• Kurzy, Akce, Semináře

• Bytosti světla

• Knižní novinky

• Konspirace, teorie

• Kontakty se záhrobím

• Meditace a relaxace

• Poutní tajemná místa

• Prezentace

• Šamanismus

• Svátky a rituály

• Videa

• Vize budoucnosti

• Záhady a tajemno

• Zajímavosti

• Zamyšlení

• Zaniklé civilizace

• Astrální bytosti

• Klinická smrt

• Kontakt se zemřelými

• Minulé životy

• Něčí přítomnost

• Nevysvětlitelné jevy

• Opuštění těla

• Osudové náhody

• Pocit Deja Vu

• Podivní tvorové

• Praktická magie

• Setkání s UFO

• Sny a realita

• Symboly a znamení

• Teorie a myšlenky

• Vnímavá zvířata

• Výklady snů

• Vyvolávání duchů

• Záhadná místa

• Zvláštní schopnosti

• Magie, Hermetismus

• UFO, USO

• Psychologie

• Víra

• Léčitelství

• Zdravé stravování

• Volnomyšlenkáři

• Esoterické filmy

• Esoterické knihy

• Esoterická hudba

• Vaše kresby

• Úkazy na fotografiích

• Foto zajímavých míst

• Ikonka webu

• Informační témata

• Testy schopností

• Ankety na webu

• Facebook

• Fáze měsíce

• Sluneční aktivita

• Počasí - mapka

Články

- Zamyšlení -

Říkají mi Luka Brasi a zanedlouho mi bude šestnáct let. Jsem normální kluk jako každý jiný. Stále o něčem přemýšlím a doufám, že na to někdy přijdu. Pocit, který cítím, když si uvědomím, že žiju, je zvláštní. Kolik živých organismů na světě má ten dar, že si uvědomuje svou existenci. I podle vědců i nám nejbližší živočich lidoop je vědomím mrtvý. Ano, živé organismy pociťují radost, úzkost, strach, bolest, ale ten, kdo si to uvědomuje a přemýšlí o nich, je pouze člověk. Potom mi ale vrtá hlavou, proč nám byl dán dar, kterým předčíme vše živé i neživé na této planetě. Proč si uvědomujeme radost, smutek, strach, pohodu, život, smrt, význam slov a lásku? Je mi teprve patnáct, ale pocit těchto nevyjasněných otázek mě stále nutí uvažovat o životě.

Většina lidí se celý život ženou za nějakým snem. Ať už to je kariéra, rodina, nebo nějaká věc, vždy to dělají pro své pohodlí. Někdo je spokojený, když má co jíst, má kam složit hlavu a když má milující rodinu. Naopak někdo je spokojený, pouze pokud snědl všechnu moudrost světa, nebo pokud má tři vily a pět aut. Každý dělá pro své pohodlí vše, co je v jeho silách.

Jsou lidé, kteří nemají čas, nebo nechtějí přemýšlet, proč dělají určité věci a co se děje okolo nich. Například proč člověk páchá násilí na někom jiném? U zvířat je to pud sebezáchovy. Proč ale napadne jeden člověk bezdůvodně toho druhého? Snad proto, aby si dokázal, že je silnější, že je lepší? Ačkoliv se toto projevuje u pár jedinců, proč to tedy projevilo masově v 2. světové válce, kdy si jednotlivci mysleli, že určití lidé jsou lepší než ti druzí? Já si pamatuji větu, kterou mi řekl v šesté třídě pan učitel, který mě učil dějepis. „Historia magistra vitae“ (dějiny jsou učitelkou života), z čehož vyplývá, že další a další generace by se měly poučit z chyb té předešlé. V historii už bylo mnoho filozofů a psychologů, kteří se snažili pochopit lidi. Dokonce rozdělili lidi na typy podle chování. Proč ale i přes jejich učení se staly věci, které se stát neměly a navíc se ještě opakovaly?

Občas si i já uvědomím, co konám a proč to konám. Snažím se poučit z vlastních i cizích chyb, a přesto je to někdy těžké. Mým heslem je, že se všemi lidmi je potřeba vycházet co nejlépe, ať už jsou jacíkoli. Ovšem, když se v mé blízkosti najde někdo, kdo mi nevyhovuje svým chováním, nebo něčím jiným a ještě mě přesvědčuje o tom, že jeho myšlení je lepší, obrátím se k němu a mnohdy ho i něčím urazím. On mě pak může napadnout, protože jsem ho urazil. Kolik chyb jsem se dopustil já? A kolik chyb se dopustil on? Představte si, že bych byl prezident a byla by to mezinárodní záležitost, asi bych zklamal. Podstata toho všeho je, že si uvědomuji, kde dělám chybu, a přesto jí dělám. Budu schopen se toho vyvarovat příště? Snad ano, ale kolik chyb budu muset ještě napáchat, než je dělat přestanu? Každý člověk má své špatné vlastnosti a každý člověk by s nimi měl bojovat. Je to souboj na celý život a já doufám, že ho někdy vyhraji.

Proč zvířata vyhledávají své partnery, aby založili potomstvo a vůbec při tom nepociťují lásku? A proč člověk je sužován myšlením na svou milovanou osobu s obavami, že jeho láska nebude opětovaná? Ačkoliv jsem ještě tu pravou lásku nepoznal, vím, že stojí za to pro ni žít. Já si myslím, že láska a život (vědomí) je dar a je na každém z nás, jak s ním naložíme. Běžný člověk prospí asi jednu třetinu života. Představte si, že jste vzhůru nonstop a nepociťujete při tom žádnou únavu. Co by to bylo pro člověka, kterého život nudí a co pro člověka, který ve stáří není spokojen s tím, že ví o tomto světě tak málo a nestačí mu jeden život, aby byl spokojen s tím, co prožil? Pak už zbývá jen věřit, že existuje posmrtný život, nebo že se narodí znovu a bude mít další šanci prožít život. Většina lidí se celý život ženou za nějakým snem. Ať už to je kariéra, rodina, nebo nějaká věc, vždy to dělají pro své pohodlí. Někdo je spokojený, když má co jíst, má kam složit hlavu a když má milující rodinu. Naopak někdo je spokojený, pouze pokud snědl všechnu moudrost světa, nebo pokud má tři vily a pět aut. Každý dělá pro své pohodlí vše, co je v jeho silách.

Přemýšlím, přemýšlím, ale nevím co si vybrat. Jsem ateista a mé náboženství je můj mozek. Řídím se heslem: „Myslím, tedy jsem.“ Ale co až myslet přestanu? Na světě je mnoho náboženství a každé si vykládá svět po svém. Ať už je to vymyšleno, nebo stvořeno představitelem té víry, jsou to obrovská díla, která jsou velice složitá. Zkrátka zbývá jen ta víra. Já věřím jen tomu, co vidím a o čem nepochybuji, ale je to, co vidím, opravdu skutečné? Einstein také odpovídal na otázky: „Myslím, že je to?“

Co je vesmír? Proč tu jsme? A jsme jediní? Další souhrn otázek, které si já a asi nikdo na této planetě neumí vysvětlit. Na naší planetě existují stavby nebo jevy, které si člověk nedokáže vysvětlit. Když už někdo přijde s nějakou teorií, tak je to pouze teorie, které nevěří všichni. Proto si asi lidstvo vymyslelo takzvané marťany, nebo UFO a pokud něco přijde lidem nepochopitelné, hodí to na ně. Kdo ví, třeba existují, ale zatím jsou to jen pouze nepotvrzené dohady. Z toho vyplývá, že člověk, který ví, nebo si myslí, že toho ví hodně, vlastně neví vůbec nic. Je to zvláštní věta, ale vystihuje to, co víme o nás, této planetě a vzniku vůbec. To ovšem neznamená, že bychom se neměli o svět zajímat. Naopak čím víc toho víme, tím blíž jsme odhalení pravdy nevysvětlitelných věcí, případně odhalujeme další nevysvětlitelné věci, které někdy v budoucnu mohou být posledními dílky skládačky, která nám odhalí celou pravdu. Vždyť to není tak dlouho, co jsme si mysleli, že svět je jedna velká placka, a není to tak dávno, co jsme poprvé vstoupili do vesmíru.

Jak jsem říkal, je mi teprve patnáct, a vše mě ještě čeká. Kdo ví, co bude za pět, třicet, sto, tisíc, milion let? Já jen vím, že moje životní pohoda nastane tehdy, když budu dělat, co mě baví a budu se sebou spokojený. Vrcholné naplnění mého života bude, až pochopím život, Zemi a vesmír. Nezmínil jsem lidi, protože těm nebudu rozumět nikdy. Je nás tu asi šest a půl miliardy a každý jsme tolik odlišný. Vědomí, že žijeme může být pro někoho přítěž, pro někoho radost a pro někoho nabídka na vytvoření velikých lidských děl. Snad dosáhnu naplnění a pochopení svého života a když ne, tak budu vědět, že jsem o tom alespoň přemýšlel.