• Kurzy, Akce, Semináře

• Bytosti světla

• Knižní novinky

• Konspirace, teorie

• Kontakty se záhrobím

• Meditace a relaxace

• Poutní tajemná místa

• Prezentace

• Šamanismus

• Svátky a rituály

• Videa

• Vize budoucnosti

• Záhady a tajemno

• Zajímavosti

• Zamyšlení

• Zaniklé civilizace

• Astrální bytosti

• Klinická smrt

• Kontakt se zemřelými

• Minulé životy

• Něčí přítomnost

• Nevysvětlitelné jevy

• Opuštění těla

• Osudové náhody

• Pocit Deja Vu

• Podivní tvorové

• Praktická magie

• Setkání s UFO

• Sny a realita

• Symboly a znamení

• Teorie a myšlenky

• Vnímavá zvířata

• Výklady snů

• Vyvolávání duchů

• Záhadná místa

• Zvláštní schopnosti

• Magie, Hermetismus

• UFO, USO

• Psychologie

• Víra

• Léčitelství

• Zdravé stravování

• Volnomyšlenkáři

• Esoterické filmy

• Esoterické knihy

• Esoterická hudba

• Vaše kresby

• Úkazy na fotografiích

• Foto zajímavých míst

• Ikonka webu

• Informační témata

• Testy schopností

• Ankety na webu

• Facebook

• Fáze měsíce

• Sluneční aktivita

• Počasí - mapka

Články

- Kontakty se záhrobím -

Lidé v regresní hypnóze vyprávějí a popisují svou smrt a přechod do duchovního světa.

Autor Michael Duff Newton má doktorát z poradenské psychologie, je kvalifikovaným mistrem hypnoterapie a členem Americké poradenské asociace. Je světově uznaváným duchovním regresionistou a v roce 1998 obdržel výroční cenu pro Jedinečný přínos ke spojení mysli, těla a ducha, kterou uděluje Národní asociace transpersonalních hypnoterapeutů. Ach Bože! Já přece nejsem doopravdy mrtvý ? nebo jsem? Moje tělo je mrtvé, vidím je pod sebou, ale já se vznáším? dívám se dolů a vidím své tělo, jak leží na nemocniční posteli. Všichni okolo mě si myslí, že jsem mrtvý, ale já nejsem! Chce se mi křičet: „Já nejsem doopravdy mrtvý! “Je to neuveřitelné... sestry mi zakrývají hlavu a moji blízcí pláčí. Pokládají mne za mrtvého, ale já jsem stále naživu! Je to divné, protože moje tělo je mrtvé, zatímco já se kolem něj pohybuju. Žiju!!

Takto hovořil muž ve stavu hluboké hypnózy, který znovu prožíval zkušenost smrti. Jeho slova přicházejí v krátkých vzrušených větách naplněných bázní z neznámého pocitu oddělení ducha od fyzického těla. Tento muž je mým klientem a já jsem ho právě viděl skrze scénu smrti v jeho minulém životě, zatímco on ležel v pohodlném křesle. Chvíli předtím se podle mých instrukcí dostal do tranzu a vrátil se vzpomínkách do svého dětství. Jeho podvědomé vnímání se postupně vyjasňovalo s tím, jak jsme se vraceli do období života v matčině lůně. Po tom jsem ho připravil na časový krok zpět - pomoci vizualizovaného ochranného štítu. Když jsem tento důležitý krok mentální přípravy dokončil, převedl jsem svého klienta přes imaginární časový tunel do jeho posledního života na Zemi. Byl to krátký život, protože zemřel náhle během chřipkové epidemie 1918.

Když se zmírnil počáteční šok z pohledu na jeho mrtvé tělo a pocitu odpojení duše od něj, začal můj klient mnohem lépe vnímat obrazy, které mu nabízela jeho mysl. Protože určitá část vědomí ? kritická část mysli ? stále funguje, klient si uvědomuje, že znovu vytváří předchozí zkušenost. Trvá to trochu déle, protože tímto subjektem je mladší duše bez dostatečných zkušeností s cykly narození, smrti a znovuzrození ? mnozí z mých klientů jich měli za sebou mnohem více.

V průběhu několika minut se můj klient uklidnil a začal na mé dotazy odpovídat s větší jistotou. Rychle jsem prohluboval úroveň hypnotického stavu podvědomí klienta až do stavu nadvědomí. Teď byl připraven se mnou mluvit o duchovním světě, takže jsem se mohl začít ptát, co se kolem něj děje:

?stoupám stále výše a stále se vznáším? dívám se zpět dolů na své tělo. Je to jako ve filmu, jenže já v něm učinkuji! Doktor uklidňuje mou ženu a dceru. Moje žena pláče. Pokouším se dostihnout její mysl, říci ji, že jsem v pořádku. Je naplněna žalem, který se mi nedaří překonat. Chci ji říci, že už netrpím, jsem osvobozen od těla, už tu schránku nepotřebuji ? na svou ženu budu čekat. Chci ji říci, že? ale ona mne neposlouchá. Najednou odcházím?

A tak ? vedených sérií pokynů ? začíná můj klient pomalu postupovat dále do duchovního světa. Je typické, že pamět ve stavu nadvědomí expanduje a subjekt se v době hypnózy spojuje s duchovní cestou. Jak sezení pokračuje, subjekt dokáže vnímané mentální obrazy stále lépe vysvětlit slovy. Krátce popisné věty vedou k detailním vysvětlením toho, jak vypadá duchovní svět, do kterého subjekt vstupuje.

Případ mého druhého klienta nás zavede hlouběji do posmrtných zkušeností, než tomu bylo u prvního případu. Subjektem je šedesátiletý muž popisující prožitek své smrti v době, kdy žil jako mladá žena jménem Sally, která byla zabita Indiány z kmene Kiowa při přepadení vlaku v roce1866. Obrazem dějiště případu č. 2 nás zavede na jihoamerické planiny těsně poté, co byla Sally zasažena šípem do krku. Při scénách se smrtí bývám při hypnóze velmi opatrný, protože podvědomí si tuto zkušenost často ponechává. Pacient mne v tomto případě navštívil, protože měl dlouholeté problémy s krkem. V takovémto případě se obvykle doporučuje terapie uvolnění a přeprogramování. Ve všech vzpomínkách na minulé životy využívám okamžiku smrti pro klidné opakování události tak, aby se subjekt povazoval za pozorovatele ? tak se zmírní bolest a emoce. Způsobuje vám šíp bolest?
Ano, jeho hrot mne zasáhl do krku.. umírám (subjekt začíná šeptat a drží si rukama krk). Dusím se, krev mi crčí dovnitř, Will (manžel) mě drží v náručí, hrozná bolest, odcházím, všechno končí.
Poznámka; Duše často opouštějí fyzické tělo chvíli před smrtí, kdy je jejich tělo zcela zaujato velkou bolestí. Po technice zklidnění přivádím subjekt z podvědomí do úrovně nadvědomí, přes které se dostáváme ke vzpomínkám duchovní paměti.
V pořádku Sally, přijala jsi, že umíráš, protože tě Indiáni zabili. Můžeš prosím přesně popsat pocity v okamžiku smrti?
Jako by mne nějaká síla vytlačila z mého těla ven.
Vytlačila? Kam?
Byla jsem vypuzena skrz temeno hlavy.
A co přesně bylo vypuzeno?
No přece já.
Popiš mi, co znamená „já“. Jak vypadá to, co jsi ty, když to vychází temenem hlavy ven?
Jako zářící bod světla.
Kudy vyzařuješ to světlo?
Ze své energie. Moje duše je bílá, průsvitná.
Je toto tělo stejné i poté, co opouštíš tělo?
Jako by se s tím, jak se pohybuji, světlo zvětšovalo.
Dobře, světlo expanduje, jak tedy teď vypadá?
Jako visící provázek složený z chomáčku?
Jak si prožívala proces opouštění těla?
Je to, jako když z banánu oloupeš slupku. Najednou se těla zbavíš jediným trhnutím.
Není to nepříjemné?
Ne, není. Cítíš nádhernou volnost bez bolesti. Ale jsem dezorientovaná, nečekala jsem, že zemřu.
Rozumím Sally. Tvoje duše se cítí ztracená. V situaci, kterou procházíš je to normální. Říkala jsi, že ses vznášela. Můžeš se hned po smrti volně pohybovat?
Je to zvláštní. Jako bych byla rozpuštěná ve vzduchu, ale není to vzduch, nejsou tu žádné hranice, není tu gravitace, ani já nic nevážím.
Jsi jakoby ve vakuu?
Ano, stejně se i chovám, ale něco mě táhne k jasnému bílému světlu. Je tak jasné!!!
Je to světlo všude stejně intenzivní?
Směrem k mému tělu je trochu míň bílé, spíš šedé.
Mohla bys mi povědět, jestli síla, která tě v okamžiku tvé smrti vytáhla přes hlavu ven z těla, tě táhne stále?Jestli ano, můžeš to nějak zastavit?
Když jsem byla mimo tělo, táhalo mě to s menší intenzitou. Teď cítím šťouchnutí a tahá mě to ven z těla, nechci ještě jít, ale něco chce, abych šla co nejdřív.
Asi tušíš, že je tam něco, co tě ovládá. Jak bys to popsala?
Je to nějaký druh magnetické síly, ale chtěla bych v těle zůstat trochu déle?
Sally, co dělá tvůj muž?
Je zraněný, ale drží mé tělo a pláče nade mnou. Už pro mne nemůže nic udělat, ale ještě asi úplně nechápe, že je to tak. Jsem studená, ale jeho ruce drží mou hlavu, líbá mě.
A co děláš ty?
Vznáším se nad Willovou hlavou. Pokouším se ho utěšit. Chci aby cítil, že moje láska neodešla. Chci mu dát vědět, že mě neztratil a že se znovu setkáme.
Dostal tvoji zprávu?
Je tam žal, mnoho žalu, ale cítí moji přítomnost, vím to.
Co se děje s tvou duší?
Stále se brání tomu tlaku, který ji odtrhává od těla. Chci zůstat.
Proč?
Vím, že jsem mrtvá, ale ještě chci vidět, jak mne pohřbívá.
Vidíš nebo cítíš kolem sebe nějaké jiné duchovní bytosti?
Jsou blízko, za chvíli je uvidím. Cítím jejich lásku tak, jak bych si přála, aby Will cítil tu moji. Čekají, až budu připravena.
Jak čas plyne, jsi schopna Willa uklidnit?
Zkouším se dostat do jeho mysli.
Daří se ti to?
Myslím, že aspoň trochu cítí moji přítomnost a lásku?
Dobře Sally, posuňme se v čase kupředu. Vidíš přátelé, jak tě pochovávají?
Ano, pochovali mne. Přišel čas, abych se rozloučila. Přicházejí pro mě, jdu do světla.

Mnoho lidí věří, že se duše zajímají o to, co se stane s jejich tělem, když jsou fyzicky mrtvé. Opak je pravdou. Nejedná se přitom o lhostejnost k situaci a pozůstalým, je to uznání duši, že úmrtí je konečné. Naplňuje je touha rychle překonat cestu ke kráse duchovního světa. Tento subjekt prochází zážitkem smrti, vstupuje do tunelu, a zatímco je tažen dále do duchovního světla, pokračuje jeho duše v klidném mentálním přizpůsobování se stavu bez těla. Po počáteční nejistotě odráží jejich první dojem příjemný pocit očekávané pohody. To je ovšem společné všem mým klientům.

Nyní opouštíš své tělo. Vidíš, že se vzdaluješ víc a víc od místa, kde jsi umřel, od pozemské roviny. Popiš co prožíváš?
Nejprve bylo velmi jasno, to bylo blízko Země. Nyní, kdy vcházím do tunelu se šeří.
Popiš mi ten tunel?
Je to dutina, nejasný otvor. A na jeho druhém konci je malý kruh světla.
Co se s tebou děje dál?
Cítím tah, jemné zatáhnutí, myslím, že mám tímto tunelem projít. Jdu. Je stále více světlo, protože zářící kruh přede mnou se zvětšuje. Je to jako?
?ano..?
Zvou mne dále
Rozšiř kruh světla pred sebou a popiš, co je na konci tunelu.
Světelný kruh se dost rozšířil, jsem za tunelem. Je tu zamračený jas, světelná mlha. Procházím přes ni.
Když opouštíš tunel, co vnímáš kromě nejasného vidění?
Je to takové klidné místo, jsem na místě duchů.
Máš nějaké jiné dojmy?
Myšlenka! Vnímám přítomnost myšlenky všude kolem. Já?
Snaž se co nejvíce uvolnit, nechej své dojmy lehce plynout a popisuj dále, co se děje.
Je težké to vyjádřit slovy. Cítím myšlenky lásky, soudržnosti, vcítění. Jsou spojené s očekáváním. Čekají mě.
Máš pocit bezpečí, nebo jsi znepokojený?
Ne, to nejsem. V tunelu jsem byl spíš dezorientovaný. Ano, cítím se bezpečně, uvědomuji si myšlenky pomoci, péče. Je to zvláštní, ale je tu přítomno pochopení toho, kdo jsem a proč tu jsem.
Vidíš také něco?
Ne, jen cítím ? všude kolem je harmonie myšlenek.
Vzpomněl si světelnou mlhu, kterou jsi viděl po opuštení tunelu. Jsi na obloze nad Zemí?
Ne, to asi ne. Ovšem zdá se, jako bych se vznášel nad oblaky, ale nejsou takové, jaké známe se Země.
Vidíš Zemi? Je pod tebou?
Je to možné, ale neviděl jsem ji od okamžiku, kdy jsem vstoupil do tunelu.
Vnímáš stále nějaké spojení se Zemí, třeba skrz jinou dimenzi?
Ano, asi ano. V mé mysli je Země velmi blízko, pořád se cítím s ní spojený, ale vím, že jsem v jiném prostoru.
Řekneš mi ještě něco o místě, na kterém se nacházíš?
Je stále trochu tmavé, ale stejně je pomalu opouštím.

Výběr ze začátku knihy Cesty Duší ? Michael Newton.