Hlubinná abreaktivní psychoterapie, jinak též regresní terapie, v obecném povědomí spíše známá jako minulé životy, patří k alternativním léčebným technikám. Oficiální věda tuto metodu neuznává ? pracuje se při ní aktivně s něčím, co sice např. psychologie má už ve svém názvu, totiž z duší, ale jejíž existenci ani ona sama neuznává. Snad proto, že se nedá zvážit, změřit a není ji vidět. Přesto, že ji všichni máme.

Regresní terapie je především duševní pomocí lidem od jejich traumat, ať již psychických či fyzických. Ale je to též krásné a tajuplné dobrodružství při toulkách minulostí ? ať již vlastní či klientovou.

O humor není nouze

Pokud někomu poprvé vyprávím o regresích, většinou není schopen připustit, že při této terapii jsou okamžiky, kdy se zúčastnění neubrání smíchu ? ať již při samotném sezení, což zejména auditorům (auditor je člověk, který regresní sezení vede, pozn. redakce) nedoporučuji, nebo následně po něm (vzpomínám si, jak mne jeden z frekventantů kurzu regresní terapie odsoudil za to, že mohu vůbec mluvit o „srandě“ při tak vážných věcech, jako jsou traumata spojená s regresí ?svůj názor na konci kurzu změnil, a „řezal“ se smíchem stejně jako ostatní účastníci kurzu). Ono je špatně pochopitelné, co může být k smíchu, když například někomu jde o život. Věřte, že může.

Na pranýři stojí hezká mladá žena s vykasanou sukní a katův pomocník nešetří údery na její pozadí. V davu čumilů přihlížejících potupnému trestu stojí i tlustá a obstarší měštka, spílající trestané dívce do běhen. Měšťanka, která svůj zenit krásy již překročila, soptí vztekem. Závidí mladici její krásu, to že si jí muži všímají, že se za ní otáčí, že jí si nikdo ani nevšimne. Přát nevinné dívce to nejhorší nemusí, ví, že zmrskanou ženu čeká ještě hranice, kde její krása neúprosně podlehne plamenům, aby neřest v jejím městečku byla konečně vymýcena. Ani tyto myšlenky na krutý trest, který děvče čeká, však nedokáží překrýt zlobu měšťanky nad její neodvratně ztracenou krásou a mládím. Moc by chtěla, stejně jako dívka, kterou odváží k připravené hranici, zpívat a tančit v hospodě s mladými a krásným vojáky a chasníky. Už nikdy nebude, je příliš stará a tlustá. Zůstala jí jen zášť a nenávist. Plameny ničí krásné tělo, dav lidí se rozchází, kruté divadlo skončilo.

Tak vypadá jedna cesta do minulosti ? a vy se možná ptáte, kde je na ní co k smíchu. Věřte, že je. Po několika průchodech touto událostí si ona dívka z pranýře, jinak klientka prožívající si dávné trauma, které jí v současnosti působí problémy, uvědomí, že je hezčí než ona zlobou vzteklá měštka, která jí závidí. Závidí jí její krásné tělo, ano i ten její zadeček vystrčený na odiv lidem, její vlasy, to že se líbí, že je obletována mladíky. A přes všechno, co si musí při středověkých trestech prožít, má poťouchlou radost z toho, že měšťanka nad ní nezvítězila ? nikdo jí nevezme její krásu, ani plameny hranice. Zůstane ve vzpomínkách všech, kterým se líbila. A té staré ropuše zůstane jen neukojitelný vztek ? na ni, na mladé a krásné, na všechny, kteří se dokáží radovat z života, lásky a krásy. Tak nějak mi to žena, která se vrátila do současnosti ze 17. století popsala. Společně jsme se zasmáli pocitům staré vzteklé ženy, o níž víc nevíme. Pro vyrovnání se z minulostí informace o tom, kdo vlastně ona stará měšťanka byla, neměla pro mou klientku význam.

Porod

Dříve či později se lidé, kteří se věnují regresní terapii častěji, setkají s traumatem, jež potkalo každého z nás ? s vlastním porodem. Auditoři, ale třeba i kineziologové, by si jistě vzpomněli na hodně případů, které byly silně traumatizující ? takže, kde v nich hledat okamžiky vibrující nám s bránicí? Opět mi nemusíte věřit, ale jsou ? a dost často.

Miminko se prodralo s pomocí matky i porodníka ? ale zejména vlastním nezměrným úsilím ? na světlo boží. Vše bylo celkem v pořádku, jen nám mimčo nějak nedýchalo. Zkušený porodník uchopil dítě za nožičky hlavou dolů („drží mě jak králíka“) a přiměřeně pleskl po zadečku. Dítě se zhluboka nadechlo.

Koutky mi cukaly již při komentáři, kterým klient ? jinak chlap skály schopný lámat ? doplňoval svůj porod. Začalo to už při „králičím držení“ (skáloborec se drobátko zlobil na porodníka) a pokračovalo to až k onomu plesknutí. V okamžiku, kdy porodníkova ruka přistála na jeho zadečku se dočista rozohnil ? „proč mě biješ!“, a ve spojení s fyziognomií a výrazem klienta tato poznámka působila na mou bránici tak, že jsem se málem neudržel a začal se nahlas smát.

Další porodní příhoda je spojená s dámou středního věku. Když už do toho konečně „spadla“ , bylo jasné, že moc dobře věděla, proč se jí do toho nechtělo. Prodírání se porodníma cestama nebylo nic moc příjemného. Procházela si celou porodní i poporodní událost, já ji pečlivě sledoval a najednou se její obličej rozzářil v očekávání. Čekalo ji totiž, jak mi následně sdělila, „koupáníčko“. A zde bych tě, vážený čtenáři, chtěl požádat, aby sis představil distingovanou dámu středních let, kterak si prožívá (a názorně prožívá) ono koupáníčko, včetně čvachtání nožičkama a ručičkama s nepředstíranou radostí nejen v obličeji, ale i v celém těle. Čvachtání probíhalo před zraky dalších účastníků kurzu auditorů, takže jsem se smál (byť v duchu) nejen já, ale i ostatní. Ti, kteří nezvládli smát se jen v duchu a tiše, utekli naplno vysmát se ven.

Jedna paní povídala

S regresní terapií nejsou spojeny jen úsměvné historky, ale také některé mýty a pověry. Pokusím se je nyní vyvrátit.

Téměř všichni, kteří se zajímají o regrese, se mě ptají, zda „to“ není nebezpečné. Pokusím se odpovědět otázkou ? co může být nebezpečného na prožívání si něčeho, co už se stalo? Nebezpečná může být hypnotická regrese ? existuje zde totiž nebezpečí, že při takovém hypnotickém posílání do minulosti dojde k otevření třinácté komnaty. Jinak řečeno, to co dosud bylo zakryto prachem dávných věků, je znovu uvedeno do mysli a způsobuje potíže, které klienta dosud neobtěžovaly. Žádný terapeut na světě totiž nemůže znát všechno, co si jeho klient prožil, aby mu nedovolil vstoupit do oblastí, které mu mohou způsobit potíže, jež dosud neznal. Mluvit o nebezpečí při regresích se obdobné jako mluvit o nebezpečí při sledování humoristického pořadu v televizi.

Další fáma se týká toho, že „někdo tam zůstal“. Tím „tam“ myslí ti, kteří „zasvěceně“ hovoří o minulých životech to či ono dávnější století. Takové zasvěcence bych rád požádal, aby mi prostřednictvím redakce poslali kontakt na osobu, která „tam“ zůstala. Rád se seznámím s člověkem, který se „plácá“ třeba v patnáctém století. Představím-li si, že s takovým člověkem si projdu všechny náležitosti týkající se období, v němž zůstal ? stravovací návyky, oblečení, kulturu atd. ? mám na to, abych s jeho pomocí objasnil mnohé nedořešené hádanky. A což teprve tajemný Egypt, ještě tajemnější Atlantida či Lemurie! Ano, trošku přeháním, ale nepřehání i oni zasvěcenci? Viděl totiž někdo někoho, kdo „tam“ zůstal? V regresní terapii je jedním z předpokladů úspěšnosti prostý selský rozum ? a ten postačí i na rozbití i této fámy.

Cesta domů

Jak již jsem na začátku tohoto článku uvedl regrese jsou krásným a tajuplným dobrodružstvím. Jsou ale též duchovní prací na sobě samých. Jsou cestou vedoucí k zušlechtění duše, k poznání života a jeho smyslu, cestou která vede k sobě samým. Cestou vedoucí nás domů. Tam, kde jsme již všichni mnohokrát byli, tam kde to důvěrně známe a kde je nám nebesky dobře.

Karel Břečka, auditor

Vydáno: 08. 09. 2008

Přečetlo: 2907 čtenářů

Zdroj: http://ezowiki.lom.cz

Autor (vložil): Valda

Zpět na články..

Komentáře k článku...

Zatím žádné komentáře..

Nejste přihlášen(a)