Články

Bylo by krásné, žít podle hesla OSUD SI NEVYBÍRÁME, TEN JE NÁM SOUZEN , nic neřešit a brát to všechno, jako zásah vyšší moci. Ale, co když je to jinak.
Co když máme dán třeba jen cíl a cestu si vybíráme sami??
Co když je život jen hra a na nás je, jaké spoluhráče si do hry přiberem a tím, koho si vyberem ať se jedná o přátele, manželky, milenky, šéfa je naše postava ovlivňována a vyřazena,nebo držena ve hře??
A co když je to jen chaos a mi se v tom snažíme najít logiku??

A těch co když bychom asi vymysleli spoustu :-))

Ano, s tím osudem souhlasím. Je to, jako kdyby nějaká chytrá hlava psala knihu s názvem Svět. Jako kdyby snad předpovídala tisíceré možnosti, které člověk může udělat, a vždycky na ně má jak navázat. Je to tak přirozeně krásné, až mě to chvilkami děsí.

Nečetl jsem. Něco na těch myšlenkách je.
Ale můžete mi někdo vysvětlit toto:

"Všecko, co se stane jednou, už se nemusí stát nikdy. Ale všecko, co se stane dvakrát, určitě se stane i potřetí."

Myslím, že ke štěstí člověk dospěje spíš tím, že se svých snů zbaví, než tím že za nimi jde.

Jinak k otázce osudu bych chtěl říct toto:
Věřím spíše asi na osud. Pokud se člověk takzvaně svobodně rozhoduje, je jeho rozhodnutí závislé na předchozích životních zkušenostech, rozhodnutích, lidech které potkal apod. Neboli každé rozhodnutí má svou příčinu v minulosti a člověk by mohl hledat všechny činitele zpětně, jít zpětně až k velkému třesku, stvoření světa bohem nebo čemukoliv jinému co stálo na počátku (teda pokud vůbec existuje počátek). Zkuste se nad tím zamyslet.
Myslím, že vše je předem dáno. Nevidím možnost, že by to mohlo být jinak.

Ale zajímavé na tom je, že i když mám tuhle představu, tak vždycky když dělám důležité rozhodnutí, tak stresuju a mám pocit zodpovědnosti :-) I to je asi dáno :-D