harmonii mezi myslí, duchem, tělem a Já.“ Potom Já bude moci použít síly života k přetváření věcí, bude konat ?zázraky?. Mysl, duch a tělo jsou prostě jen vozítka.

Vědomí je světlem života. Cokoliv je vykonáno bez vědomí, vede k destrukci. Všechny myšlenky, které vedou k sobectví, odvádějí od vědomí. Vědomí nemá žádnou paměť. Vzpomínky existují pouze v mysli. Veškerý boj a starosti existují v mysli, nikdy ne ve vědomí. Strádání, deprese a touha po drogách ? to vše jsou stavy mysli. Vědomí osvobozuje
a umožňuje prožívat radost ze života.
Je-li vědomí prozatím nečinné, ladem ležící, mysl, duch i tělo jsou řízeny „ismem“ a ten vytváří rozdělení. Je to mája ? iluze. Když vás řídí a vede vědomí, „ism“ se nemůže k vám blíže dostat. Vědomí dokáže dokonce přimět krále, aby se vzdal svého království, učí Maitréja. „Ismy“ nelze naráz odhodit. Jsou to stupně na cestě. Vědomí řídí tempo vývoje.
Nicméně vědomí nepředstavuje žádné břemeno. Je to milost, mír a štěstí. Boží požehnání.
Vědomí je matkou tvořivosti. Nelze jej rozdělit ani vnutit. Učebnice jej nedokážou popsat, jelikož nemá žádný začátek ani konec. Vědomí se dá pouze zažít. Je to semínko přítomné ve všem stvořeném a v každém jedinci.
Vědomí je univerzální a nepatří žádnému náboženství, guruovi, svatému nebo politikovi.
Podle Maitréji když posuzujete, říkáte „já mám pravdu, ty se mýlíš“. Uvízli jste v síti připoutanosti. Já se musí stále cvičit v nepřipoutanosti. Touto cestou poroste vědomí. Já je neutrální, prosté trápení. Vědomí ochraňuje Já. Stejně jako tělo musíme koupat, nepřipoutanost představuje ?koupel? mysli a vědomí ?koupel? ducha. Jedním z nejsnazších způsobů, jak mne poznat, říká Maitréja, je být poctivý ve své mysli; být upřímný v duchu; sytit své tělo správnou potravou a cvičit se v nepřipoutanosti. To vytvoří harmonii. Když zakusíte vnitřní Já a dojdete k poznání, že jste nesmrtelná entita, naprosto oddělená od mysli, ducha a těla, naučíte se používat tyto chrámy Páně tvořivě, s vědomím. Automaticky bude následovat léčení.
„Dostali jste mysl, ducha a tělo, abyste vyjádřili mou věčnou bytost v myšlence, řeči a činu,“ říká Maitréja. Jakýkoli čin vykonaný s nepoctivou myslí, neupřímně a v připoutanosti je destruktivní. Například ? myslíte-li něco, říkáte něco jiného a děláte ještě něco dalšího, jste ztraceni. Poctivost (čestnost) mysli vede k poctivé řeči a poctivému činu. Tato harmonie vede k míru a štěstí. „Ať už jste zloději či svatí, můžete s tím začít ihned“, radí Maitréja.
Ale lidé se ptají: „ Jak začít? Jak se máme cvičit v upřímnosti?“ Začněme například s někým rozhovor ?od srdce k srdci?, odpovídá Maitréja. Co to znamená? Znamená to, že budete vyjadřovat sebe sama takové, jakými skutečně jste, budete komunikovat ze středu ? ze svého centra ? z Já. Zkoušejte to. Přetvoří to vás i lidi ve vašem okolí.

Srdce nelze poskvrnit nebo urazit; je sídlem duše. To mysl nás svádí na scestí. Mír, blaho, štěstí a milost jsou hodnotami srdce. „Naladíte-li se na ?cítění srdce?,“ učí Maitréja, „můžete zažít svou přirozenou nevinnost, takovou nevinnost, jakou jste měli jako děti. Nevizualizujte si srdce, protože to se jenom mysl snaží s baterkou nalézt zdroj světla.“

Maitréja učí, že každý potřebuje svůj „vnitřní prostor“, v němž není žádných nařízení, nikdo vám neříká, kam máte jít a co máte dělat. Nikdo vás nemůže vést. Narodili jste se, abyste si byli vědomi sebe sama, abyste poznali svého vnitřního Mistra. Váš vnitřní prostor je posvátný. Tam se všechny záležitosti, všechny problémy rozplývají. Tam vcházíte, když ostatním sdělujete, že jste utahaní, polekaní a máte všeho dost, když chcete zůstat o samotě a najít sami sebe.
Podle Maitréji „Tento prostor vám byl dán proto, aby se rozplynul zmatek a chaos okolo vás. Nesmíte tento prostor nikdy nikomu postoupit, kromě vašeho pravého Já. Cestou zpět k tomuto prostoru, v němž se nalézá mír a štěstí, je meditace.“ „Buďte tím, kým jste, nedržte se jeden druhého. Pokud se budete cvičit v poctivosti mysli, upřímnosti ducha a odpoutanosti, poznáte své Já, poznáte mne, poznáte Pána.“ Budete-li následovat jiné místo toho, abyste byli sami sebou, ztratíte jiskru a nebudete moci odrážet světlo osobnosti. A bez tohoto světla není v životě žádného pokroku.
Následovat druhé znamená kopírovat, napodobovat nebo se ztotožňovat s někým jiným a zapomínat na své pravé Já. Vezměme si například hvězdy popu. Mnoho fanoušků se snaží oblékat a chovat se jako ony, ale to nevede ke štěstí nebo naplnění.
Úkolem Mistra je probudit vnitřní Já. Když budete vy znát své Já, můžete probudit jiné. Ovšem probudit jiné lidi neznamená vrhnout na ně svůj stín. Probudí-li se Já, přirozeně následuje vývoj; osoba naplní svůj osud a těší se z Pánova požehnání. Musíme tedy respektovat tempo každého jedince: „Nechte pohana, ať věří v kámen, protože bez Pána by neexistoval ani ten kámen“. Co je opravdu důležité je správný vztah mezi Já a myslí, duchem a tělem.
„Nevzdávejte se sebeúcty a důstojného chování k druhým. Ve chvíli, kdy se odevzdáte jinému já, stanete se ?zombiem?. Nedovolte žádnému stínu, aby se vás zmocnil.“ Maitréja ilustruje tento bod následujícím příkladem: „Když osobnost osvíceného muže udeří na dítě, které není dosud připraveno, co nastane? Osobnost tohoto dítěte pohasne. Dítě se stane vyhaslým uhlem. Děti nemohou dělat pokroky. Nemají smysl pro svobodu a nejsou schopny vyjadřovat sebe sama.“ Proto: „Nedovolte nikomu vrhat na vás svůj stín. Mistr poskytuje prožitek, ale nevrhá stín.“
„Buďte nepředpojatí,“ říká Maitréja. Užívejte života. Užíváte-li života, sedíte na pláži a hledíte na širý oceán. V tu chvíli zažíváte klid a vyrovnanost, vnitřní nepřipoutanost. V tu chvíli nemyslíte na svůj bankovní účet. Nikdo vám v tu chvíli nekáže. Dar života ve vás vzkvétá. Prožijte si to a uvědomíte si, že jste jedinečná bytost. Jste jedineční v tomto stvoření.
Ať už v životě děláte cokoli, pěstujte odpoutanost a dosáhnete rovnováhy. Zažijete, jak síly života procházejí vaší myslí, duchem a tělem a vy jimi přesto nejste ovládáni. „Budete-li tak činit, otevře se vám ?třetí oko? a vy budete schopni vnímat, co se děje kolem vás a předvídat události.“ Každému je určeno vývojem dosáhnout tohoto stavu.“
Odpoutanost je proces, při kterém se člověk přestává ztotožňovat s hmotným aspektem (tělo), myšlenkovým aspektem (mysl) a s aspektem energie neboli síly (duch), a takto poznává své pravé Já, jímž se i stává.
Toto Já je nekonečné. Vědomí je nekonečné. Mysl, duch a tělo však mají začátek i konec. Zákony tvoření jsou v mysli; univerzální energie v duchu; fórum pro materializaci tvoření představuje fyzické tělo. V nepřipoutanosti zažívá Já fenomény mysli, ducha i těla, ale nepřipoutává se k zázračným silám, kterých jsou mysl, duch i tělo ? tato tři vozítka ? schopna.
Vlastně když Já sleduje božské síly, je to právě odpoutanost, která jej chrání před uvězněním v otroctví života.
Pokud jste ovšem zatím nepoznali sami sebe jako Já, můžete být připoutáni k tělu, mysli i duchu. Jste-li připoutáni k tělu, zjistíte, že touha po materiálních věcech a smyslových požitcích nemá konce. Lačnost roste, hledání pokračuje, avšak uspokojení vám uniká. Jste-li odpoutáni, Já prožívá tyto síly a umožňuje naplnění božského účelu. Vlastnit neznamená pouze nesprávně používat, nýbrž i špatně směrovat a překážet.
Například opravdu duchovní léčitelé umožňují Pánu, aby pracoval skrze ně, ale sami zůstávají nedotčeni jak příčinou (Pánova vůle), tak následkem (léčení určitého jedince). Je velmi důležité zůstat nedotčen obojím ? jak úspěchem, tak neúspěchem. Někteří se vyléčí, jiní ne. Když sami pro sebe nic nepožadujete, nemůže bujet pýcha a vše je řízeno duchovními zákony. Neléčíte vy; léčí Pán. Já o tom ví. Cvičte se v odpoutanosti a následky přenechejte Pánu.
Naučit se odpoutanosti je umění. Jsme všichni pozorovateli tohoto širého stvoření. Budeme-li pozorovat se silným pocitem odpoutanosti, nalezneme v tom nádheru, rovnováhu, harmonii.
Být poctivý, upřímný a odpoutaný znamená prožívat jednotu s Bohem. Tato jednota je lidmi často interpretována jako samota nebo něco, z čeho má mít člověk strach. Přitom pocit osamělosti je nejvyšší požehnání v přestrojení, říká Maitréja, protože ukazuje, že se člověk přibližuje k jednotě s Bohem.
Odpoutanost je nejmocnější ?droga?. Je tak účinná, že imunizuje Já před procesy a postupy mysli, ducha i těla. Bez odpoutanosti není spásy. Maitréja říká: „ Dokonce i když kradete, vězte, že bez božské ruky Páně byste to dělat nemohli.“ Já pouze sleduje. Postupně si Já začíná být vědomo svého mistrovství. Postupně ovládá mysl, ducha i tělo.
Lidé chtějí, aby je někdo osvobodil od všech jejich trápení. Avšak je to právě odpoutanost, která vás dokáže osvobodit. „Svobodná vůle je nejdůležitější věc, která vám byla dána a vaším určením je být svobodnými.“ Tedy připoutanost je ztráta svobody; odpoutanost znamená svobodu.
Jako děti jste nepřipoutaní. Ale jak rostete a stáváte se připoutanějšími, vytrácí se nádhera života. Ve stáří přichází Pán znovu, aby vás osvobodil. V ten den, kdy se vaše vnitřní Já osvobodí od všech tlaků a napětí neodmyslitelných v procesech vývoje, a přece naplní svou službu v odpoutanosti, prožijete království Páně v srdci. „Zbavíte-li se žádostivosti, přestanete-li toužit, budou vám odebrána veškerá břemena života.“
Chcete-li mne poznat, říká Maitréja, musíte se vzdát všech připoutaností. Toto učení se snadno chápe, ale obtížně uskutečňuje, protože je zapotřebí disciplíny. Prožitek Boha vám může pomoci vyvinout odpoutanost. Je-li Já odstraněno z mysli, ducha i těla (alespoň na chvíli), už samotný tento prožitek je dostačující. Maitréja říká: „To není filozofie. Učím vás živým věcem, ne ?minulosti, přítomnosti a budoucnosti?. Cvičíte-li se během života v poctivosti mysli, upřímnosti ducha a odpoutanosti, můžete mne obejmout v celosti během jedné inkarnace.“

Odpoutanost nás uvolňuje z cyklických vzorců příčiny a následku ? karmy, jež vládne našim životům. Avšak jsme-li podmíněni, tyto cyklické vzorce se opakují. Podle Maitréjova učení se vše, co je zhmotněno, nazývá ?prakriti?. Toto sanskrtské slovo se týká materiální činnosti neboli hmoty v širším významu, ale ?prakritis? v množném čísle označuje také lidskou činnost, která je výsledkem podmíněnosti (tj. předurčení). Prakriti je naší ?druhou přirozeností?. V současnosti tato druhá přirozenost řídí mysl, ducha i tělo. Jak vědomí roste, její síla slábne. Ale dokud vás řídí vaše druhá přirozenost, nemůžete rozumět umění života. Maitréja podněcuje lidstvo, aby naplnilo své určení, to znamená, aby se osvobodilo od své druhé přirozenosti díky rostoucímu sebe-uvědomování.
Toto učení je vyjádřeno v biblickém příběhu Rajské zahrady, ve které Adam a Eva mají přikázáno nepojíst ovoce ze stromu poznání dobra a zla. V této interpretaci je had, který svedl Adama a Evu, symbolem ?prakritis?, tj. podmíněnosti ? opaku svobody. Jakmile jednou ?pojíte? poznání (majetnický čin) místo abyste čelili poznání s uvědoměním (tj. chápali, že se toho nesmíte ?zmocnit?), nejste už nadále volní.
Podmíněnost je jako vejce. Jakmile se jednou vylíhne, život vevnitř prorazí skořápku. Když jednou podmíněnost praskne, pocítíte úlevu. Podmíněnost může puknout s vědomím nebo i bez něj. Pukne-li bez uvědomění, výsledkem je šok. Má to takovou sílu, že dokonce může zničit část paměti. Energie svázaná s připoutaností je jako obrovská energie spoutaná v sopce. Podmíněnosti je určeno puknout, prasknout. Nikdo nemůže zůstat podmíněný navždy. Proto Maitréja říká: „Buďte nepřipoutaní, potom nebudete podmíněni.“
Nepřipoutanost znamená, že Já používá energii. Připoutanost značí, že energie používá Já. Používá-li energie Já, následky jsou zhoubné. Stvoření má energii a je-li tato energie narušena, může to otřást světem a dokonce jej i rozbít, říká Maitréja. „S energií se musí zacházet opatrně. Pokusíte-li se ji vlastnit, zničí vás.“
„Buďte nepřipoutaní a užívejte energii inteligentně. Život je vyváženost a rovnováha.“
Vedle péče o vnější podmínky života je porozumění energii vrcholnou prioritou současnosti. Úplně poprvé v historii lidské rasy si lidé budou vědomi úlohy energie ve svých životech. Přestože nikdo neví, odkud energie pochází nebo kam se po smrti vytrácí, všichni mají její prožitek. V extrémních případech je to právě energie, co pohání vraha vzít nůž a někoho zabít. A vrah ? nevědomý si této skutečnosti - se diví, co jej přimělo k činu. Nebo jiný extrémní příklad: jogín zažívá náhlý příliv tvořivé energie, která jej žene do neznámých oblastí, ve které jsou mu k dispozici psychické síly. Ale jogína to neovlivní, protože jeho trénink mu pomůže zachovat si postoj odpoutanosti. Není tou energií ovládaný.
Bez této energie se nemůže nic udát a žádný z nás bez ní nemůže naplnit svůj osud. Stejně jako si lidstvo již uvědomuje stav životního prostředí, kontroluje kvalitu potravin a stará se o zdraví, začne si uvědomovat i tuto energii. Musíme jí porozumět. Potom může být využita ku pomoci lidstvu jako celku. Jakmile je jednou uvedena do pohybu, může být směrována a používána tvořivě.
Je-li však uvedena do pohybu slepě, jako je tomu při některých vědeckých a psychických experimentech, bude působit ničivě. Lidé mohou náhle zešílet a vraždit, jelikož podle zákona příčiny a následku je pouze velice malá ?vzdálenost? mezi těmito dvěma událostmi. Tato energie může vehnat Já do situací, v nichž bude polapeno a uvězněno myslí.
Ale co je to vlastně mysl? Nic menšího než náčrt stvoření. Není osobní. Je univerzální stejně jako energie. Duchovním jazykem řečeno je energie Duch, zatímco mysl Duch-přízrak. Maitréja říká, že je jako přízrak, protože se může objevit v jakékoli formě. Může to být lidská bytost, had, oheň. Naprosto vše ve stvoření je vlastně v mysli. Je-li Já vehnáno energií do pasti mysli, bude strženo do cyklické evoluce známé jako karma.
Přesto Já musí podstoupit zkušenost mysli, aby se mohlo vyvinout až k bodu plné sebe-realizace. Mysl se samozřejmě může chovat jako Bůh, řídit a manipulovat energií za účelem dosažení čehokoliv. Ale tyto psychické či magické síly mohou být velice ničivé. S narůstajícím vědomím potom Já používá mysl, ducha i tělo inteligentně. Vyváženost energie a vnějších životních podmínek je klíčem ke spáse. Nezdá se, že by Maitréjovo učení o nezbytné jednotě s Já vyučované Ježíšem počátkem letopočtu mělo dopad na většinu lidstva této planety. Bude tentokrát odezva silnější?

Kdyby tomu tak nebylo, Maitréja by nepřišel. Učení, které Kristus předával prostřednictvím Ježíše, bylo z velké části přípravné, prorocké. Dnes přišel proto, aby naplnil tuto svou přípravnou práci. Dnes je lidstvo velice odlišné od lidstva doby Ježíšovy. Ježíš tenkrát hovořil k hluboce pověrčivým pastýřům a rybářům, zcela ovládaným kněžími. Vůbec si nedokážeme představit úroveň vědomí lidí oné doby. Neexistuje způsob, jak proniknout do jejich myslí a dívat se na svět skrze jejich strach a pověry. Věřili všemu, co řekli kněží, museli věřit. Nyní přichází Kristus do světa, ve kterém vzdělání, rádio, televize a všechny způsoby komunikace, které jsou dnes k dispozici, lidstvo naprosto změnily. Dnes přichází do vysoce inteligentního, uspořádaného a usilujícího lidstva. Nemám nejmenší pochybnosti o tom, že se mu od nás dostane správné odezvy. Jinak by tady nebyl.
Kristus zná úroveň vědomí lidstva. V jeho pojetí vědomí neexistuje žádná oddělenost mezi vědomím jeho a naším. Oddělenost vytváříme my. Přišel, aby naším prostřednictvím změnil svět. Tedy ví, že to je možné. Ví, že je na světě dostatek lidí, prostřednictvím kterých může dojít k uskutečnění těchto změn. V první knize dané světu Maitréjou se říká: „Byly doby, kdy 10 opravdových lidí dokázalo zachránit svět. Pak přišla doba, kdy jich na to nestačilo ani 10 tisíc. Já dnes budu vyzývat miliardu.“ Můj Mistr tvrdí, že dnes je na světě 1,7 miliardy připravených, vědomých lidí, kteří jsou Kristovi k dispozici jako předvoj, skrze který může pracovat na přeměně světa. Nepochybuji o tom, že tak učiní.

Jaký je Maitréjův pohled na to, kdo jsme a odkud přicházíme?

Maitréja říká, že důležité je pouze Já samo o sobě. Jsme toto Já, nesmrtelné Bytí a všechny naše problémy a trápení pochází ze ztotožňování se s tím, co není Já. Jeho učení je velice prosté, ale je těžké jej uskutečnit, jinak bychom jej prováděli všichni. Říká: „Zeptejte se sebe sama: ?Kdo jsem já??“ Zjistíte, že se ztotožňujete se svým fyzickým tělem, jeho potřebami a tužbami. Pokud je tomu tak, potom nemáte prožitek sebe sama, nýbrž svého těla se vším jeho bolestným utrpením a touhami, ale nejste to vy. Nebo se budete ztotožňovat se svými pocity, emocemi ? radostmi a obavami a tak dále; nic z toho nejste vy. Nebo se ztotožňujete s výtvory vaší mysli, vašimi domněnkami, ideologií, pamětí. To stále ještě není ztotožňění se s Já, nýbrž s vozítky, které Já používá k projevení se na této úrovni.
Musíme si uvědomit, kým jsme. Až zjistíme, kým jsme, uvědomíme si, že jsme Já. Není to něco, o čem by se dalo hovořit, ale prožitek, který je možno okamžik po okamžiku prožít pouze v mlčení. Jakmile k tomu přidáte slovo, stáváte se něčím mezi zkušeností Já a Já samotným. Jde o prožitek.
Jste si vědomi, kým jste, anebo jste si pouze vědomi vozítek, které jsou vámi ? těla, emocí energetických struktur a výtvorů mysli? Nic z toho není Já. Musíte jít za toto všechno, chcete-li si uvědomit své Já. Není to nic, co by vám někdo mohl věnovat. Maitréja vám může dát prožitek Já ? dělá to stále ? ale i ten je pouze dočasný. Budete po několik dní nebo týdnů ve stavu blaženosti, ale nebude to trvalé, dokud si tento stav nebudete schopni přivodit sami. A to je možné pouze tehdy, stanete-li se nepřipoutanými.

V Share International bylo uvedeno doporučení Maitréjova kolegy: „Nemeditujte na světlo“. Můžete to vysvětlit?

Týká se to skutečnosti, že světlo je synonymem pro stvoření a Maitréja říká, že ať je množství meditace na světlo nebo cokoli ve stvoření jakkoli objemné, nepřinese spásu. Mnoho lidí si představuje, že meditace je cesta ke spáse. Ano, je, pokud vás vede do kontaktu s Já. Ale meditace na světlo vás nevede do kontaktu s Já, nýbrž se světlem. Světlo není Já. Světlo je stvoření, avšak Já stojí za stvořením.
Maitréja to podává takto: považujme celkovou skutečnost za 100 %, z níž 70% je stvořeného a 30% nestvořeného, neprojeveného, Já, Absolutna. Absolutno stojí za stvořeným a když se posune do stvořeného, stává se světlem. Z tohoto světla je pak vytvořeno vše. Vy pocházíte ze světla, stejně jako vše, co vidíte a slyšíte, čeho se dotýkáte, prostě vše, co nazýváme stvořeným, je aspektem světla. Ale žádný objem meditace na stvořené vás nepřivede k Já a tudíž ani ke spáse. Spása znamená dokonalou svobodu a té je možno dosáhnout pouze stálým setrváváním ve vědomí, ztotožňováním se s Já a uskutečňováním Já. Pokud vaše vědomí setrvává stále ve stvoření ? a to v jakkoli vysoké úrovni ? pořád ještě fungujete v rámci tohoto stvoření. Setrváváte stále ve světle a ne v Já a jste tudíž podmíněni, řízeni zákonem příčiny a následku.

Je to tak, že když meditujeme na světlo, ono nás „nabije“, doplní a to je to, co bychom neměli dělat ? tak je to myšleno?

Ne, on neříká, že byste to neměli dělat; chce říci, že tento způsob meditace vám nepřivodí spásu. Meditace a polarizace vědomí na cokoli ve stvoření není meditací ani polarizací na vědomí Já a tudíž nemůže přivodit spásu. Musíte v rámci světla nahlížet vyšší světlo.

Zvýší se přirozeně úroveň mého vědomí, až se Maitréja objeví? Je třeba se v tom nějak speciálně cvičit?

Vzestup vědomí bude záležet výhradně na schopnosti jedince reagovat na Maitréjovu energii a učení. Nic nejde ?automaticky?. Maitréja řekl, že základem je poznat ?Já? a že nejsnadnějším způsobem, jak toho dosáhnout, je cvičit se v poctivosti mysli, upřímnosti ducha a odpoutanosti. K usnadnění tohoto procesu nám dal Modlitbu Nového věku.

Myslím, že snad dokážu pochopit, co Maitréja myslí poctivostí mysli, ale jak rozumět upřímnosti ducha?

Maitréja užívá slovo duch v poněkud nezvyklém slova významu. Průměrný západní člověk si pod pojmem duch představí to, čím je ve východním pojetí atma, božskou jiskru, Absolutno. Maitréja tohoto slova užívá v trochu odlišném významu. O pojmech jako atma, božská jiskra, Absolutno, svrchované bytí hovoří jako o Já. Pojímá Já neboli svrchované bytí jako odraz sebe sama v zrcadle, jako mysl, ducha a tělo, jež jsou chrámy ? tj. vozítky - pro atma neboli Já k projevení se na fyzické rovině. Svrchované bytí - neboli Já ? je Absolutno. Jako takové se nemění; je to Bytí samo o sobě.
Mysl, duch a tělo jsou prostředky, pomocí kterých se svrchované Já může projevit v čase a prostoru.
Pojmem duch Maitréja míní energii, sílu, šakti, sílu pro život v hmotném světě. Ta zahrnuje energii astrální roviny, která podněcuje naše emocionální tělo. Ztotožňujeme se buď s Já, Absolutnem, anebo s vozítky Absolutna , jež jsou povahy myšlenkové, astrální, duchovní ve smyslu šakti, anebo fyzické. V tomto smyslu je duch smyslovou energií ve všech významech tohoto slova ? tj. smyslů astrálních atd.
Člověk musí chápat, že Maitréjovo myšlení a učení je propracované a spletité. Kdyby bylo snadné, už bychom to všichni praktikovali. Například tázající se řekl „myslím, že chápu, co Maitréja myslí poctivostí mysli“. Ale divil bych se, kdyby tomu tak bylo. Poctivostí mysli Maitréja nemíní pouze to, že nikdy nelžete, že jste poctiví. To samozřejmě ano, ale on tím míní mnohem více. Poctivá mysl podle něj je taková mysl, která není podmíněna žádnou ideologií ani ?ismem? ? mysl, která je poctivá k sobě samé, svobodná a otevřená trvalému prožívání životní zkušenosti, vyjadřující sebe samu dokonale, čistě, spontánně, bez podmíněností.
Například pokud se cítíte být kapitalistou, socialistou, křesťanem, buddhistou či kýmkoliv, pak nemáte poctivou mysl; není to možné. V každé situaci budete uplatňovat svoji ideologii. To ovlivní fungování vaší mysli, omezí její svobodu; tudíž vaše mysl nemůže být sama k sobě poctivá.
Maitréja pohlíží na všechny ideologie ? jakkoli vznešené ? jako na odrazový můstek. Ideologie nazývá stupni na žebříku. Když jste na střeše, nepotřebujete žebřík; můžete jej odhodit. Poctivá mysl je mysl nepodmíněná. Pouze nepodmíněná mysl může vědět, co je opravdová svoboda. Účelem života je osvobodit se. Jste-li sevření ideologií nebo systémem víry jakéhokoli druhu, potom je vaše svoboda značně omezena.
Podobně upřímnost ducha je nahlížením skutečnosti bez jejího deformování. Každý ve vývoji před dosažením stupně Mistra žije ve větší či menší míře v iluzi. Je-li iluze na fyzické rovině, říkáme jí mája. Jde-li o iluzi astrální čili emocionální roviny, je to okouzlení (romantická představa o sobě, angl. glamour). Vyskytuje-li se iluze na rovině mentální, říkáme jí iluze. Toto vše jsou různé aspekty iluze. Upřímnost ducha znamená, že na emoční prožitek reagujeme bez iluze ve smyslu okouzlení. To je další svoboda. Mentální svoboda je osvobozením od mentálního podmínění, od idejí, které podmiňují vaši mysl. Upřímnost ducha znamená, že jste osvobozeni od okouzlení emocionální roviny, takže život na emocionální rovině nahlížíte takový, jakým je. Nejste lapeni do iluze (okouzlení, angl. glamour) energie astrální roviny.
Maitréja říká, že abyste poznali a prožili Já, musíte být poctiví v mysli, upřímní v duchu a odpoutaní. Odpoutanost roste s tím, jak roste vaše poctivost mysli a upřímnost ducha. Stáváte-li se stále víc a více odpoutanými, vaše mysl zase stále méně podmíněnou. Postupně se uvolňujete z ?otroctví? okouzlení astrální roviny.
Tyto tři aspekty ? poctivost mysli, upřímnost ducha a odpoutanost ? pracují společně. Odpoutanost je možná až když se uvolňujete od podmíněností a astrálního okouzlení. Osvobodit se od astrálního okouzlení a mentálních podmíněností je možné tehdy, jste-li stále více odpoutaní. Čím jste odpoutanější, tím snáze nahlížíte astrální okouzlení takové, jakým skutečně je a tím lépe vidíte, jak moc je vaše mysl podmíněná, následkem čehož se stáváte odpoutanějšími. Tím, jak se stáváte víc a více odpoutanějšími, poznáváte stále lépe své Já.

Co je vlastně nepoctivost mysli?

Všichni si něco myslíme, říkáme něco jiného a ještě něco jiného děláme. Tak vypadá nepoctivost mysli. Poctivost mysli nastává, když to, co říkáme a děláme, odpovídá tomu, co si myslíme: tedy říkáme, co si myslíme a to i děláme ? je to v přímé linii. Skoro nikdo tak nečiní, jelikož je to nesnadné. Každý zná politika, který si myslí věci, které nechce dát znát, takže na dotazy odpovídá obligátně. Zjevně žádný politik si nemůže dovolit říkat pravdu.
Mluvíte-li od srdce, naprosto upřímně, v souladu s tím, kým jste a co jste, bez nároků na cokoli a bez okouzlení sebou samými, aniž byste ze sebe dělali něco, co nejste; pokud jste přímí, čistí a pravdiví k sobě samým ? pak jste upřímní v duchu.
Toto učení není náboženstvím. Není to něco, v co buď musíte věřit nebo nevěřit; je to praktická nauka o evoluci. A je to také ? samozřejmě ? umění. Spočívá v neustálém, okamžik po okamžiku jdoucím prožívání Já a rozpoznávání toho, co je ne-Já. Ne-Já představují vozítka Já ? mysl, duch a tělo. Vy se s nimi buď ztotožňujete a trpíte, anebo se ztotožníte s Já a poznáte naprostou svobodu.

Jakým způsobem lze dosáhnout vyššího stavu vědomí a stát se tak plně realizovanou osobou?

Maitréja řekl, že uplatňování poctivosti mysli, upřímnosti ducha a odpoutanosti posiluje vědomí Já a vede k seberealizaci. Používání Modlitby Nového věku vám pomůže navodit správné ztotožnění se s Já.

Co přesně znamená pojem personifikace?

Zosobňování je subjektivní proces. Neměli byste si zosobňovat myšlenky v mysli, ducha ani tělo. Někdy je personifikace vhodná v určitých stádiích života: dítě si ztělesňuje věci, například Supermana, a jeho vědomí tím roste. Jak dorůstá do dospělosti, ztělesňování by mělo přirozeně vymizet. Pokud tomu tak není, nastává problém a dítě ustrne v pokroku. Personifikace mizí ve světle vědomí Já, které čistí myšlenky, řeč i činy.
Pokud jde o Maitréju samotného, nikdo se jej nebude dovolávat jako světového učitele, avšak on sebe sama nepodává jako Krista, Buddhu, Mahdiho atd. Pokud si jej lidé budou takto personifikovat, je to také určité omezení, i když je pravda, že je znám pod všemi těmito jmény. Opravdovým úspěchem je začít si užívat života den po dni prostřednictvím praktikování jeho učení.

Proč je tak důležité být odpoutaný?

Když se vám přihodí něco dobrého, milého, příjemného, cítíte se šťastni, ale nebyli jste šťastni předtím a zítra už také šťastni být nemusíte, tudíž pocit štěstí není Já. Přirozeností Já není štěstí, ale nepřetržitá, stálá radost, která se nikdy nemění. Nebo se stane něco škaredého a bolestného a vy se cítíte mizerně, máte pocit ztráty, bolesti, rozčarování, deprese. Co se stalo se štěstím, kam zmizelo? Ani bolest ani štěstí nemá co dělat s Já. To jsou prožitky muže nebo ženy v inkarnaci, fyzického, mentálního a emocionálního vozítka Já. Já samotné nic z toho nezná; nemá emoce ani myšlenky, je to bytí projevující se prostřednictvím fyzického těla, emocionální struktury a těla mentálního. Jsou to vozítka Já, která procházejí zkušeností této úrovně. Jste-li odpoutaní, Já do nich může vstupovat a vystupovat podle své vůle. Může jich užívat, ale není k nim připoutáno.
Dojde-li ovšem k ztotožnění se s vozítky, potom se Já, jež je čistým bytím, znehybní, lapeno do sítě fyzické roviny, kde má někdo ? například ? naprostou závislost na drogách a nedokáže si pomoci. Musíte onu osobu přimět, aby si uvědomila, kdo bere drogy. Až zjistí, kdo ty drogy bere, může sebe sama od toho distancovat a dojde postupně k procesu znovuvybudování spojení s Já.

Řekl jste, že s odpoutaností končí všechno utrpení. Není ale utrpení nezbytné pro náš vývoj?

Jsou dva druhy utrpení: reaktivní, nedobrovolné utrpení, jež je následkem podmíněnosti a které s odpoutaností zaniká, tudíž urychlující náš vývoj; a vědomé, dobrovolné utrpení, které iniciovalo Já jako službu ostatním. To je ovšem možné pouze je-li osoba už přiměřeně odpoutána.

Jaký je rozdíl mezi odpoutaností a spokojeností (angl. complacency)?

No to je ten největší rozdíl na světě. Jste-li samolibě spokojený, jste připoután k tomu, co vás činí spokojeným, ke skutečnosti, že jste ? například ? zvýhodněný, privilegovaný, že se nepříliš staráte o bolest a strádání jiných lidí; jinými slovy jste sobecký. Samolibost je jen jiné slovo pro sobectví.
Sobectví je připoutanost: připoutanost na sebe, své fyzické tělo, snad i na rodinu, na to, co považujete za své potřeby. Může to zahrnovat velké množství věcí, od jídla, které všichni potřebujeme, k několika domům, jachtě, spoustě peněz, moci, vlivu ? ke všem těmto věcem jsou lidé připoutaní.
Odpoutanost neznamená, že se vás nic netýká, že nejste znepokojeni. Znamená to, že sice jste znepokojeni, ale zároveň schopní fungovat, aniž by toto znepokojení zatěžovalo vaše jednání. Například někdo, kdo je plný účasti, zájmu, třeba velmi dobrý lékař, sestra, humanitární pracovník, matka Tereza. Ta se stará o blaho lidí. Kdyby byla připoutaná ke své reakci na jejich bídu a utrpení, stále v slzách, sedíce by je bezmocně sledovala, jak umírají a nebyla by jim k ničemu. Ona má zájem a stará se, reaguje tak na potřebu sloužit a odpoutanost jí umožňuje takto konat. Být schopen vidět utrpení a neodvracet se od něj, prožívat jej jako své vlastní, tak intenzivně, že máte potřebu pomáhat a zároveň být nepřipoutaný ke své emoční reakci na něj ? to je rozdíl mezi připoutaností, sobectvím, spokojeností se sebou samým a nepřipoutaností služebníka. Nemůžete pořádně sloužit, dokud nejste odpoutaní.

Rád bych se zeptal na odpoutanost, jelikož je pro mne těžké porozumět stavu vědomí, při kterém emoce neprocházejí osobností.

Odpoutaností rozumíme oddělení sebe sama od ztotožňování se s tělem, myslí a duchem. Neznamená to, že si máte namlouvat: „Necítím žádné emoce.“ Mnoho lidí své emoce potlačuje. Potlačovat emoce je stejně špatné jako dávat jim volný průchod. Musíte se naučit své emoce pozorovat, neoddávat se jim, ani je nepotlačovat. Nekrotit je, ale prostě se na ně dívat a neztotožňovat se s nimi. Když se s nimi neztotožňujete, jste od nich odděleni. Je to jako byste vytvářeli prostor mezi sebou a jimi. Většina lidí se se svými emocemi okamžitě ztotožňuje, ať už jsou jakékoli. Dělají to tak celý život, takže to považují za samozřejmé. Ucítí negativní emoci a myslí si, že mají právo ji prožít. Vlastně si někteří lidé myslí, že je to jejich povinností. Podezřívám mnoho psychologů, že svým klientům namlouvají, že je jejich povinností ?vylévat si city?. Ve skutečnosti musíte být odpoutaní, ne ovšem tak, že byste se oddělovali od života, nýbrž musíte si velice dobře uvědomovat a vážně se dívat na to, co se děje, avšak neztotožňovat se s tím. Pozorujte to, co cítíte, dovolte si to procítit, ale neoddávejte se tomu ani to nepotlačujte a ani se nesnažte toho zbavit. Budete-li s tím bojovat, bude to podobné Herkulovým zkouškám: pokaždé, když uťal hlavu hydře, vyrostly na jejím místě dvě další. Takové jsou následky potlačování. Musíte ? tak jak to nakonec udělal i Herkules ? své emoce vytáhnout na denní světlo (světlo duše) a hydra bude souhlasit se svou vlastní smrtí. Prostě se podívejte na svou emoci a řekněte si: „To nejsem já. Nebylo to tady včera, nebude ani zítra, nejsem to já“ a ono to ustane. Pokaždé, když to uděláte, oslabíte tu emoci. Odeberete jí výživu. Kdykoli se s něčím ztotožníte, vyživujete to svou energií. Ať už zaměříte svou pozornost na cokoliv, vaše energie bude k tomu proudit a vy tak posílíte emoci. Musíte obrátit ten proces a emoce zemře přirozenou smrtí na nedostatek výživy.
Odpoutanost je cestou k dosažení poctivosti mysli a upřímnosti ducha.

Nerozumím, co má Maitréja na mysli, když hovoří o „naší druhé přirozenosti“: „V současnosti vaše druhá přirozenost řídí mysl, ducha i tělo.“ Používá termín „druhá přirozenost“ jako ekvivalent pro astrální tělo?

Myslím, že Maitréja tím míní princip touhy, instinktivní a astrální mechanismus vozítek osobnosti. V současné době je velká většina lidí řízena tímto principem. Postupným nárůstem odpoutanosti od činů poroste lidské vědomí a nakonec povede k seberealizaci ( Mokša či Osvobození). Kdo je „já“ v Modlitbě Nového věku dané Maitréjou? Je to (1) Otec na nebesích; (2) Starobylý všech dnů (jak je psáno v křesťanské bibli); (3) nebo Maitréja; či snad (4) někdo další?

Je to Božský princip za vším stvořeným. Z něj pochází Já a je s ním totožné. Prostřednictvím mysli, ducha a těla uskutečňuje Já v čase a prostoru své svrchované Bytí.

Pátý řádek říká: „Mysl, duch a tělo jsou chrámy.“ Rozumím termínu chrám mysli, který používá Já ke zpracování informací a spojení se světlem intuice i výrazu chrám těla, které se má stát čistým vozítkem pro spojení s fyzickým světem. Chápu Já jako klidnou, čirou kapku vědomí, která používá tyto chrámy, ale co znamená aspekt ducha? Je to souhrn všech našich emocí, pocitů a psychiky? Vždycky jsem si myslel, že psychika je částí mysli.

Slovo „duch“ v Maitréjově pojetí označuje celkový souhrn energií - astrálně emocionálních a éterických, tedy životní sílu neboli šakti každého jedince.

Jak nejlépe a nejúčinněji používat Modlitbu Nového věku?

Nejúčinnějším způsobem, jak motlitbu používat, je říkat či myslet si její slova s vůlí a pozorností zaměřenou do adžná čakry mezi obočím. Je to afirmace a podobně jako jiné takové modlitby nebo mantry výsledek závisí na soustředěné vůli. Lidé to obecně moc nechápou. Například Otčenáš nebo Velkou invokaci odříkávají jako žehnající modlitbu. Ovšem aby takovéto modlitby byly opravdu vzývající, musíte zapojit vůli tak, aby odrážela správné porozumění pojmům. Pochopí-li mysl význam pojmů a zároveň zapojí vůli, potom dojde k oživení těchto pojmů a mantra bude fungovat. Modlitba Nového věku je velká mantra neboli afirmace. Pojímá Já jako Boha, jako stvořitele všeho, co existuje. Používáte-li tuto modlitbu denně s plnou vážností, bude ve vás uvědomování si pravého já stále narůstat.

Domníval jsem se, že modlitbou Nového věku je Velká invokace. Mnoho lidí ji používá po dlouhá léta. Proč zavádět další modlitbu?

Jsou tři druhy manter neboli mocných slov: modlitby, vzývání a afirmace. Otčenáš je modlitbou, emocionální prosbou k Bohu, aby zajistil naši každodenní potřebu jídla, ochrany, vedení atd. Je modlitbou pasivní, žádá Boha, aby to vše udělal, čímž naznačuje, že Bůh je od nás oddělen. Velká invokace není modlitbou, nýbrž mantrou, pomocí níž ? prostřednictvím Buddhy, Krista a Šambaly - jsou vědomě vyvolávány Božské energie, a to pochopením myšlenek v invokaci obsažených a zaměřením vůle. Toto je zcela nový faktor a odráží vyšší pojetí.
Modlitba Nového věku daná Maitréjou je afirmací s evokativním účinkem a stane se nám mocným nástrojem pro poznání, že člověk a Bůh jedno jsou, že není žádné oddělenosti. Utvrzováním se v tom, že já jsem tvůrcem vesmíru, mohu nakonec dojít k uvědomění si, že jsem Bohem, k pochopení reality. Jaký má být, podle vašeho názoru, opravdový člověk?

Opravdovým člověkem je ten, kdo si uvědomuje, že není sám, že je členem jedné velké rodiny (nemám na mysli jeho přímou rodinu) a kterému tudíž stojí za to žít život takovým způsobem, aby neškodil ostatním jejím příslušníkům. Neubližování je základem vztahů a má velice praktickou funkci; není to prostě jen pěkná idea. Je to příkaz, jinak ublížíte i sobě. Každá myšlenka a skutek, který vykonáme, uvede do pohybu příčinu. Účinky pocházející z příčin vytvářejí naše životy. Bolestné nebo příjemné, vytváříme si je sami, nejen minulými životy, ale okamžik za okamžikem. Minulý týden, včera, právě teď, v tomto okamžiku vytváříme ? skrze své myšlenky a činy ? prožitky našeho života. Ty mohou být buď k užitku, anebo velice ničivé. Jsou-li ničivé, pak takto působí nejen na nás, ale i na naše společenství.
Je proto jasné, že je nutně třeba neubližovat, jelikož naše myšlenky a činy podmiňují život náš i životy dalších lidí ? život každého, se kterým jsme v nějakém vztahu. Čili je třeba budovat správné vztahy a právě takovýmto vztahům přichází Maitréja vyučovat. Žít správné mezilidské vztahy znamená žít společně, aniž bychom si navzájem ubližovali, dovolit každému jedinci růst, vzkvétat a projevovat se svým vlastním způsobem, vlastním tempem, bez zasahování ze strany nás či kohokoli jiného.

Jakým způsobem je nejlepší rozvíjet duchovnost u dnešních adolescentů?

Podle mého názoru ?duchovnost? není něčím, co je třeba v druhých rozvíjet. Je základní přirozeností všech lidí na celém světě, nezávisle na jejich věku. Rozkvétá přirozeně, když jsou jí poskytnuty správné podmínky. Těmi jsou: absence podmiňujících myšlenek a ideologií, úcta k osobnosti a určení každého jedince a svoboda, ve které lze vše jmenované rozvíjet. Maitréja říká: „Nejdůležitější věcí v životě je naučit se pravému zvnitřnění (angl. inwardness)? Nepřipravujte děti o jejich nevinnost.“ Myslím, že slovy ?pravé zvnitřnění? míní Maitréja vědomí Já. ?Nevinností? nemyslí nevědomost, ale odpoutanost, osvobození se od podmíněnosti. Dovolte mladým lidem, ať se učí odpoutanosti (což značí správné nastavení a ztotožňování se s Já) a jejich ?duchovnost? bude vzkvétat zcela samozřejmě. Je však třeba pamatovat, že dnes každý ? a dospívající zejména - žije pod velkým tlakem.

Učí nás Maitréja v astrální rovině?

Ne. Přestože mnoho astrálně senzitivních lidí tvrdí, že je s ním v kontaktu a komunikuje s ním, ani on ani Mistři nepracují v astrální rovině. Pracují z budhické úrovně, to znamená z úrovně duše.