Články

- Kontakty se záhrobím -

Odhalení skrytých schopností dětí VII.
Andělé a děti

Než se inkarnujeme na Zem, tak si nejen vybíráme našeho průvodce, ale stejně tak i anděla. Volíme si počet andělů a které, což záleží na našem poslání na Zemi. Čím složitější a těžší život, tím více andělů potřebujeme na naší ochranu. Všeobecně se věří, že když zemře nějaký náš příbuzný, tak se stane naším andělem. Bohužel tomu tak není. Mezi námi a anděly je podstatný rozdíl. Andělé se nikdy neinkarnují, nikdy neprožili žádný lidský život jako třeba naši „duchovní průvodci.“

Andělé se na Zemi objevují v lidské formě jen výjimečně a když tak za podmínek:

1. Jen relativně krátce, zjeví se jakoby odnikud a zmizí stejně rychle, jak se objevili.

2. Nedělí se na ženy a muže, i když se nám tak ukáží, jejich popis většinou bývá, že byli pěkní až krásní, prostě perfektní, nezapomenutelně pěkní nehledě na věk. I Bible je popisuje jako chameleony a proto se k neznámým máme chovat slušně, jelikož to může být skrytý anděl.

3. Každý, kdo se setkal s andělem si hlavně všiml jeho kůže. Kůže se jakoby třpytí a leskne, i když není ozářena sluncem.

4. Anděl nikdy nepromluví, komunikace probíhá telepaticky.

Stejně jako my lidé se dělíme do několika skupin podle barvy, kterou záříme, obdobně i andělé a to do osmi stupňů podle barev křídel. Pro ty co nevěří doporučuji prostudovat dějiny umění ( kostel v Římě obsahuje fresku, kde je pět druhů andělů každý s jinou barvou křídel ) či kanonickou židovskou Bibli, Kniha jubileí, kapitola 2 ( kde jsou děleni také do osmi skupin ).

Dopis od Dyanne. Trávili jsme dovolenou na pobřeží Jersey, můj manžel a naše tři děti.Všichni jsme dobří plavci, proto děti necháváme plavat i dál od přelidněného pobřeží. Když najednou vlna stáhla mého osmiletého syna Maca někam pryč od nás a on nebyl k nalezení. Pak vše proběhlo velmi rychle, ale pamatuji si někoho vynášejícího z vody mého syna, myslela jsem, že to byl někdo z pobřežní hlídky. Přinesl mého syna a položil ho na ručník. Mac vykašlal hodně vody, ale za chvíli se otřepal a byl v pořádku. Hledala jsem onoho zachránce, ale ten nebyl nikde, i ostatní lidé po něm začali pátrat, ale on byl pryč, ani nikdo z pobřežní hlídky o něm nevěděl. Pamatuji se, ale že byl svalnatý, velmi pěkný až skoro krásný, opálený a jeho kůže vypadala, jako by byla posypaná stříbrno-zlatým práškem.

Od Kelly. Mému synu Ryanovi ještě nebyly dva roky a jen trošku začal mluvit, když jsem ho dala do postýlky na jeho odpolední klid. Najednou jsem ho slyšela hystericky se pochcechtávat. Šla jsem za ním do pokoje uklidnit ho a zjistit, co ho tak pobavilo a on se kroutil po celé postýlce a jakoby od sebe něco odtlačoval. Zeptala jsem se co se děje a on mi odpověděl, že ho lechtají a na otázku kdo, jen odpověděl - andělé. Nevěřila jsem mu ani slovo, ale když jsem ho přikrývala, všimla jsem si, že vzduch přímo nad ním byl studený, jako kdyby klimatizace běžela jen v tomto místě. Odpoledne jsem pak šla uklízet jeho pokoj a na vrchních poličkách a po zdech jsem našla něco jakoby svítivý, třpytící se prášek či prach. Já ale přitom každý den uklízím Ryanův pokoj, navíc nikdy v životě jsem nic takového neviděla.

Diane napsala. Mé dceři Carrie byly čtyři roky, když jsem ji nechala jezdit na kole před domem. Sledoval jsem ji z okna. Když v tu chvíli ulici projíždělo auto, ztratilo kontrolu a mířilo směrem k mé dceři. Vylítla jsem z domu a viděla, jakoby se Carrie skoro vznesla ze svého kola a přistála bezpečně bokem. Mezitím brzdící auto zastavilo na Carriným zničeným kolem. Běžela jsem k Carrie, objala ji a ona jen křičela: Mami, viděla jsi toho anděla? Ptala jsem se jakého. No přece ten, co mě zvedl z kola, abych neumřela.

Od Ilene. Jednou jsem poslala svou čtyřletou dceru Bree se smetím a sledovala ji oknem. Najednou se zastavila a dívala se nahoru s neuvěřitelným výrazem na tváři a pak jakoby se něčeho dotýkala. Jediné, co jsem viděla, bylo bílé světlo vedle ní. Pak Bree přiběhla a volala, že viděla anděla, že byl v bílém rouchu s koulí světla ve svých rukou a že ji ho i nechal držet. Já přitom viděla jen to bílé světlo a pak mi ukázala své dlaně, na kterých se jakoby třpytily bílé zářivé zrnka písku, které velmi zářily jako nic, co jsem kdy v životě spatřila.

Vždycky za to Bohu budu děkovat...

( z knihy Psychic Children od Sylvia Browne )



Vydáno:   05. 02. 2008

Přečetlo:  2814 čtenářů
Zdroj:

Autor (vložil): iv



Komentáře k článku...
Zatím žádné komentáře..
Nejste přihlášen(a)