U kondenzátorů a buněk jsme zaznamenali v průběhu experimentů dosud nepublikované vlastnosti, které umožňují vysvětlit jevy označované dosud jako záhady, ale také nabízejí mnohá další řešení. Jelikož se v jejich znění promítají nepoužívané pojmy, pokusím se nové poznatky demonstrovat na třech přírodních úkazech.

Na buněčných membránách, stejně jako na elektrodách kondenzátorů, se samovolně transformují složky kosmické energie na elektrické napětí za předpokladu, že se nacházejí v energetickém přepětí. Vzájemným kontaktem aury dvou nebo více hmot splynou jejich aury v auru větší společnou a následně dochází k vyrovnání jejich energetických hodnot.

Budeme-li hodnotit lidské tělo ve smyslu uvedených nových poznatků, můžeme konstatovat, že biliony buněk jsou ve vzájemném kontaktu, jejich aury se překrývají, tedy celé tělo vykazuje společnou auru. Tento fenomén funguje nejen mezi buňkami lidského těla, ale také v elektronice. Počítačová paměť je složená z velkého množství miniaturních kondenzátorů, je schopna uchovat informaci ve formě 0 a 1 (0 = není náboj, 1 = je náboj). Můžeme tedy konstatovat, že lidské tělo a elektronika mají některé vlastnosti společné. Z toho vyplývá, že vlivem zvyšování napětí mohou vznikat poruchy nejen na buňkách lidského těla, ale také na elektronice (jednoduchými experimenty to lze prokázat).

Podle pracovního postupu, který uvádím v článku „Dowsing versus aura“ je snadné si ověřit reakce energetických složek vodních toků (aura, zóny, interzóny). Získáme tak představu o energii malých toků a snadněji se budeme orientovat v energetických vlastnostech velkých toků. Mám na mysli mořské proudy, kterých je velké množství a jejich průtok se pohybuje ve stovkách miliónů m3/sec, a lze předpokládat, že jsou v interakci s veletoky po celé Zemi. Golfský proud vytváří ohyby a meandry kde se nachází několikanásobné energetické zhuštění. V Sargasovém moři jsou to ještě víry o průměru až 300 km, sahající do hloubky 5 000 m, které dále navršují místní energetickou koncentraci. Tato místa lze považovat za kritická z hlediska dalšího energetického navýšení jinými zdroji, kterými mohou být bouřkové mraky, měsíc, planety i jiné zdroje. Rovněž ztráty letadel v této lokalitě mohou mít souvislost s energetickým přepětím.

Nadměrnou energii jedné ze zón Golfského mořského proudu, která ve tvaru obří válcovité slupky kopíruje východní pobřeží USA, lze prostřednictvím skupin velkokapacitních kondenzátorů uměle zvětšit a vytvořit tak pro organismy i veškerou elektroniku zničující bariéru. Mořských proudů je ale velké množství, to umožňuje stejnou bariéru vybudovat kdekoliv na Zemi. Použití tohoto poznatku lze využít také pro jiné účely.

Energetickým přepětím buněk lze také vysvětlit podivný jev, který nastal v ulicích hlavního města Nairobi 24. července 1956 v patnáct hodin. Asi dvě stovky mužů a žen tančilo na hlavní nairobské ulici. Tančící měli v obličeji žalostný výraz jako by se dali do tance z donucení. Nebylo možno s nimi komunikovat a nevnímali nikoho, kdo jim položil nějakou otázku. O hodinu později tančilo již dvacet tisíc mužů, žen a dětí. Do tance se postupně zapojilo asi padesát tisíc lidí v přesně vymezeném kruhu, jehož průměr činil tři a půl kilometru. Zdálo se, že nic nevnímají, ale udržovali mezi sebou asi metrové rozestupy a do nikoho nevráželi. Je zajímavé, že i starší lidé vydrželi taneční maratón celých pět hodin bez viditelné únavy. Pozdější výpovědi účastníků prokázaly, že se vůbec na nic nepamatují, jejich smysly byly zcela ochromeny, nefungovala jim paměť ani myšlení. Je pozoruhodné, že k tanci nehrála hudba, přesto všichni tanečníci drželi stejný rytmus.

Tanci v onom magickém kruhu však nepodlehli všichni, ale jen lidé, kteří měli v kapsách mince nebo jiné kovové předměty. Později si účastníci vybavovali pocit, že jejich tělo přijímá energii právě z kovů. Ve dvacet hodin vše skončilo, jako když utne, nikdo nebyl zraněn, nikdo nezemřel. Jde o velmi vzácný jev, který s některými odlišnými příznaky byl zaznamenán také o jarním slunovratu v Porýní roku 1374. Roku 1871 ? 1878 v Savojsku vypukla epidemie posedlosti, v ženských klášterech se měnící v ďábelské třeštění. Příčinu těchto nepochopitelných událostí dosud nikdo nezjistil.

Z poznatků empirického výzkumu vyplývá vysvětlení i této záhadné události. Tancem postiženi lidé se nacházeli v energetickém prostoru města, který vykazoval větší energetické přepětí oproti optimálnímu napětí buněk. To způsobilo na buňkách (i mozkových) zvýšené napětí a následně poruchy myšlení. Pozoruhodné na této události je skutečnost, že ani staří lidé nepocítili únavu po pětihodinovém intenzivním pohybu. Neméně zajímavá je informace, že tanci podlehli jen lidé, kteří měli v kapsách kovové předměty. Tři velké časové odstupy od podobných událostí naznačují, že příčinou energetického přepětí by mohly být astronomické vlivy. Nepochybuji o tom, že podobné anomálie v prostoru aury lze rovněž vyvolat skupinami velkokapacitních kondenzátorů, které v daném prostoru vytvoří optimální zvýšené přepětí. Podobné zdravotní poruchy jsme při experimentování zaznamenali, ale z obavy poškození zdraví jsme pokusy přerušili. Skutečnost, že podobnou situaci nelze vyvolat u lidí, kteří nemají u sebe kovové předměty, nabádá k mnoha využitím. Bankovní lupiči obvykle kovové předměty u sebe mají, bankovní úředníci nikoliv, postačí stisknout spínač a lupiči nám do příjezdu policie ještě zatančí atd.

Další záhadný jev, který lze přičíst zónám kosmické energie je samovznícení lidských těl (SHC). Samovolné vznícení osob je pro seriozní badatele jeden z nejkontroverznějších jevů. Výraz samovznícení vyjadřuje způsob, kterým se lidské tělo dokáže vznítit bez jakéhokoliv opticky zaznamenaného zdroje. Velice intenzivní neuvěřitelně lokalizovaný oheň promění v popel většinu lidského těla. V mnoha případech zůstává nedotčena některá část končetiny, jako např. noha. Rovněž některé části oděvu nebo okolní předměty zůstávají nepoškozeny. V přírodě neexistuje nic obdobného těmto požárům a doprovodné jevy se vysmívají zákonům fyziky a poznatkům medicíny. Někteří badatelé tento jev zdůvodňují „knotovým efektem“. Zabalí tělo vepře do prostěradla a nechají jej celý den pomalu hořet. Přehlížejí skutečnost, že proces hoření v průběhu SHC je otázkou sekund a nikoliv hodin. Velké množství informací o tomto jevu je umístěno na internetu, proto jej nebudu dále rozvádět a omezím se pouze na hodnocení z hlediska našeho výzkumu.

Buněčné membrány vykazuji kapacitu (1?F/cm2), fungují tedy jako kondenzátor. Budeme-li na kondenzátoru postupně zvyšovat napětí překročením hodnoty, na kterou je dimenzován, dojde k proražení izolantu, v tom okamžiku se uvolní veškerá energie a kondenzátor je zničen. Stejný zhoubný proces probíhá současně i na bilionech buněk u člověka. Překročením energetické hodnoty, na kterou příroda buňky dimenzovala, buňky explodují stejně jako kondenzátory.

Uvádím tři odlišné jevy, které svým specifickým projevem potvrzují funkčnost dalších vlastností buněk i kondenzátorů. Budu potěšen, když některá výzkumná pracoviště nové poznatky využijí.

Duben 2008-04-04

Vydáno: 07. 04. 2008

Přečetlo: 3491 čtenářů

Zdroj:

Autor (vložil): Miroslav Provod

Zpět na články..

Komentáře k článku...

Zatím žádné komentáře..

Nejste přihlášen(a)