Je zajímavé, že mnoho nejpoužívanějších veršů Nového Zákona vůbec nebyly části původního textu. Tyto verše byly přidány až pozdějšími písaři. Tyto dodatky se totiž často nacházejí ve středověkých rukopisech, ale nenajdeme je v žádných rukopisech z ranných století (nejstarších dochovaných). Těchto devět veršů je jen devět z tisíce dalších míst, které byly písaři změněny, upraveny či případně nově doplněny.

Lukáš 22,44 Ježíš v úzkostech zápasil a modlil se ještě usilovněji; jeho pot kanul na zem jako krůpěje krve.

Lukáš 22,20 A právě tak, když bylo po večeři, vzal kalich a řekl: "Tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví, která se za vás prolévá."

Jan 8 ,7 Když však na něj nepřestávali naléhat, zvedl se a řekl: "Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem!

Jan 8, ,11 Ona řekla: "Nikdo, Pane." Ježíš řekl: "Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!"

Marek 16,17 Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: Ve jménu mém budou vyhánět démony a mluvit novými jazyky;

Marek 16,18 budou brát hady do ruky, a vypijí-li něco smrtícího, nic se jim nestane; na choré budou vzkládat ruce a uzdraví je."

Jan 5,4 Neboť anděl Páně čas od času sestupoval do rybníka a vířil vodu; kdo první po tom zvíření vstoupil do vody, býval uzdraven, ať trpěl kteroukoli nemocí.

Lukáš 24,12 Petr se rozběhl k hrobu, nahlédl dovnitř a uviděl tam ležet jen plátna. Vrátil se v údivu nad tím, co se stalo.

Lukáš 24,51 a když jim žehnal, vzdálil se od nich a byl nesen do nebe

Zcela vymyšlený příběh...

Každý z nás, určitě zná tuto pasáž, která je jedna z nejcitovanějších a často se přidává do filmu o Ježíši Kristovi. Patří k nejoblíbenějším.

8,2 Na úsvitě přišel opět do chrámu a všechen lid se k němu shromažďoval. On se posadil a učil je.
8,3 Tu k němu zákoníci a farizeové přivedou ženu, přistiženou při cizoložství; postaví ji doprostřed
8,4 a řeknou mu: "Mistře, tato žena byla přistižena při činu jako cizoložnice.
8,5 V zákoně nám Mojžíš přikázal takové kamenovat. Co říkáš ty?"
8,6 Tou otázkou ho zkoušeli, aby ho mohli obžalovat. Ježíš se sklonil a psal prstem po zemi.
8,7 Když však na něj nepřestávali naléhat, zvedl se a řekl: "Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem!"
8,8 A opět se sklonil a psal po zemi.
8,9 Když to uslyšeli, vytráceli se jeden po druhém, starší nejprve, až zůstal sám s tou ženou, která stála před ním.
8,10 Ježíš se zvedl a řekl jí: "Ženo, kde jsou ti, kdo na tebe žalovali? Nikdo tě neodsoudil?"
8,11 Ona řekla: "Nikdo, Pane." Ježíš řekl: "Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!"
(Janovo evangelium)

Chytrý příběh ( pokud by Ježíš ženu propustil, byl by zatčen za porušení Božího zákona, který cizoložství trestá ukamenováním, ale pokud by ji nechal ukamenovat, jak udává zákon, byl by obviněn z porušování jeho učení o lásce, milosti a odpuštění ). Krásný příběh, ale bohužel nikdy nebyl částí Janova evangelia. Byl písaři připsán až v pozdějších stoletích.

Jak to víme?

Jednoduše. Tento příběh se nenachází v našem nejstarším dochovaném rukopisu Janova evangelia. Navíc styl psaní je zcela odlišný a obsahuje velký počet slov a frází, které absolutně nejdou dohromady se zbytkem Janova evangelia.

Posledních dvanáct veršů v Markově evangeliu

16,8 Ženy vyšly a utíkaly od hrobu, protože na ně padla hrůza a úžas. A nikomu nic neřekly, neboť se bály ( Máři Magadléna a další ženy, které vešly do Ježíšovy hrobky ).

Tímto veršem původně končilo Markovo evangelium. Tento konec se písařům nelíbil a proto byl doplněn dvanácti novými verši a lepší koncem, aby vše lépe vypadalo a bylo srozumitelnější.

Jak to víme?

Právě těchto dvanáct veršů chybí v obou nejlepších a nejstarších rukopisech Markova evangelia. Navíc - stejně jako v předchozím případě, slohový styl, užití slov a fráze se naprosto liší od zbytku.

12 nových připsaných veršů Markova evangelia

16,9 Když Ježíš ráno prvního dne po sobotě vstal, zjevil se nejprve Marii z Magdaly, z níž kdysi vyhnal sedm démonů.
16,10 Ona to šla oznámit těm, kteří bývali s ním a nyní truchlili a plakali.
16,11 Ti, když uslyšeli, že žije a že se jí ukázal, nevěřili.
16,12 Potom se zjevil v jiné podobě dvěma z nich cestou, když šli na venkov.
16,13 Ti to šli oznámit ostatním; ale ani těm nevěřili.
16,14 Konečně se zjevil samým jedenácti, když byli u stolu; káral jejich nevěru a tvrdost srdce, poněvadž nevěřili těm, kteří ho viděli vzkříšeného.
16,15 A řekl jim: "Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření.
16,16 Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen.
16,17 Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: Ve jménu mém budou vyhánět démony a mluvit novými jazyky;
16,18 budou brát hady do ruky, a vypijí-li něco smrtícího, nic se jim nestane; na choré budou vzkládat ruce a uzdraví je."
16,19 Když jim to Pán řekl, byl vzat vzhůru do nebe a usedl po pravici Boží.
16,20 Oni pak vyšli, všude kázali; a Pán s nimi působil a jejich slovo potvrzoval znameními.

Janovo evangelium

Toto evangelium je velmi odlišné od ostatních, přináší nové příběhy, které jsou psány v odlišném slohovém stylu. Autor Ježíše se liší v jiném pohledu než ostatní tři evangelia Nového Zákona a mnoho času tráví vysvětlováním, kdo je a snaží se svým konáním dokázat, že je pravdou, co o sobě tvrdí.

1,1 Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh.
1,2 To bylo na počátku u Boha.
1,3 Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.
1,4 V něm byl život a život byl světlo lidí.
1,5 To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.
1,6 Od Boha byl poslán člověk, jménem Jan.
1,7 Ten přišel proto, aby vydal svědectví o tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho.
1,8 Jan sám nebyl tím světlem, ale přišel, aby o tom světle vydal svědectví.
1,9 Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo do světa.
1,10 Na světě byl, svět skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal.
1,11 Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali.
1,12 Těm pak kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.
1,13 Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž narodili se z Boha.
1,14 A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.
1,15 Jan o něm vydal svědectví a volal: "To je ten, o němž jsem řekl: Přichází za mnou, ale je větší, protože tu byl dříve než já."
1,16 Z jeho plnosti jsme byli obdarováni my všichni milostí za milostí.
1,17 Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista.
1,18 Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náručí Otcově, nám o něm řekl.

Tato pasáž je psána ve velmi vysokém básnickém stylu, který se nikde jinde v Janově evangeliu nenachází. Je velmi pravděpodobné, že tato začínající pasáž, prolog, pochází od jiného zdroje než zbytek a byla přidána jako vhodný začátek v dalším vydání, když zbytek už byl vydán.

20,30 Ještě mnoho jiných znamení učinil Ježíš před očima učedníků, a ta nejsou zapsána v této knize.
20,31 Tato však zapsána jsou, abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu.

Mnoho učenců se také domnívá, že tyto dva verše tvořily původní konec Janova evangelia a jednadvacátá kapitola byla připsána později, aby doplnila a potvrdila vzkříšení Ježíše Krista z mrtvých. Jednadvacátá kapitola se také velmi liší od zbytku Janova evangelia. Ale na rozdíl od předešlých příkladů se jak prolog, tak i jednadvacátá kapitole nachází ve všech nejstarších rukopisech, takže se o tom můžeme jen dohadovat.

Zdroj; Misquoting Jesus, The Story Behind Who Changed the Bible and Why,
Bart D. Ehrman, 2005

Americký religionista Bart D. Ehrman je asi největší žijící autorita v kritice písma a právě on byl členem malého týmu, sestaveného National Geographic Society, aby v utajení ověřil pravost a stáří nově objeveného Jidášova evangelia.

Vydáno: 13. 03. 2008

Přečetlo: 4664 čtenářů

Zdroj:

Autor (vložil): iv

Zpět na články..

Komentáře k článku...

Předmět:

Datum:

Jméno:

¤ ...

18. 03. 2008 16:32

Perikles

¤ Vývoj Bible

15. 03. 2008 19:42

Azirin

Číst komentáře