• Kurzy, Akce, Semináře

• Bytosti světla

• Knižní novinky

• Konspirace, teorie

• Kontakty se záhrobím

• Meditace a relaxace

• Poutní tajemná místa

• Prezentace

• Šamanismus

• Svátky a rituály

• Videa

• Vize budoucnosti

• Záhady a tajemno

• Zajímavosti

• Zamyšlení

• Zaniklé civilizace

• Astrální bytosti

• Klinická smrt

• Kontakt se zemřelými

• Minulé životy

• Něčí přítomnost

• Nevysvětlitelné jevy

• Opuštění těla

• Osudové náhody

• Pocit Deja Vu

• Podivní tvorové

• Praktická magie

• Setkání s UFO

• Sny a realita

• Symboly a znamení

• Teorie a myšlenky

• Vnímavá zvířata

• Výklady snů

• Vyvolávání duchů

• Záhadná místa

• Zvláštní schopnosti

• Magie, Hermetismus

• UFO, USO

• Psychologie

• Víra

• Léčitelství

• Zdravé stravování

• Volnomyšlenkáři

• Esoterické filmy

• Esoterické knihy

• Esoterická hudba

• Vaše kresby

• Úkazy na fotografiích

• Foto zajímavých míst

• Ikonka webu

• Informační témata

• Testy schopností

• Ankety na webu

• Facebook

• Fáze měsíce

• Sluneční aktivita

• Počasí - mapka

Články

- Zaniklé civilizace -

O vzniku světa jsou dvě verze ? náboženská (stvoření) a materialistická. Je možné, že by nebyly ve skutečnosti v rozporu, až na postavu Pána Boha?

Americký vědec Zecharia SITCHIN (znalec klínopisných jazyků) začal vykládat vznik sluneční soustavy a lidstva podle prvních písemných památek lidstva (sumerských a bybylonských klínopisných tabulek) od r. 1976, kdy vyšla jeho první kniha "Dvanáctá planeta" - nedávno se střídavým zdarem přeložená do češtiny. Studiem a porovnáním s biblí bylo zřejmé, že v bibli je obsažena řada údajů, převzatých se skreslením z původních sumerských originálů (tedy s přizpůsobením politickému účelu pro formování židovského národa).

Od té doby vydal Sitchin dalších pět knih "Schodiště do nebe", "Války bohů a lidí", "Ztracené říše", "Když začal čas" a "Kosmický kód", spojených do cyklu Kronika Země a dvě další samostatně stojící knihy "Návrat ke Genesis" a "Božská setkání", které dokreslují a dokladují Sitchinův výklad. Däniken na některé "divné" skutečnosti upozorňoval, Sitchin je schopen jim dát vysvětlení. Věřit není nutno, ale zamyslet se je možno.

Na počátku bylo slunce, u něj byly dvě planety - Mumu (dnes Merkur) a Tiamat. Pak se vytvořily další planety:

- Lahamu (Venuše) a Lahmu (Mars)
- Kishar (Jupiter) a Anshar (Saturn) - ten měl satelit Gaga.

K nim se připojily:

- Anu (Uran) a Ea (Neptun).

Jejich dráhy ještě nebyly příliš stabilní.

Z hlubin vesmíru se ke vznikající sluneční soustavě přiblížila "bludná planeta" - Nibiru. Přitažlivost Neptunu zakřivila její dráhu dovnitř sluneční soustavy. Průlet kolem Uranu dokonce způsobil, že z této planety byla vytržena hmota a z ní se vytvořily 4 satelity planety Nibiru.

Planeta se do sluneční soustavy, která se otáčela proti směru hodinových ručiček, řítila po směru hodinových ručiček, tedy proti pohybu planet na oběžné dráze kolem slunce. Na planetu začala působit gravitační síla obrů - Jupitera a Saturnu - a její dráha se dále zakřivila do středu sluneční soustavy - k planetě Tiamat. Satelit Gaga byl odtržen od Saturnu a stal se planetou - Pluto (je to jediná planeta s jinou rovinou oběžné dráhy než mají planety zbývající).

Gravitační síla Nibiru způsobila, že se z planety Tiamat odtrhly kusy hmoty a vytvořily hned 11 satelitů planety Tiamat. Největší z nich byl Kingu, který se od Tiamat odpoutal a byl na skoro planetární dráze. To ale se již blížila Nibiru. Její satelity narazily do Tiamat, kterou silně poškodily a jejich 10 satelitů roztříštily a odrazily na extrémní oběžné dráhy - vznikly komety.

A Nibiru? Ta se průletem stala planetou sluneční soustavy, ale s extrémně eliptickou dráhou. Jeden její oběh trvá 3600 let. Při svém dalším obletu se opět přiblížila k poškozené Tiamat a její přitažlivost Tiamat rozlomila! Velký kus se sbalil do nové planety, která zachytila satelit Kingu a změnila ho do svého satelitu - vznikla Země a Měsíc. Zbytek Tiamat se rozpadl na tisíce kousků, které se začaly pohybovat kolem Slunce - to jsou dnešní Asteroidy.

Tento kosmogonický výklad je obsažen na klínopisných babylonských tabulkách a při dobré vůli najdeme některé náznaky a citace i ve Starém Zákoně. Planeta Nibiru (název sumerský) má i jméno Marduk (název babylonský), také je nazývána Planetou křížení a označována symbolem kříže.

Dnešní rozvoj astronomie se zdá tuto teorii podporovat - složení asteroidů odpovídá složení Země, jejich nepravidelné tvary hovoří pro katastrofický vznik. Vlastnosti Neptunu a Uranu rovněž odpovídají jejich charakteristice v sumerských legendách - vodní planety!

Jak ovšem mohli Sumerové tuto kosmogonickou teorii znát? Náznak nám dává jejich číslování planet. Země je označována číslem 7, Mars 6 a Venuše 8. Na tabulkách, vykopaných v Mezopotámii, rozpoznáme Mars jako hvězdu se 6 cípy, Venuši se sedmi cípy a Země má znak, složený ze 7 teček.

Nesmyslné? Pro nás ano, ale pro někoho, kdo se seznamoval se sluneční soustavou zevně nikoliv. Nejvzdálenější planeta Pluto byla první (1), kterou na své cestě do sluneční soustavy viděl, Neptun druhý, Uran třetí, Saturn čtvrtý, Jupiter pátý, Mars šestý, Země sedmá, Venuše osmá a Merkur devátý!

A jak mohli Sumerové znát Uran, Neptun a Pluto? Vždyť byly objeveny až v 19. a 20. století? Pokud jim to ovšem někdo, kdo věděl, řekl - proč ne?

A ještě jednu otázku je možno zodpovědět. Všechna stará náboženství znala 12 hlavních bohů a přiřazovala jim sluneční tělesa. Tedy skutečně musela být povědomost o 9 planetách plus Slunce a Měsíc. To je jedenáct těles. Co s dvanáctým bohem? Pokud ovšem existuje planeta Nibiru máme dopočítáno!

Pokud někdo poučoval Sumery (první civilizovaný národ světa) o kosmogonii, je jasný i vznik bohů. Předpokladem podle Sitchina je, že na bludné planetě Nibiru vznikl život a měl náskok proti vzniku života na Zemi. Inteligentní bytosti zde byly o miliony let dříve než na zemi.

Problém prapodivných životních podmínek na planetě, která je po většinu svého obletu Slunce mimo námi uznávaný životadárný pás relativně malé vzdálenosti od Slunce, může být vysvětlován existencí optimálního vnitřního tepla planety. Pak by tyto bytosti viděly v oblasti infračerveného záření více než ve viditelném spektru světla. To dokonce dokáže vysvětlovat některé skutečnosti (neexistence stop po otevřeném světle v pyramidách, zobrazování "kosmonautů" s ochrannými brýlemi - figurky DOGU z Japonska a p.).

Ze starých mezopotámských pověstí můžeme vyčíst kromě teorie o vzniku sluneční soustavy i báje o příchodu bohů na zemi z bludné planety a to s časovými údaji. Vysvětlit časové údaje mezopotamských tabulek o enormních časových délkách působení bohů a králů před potopou, je skutečnost, že délka života těchto astronautů by mohla odviset od jejich slunečního roku, který odpovídá 3600 letům pozemským. To by mohl být jeden rok jejich života.

Dalším skutečností, vyčtenou Sitchinem ze zmíněných eposů, je to, že tyto mimozemské bytosti pro uchování své civilizace potřebovaly zřejmě udržovat ochrannou vrstvu kolem své planety, vytvořenou z práškového rozptýleného zlatého prachu. A zlata bylo málo, museli jej hledat i mimo svou planetu. Jejich průzkumné sondy zjistily, že tohoto kovu je značné množství na Zemi.

Tak v r. 445 000 před naším letopočtem přistane na Zemi první expedice 50 astronautů Nefilim, vedená Enkim, synem jejich krále (?) Anu. První jejich základna je založena v jižní Mezopotámii a nazvaná E-ri-du (dům v dáli !). Pokus o těžbu zlata v Mezopotámii ? nazývané Horní zemí - z mořské vody není dostatečně produktivní, ale nalezeny jsou zlaté doly v Jižní Africe (nazývané Dolní zemí ? Abzu). Abzu tedy není podsvětí, jak byl dosud většinou tento název překládán. V Mezopotámii astronauté vybudovali řadu základen (řídicí centrum pro navigaci raket - Nippur, centrum pro pracování zlatých rud Bad-Tibira a d.). Na zemi se jejich "politickým" šéfem stal Enlil, bratr "technického" šéfa Enkiho. Postupně se jich na jejich základnách na zemi usadilo až 600 (mužů i žen), označovaných jako Annunaki.

Dalších 300 astronautů (nazývaných Igigi) pracovalo na oběžných drahách, kde obsluhovali stacionární satelity pro přestup z dopravních raketoplánů ze země na rakety meziplanetární pro dopravu na Nibiru (pravděpodobně vždy v té době jejího oběhu kolem Slunce, kdy se pohybovala nejblíže k Zemi (mezi dráhou Jupitera a Marsu).

Práce v dolech ovšem byly nesmírně náročná a tak kolem r. 300 000 před naším letopočtem došlo ke vzpouře, kterou musel přiletět zažehnat na Zemi sám velký šéf Anu. Enki obhájil vzbouřence poukazem na neúnosné pracovní podmínky a navrhl řešení: "Udělejme si z primitivních již na Zemi existujících opočlověků klonováním otroka-dělníka na práci!"

Bylo to přijato a Enki spolu se svou sestrou Ninhursag na své základně v Abzu (pod rovníkem v Africe) naklonovali neadrtálce spojením se svými geny ("I učinil bůh člověka k obrazu svému"). Podle mezopotamských bájí v tom byl háček - tento první člověk - se nemohl sám rozmnožovat (jako to nejde u mezků a mul), takže jeho chov byl náročný. Následovaly další genetické zásahy až vznikl Adapu (Adam!) - Homo sapiens (cromagnonec) se schopností se sám rozmnožovat. Ten se začal z Afriky šířit po zemi.

Poté docházelo ke křížení lidí s Annunaki ("I poznávali synové boží, že krásné jsou dcery lidské a vstupovali k nim"). Tito kříženci zřejmě měli i prodloužený životní cyklus, což by vysvětlovalo řadu údajů z bible - o skoro tisíc let starém Metuzalémovi, o nanabevzetí Henocha apod. Není vyloučeno, že klonování se stalo zábavou Annunaki a občas se jim vymklo, takže skutečně "obrové byli na Zemi" a obrazy prapodivných bytostí z mezopotámských a egyptských nálezů nemusí být pouze fantasmagoriemi. Zřejmě alespoň odpovědní Annunaki došli k závěru, že genetická čistota lidí je ohrožena a že by byl nutný kategorický zásah - likvidace zcestných mutací a zachování pouze původní čisté naklonované linie lidí.

Mezitím docházelo na zemi ke střídání teplejších a ledových období. Přiblížení bludné planety Nibiru se zřejmě občas projevilo různými kataklysmatickými vlivy. A jeden z těchto vlivů byl využit pro vyčistění lidské rasy.

Že došlo k "potopě" v Mezopotámii je doloženo i vykopávkami. Její vysvětlení katastrofickými záplavami a rozvodněním Eufratu a Tigridu bylo již uznáno. Ale proč tedy o potopě hovoří i pověsti na celém světě a to ještě před příchodem misionářů s biblí?

Vliv Nibiru může vysvětlit i toto. Při posledním ukončení doby ledové (13 000 až 10 500 let před naším letopočtem) bylo oteplení tak výrazné, že se ledová vrstva Antarktidy uvolnila, rozlámala a tyty kusy sklouzly po vodnaté mezivrstvě na skalnatém povrchu Antarktidy do okolních oceánů. To by vyvolalo vlnu tsunami, která mohla mít výšku desítek až set metrů. Při nárazu na zemi by jistě "vyšplouchla" ještě několikanásobně výše. A než by došlo ke zklidnění by se takové vlny přes zemi převalily několikrát. Navíc by tím vzniklé ochlazení vyvolalo období bouří a lijáků.

Annunaki s tisíciletou znalostí kosmických události, s pozemními i orbitálními stanicemi samozřejmě věděli k čemu dojde, se mohli včas vzdálit na orbitální stanice a mohli vybrané nezkažené lidské komunitě (Noe a další) spolu s potřebnou zvířenou zajistit přežití v arše - spíše mohutné “ponorce“ (viz popis v bibli).

V mezopotámských eposech a v bibli je ještě řada údajů, které je možno dobře vykládat, pokud vezmeme do úvahy předcházející předpoklady. Je to obdoba Schliemanovy víry, že epos o Troji je "literaturou faktu" a je podle něj možno Tróju objevit. Pokud vezmeme za slovo zmíněné eposy a bibli a představíme si "náboženské" mýty jako fakta začne nám ledacos v historii lidstva zapadat do sebe.