Dlouhou dobu jsem polemizoval a hledal vztah k minulým životům. Jaksi jsem byl na vážkách, že pokud vím, čím jsem byl v minulosti, zda-li je též vhodné si to v tomto životě zopakovat. Nevěděl jsem, nebyl jsem si jistý.

Kolem mě se vyskytovaly různí případové, jako že jeden zjistil že byl ve Vietnamu voják a padl tam. Tak ho nenapadlo nic jiného, než se začít oblékat do vojenské uniformy z té doby a žít jiným (novým) životem. Tuhle mě známá vyprávěla, že byla u zubáka a ten měl stále rýmu. Kdykoliv k němu přišla. Už jí to bylo až divné. Pak dostala povolení podívat se do jeho minulého života, a měla co dělat aby nespadla z křesla, jak se smála.

Milý doktůrek byl v minulém životě žalářníkem. Jako uvítací ceremonii pro nově příchozí měl připraveno vybití zubů a přeražení nosu. No a máme to. Teď má stále rýmu a je zubař. Že by trest?

Říkal jsem si, že pokud jsem něčím v minulém životě byl a prožil jsem si to, tak že mám z té doby/činnosti zkušenosti, zážitky, vzpomínky, no zkrátka prožil a odžil jsem si to, co jsem měl. Jaksi jsem cítil, že již není nutné se k tomuto tématu vracet.

Jediné, co mně připadá jako možné, je vzít si z toho ponaučení, čerpat zkušenosti. To znamená, že si vždy plně uvědomím, že jsem již tím jednou prošel, byl jsem na té cestě, ošahal jsem si to a mohu z toho čerpat do budoucna. Je to ve mně. Chodit si tam pro radu, brát inspiraci, stavět na těchto pilířích v životech dalších. Jít dál.

Další co mě pronásleduje je myšlenka, čím jsem byl. No tak náhodou v tomhle mám dost jasno ? faraonem (několikrát), určitě významným Přemyslovcem (byli vždy u moci), Ludvík 16 (minimálně) no a třeba řekněme W. Churchillem. Jsem sám na sebe tak pyšný! Dobré skóre. Ať ostatní vidí, jaký jsem kanón! Ať puknou závistí!

Další varianty je katem, otrokem, padl jsem jako naprosto bezvýznamný voják krutou smrtí minimálně v 10ti bitvách, mučil jsem čarodějnice, pár vražd úkladných no a zlodějiny a za ně usekané údy nepočítám. Tak to jsem taky já? No to tedy ostatní budou čumět. Pokud jim to, no ehm, jaksi přiznám.

Říkal jsem si, že jistě není náhodou, že si vědomě nevzpomínáme na své minulé životy. Nemuseli by jsme být připraveni unést pohled do minulosti sebe sama. Zjistili by jsme třeba, že jsme tehdy byli jaksi "výše", na rozdíl od toho současného. Nebo taky to, že jsme byli lotrové vyhlášení ve všech okresech hledaní.

Kladl jsem si otázku, proč je to zařízeno tak, že si neuvědomujeme v současném bytí naše minulé. Třeba je to dáno tím, že zde máme nějaký úkol, který jsme sami sobě vytyčili a pohled do životů minulých při jeho plnění by nám byl jen překážkou. Strhávalo by nás to zpět, jako kouli na noze by jsme to vláčeli životem, ne a ne se toho zbavit. Tudíž, náš další vývoj by byl tímto zastaven a svěřený úkol ohrožen.

Vždyť my jsme se vlastně vrátili proto, aby jsme tímto životem navázali na předchozí, na to, co jsme prodělali, v minulosti začali a čím jsme již prošli. Nyní to buď dokončujeme, opravujeme, případně na tom stavíme či rozvíjíme dál. No a tímto celým procesem se vyvíjíme, jdeme životem dál, potažmo splňujeme to, proč jsme se sem vrátili.

No a tak jsem nějak přišel na to, a taky to tak cítím, že pokud se kdy rozpomenu při plném vědomí na své minulé životy, nebudu se k nim vracet a žít podle nich (oblékat se, mluvit, činit, bydlet), ale uvědomím si, co mě který dal, co jsem se v něm naučil, jaké poznání si z něho mohu odnést a jak nejlépe na něj v tom současném navážu.

Ono těm, kterým je dáno z důvodů více než rozličných rozpomenout se čím byli a proč, tak se to stane jaksi mimovolně ? samovolně. Oni jsou na to připraveni, vědi co to pro ně znamená a proč, jak na tomto sdělení stavět dál a kterou cestou se nyní ubírati. Dostali se o krůček dál a celou záležitostí se již nikterak blíže nezaobírají.

Teď žiji ten současný život. Žádný budoucí, natož minulý. Tudíž nemá cenu násilím a chtěním-egem, přes různé hypnózy a regrese zkoumat čím jsem byl, nehledě na to, že je to dost nebezpečná záležitost, což si ovšem hořce málo adepti regresí uvědomují. Bohužel, ze svého lidského hlediska nejsem schopen posoudit, zda-li tento, či jiný minulý/budoucí život, je pro mě dobrý nebo zlý.

Zajisté má nějaký význam, že nyní žiji jiný život, než-li jsem žil předtím. Myslím si, že smyslem života není žít v přítomnosti minulostí s pohledem do budoucnosti, ale přítomností, oprostěním od minulosti, s příliš upjatým pohledem do budoucnosti.

Nevstoupíš dvakrát do stejného života.

Vydáno: 06. 08. 2008

Přečetlo: 2453 čtenářů

Zdroj: http://branyvnimani.cz

Autor (vložil): Druid

Zpět na články..

Komentáře k článku...

Předmět:

Datum:

Jméno:

¤ re:

11. 08. 2008 6:33

Jarda

¤ Minulé životy

7. 08. 2008 22:27

Věra

Číst komentáře