Bratrstvo Růžového kříže, tzv. rosenkruciánský řád, tedy společenství největších evropských mágů, založil Christian Rosenkreuz. Narodil se v Německu v roce 1378 a byl od útlého dětství vychováván několika skvělými osobnostmi v kolínském klášteře. Když se stal plnoletým a získal přístup k rodinnému jmění, opustil katolický seminář a odcestoval za vzděláním do Orientu.

Na svých několikaletých poutích zavítal například do Egypta a Damašku, nejvíce času však strávil v marockém Fezu, kde se od několika arabských mágů vyučil v lékařství, levitaci, astrálním putování a v mnoha jiných umění středověké magie.

Když Rosenkreuz putoval v roce 1410 už jako zralý muž do Německa, setkal se v Benátkách se třemi svými někdejšími spolužáky, kteří se rovněž právě vraceli z obdobné letité cesty za vzděláním ve východním stylu. Společně s nimi založil v témže roce v Kolíně nad Rýnem Bratrstvo Růžového kříže, které se zpočátku věnovalo pouze uzdravování nemajetných lidí, přičemž nejméně sto třicet medicínských zákroků v prvních třech letech působení bratrstva mělo charakter léčebného zázraku, z nichž nejznámější je odstranění hluchoty, slepoty, ochrnutí a oživení utonulého. Namísto jmen oněch tří spoluzakladatelů řádu známe dnes pouze jejich iniciály: G.V., V.I. a I.O.

O sedm let později, tedy v roce 1417, bylo do řádu přijato dalších pět členů, kteří museli odpřisáhnout, že si podrží veškerá svěřená tajemství a zachovají duševní i fyzickou čistotu. K jejímu uchování sloužilo devětadevadesát pravidel, jež musela být nezbytně dodržována, pokud se chtěl adept magie domoci léčitelských úspěchů.

Rosenkreuz řídil řád přísnou, ale spravedlivou rukou. Sám byl považován za nejschopnějšího léčitele po Kristovi, což dokládá zástup pěti tisíc nešťastníků, jimž pomohl od bolesti a utrpení, ale i jeho schopnost udržet sebe sama ve skvělé kondici až do vysokého věku. Ještě ve svých sto letech měl 28 zubů, dokázal ujít během jednoho dne více než padesát kilometrů a ve sto pěti letech uzvedl ke kolenům stolibrové závaží. Když v roce 1484 zemřel ve věku 106 let, vypadal v rakvi podle mínění mnoha účastníků pohřebních obřadů sotva na pětačtyřicátníka.

Christian Rosenkreuz byl podle svého přání pohřben v sedmihranné hrobce nedaleko Frankfurtu nad Mohanem. Když čtyři jeho následníci hrobku po sto dvaceti letech, tedy v roce 1604, otevřeli, s úžasem zjistili, že tělo Mistra zůstalo časem téměř nedotčeno. Rakev s tělesnými pozůstatky Rosenkreuze vzala definitivně za své při spojeneckém náletu v roce 1944.

Nejvýznačnější tři rosenkruciánské spisy jsou datovány léty 1614 ( Fama Fraternitatis ), 1615 ( Confessio Fraternitatis R.C. ) a 1616 ( Chymische hochzeit ). Podnět k jejich napsání dala právě exhumace Rosenkreuzových neporušených tělesných pozůstatků, jejichž stav autoři všech tří publikací považovali za zázrak.

Christian Rosenkreuz dával svým žákům-léčitelům, ale i pacientům specifické rady k udržení psychické i fyzické kondice a rovněž k uchování schopnosti léčit ostatní. Rosenkreuz jako první „lékař“ v historii nazval nemoc a stáří anachronismem a nelogickým stavem, vyplývajícím z hrubé nedbalosti člověka o sebe sama.

Nemoc je hrozivé duševní či fyzické selhání onemocnělého, napsal v roce 1440. Nemoc přichází po životní chybě a je zprvu jen varováním, jež by mělo vést k nápravě. Když však nemocný toto varování nevyslyší, může se zprvu ještě snadno léčitelná nemoc proměnit v závažnou chorobu, vedoucí až ke smrti.

Je neuvěřitelné, jak účinný „kondiční“ způsob k uchování málem věčného mládí navrhl Rosenkreuz v temnotě středověku. Tento recept ještě i nám umožňuje, abychom se snadno vyhnuli chybám způsobujícím nemoci. Jenže kdo dokáže realitou naplnit Rosenkreuzovo desatero? Kdo dokáže vzít za své ono málo, jež je faktickou zárukou dlouhého a zdravého života? Když si desatero přečteme, zřejmě se spíše zastydíme, že nejsme s to aplikovat ve svém životě tak zásadně jednoduché recepty, ale raději se smiřujeme s nemocemi, bolestí a předčasnou smrtí...

1. Nespěchej, nikdy však dlouho nelenoš.
2. Spi, kdy se ti zlíbí.
3. Jez jen střídmě a málo a týdně se alespoň jednou posti. Dávej přednost ovoci a zelenině, jak jen to jde, vyhýbej se však masu. Tělo i duši dokážeš za několik let zcela otrávit, když zatěžuješ organismus mršinami, které mnozí nazývají vybraným vydatným jídlem. Moudrý člověk by neměl za den přijmout více než půl kila spíše jalové stravy.
4. Čekej, protože čas všeho přijde k tobě sám, takže událostem nemusíš nijak nadbíhat.
5. Ze tvého nitra nesmí nikdy vzejít negativní postoj k ostatním, protože se tam záhy vrátí rozhojněn negativními postoji tvého okolí.
6. Prospívej ostatním a rozdej, co sám nepotřebuješ, majetek vždy bere svobodu a duševní klid.
7. Denně se nejméně půlhodinku věnuj vydatnému cvičení a další půlhodinku fyzické práci.
8. Ber si od stromů energii a setrvávej každý den půlhodinku v těsné přítomnosti vzrostlých a zdravých stromů.
9. Dávej svou léčebnou energii ostatním, nezbavuješ se tak vlastní síly, naopak ji tím ještě rozhojňuješ. kdo nezíská energii, ten podléhá nemoci.
10. Odpouštěj jiným provinění aspoň tak rychle, jako je odpouštíš sám sobě.

Vydáno: 02. 09. 2008

Přečetlo: 2904 čtenářů

Zdroj:

Autor (vložil): Achernar

Zpět na články..

Komentáře k článku...

Předmět:

Datum:

Jméno:

¤ k článku

4. 09. 2008 15:59

Věra

Číst komentáře