Odysseus se krčí v potemnělé jeskyni. Strachem nedýchá ani on ani jeho druhové z lodi. Už z dálky vidí přicházet nemotorného obra s jedním okem. Polyfémos před sebou žene stádo ovcí. Jakmile přijde do jeskyně, uzavře její vchod obrovským balvanem. Odysseus je v pasti.

Jednooký obr začne dojit své ovce. Najednou si všimne nezvaných hostů. V tu chvíli by se v posádce bájného hrdiny Odyssea krve nedořezal. Strach je přimrazí k zemi. Jediný, kdo si v ten okamžik zachová chladnou hlavu, je Odysseus. Přistoupí ke kyklopovi a ve jménu bohů ho prosí, aby je přijal jako hosty. Polyfémos ale nemá slitování. „Dva z nich najednou chopil a mrštil jimi jako psíky o zem, až mozek z hlavy jim vytékal, podlahu třísnil,“ píše ve svém díle Kniha o mytologii starého Řecka a Říma dvojice francouzských spisovatelů Colette Estin a Helene Laporte. Legendy o kyklopech zná snad každý. Nevzdělaní hrubiáni s jedním okem se v mytologických bájích objevují docela často. Ale odkud se vzali? Existovali vůbec nebo je to pouze výplod umělecké fantazie? EPOCHA se nyní pokusí tuto antickou záhadu rozplést.

Kyklop nezná slitování

Asi v polovině osmého století před Kristem (existují ale i jiné datace) sepisuje řecký básník Homér své epické dílo Odysseia. Statečný hrdina Odysseus se v něm vrací z deset let trvající trojské války. Protože si ale proti sobě poštve mocného boha moří Poseidona, není jeho návrat rozhodně procházka růžovou zahradou. Jedna z nástrah ho čeká také na ostrově Gioura ležícím v Egejském moři, jižně od poloostrova Chalkidiki. Vyhladovělá posádka jde prozkoumat ostrov, aby našla něco k jídlu. Místo pořádné hostiny se ale dostává Odysseus a 12 jeho mužů do spárů nelítostného kyklopa Polyféma, syna boha Poseidona. Nejdříve to s ním zkouší po dobrém, ale kyklopovi laskavé slovo nic neříká. Vrhne se na vystrašené muže a začne jednoho po druhém jíst. Každý den si dá dva k večeři. To by ale nebyl Odysseus, aby si to nechal jen tak líbit. Jakmile kyklop odejde na pastvu, vezme řecký hrdina jeho kyj z kmene olivovníku, velký jako lodní stěžeň. Na jednom konci ho seseká do špičky a hrot ještě vypálí v ohni.

Vypíchne mu oko

Jakmile se kyklop vrátí, nabídne mu Odysseus víno. Ještě než se jednooký obr napije, zeptá se řeckého reka na jméno. „Mé jméno je nikdo,“ odpovídá mazaně Odysseus. Podle Homéra i jiných autorů obývají kyklopové zásadně jeskyně. Žijí samotářský život, a tak není divu, že vzdělaností ani společenskou etikou příliš neoplývají. Navíc jsou i docela důvěřiví ? spoléhají se na svou velikost, která ale před chytrostí nemá šanci. Jakmile je kyklop Polyfémos značně ovíněn, vezme Odysseus připravený kyj, rozžhaví ho nad ohněm dočervena a vypíchne jím obrovi jediné oko. Polyfémos zařve ukrutnou bolestí až se okolo jeskyně začnou sbíhat všichni sousedé kyklopové. „Nikdo mě vraždí,“ křičí nyní už slepý obr. „Nikdo je nikdo,“ říkají si mezi sebou ostatní kyklopové a odcházejí pryč. Polyfémos odstrčí kámen u své jeskyně a snaží se pochytat všechny, kteří se pokusí o útěk. Ale opět zvítězí lest. Odysseova posádka se schová pod břicha beranů a nechá se bezpečně vynést ven.

Šikovní řemeslníci

Kyklop Polyfémos ale není jediný, na kterého narazíme v antických dílech. Řecký básník Hésiodos, který žije v polovině 7. století před naším letopočtem, má na tyto jednooké zrůdy vlastní názor. Podle něho kyklop není vůbec zlým monstrem. V jeho dílech na světě existují pouze tři kyklopové ? Steropés, Brontés a Argés. Jejich otcem je bůh nebe Úranos a matkou bohyně země Gaia. Když se mocný Zeus snaží postavit svému otci Kronovi, ukovají mu kyklopové hromy a blesky, aby zvítězil. Ale šikovní obrové nepomáhají jen Diovi. Například bůh podsvětí Hádes od nich získá přilbu neviditelnosti, aby s její pomocí porazil Titány (shodou okolností se také jedná o syny Úrana a Gaii, čili sourozence kyklopů). Tato přilba se na scéně řeckých bájí objevuje ještě jednou. Hádes ji půjčuje slavnému hrdinovi Persenovi v boji proti strašlivé Medúze (jedné ze tří sester Gorgon). Pro boha moří Poseidona mají kyklopové zase vyrobit pověstný trojzubec, který se nakonec stane jeho symbolem. Údajně jsou jejich dílem také luk a šípy, které tak častou používá bohyně lovu Artemis.

Kyklopové jako vymřelý druh

Ať už jsou kyklopové zlými lidožravými obry nebo hodnými pomocníky bohů, jejich konec nikterak slavný není. Povídá se, že všechny kyklopy sprovodí ze světa jindy hodný bůh Apollón, patron všech Múz. Zeus totiž jednoho dne zabije Apollonova syna Asklépia zásahem blesku, který zhotovují právě kyklopové. Apollón tuto vraždu nenechá jen tak. Nejvyššího boha ale zabít nemůže, tak si to vybere na jeho nejvěrnějších pomocnících ? na kyklopech. Tím končí jedna velká kapitola řecké mytologie. Ale otázka existence kyklopů stále visí ve vzduchu. Velmi dlouho žádné archeologické vykopávky nenaznačovaly, že by kdysi po světě běhali obři s velkým okem uprostřed čela. Moderní výzkumy ale objevují pár možností, jak mohly legendy vzniknout.

Je to slon?

Tou poslední jsou výzkumy na řeckém ostrově Kréta, rodišti Dia ? vládce olympských bohů. Místní farmáři totiž v roce 2003 objevují při péči o olivový háj zvláštní kosti. Okamžitě vše hlásí na příslušné úřady, kteří do východní části ostrova vysílají tým archeologů a biologů. Vědci se ale nestačí divit. To tu ještě nebylo. Mezi vzrostlými olivovníky odkryjí několik zubů, kostí a kel dlouhý 1,4 metru. Nalezené pozůstatky patří zvířeti, které odborná veřejnost pojmenuje Deinotherium gigantisimum. Jedná se o přímého předchůdce dnešních slonů, jehož stáří se odhaduje na sedm milionů let. Ale co má takový sloní předek společného s kyklopy? Věřte nebo ne, ale hodně. Velká díra uprostřed lebky tohoto zvířete, která slouží jako nosní dutina chobotu, mohla v lidech, kteří lebky našli, vyvolávat představu velké oční jamky. Navíc tento živočich může v minulosti dorůst až do výšky 4,5 metru, což je velikost hodná pořádného obra. „Zatím nemáme mnoho těchto fosílií. Vše, co objevíme, nás posouvá opět o krůček dál,“ tvrdí krétský geolog Charalampos Fassoulas, který vede vykopávky.

Připlavali z Turecka

Ale předchůdci slona alias domnělí kyklopové nežijí jen na Krétě ? podobné lebky jsou nalezeny také na řecké pevnině. Stejně jako prapředky slonů, můžeme na pevnině objevit i legendy o kyklopech. Někteří starověcí autoři totiž tvrdí, že vlastí kyklopů je Malá Asie, což je poloostrov, který se dnes nachází v asijské části Turecka. Legendy říkají, že tito turečtí kyklopové jsou synové storukých obrů Hekatoncheirů. Vědci dlouhou dobu dumají, jak se Deinotherium mohlo dostat z pevniny na ostrov. Jisté teorie tvrdí, že na Krétu mohou přeplavat po moři. „Býložravci toho dokážou hodně uplavat. Proto se domníváme, že tato zvířata přišla zřejmě z Malé Asie přes ostrovy Rhodos a Karpathos,“ prozrazuje Fassoulas.

Kováři pod Etnou

Tajemstvím okolo kyklopů se zabývá také německý historik Walter Burkert (76), expert na řeckou mytologii. „Za názvy Kabeirové, Daktylové, Telchinové a Kyklopové se mohou skrývat kovářské spolky,“ vysvětluje Burkert. Právě na tuto teorii navazují i další učenci v oboru antické mytologie. Podle jejich tezí může legenda o jediném oku kyklopů vzejít z pozorování práce mistrů kovářů. Právě ti v dobách dávno minulých nosí přes jedno oko pásku, aby zabránili odlétávání jisker do obou očí. I britský spisovatel a vědec Robert von Ranke Graves (1895 ? 1985) vidí za tajemnými kyklopy obyčejné kováře, kteří jsou na čele tetovaní soustřednými kruhy na znamení úcty ke slunci. Legendární kyklopové jsou navíc kovářům podobní i v dalších věcech. Například antičtí Římané tvrdí, že jsou tito obři pomocníci boha Vulkána (řeckého Hefaista). Žijí na Sicílii a svoji dílnu mají pod sopkou Etnou. Zvuky, které čas od času ze sopky vycházejí, jsou prý jen dílem těchto jednookých kovářů.

Kyklop může být i mamut

Na Sicílii jeden čas pobývá i již zmíněný kyklop Polyfémos. Tedy alespoň o tom píše řecký básník ze Sicílie jménem Theokritos. Ve svých básních z období 275 let před Kristem vypráví příběh o mořské nymfě Galateie. Tu miluje právě Polyfémos, ale krásná nymfa nechce o jeho lásce ani slyšet. Má oči totiž jen pro mladíka Ákida. Aby se nepohodlného soka zbavil, zabije ho kyklop hozeným balvanem. Galatea stačí uniknout, její milenec nikoliv. Z pod kamene začne vytékat krev, která se podle legendy změní na říčku. A právě i na tomto italském ostrově existují jistá zvířata, která mohla ve starověku inspirovat lidi k legendám o kyklopech. Vykopávky ukazují na malé ostrovní mamuty (Elephas mnaidriensis). Podle odhadů byli asi metr vysocí a stejně jako lebky na Krétě mají i tyto pozůstatky mamutů veliký otvor uprostřed čela. Staří Sicilané přisuzují tento otvor očnímu důlku, ale my už dnes víme, že skutečné oční otvory mají sloni i mamuti umístěny po stranách vysoko klenuté lebky.

Jednooké máme i dnes

Ale co když legendy o zrůdných kyklopech vůbec nevznikají podle zvířat? Existují domněnky, že bájní jednoocí obrové mohou být jen obyčejní lidé se zmutovanými geny. Takzvaná kyklopie ? znetvoření, při které obě oči splývají v jedno ? se totiž ojediněle může vyskytnout i u člověka. „V mírnějším případě mají postižení jen oči velmi blízko u sebe, v tom horším se už rodí pouze s jedním okem,“ tvrdí Američan Kevin Davies, vedoucí redaktor významného časopisu Current Biology ve své knize Rozluštěný genom. Příčinou kyklopie je podle Daviese genetická porucha, ale může ji vyvolat také látka cyklopamin. Tu obsahuje například léčivka kýchavice bílá, kterou popisuje už antický lékař Hippokrates (460 př. n. l ? 377 př. n. l.). Dnes lékaři k možným původcům kyklopie přidávají novou teorii. Podle nich za onemocněním stojí léky proti rakovině, které užívají nastávající matky. Léky zatím z neznámých důvodů zpřeházejí v těle dítěte chromozomy. Oči se pak nevyvinou normálně. Za normálních okolností se totiž uprostřed čela oční důlek, který se brzy rozdělí na dva. Pomíchané chromozomy ale způsobí to, že k rozdělení nedojde a narodí se miminko jen s jedním okem. Naposledy se tak stalo minulý rok v indickém městě Chennai (dříve Madrás).

Lenka Marianová

Kyklopové jako stavitelé

? Bájné legendy tvrdí, že kyklopové nebyli jen výbornými kováři, ale také významnými staviteli. Dějiny jim přisuzují stavbu takzvaných kyklopských zdí.
? Nejvýznamnější kyklopské zdi stojí v Mykénách, které leží 90 km jihozápadně od Athén a měly sloužit jako obranné zdivo města.
? Neméně známé kyklopské zdi najdeme také v pozůstatcích města Tíryns ležícího u města Nafplion na řecké pevnině. Zdi tady tvoří obranné tunely.
? Mohutné několikatunové vápencové kvádry jsou do sebe zasazeny tak, že při stavbě nebyla potřeba žádná malta. Jejich stáří se datuje na 1600 před Kristem.

Existovali obři?

? Výzkumy ve 20. století ukazují, že na legendách o obrech by mohla být špetka pravdy. Vědci totiž tvrdí, že po naší planetě chodili lidé obřího vzrůstu.
? Ve státě Nové Mexiko byla v roce 1932 objevena série 13 stop. Některé dosahovaly délky až 55 centimetrů a krok měřil metr a půl.
? V roce 1896 našli podobný otisk u města Parkersburg v Západní Virginii v USA. Kompletní otisk lidského chodidla měl velikost necelých 37 centimetrů.
? Mumifikované pozůstatky několika lidí našli vědci v roce 1911 v jeskyni Lovelock v Nevadě. Výška osob se prý pohybovala od dvou do dvou a půl metru. Zachovaly se i vlasy, které měly výraznou zrzavou barvu.

Svět byl plný obrů

? Řečtí kyklopové rozhodně nejsou jediní legendární obři. Světová mytologie zná hned několik monster, kteří dosahují gigantické velikosti.
? Pan-Ku byl obr, o kterém se zmiňuje čínská mytologie. Podle bájesloví se měl podílet na vzniku světa.
? Křesťanský svět zná také hned několik obrů. Jedním takovým byl Goliáš, kterého porazí až statečný David střelbou z praku.
? Krátce po stvoření světa měli být na Zemi svrženi andělé, kteří se vzbouřili proti Bohu. Za manželky si brali pozemšťanky a z jejich svazku se rodily děti, které dorůstaly abnormálních rozměrů.
? V keltských bájích se objevuje velikán Bran Ab Llyr. Žil prý v Británii. Nevešel se na žádnou loď, a tak brouzdal irským mořem a čekal na nepřátele krále.

Vydáno: 27. 08. 2008

Přečetlo: 5453 čtenářů

Zdroj: http://epocha.rf-hobby.cz

Autor (vložil): Administrátor

Zpět na články..

Komentáře k článku...

Zatím žádné komentáře..

Nejste přihlášen(a)