Vánoční anděl je jednou z nejoblíbenějších postaviček doprovázejících předvánoční i vánoční čas. Poprvé se o adventním čase objevuje v předvečer 6. prosince, aby spolu s čertem doprovodil sv. Mikuláše na jeho předvánoční pochůzce. Má dlouhé bílé šaty, rozpuštěné vlasy zdobí zlatá čelenka se zlatou hvězdou a ze zad mu vyrůstají křídla. Postavička anděla nechybí ani v žádném z betlémů, ať již stojí v kostele, nebo pod vánočním stromečkem. Okřídlený posel Boží, vznášející se nad jesličkami s usmívajícím se novorozencem, nepřipomíná věřícím pouze zázračné narození. Druhá polovina předvánočního adventního času je věnována rozjímání o událostech předcházejících Kristovu narození. Důležitá úloha v nich připadla andělu. Věřící vzpomínají na zvěstování Panně Marii archandělem Gabrielem a na andělovo poselství Josefovi o čistotě Mariině. Anděl upevněný na betlémech nad jesličkami nebo napodobeninou chléva či jeskyně, kde se podle různících se svědectví apokryfů narodil Kristus, zvěstuje a oslavuje radostnou událost prvního příchodu Syna Božího k lidem. V široce rozpažených rukou nese svitek s nápisem Gloria. Na slova Lukášova evangelia odkazuje anděl vznášející se nad skupinkou polekaných pastýřů:

A v té krajině byli pastýři pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda. Náhle při nich stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. Zmocnila se jich veliká bázeň. Anděl jim řekl: Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově.

Figurky andělů ze slámy, perníku, skleněných perliček, porcelánu, vystříhané z papíru nebo vyřezané ze dřeva a krásně omalované, nezdobily jen jesličky. Andělíčkové upevnění na větvičkách vánočních stromků symbolizovali vyhnání Adama a Evy z rajské zahrady i příchod nové Evy (Panny Marie) a Adama (Krista), který svou obětí na kříži vykoupil hřích starozákonních prarodičů. Věčně zelený jehličnan připomínal biblický strom poznání a život věčný. Nad vánoční stůl se zavěšovala postavička anděla troubícího na roh. Dokázala prý přivést do rodného domu zbloudilou duši a usmířit rozkmotřené příbuzné.

Přes nespornou oblibu andělů o nich mnoho nevíme. A přitom andělé provázejí naši kulturu odpradávna. Ctila je antika stejně jako hebrejští učenci. Slovo anděl pochází z řeckého angelos a označuje posla předávajícího zprávu. Ve starověkém Řecku se jako angelos označoval každý, kdo přinášel poselství. Stál pod zvláštní ochranou bohů a byl nedotknutelný. Andělé zprostředkovávali styk mezi bohy a smrtelníky. Úlohu božských poslů plnili ptáci i bohové. Nejznámějším poslem bohů byl v antice okřídlený Hermés.

Hebrejský výraz pro anděla je mal'ak. Označuje se jím lidský posel i nadpřirozená bytost. Ve Starém zákoně jsou prostředníky mezi Bohem a člověkem proroci a kněží. Jejich hlavním úkolem bylo vykládat božská vidění. I jim přísluší označení mal'ak. V Bibli jsou andělé jako nadpřirozené bytosti svědky stvoření a lidé se jich dovolávali jako přímluvců u Boha. Přistupovali k umírajícím a ujímali se jejich duší. V knize proroka Daniela jsou andělé rozděleni podle jména a postavení v pevné hierarchické soustavě. Podle starozákonního proroka archandělé Michael a Gabriel, andělé strážní a statisíce andělů obklopují Boží trůn jako věrná a oddaná stráž. Anděl Boží je obecně chápán jako dobrotivý posel božské vůle, na něhož se může každý věřící v důvěře obrátit a spolehnout se na jeho pomoc. Ve Starém zákoně jsou andělé zmiňováni jako průvodci praotce Abraháma, andělé varující Lota a vyhánějící Adama a Evu z ráje. V podobě anděla se Bůh zjevil Jákobovi a zápasil s ním. Neméně významné postavení mají andělé v Novém zákoně. Zjevují narození Jana Křtitele a zvěstují Panně Marii její vyvolené postavení, jsou přítomni Ježíšovu narození, pokušení, zápasu v Getsemanské zahradě a Vzkříšení. Jako služební duchové stojí po boku všech, kdož přijali svědectví Ježíšovo. Snad nejúplnější přehled o andělech sestavil, kromě již zmiňovaného starozákonního proroka Daniela, ve svém díle De hierarchia celesti (Nebeská hierarchie) křesťanský biskup a spisovatel Dionýsios Areiopagítés, žijící ve druhé polovině 1. století. Okřídlené nebeské bytosti rozdělil do devíti skupin (kůrů) v třístupňové hierarchii. V první jsou serafíni, cherubíni, trůny, ve druhé panstva, síly a mocnosti a ve třetí knížectva, archandělé a andělé. První skupina obklopuje Boha, kterého nesou trůnové v neustálém klanění, druhá vládne hvězdám a živlům, ve třetí jsou knížectva povolána k ochraně pozemské říše a archandělé a andělé vykonávají poslání Božích poslů. Andělé mívají nejrůznější podobu. Cherubíni mají stejně jako serafíni tři páry křídel. Mají lidskou hlavu, ale postavu zakrývají mohutnými křídly. Dvěma křídly si halí tvář, dvěma nohy a dvěma se nadnášejí. Ostatní andělé obvykle mívají lidská těla. Panstva jsou odlišena korunou a říšským jablkem či žezlem, síly liliemi či červenými růžemi. Mocnosti a nižší kůry jsou oděni v brnění. Vánoční svátky doprovázejí andělé devátého kůru, poslové a hudebníci s křídly. Lidová představivost jim přisoudila podobu krásných bezpohlavních bytostí s nevinnými tvářemi dospívajících dívek. Halí je volně splývající, většinou bílá draperie. Občas jim nad hlavou září svatozář.

Vydáno: 24. 12. 2007

Přečetlo: 3974 čtenářů

Zdroj: http://www.ricany.cz

Autor (vložil): Administrátor

Zpět na články..

Komentáře k článku...

Zatím žádné komentáře..

Nejste přihlášen(a)