Články

"....víra v sebe jako bytost a nepodlehnutí iluzi tomu, že co se vám honí hlavou je objektivní realita. Vůbec neklást důraz na myšlenky, ať jsou jakékoliv."

Pravda pravdoucí,bohužel, tohle mi vůbec nejde, musím se víc snažit, ale touha po "rozumovém" vysvětlení je prostě u mě strašně silná.

mas holou pravdu,je to uplne jak rikas.Clovek je vlastne ve vsem sam,i kdyz se zda ze je spolecensky a rodinny.

Moc pěkně napsané.Hezky se to čte,krásně představuje, ale je to těžké všechno najednou zrealizovat.Chce to sebrat všechnu vnitřní sílu.Také bych chtěla,ale nějak to nejde.

Člověk se SÁM narodil, SÁM tu / roste, žije, vyrůstá / a SÁM také z tohoto světa odejde, byť je obklopen rodinou, dětmi, rodiči. Je to tak.......

jo. Děti jsou fajn, ale jak říkám. :-(
A není to smutek, i když, ještš trochu mi ho zbylo...

nesmutni, naopak buď rád, že jsi ve výhodě, takhle to funguje už věky věků. A tak úplně ti tu posledni větu nevěřím, máš přece děti...!

Je to pravda pravdoucí. A ten, kdo byl na dně, ví o čem je řeč.

Člověk by opravdu měl žít přítomností. Co bylo je pryč a už se nikdy nevrátí. Co bude, to je na nás!

Mne bohužel život naučil, že jediné čemu mohu věřit jsem já sám a ocel. Věcy z ocely mne nikdy nezklamaly.
Je to ale smutné, že mohu věřit jen sobě a zbraním :-(

Moc pěkné shrnutí :-)

Jako by jsi "četl" mé pocity, které nyní prožívám, je to opravdu složitá ale nádherná "cesta v sobě". Rozhodně souhlasím :o)

- pravdivé a zároveň těžké toho všeho / naučit se / dosáhnout....