Linda Ileana Dragonari je čarodějnice, vědma a léčitelka. Je jednou z mála představitelek cesty tradičního čarodějnictví, navazující na odkaz těch, kteří tady byli před mnoha a mnoha staletími a jejichž skutky a konání byly v souladu s řádem matky Země a světem Starých obyčejů. V dobách kdy se lidé ještě nepovažovali za pány Země a city a intuice dokázali často zvítězit nad rozumem. Linda je zároveň i kněžkou Vlčího kultu vyznávajících stará božstva předkřesťanské Evropy.

Jakou tradici má Vlčí kult ve Skandinávii? A jak se dostal k nám?

Vlčí kult má tradici sahající svými kořeny až do společnosti lovců a sběračů. Přičemž ráda bych zmínila, že byl rozšířen po celé Evropě, od Skandinávie po Řecko, od Pyrenejí po Ural, tudíž i na našem území. Je tedy jedním z našich původních domorodých kultů.

Kde a jak jsi se s tímto kultem seznámila ty?

Mě tam prostě přivedla má magická praxe. Při svých rituálech jsem byla Vlkem oslovena a přijala jsem ho jako svého průvodce. Po letech jsme společně s několika dalšími známými postavami z pohanské scény založili Brothrjus Wulfe (Bratrstvo Vlků) společenství vyznavačů vlčího kultu a doposud asi nejortodoxnější pohanskou organizaci a to nejen v Boiohemu.

Při obřadech vzýváte tzv. Velikého Vlka Fenrise, tento byl v nordické mytologii spoután řetězy aby nemohl škodit lidem a bohům. Jak tuto symboliku vnímáš?

Tady je nutné uvědomit si že mýty byly sepsány až v křesťanské době a tak došlo skrze křesťanské interprety k mnohým zkreslením. V původní verzi ( jak se domnívám na základě religionistického studia i své inspirace ) šlo spíše o to že nebyla viděna dualita v podobě Dobro ? Zlo nýbrž v podobě Energie ? Řád a rovnováha těchto principů zajišťuje běh světa. Proto Fenris, divoká energie a světlo poznání, musí být ovládnut řádem a vůlí, čili „spoután“, neboť energie bez řádu se hroutí zpět do Chaosu, ale řád bez energie se udusí svou strnulostí.

Jaký vztah je mezi Vlčím Kultem a klasickou mytologií severu?

Tak toto by rozsahem odpovídalo seminární práci. Předně jde o to, že to, co známe jako klasickou mytologii severu nelze považovat za ucelený mytologický systém. Jedná se o mýty různých kultů z různých zeměpisných oblastí severní Evropy, které se leckdy odlišují a občas si i protiřečí. Je tedy nutné je studovat textově kritickou metodou a ne je přijímat jako „Písmo Svaté“, kterým ostatně ani nikdy nebyly. Samozřejmě, že z mýtů vycházíme, ale jejich studium jde vždy ruku v ruce s přímou inspirací, kterou já osobně kladu na první místo, neboť to souvisí i s hlavním principem filosofie pohanských kultů obecně, jenž učí, že poznání přichází stále, zjevení není ukončený proces, ale bohové promlouvají k nám, tak jako promlouvali k naším předkům a toto poznání je odpovědí na naší současnou úroveň náhledu i potřeb.

Popiš klasický obřad Vlčího Kultu?

Obřadů je u nás vícero druhů, často jde o náročná sakrální dramata obávám se, že popisy by zabraly mnoho stran, ale jsem ochotna vážným a důkladným studiem připraveným zájemcům o praxi tyto obřady osobně předat. Zde bych jen ráda podotkla, že typické pro naše rituály jsou hluboký osobní vztah a uctivé přátelství mezi knězem a božstvem a veškerá komunikace je postavena právě na této bázi. Obětiny jsou samozřejmostí. Průběh některých obřadů bývá velmi extatický.

V několika posledních letech se objevila vlna zájmu o pohanské mytologie. Musím říci že se na to dívám poněkud skepticky, jaký je tvůj pocit?

Ono to tak možná působí při pohledu zvenčí. Spousta knih, spousta lidí věnčících se předkřesťanskou symbolikou, odevšad útočící nabídka kurzů a přednášek s „pseudokeltskou“ tématikou a k tomu vyhrává „true“ pohanská hudba. Irské dupáky z 19.století a nebo Norský black metal. Skutečně praktikující člověk je velká vzácnost. Vyznavače totiž povolávají sami bohové a ti obvykle nesedávají v redakcích komerčních časopisů. Ostatně toto určitě znáš i od satanistů. Mimochodem „Satansko-pohanský“ kompilát tolik oblíbený zejména mezi příznivci metalové scény se podepsal na návratu starých obyčejů poměrně negativně. Vlastně vůbec nechápu to vzhlížení ke Skandinávskému vzoru. Přitom zejména krátká Islandská éra Starých bohů byla jen ostudnou koncovkou ve znamení dekadentního pojetí vyznávání Starých obyčejů, plného svárů a násilí v rámci nevelké komunity. Rozhodně to není i přes množství dochovaných artefaktů, nic k čemu bychom měli vzhlížet s hrdostí.

Má vůbec smysl znovuzrozovat dávné mytologie? Může to modernímu člověku něco přinést?

Určitě. Ovšem nesmí jít jen o tupou rekonstrukci ve stylu living history. Duchovní praxe se nikdy nesmí stát archeologickou vykopávkou. Naše praxe sice vychází z dávných kořenů, ale je stále živá a založená na přímé osobní inspiraci. V podstatě aplikujeme ducha starých obyčejů na tento svět a z vlastní praxe mohu říci, že je to velmi funkční. A je tady ještě jedna věc, kterou většinou už moderní náboženství nenabízí. Niterný a opravdový vztah k Matce zemi, k přírodě a jejím zákonům. Nikoli jen ve formě zájmu o něco. Vyznavač Starých obyčejů je její nedílnou součástí. Ne vládce a pán tvorstva, ale součást obrovského plánu vesmírného stromu. Součást Orlogu z přadena tkadlen osudu.

Jaký je vývoj novopohanských kultu u nás?

Předně bych si dovolila nesouhlasit s výrazem novopohanský. Tento výraz je vhodný například k označení hnutí wicca, které je vskutku moderní synkretickou záležitostí a nemá tudíž návaznost na žádný z tradičních pohanských kultů od kterých se vymezuje značnými theologickými i ethickými specifiky. O vývoji jako takovém se příliš hovořit nedá. Je zde napříč spektrem tradic několik menších uskupení, jež vyvíjejí nějakou aktivitu jako například pravidelné oslavy svátků, úlitby a společenská setkání, leč fungují více méně uzavřeně, což považuji za škodu. Zatím jde tedy převážně o vývoj jednotlivců uvnitř skupin a snad dojde jednou k tomu, že ze silných jedinců vyrostou silné skupiny a naleznou odvahu více se otevřít (nikoli samozřejmě ve formě ústupků, leč ve formě šíření informací) veřejnosti i sobě navzájem. Neboť myslím, že je čas, aby mezi obdobně smýšlejícími skupinami nastala spolupráce, kdy budou jedna druhé inspirací.

Jak se stavíte k Satanismu?

Ono záleží, na tom, co si představíš pod pojmem satanismus, protože na jeho vymezení se leckdy neshodnou ani sami satanisté (a „satanisté“). Ale vezmeme-li filosoficko-ethické principy tak jak jsou obsaženy v Satanské Bibli, tak ty jsou v podstatě téměř identické s kodexem Vlčího kultu, ostatně obé vychází ze zákonů přírody (které považuji za nejdokonalejší zákoník a soubor ethických norem, co znám) tak se není čemu divit. Rozdíl je v tom, že Vlčí kult se nevymezuje primárně vůči křesťanství a ani z něj nečerpá, což Satanismus činí minimálně na poli symboliky. Stejně tak u nás nenajdeš člověka, který by akceptoval jen filosofickou část, bez nábožensko magické části. Ale největším rozdílem je, že oproti tradičnímu Vlčímu kultu je Satanismus kultem synkretickým, spíše ho vnímám jako takovou realističtější, upřímnější a přirozenější Wiccu bez předsudků (doufám, že si to nikdo nepřebere ve zlém). Jinak Satanismus stejně tak jako výše uvedou Wiccu, bereme jako hnutí přes četné rozdíly dosti blízké a sympatické a osobně doufám, že slibně navázané kontakty, se budou postupem času prohlubovat, ať již v rovině spirituálně-magické či přátelské.

Jak se stavíš ty k satanské filozofii?

Jak jsem již podotkla, vzhledem k značné podobnosti satanské filosofie a filosofie Vlčího kultu, se k ní stavím pozitivně.

Mají dle učení Vlčího kultu zvířata duši kolektivní či individuální?

My přiznáváme zvířatům duši individuální, tento závěr mi potvrzuje i má magická praxe a musím říci, že upírání individuální duše zvířatům je pro mě stejně nepředstavitelné, jako Descartesovo tvrzení, že zvířata nejsou schopna cítit fyzickou bolest. To už bych spíše upřela individuální duši některým lidským jedincům. Jak jinak když je naším patronem Vlk.

Vydáno: 08. 03. 2008

Přečetlo: 3610 čtenářů

Zdroj: http://www.pentagram.estranky.cz

Autor (vložil): Danka

Zpět na články..

Komentáře k článku...

Předmět:

Datum:

Jméno:

¤ No

19. 03. 2008 12:03

Lenn

¤ Ano

10. 03. 2008 21:22

Miriam

Číst komentáře