Články

- Šamanismus -

První pobyt šamanky Oyun
Následující článek, ve kterém je shrnut první pobyt šamanky Oyun, vyšel v říjnovém čísle časopisu REGENERACE. Jeho autorkou je Pavlína Brzáková. Pokud jste neměli možnost si článek přečíst, nabízíme vám ho nyní v plném rozsahu.

„Základem každého léčení je očista,“ říká šamanka Ludmila Karaoolovna Oyun

Je šero, v areálu purkrabství se dlouží stíny. Už při první návštěvě si Ludmila všimla u brány jakési mužské postavy, kterou nikdo neviděl. Když vstoupila do bytu paní domácí, zadívala se upřeně na prázdnou pohovku a zeptala se: „Proč tu ta stará žena sedí?“


Paní domácí věděla, že její maminka jejich domov po své smrti neopustila, a tak ji ta otázka příliš nepřekvapila. „Zůstala tu, ale neubližuje?“ A když pak Ludmila očistila celý byt sibiřským jalovcem a zazpívala za zvuku bubnu svou píseň, stařenčin duch opustil své blízké doopravdy.

OČISTA ZE STEPI
Ludmila do Čech nepřijela provázet duše zemřelých, ale očišťovat domy, byty a místa, která jsou nějakým způsobem zatížená. Přivedlo ji k tomu několik zahraničních přátel, s nimiž se seznámila v Tuvě. Tato jihosibiřská republika je vyhlášená návratem k šamanismu a v posledních letech ji hojně navštěvují lidé z evropských zemí, i z Ameriky. Ludmila, stejně jako mnozí jiní šamani, vyjíždí na pozvání svých sympatizantů, aby daleko za hranicemi své země dělala očistné obřady a vyprávěla o tuvské duchovní tradici.

Její sídlo nedaleko Prahy je podobné obydlí, v němž žijí Tuvani ve stepi nebo na venkově. Ludmilini čeští přátelé vystavěli na jednom pozemku v obci Žabonosy jurtu a vybavili ji několika kusy nábytku. V jurtě může šamanka dělat své semináře, věštit a sestavovat roční individuální horoskop podle tuvské astrologie. Během posledního pobytu v letních měsících zde působila o sobotách a nedělích, ve všední dny navštěvovala rodiny, které si ji pozvaly, aby očistila jejich domy. Jedno takové očišťování se odehrálo například v bývalých Sudetech, kde Ludmila čistila dům původně patřící německé rodině, která byla odtud po válce vyhnána. Dům byl záhy osídlen českou rodinou, ale té se zde nikdy dobře nežilo. Ludmila očistila nejen obytné prostory, ale také jejich současné majitele.

BUDDHOVÉ V PLZNI
Šamanka se rovněž objevila na plzeňském festivalu Miluj svůj život. Její páteční prezentace byla jakýmsi úvodním slovem k rituálu, který se konal v deset hodin večer na dlážděném prostranství za školní budovou. Neproběhl sice podle tuvských pravidel, neboť na ohništi nebylo zhotoveno typické obětiště, ale ti, kteří se ho zúčastnili, získali alespoň povědomost, jak se takové obřady dělají. „Tuvské rituály jsou rodinné a ti, kteří se jich účastní, jsou rodinní příslušníci a jejich energie jsou velmi blízké. Veřejné rituály proto není možné dělat s lidmi, kteří se neznají a sjeli se z různých míst. K obřadu je zapotřebí přistupovat s velkou vážností a k tomu je nutná průprava,“ vysvětlila Ludmila. Aby však účastníci nebyli ochuzeni, získali po skončení rituálu očištění. Překračovali zapálenou větvičku sibiřského jalovce, jemuž se říká artyš, a na závěr šamanka každého přetáhla třikrát bičem přes záda. „Bičování je odstraňování těžké negativní energie, která se u každého člověka shromažďuje za krkem, v oblasti zad. Šamanský bič tuto energii dokáže uvolnit a člověku se uleví?“ komentovala Ludmila tuto obvyklou tuvskou praktiku.
Během bubnování a zpěvu šamanského algyše pak spatřila na nebi nad školou vznášející se buddhistickou masku. „Nejsou v Plzni buddhisté?“ zeptala se překvapeně, aniž by o zdejším působení buddhistických linií věděla.

Podruhé se objevila na veřejnosti při zahájení výstavy obrazů malíře Martina Mainera v pražském Mánesu, kam se sjelo množství nejrůznějších čarodějů. Seděla u stolku a zájemcům věštila z kamenů.

DUCHOVÉ PROMLOUVAJÍ
Než se stala šamankou, působila jako inspektorka na základních školách a byla ženou důstojníka. Když se její manželství dostalo do krize a rozpadlo se, začali k ní promlouvat duchové a určovali jí zcela jinou životní cestu. V té době zrovna běžela v kyzylské televizi reklama: jistý Kanchyyr-ool Sailyk-ool Ivanovič, šaman z centra Větrná tajga, právě otevíral ročník šamanské školy. Ludmila neváhala a okamžitě se přihlásila. Zájemců tehdy bylo mnoho a Ivanovič si vybral jen několik žáků ? Ludmila se ocitla mezi nimi. „Přišli jsme a čekali. Kanchyyr-ool Sailyk-ool Ivanovič si bral jednoho po druhém a vyptával se na spoustu věcí. Zajímalo ho, jestli v naší rodině byl někdo šaman, měřil nám tep. Asi z patnácti vybraných žáků jsme školu nakonec dokončily jenom čtyři ženy,“ vzpomíná Ludmila. „Každá z nás se od té doby věnuje jiným věcem. Jedna provází duše zemřelých, druhá dělá očistné obřady, třetí toho nechala úplně. Moje specialita je věštění ze 41 kamenů.“

Během šamanské praxe, která trvá sedm let, zažila četná setkání se zemřelými, provázela jejich duše do záhrobí, dělala pohřební obřady v hlavním městě, i v daleké stepi a tajze. Pracuje stejným způsobem jako všichni tuvští šamani ? očišťuje domy, byty a pracoviště, léčí rituální cestou, pomocí kamenů odpovídá na otázky z minulosti, přítomnosti i budoucnosti a sestavuje individuální roční horoskop. Protože pobývala i v jiných zemích kromě České republiky ? v Rakousku, Německu a na Slovensku ? zajímá se o náš životní styl a některé získané vědomosti používá i ve své léčitelské praxi. Během jejího působení na festivalu Miluj svůj život ji upoutal přístrojek na masírování akupunkturních bodů na hlavě a okamžitě ho začala používat. Stejně jako většina kyzylských šamanů je otevřena k přijímání prospěšných léčebných postupů jiných tradic. Při své poslední návštěvě Tuvy jsem si povšimla, že používá při své praxi dokonce jistý druh léčivé zahraniční kosmetiky. Na mou otázku, co ji k tomu přivedlo, odpověděla: „Nevyhýbám se žádnému prostředku, který by mohl být lidskému tělu prospěšný. Celý život se učím?“

OŽIVENÍ FIGUREK
Čemu se lze na jejích seminářích přiučit? Kromě seznámení se s tradiční astrologií a tuvskou obřadností, si každý účastník zhotoví ochrannou figurku eeren. Vytváří se ze stuh pěti barev ? bílé, žluté, červené, zelené a modré, a každá má svůj určitý symbolický význam. Bílá představuje čistotu, žlutá zemi, červená oheň, zelená tajgu a modrá nebe. Stuhy se do sebe zapletou tak, že vytvoří „copánek“. Určitým zacházením se oživí a svému majiteli slouží jako ochránce. V Tuvě jsou ochránci pověšení v rozích místností nebo u zrcátka v automobilech. Kromě copánku je rovněž možné zhotovit také figurku. Ta se pak při obřadech pokládá na ovoo, hromadu navrstvených kamenů. „Pokud se chceme ochránce zbavit, není možné ho někde pohodit, neboť se jedná o živou bytost a mohl by se mstít,“ tvrdí Ludmila. „Je nutné jej zanést někam do tajgy a pověsit na větev nedaleko potoka. Jedině tak se může cítit dobře a nebude škodit.“

ŽIVOTNÍ MOUDROST
Praktiky šamanky Ludmily jsou zaměřené na všechny možné stránky života. Slouží k upevňování zdraví, vyvarování se těžkostí a problémů, odhalování skrytých možností a silového potenciálu každého člověka. Tato moudrost pochází od přírody, od duchů hor, řek, lesů a stepi. A stejně jako má taková místa Tuva, nacházejí se i u nás. Při svých rituálech Ludmila s takovými duchy promlouvá a využívá jejich pomoci při léčení a očišťování. Její doménou jsou především ohňové rituály. Během bubnování a zpěvu sleduje oheň, barvu jeho plamenů, jaké zvuky vydává, jak se mění jeho tvar. To vše je důležité pro závěrečnou interpretaci, jestli se obřad ? „kam“ vydařil, či nikoliv. Stejně tak jako oheň sleduje šamanka kouřovým otvorem jurty i nebe ? zda na něm letí nějaký pták, jestli fouká vítr, zda se objevila mračna. Na nebi se jí zjevují různé vize, které souvisejí obvykle s účastníky rituálu. Dostává zprávy o každém přísedícím, a ty potom dotyčným sděluje, případně jim věští z kamenů. „Moje babička byla šamanka. Vzpomínám si na rituál, při němž k potoku přivázala kozu. Nutila ji mečet, protože jí tím pomáhala odvádět duši zemřelého na onen svět,“ vypráví Ludmila, která se podle babiččina odkazu považuje za „nebeskou šamanku“. Původ tuvských šamanů bývá různý ? kromě nebeských existují také vodní, zemní?, podle toho, odkud pocházejí jejich duchové-pomocníci.

PRO RODINNÉ ŠTĚSTÍ
Jak jsem se již v úvodu zmínila, důležitou roli hrají v životě Tuvanů očistné obřady ? a právě takové Ludmila provádí u nás. „Důležité je, aby se rituálu účastnili všichni rodinní příslušníci. Není dobré, když se připojí někdo cizí, protože to duchové nemají rádi. Takový člověk jen zbytečně ruší. Při rodinném obřadu používám buben a artyš. Paní domu nejprve posbírá negativní energii ze všech rohů v místnostech. Vloží ji do papírového kornoutu a ten pak vynese na západní stranu za dům, kam nikdo nechodí,“ popisuje šamanka svůj postup při očišťování.

Aby se štěstí a pohoda v domě držely, může šamanka zhotovit talisman. Má podobu pytlíčku, do něhož vloží devět různých surovin či plodin, které se v domácnosti používají. Může to být například čočka, hrách, fazole, rýže, pohanka, jáhly, pšenice? ale také bílá mouka, a cukr, jež patří do skupiny Tuvany nazývaných „bílých potravin“. Talisman pak pověsí hospodyně na místo v domě, které si k tomu účelu vybere.

SEMINÁŘ S REGENERACÍ
Ludmila přijíždí do Česka na pozvání občanského sdružení Šamanská jurta. Sídlo tohoto sdružení je nedaleko Prahy v obci Žabonosy, kde také proběhl druhý den říjnového semináře ve spolupráci s časopisem REGENERACE. Podrobný informace a plánek místa naleznete na www.shamansyurt.com.
Připravila Pavlína BRZÁKOVÁ
Foto autorka


Tuvani (ale také zastarale Sojoti, Sojoni, Urjanchajci, Karagasové, Sajanci, Tuvinci, Tannu-Tuva nebo Tuvci) ? národ tvořící základní obyvatelstvo ruské autonomní republiky Tuva (v roce 1079 žilo na území SSSR 160 000 Tuvinců). Část Tuvanů žije také v Mongolsku (20 000, odhad z roku 1975). Jazykově patří do severní skupiny turkitské větve altajské jazykové rodiny, někdy je považován za dialekt altajštiny. Literatura vznikla ve 30. letech 20. století. Psali nejprve latinkou, od roku 1941 písmem na základě azbuky. V náboženství hraje hlavní roli šamanismus a lámaismus.


LÉČIVÉ ČAJE
Jedním z nejrozšířenějších tuvských nápojů je čaj. V lidovém léčitelství existuje množství receptů bylinných čajů, které prokazují specifické účinky. Čaj může být bylinný nebo černý s bylinami jako ingrediencí. V případě používání stromové kůry je vhodné nadrtit ji v sušeném stavu ve hmoždíři nebo pomlít ji v kávovém mlýnku. Z toho, co u nás roste, si můžete vyzkoušet:
Z modřínové kůry
Kůru je zapotřebí očistit a rozmačkat. Pak ji vložíme do čajníku nebo hrnce se studenou vodou a postavíme na sporák. Vaříme tak dlouho, dokud čaj nezíská hnědou barvu. Má hořkou chuť a používá se při žaludečních potížích.
Z modřínového jehličí
Do hrnce se studenou vodou dáme tři velké lžíce mladého jehličí. Vaříme, dokud se voda nezbarví do světle zelena. Doporučuje se při žaludečních potížích, ale také při žaludečních a střevních vředech.
Z březových pupenů
Do hrnce se studenou vodou dáme březové pupeny a postavíme ho na sporák. Vodu přivedeme do varu. Krátce poté, co se začne vařit, hrnec stáhneme z ohně. Čaj by měl mít lehce zelený odstín. Používá se při různých vnitřních potížích, nejčastěji při problémech se žaludkem nebo ledvinami.
Z brusinkového listí
Na tomto čaji si pochutnáte. Hrst listí položíme do čajníku s teplou vodou a vaříme. Pohled na jeho červenou barvu vás potěší.
Z větviček šípku
Šípkový čaj z plodů známe všichni, ale můžeme si ho udělat i z větviček. Do hrnce se studenou vodou položíme zčernalé, usušené větvičky (o délce 10 až 12 cm). Vaříme je několik minut. Čaj pomáhá při nachlazení.
Z rakytníku řešetlákového
Usušené listí vaříme a pijeme při bolestech žaludku a střevních potížích.
Z lesních jahod
2 až 3 čajové lžičky sušených listů vhodíme do čajníku s vařící se vodou a vaříme 2 až 3 minuty. Pijeme při bolení hlavy, jaterních potížích, při nespavosti. Nikdy do něj nepřidáváme mléko.



Vydáno:   13. 12. 2007

Přečetlo:  2950 čtenářů



Komentáře k článku...
Zatím žádné komentáře..
Nejste přihlášen(a)