„Živí i mrtví, platíme jeden za druhého, a jestliže nás sobectví vede k tomu, abychom se uzavřeli do sebe, náš život se nerozsvětlí, zatímco spojeni s těmi, co předcházeli a co budou následovat, jsme jako slova dlouhé věty, jejíž úplný smysl zná pouze Bůh.“

Julien Green - Varuna

V poslední době se stále více hovoří o holotropním dýchání, které v 70. letech vyvinul v USA český rodák Stanislav Grof společně se svojí ženou Christinou. Činnost manželů Grofových je u nás již dobře známa, stejně jako činnost ITA (International Transpersonal Association), která se snaží uplatňovat nové vědecké paradigma, uznávající úlohu vědomé a tvořivé inteligence vesmíru. Objevují se tak nové možnosti psychoterapie, metody autoregulace osobnosti a sebepoznávání, znamenající skutečný obrat ve studiu a vůbec chápání lidské bytosti. Neměné zajímavé je však zjištění, že všechny tyto metody přijímají, kultivují či vědecky rozpracovávají určité techniky, které byly již dávno známy v některých prastarých kulturách. Podíváme-li se hluboko do minulosti a do různých kultur, zjistíme, že naši předkové dokázali se změněnými stavy vědomí pracovat, a to v mnoha případech velmi umně. Sledujeme-li např. celý proces holotropního dýchání, můžeme objevit určité analogie s metodami, používanými v šamanismu, při různých iniciačních rituálech a magických obřadech, či dokonce v klasické józe.

Šamanismus je pojem, který lze jen stěží jakýmkoliv způsobem vymezit. Vycházíme však z toho, že termín šaman se ustálil pro ty jedince, kteří znali a prováděli určitá duchovní cvičení, jež jim umožňovala získat jisté magické schopnosti. Nesmírný význam má skutečnost, že hlavní elementy šamanismu, jejich výskyt je možno prokázat v celém světě, a to i tam, kde nelze předpokládat vzájemná kulturní ovlivňování, se staly základem religiózních rituálů a duševních cvičení všech kultur, které je pouze zformovaly podle svých specifických charakterů. Lze tedy předpokládat, že jde o projevy hlubokých duševních zákonitostí, vlastních celému lidstvu, ve smyslu Jungových archetypů kolektivního povědomí. Různé duševní aktivity jsou pozorovány již na nejstarších stupních lidské společnosti a možno soudit, že jsou provozovány od pravěku. Iniciace u šamanů vždy spočívala v uvedení zasvěceného do extáze, tedy do změněného stavu vědomí, přičemž způsobů jak toho dosáhnout bylo poměrně mnoho. Mircea Eliade, jeden z prvních badatelů, kteří se šamanismem opravdu seriózně zabývali, se dokonce pokusil vymezit „charakteristické znaky“ šamanismu. Tyto charakteristické znaky jsou velmi podobné některým obsahům změněných stavů vědomí. Při extatickém stavu může šaman zažít rozčtvrcení vlastního těla, vlastní smrt a zmrtvýchvstání, sestup do pekla a vystoupení do nebe, má schopnost podniknout kosmické cesty v roli léčitele, může jít vyhledat duše zemřelého a vrátit ji do těla, doprovázet duši mrtvého do podsvětí, mohou se objevit prožitky ohně, světla, „spalování“ sebe sama, přijímání zvířecích forem, identifikace se zvířaty apod. Klíčovými termíny jsou zde extáze a změněný stav vědomí. Mohou být navozeny mnoha způsoby - monotónními věšteckými, kouzelnickými či mantrickými zpěvy, hudbou, hlukem, tlučením do bubnu, tancem, meditací, či v neposlední řadě pomocí různých halucinogenních látek a omamných drog. Posledně jmenovaný způsob tvoří zvláštní a významnou skupinu, i když na druhé straně nepochybně svědčí a určité dekadenci šamanů, kteří se již museli uchýlit k podpůrným prostředkům z rostlinné říše. Přesto si myslím, že bude velmi zajímavé se u této skupiny pozastavit.

Určitý zlom ve výzkumu psychotropních rostlin nastal sice již po náhodném objevení LSD v roce 1943 švýcarským farmakologem Albertem Hoffmanem, avšak opravdu seriózně začali vědci v tomto směrů bádat až v 60.letech. Na tomto poli proslul zejména etnomykolog R. Gordon Wasson, původně amatérský badatel, který pravděpodobně jako první běloch na sobě vyzkoušel halucinogenní houby z Mexika. V této době nastal doslova „boom“ nejenom v botanickém výzkumu, nýbrž také ve využití účinků v psychiatrii. Tento výzkum probíhal s úspěchem také u nás (S. Grof, M. Hausner, M. Semerdžieva). Mnozí vědci byli nadšeně pro, jiní zase proti. Objevily se vcelku oprávněné námitky, že tyto látky v žádném případě nemohou nahradit sebekázeň, tedy praxi všech tradičních způsobů realizace. Bylo však také zjištěno, že jisté náboženské nauky považují právě tyto drogy za výlučný prostředek k dosažení pravého mystického vhledu. Alan W. Watts například potvrdil, a to po mnoha experimentech, že nemohl nalézt podstatné rozdíly mezi zkušenostmi, navozenými za určitých okolností či příznivých podmínek těmito psychotropními látkami, a stavy kosmického vědomí, které uváděli různí mystici, šamani a jogíni. Některé kultury jsou navíc tak úzce spjaty s těmito psychotropními rostlinami, že bez znalostí účinků je prakticky nemožné se k nim přiblížit a pochopit je. Zasvěcení šamani těchto etnik byli většinou schopni tyto rostliny svým způsobem ovládat, byli s nimi jaksi bytostně spojeni a spřízněni.

V dnešní době výzkum psychotropních látek značně pokročil a dávno překročil hranice botaniky. Již R. Gordon Wasson inicioval v říjnu 1962 v Mexiku tehdy až neuvěřitelně a do jisté míry předurčující setkání. Shodou příznivých okolností se setkali vynálezce LSD, pragmatický vědec dr. Albert Hoffman, s mazatéckou šamankou a léčitelkou (curanderos) Marií Sabinou. Při tomto fascinujícím setkání daroval Hoffman této šamance tablety čistého krystalického psilocybinu. Maria Sabina byla tímto darem nesmírně nadšena a později jej použila při onom pověstném „obřadu hub“. Spojení tak diametrálně odlišných přístupů, a především jejich vzájemné obohacení a respektování, bylo tehdy opravdu mimořádné. Dnes se o toto vědci pokoušejí systematicky a výlučně na tom je založena činnost ITA. Celkově možno soudit, že člověk používá tyto drogy od pradávna, v čemž nás může utvrdit také myšlenka, že člověk se na této planete pravděpodobně neobjevil dříve než rostlinstvo.

Zmínky o používání halucinogenních rostlin nacházíme v mnoha náboženských dílech a traktátech, a to prakticky ve všech kulturách. Vzpomeňme např. indické védy (1300 let př. Kr.), kde se pějí velkolepé hymny na tajemnou sómu, která se používala při obřadech a jejíž původ je stále obestřen tajemstvím. Je velmi zajímavé, že i tak ceněný spis, jakým bezpochyby jsou Pataňdžaliho Jógasútry (300 let př. Kr.), s jistým využitím zázračných a čarodějných bylin (óšadhi) počítá. Tento fakt svědčí o tom, že také indičtí jogíni velmi dobře znali účinky halucinogenů a uměli jich využít. V józe však byly postupně vyvinuty jiné, přirozenější a dokonalejší metody, takže se brzy mohla bez využívání těchto účinků obejít. Je možno ji považovat za jednu z prvních vědeckých metod sebepoznávání a sebezdokonalování. Ve starověké Indii totiž vlivem příznivých podmínek velmi brzy objevili a zkoumali úzkou souvislost mezi procesem dýchání a procesem vědomí. Objevili také možnosti ovlivňování procesu vědomí pomocí regulace dýchání a vytvořili tak pránájámu, vědu o dechu. Zjistili, že určité způsoby dýchání a určitá dechová cvičení mohou poměrně rychle vést k extatickým stavům vědomí, k určitým druhům transů. Je však třeba si uvědomit, že také jogíni čerpali a přebrali mnoho poznatků od praobyvatel Indie a jejich málo prozkoumaných kultů a obřadů.

Z předchozího jasně vyplývá, že samotný původ jógy bude zřejmě neodmyslitelně spjat s prvotním šamanismem. Otázka je však i tak značně složitá, neboť původ jógy jako takové je pravděpodobně rovněž navždy obestřen tajemstvím a ztrácí se v nedohlednu. Podle známých vykopávek v Mohendžo-daru a Harappě (min. 2500 let př. Kr.) většina badatelů soudí, že zde již byla jóga přítomna, což ovšem vůbec neznamená, že zde vznikla. Jóga jako systém může být ještě starší. Ale i kdyby tomu tak bylo, spojitost šamanismu a jógy se zdá být naprosto přirozená.

Pozastavme se nyní u holotropního dýchání jako zcela nového způsobu sebepoznávání. Je třeba zdůraznit, že je to metoda přirozená, využívající pouze skrytých možností našeho těla a psychiky. Jako katalyzátor k navozování změněného stavu vědomí zde neslouží žádná psychotropní látka, nýbrž pouhý proces dýchání a naše vlastní práce s ním. Co vlastně znamená slovo holotropní? Znamená to pohybovat se ve směru jednoty a celistvosti. Jde o snahu dosáhnout harmonie ducha i těla, což je vlastně analogické modernímu a snad i prapůvodnímu smyslu jógy jako metody autoregulace a sebezdokonalování jedince. Je třeba zdůraznit, že tato metoda se značně liší od běžných psychoterapií, a to především tím, že je neverbální. Verbální komunikace se omezuje pouze na vysvětlující a přípravné sezení před samotnou terapií (dýcháním) a na tzv. sharing, což je vlastně závěrečné sdělování zážitků, které se většinou graficky znázorňují pomocí mandaly. Metoda využívá dynamického a zrychleného dýchání, práce s tělem (body work) a akustické složky, především hudby. Touto kombinací dochází ke změněnému, mimořádnému stavu vědomí, při kterém jedinec může prožít svoji vlastní identitu zcela jinak. Obecně by se dalo říci, že smysl holotropní terapie je změna osobnosti v kladném smyslu a nalezení pocitu vnitřního naplnění. Při opakovaném holotropním dýchání se člověk stále méně identifikuje se svým tělesným egem a objevuje spirituální dimenze svého bytí. Dosahuje hluboce přetvořeného vnímání a prožívá skutečnosti, přičemž se výrazně zvyšuje schopnost komunikace, překonávání překážek sociálního cítění a mobilizují se kreativní aspekty osobnosti. Určité podobnosti se šamanismem a především smyslem jógových cvičení jsou více než zjevné, proto se domnívám, že jejich vzájemná kombinace se nevylučuje. Metody mají stejné cíle a mohou se vzájemně plnohodnotně obohatit.

Co říci závěrem? K úplnému přijetí těchto názorů je třeba osobní zkušenosti a zaujetí zcela odlišného postoje, vcítění se do nového paradigmatu. Doba k tomuto již nepochybně dozrála. Uvedené a mnohé jiné techniky nás jednoznačně přesvědčují o tom, že se můžeme od našich předků mnohému naučit a přijmout vše pozitivní, co nám tyto mnohdy tak vzdálené a „primitivní“ kultury nabízejí. Máme tak velkou možnost stát se opravdovými lidmi, zbavit se svého egoismu a setřást ze sebe degenerační vlivy moderní civilizace. Návrat k našim prapůvodním kořenům nám snad umožní znovuobjevit v sobě schopnost oběti a činu, který bližnímu pomůže, A v takovém případě se nám otázka smyslu lidské existence na tomto světě rozhodně musí jevit bližší a méně složitá.

Vydáno: 21. 04. 2008

Přečetlo: 3366 čtenářů

Zdroj: http://www.holos.cz

Autor (vložil): Administrátor

Zpět na články..

Komentáře k článku...

Zatím žádné komentáře..

Nejste přihlášen(a)