Články

Ano, tento pojem znám, nicméně vyjadřuje pouze alegorií naši současnou poznávací schopnost. Nic víc :-)

Ale to, že ten stav nikdo nezná přece neznamená, že existují všechny stavy současně.
Přece když napíšu písemku a někdo mi ji opraví, tak už je ten stav daný a nezáleží na tom, jestli to vím nebo ne.
A s kočkou to samé. Nevím jestli je mrtvá, nebo živá, když jenom koukám na krabici. Ale v nějakém z těch 2 stavů se v každém časovém okamžiku před otevřením krabice musí nacházet. Takže se mi zdá divné myslet si, že by na něco měl pozorovatel vliv.
Já mám pocit, že to je prostě jenom taková matematicko/fyzikální abstrakce, která se hodí pro výpočty, ale jinak je realitě vzdálená.

Ohledně pokusu s kočkou. Dokud se nepodíváš dovnitř krabice tak nevíš na čem jsi. Musíš vypozorovat v jakým je stavu. A dokud tu není nikdo kdo by se do krabice podíval tak je kočka v superpozici a má oba stavy současně a v okamžiku kdy se koukneš do "krabice" tak se jeden ze stavů určí.

Je to asi jako když se ve škole rozdávají písemky a ty nevíš jestli jsi to naspal dobře. Dokud nevidíš před sebou známku na testu, tak existuje několik variant s různou pravděpodobností jakou známku máš. Ale dokud nevypozoruješ jaká to je ani o tom nemáš žádný informace, tak je známky v superpozici a má několik různých stavů současně.

Dokud tu není pozorovatel tak nikdo neví který z těch stavů se zvolil.

Kočka je živá či mrtvá s určitou pravděpodobností. To ale neznamená, že se nachází v obou stavech současně, dokud pozorovatel neotevře krabici. Takže se tu (pokud to aspoň trochu chápu)jedná prostě o obrovské množství vzájemně souvisejících vztahů popisovaných pravděpodobnostmi - zkrátka náhodné procesy. Ale nemyslím, že by pozorovatel byl v tomto nějak důležitý.
To je jako si myslet, že místo, které nikdo nikdy neviděl, neexistuje.
Pokud se vnímáte svět, jako na něco co existuje jen subjektivně a mimo vás žádný objektivní svět není, tak by to snad byla pravda. Ale to rozhodně není můj pohled na svět.
I Schredinger to asi myslel tak, že kočka nemůže být současně mrtvá i živá. Tzn. že pohled kvantové fyziky na námi pozorovanou realitu v něčem "pokulhává", ne?

Víš co je schrödingerova kočka? (http://cs.wikipedia.org/wiki/Schr%C3%B6dingerova_ko%C4%8Dka) Dokud se nepodíváš dovnitř, nezle určit(změřit) jestli je kočka živá nebo mrtvá.

Čistě teoreticky - kdybych vzal v úvahu to, že vše se skládá výhradně z kvant energie (myslím tím úplně všechno), pak v takovém případě vše, co kolem sebe vnímáme, je v podstatě ovlivnitelné a to tolik, kolik energie investujeme do tohoto ovlivnění, protože "energie (člověk) energeticky ovlivňuje (myšlenkovými proudy) energii (realitu okolo nás).

Pak by to k tomu "holografickému vesmíru" už nemuselo být daleko, protože všechno může být už ze své energetické podstaty "hologramem"..

Souhlasim.

ale to je příšerná splácanina. Vezmu to narychlo:
-Pár roků tomu nazpět přenesli vědci zkušenost jedné generace potkanů injekční metodou do mozku potkanů jiné generace. Proč by tedy zkušenost musela být nemateriální?
-Nevím proč by měli mít vědci v očích strach. Naopak, meze přesnosti jejich měření jsou už dávno součástí výpočtů a úvah.
-"Rozprostřenost atomu"? V tom případě by atomy kyslíku neexistovaly, dokud bych je nevdechnul...?
-Jen vědomé bytosti mohou být pozorovateli: v tom případě fotoaparát nikdy nic nevyfotí, pokud se na výsledek nikdo nepodívá? Jak potom zpozoruje bity na disku čtecí hlavička, když není živá? Anebo tedy je? :-)
-Že je tzv. hmota složena prakticky z "prázdnoty", není žádná horká novinka. Proč by ale v subatomárním světě neměl existovat čas a prostor?
-Nepotkal jsem zatím žádnou informaci o tom, že by někdy někdo nějak (jakkoli!) změřil vysílání nějakých hologramů z mozku ven aby tvořily to co nazýváme realita. Napovíte někdo...?
-Nazvat kvantovou fyziku "filosofickým slovíčkařením" je stejná bláznivina jako nazvat úplně stejně třeba matematiku.
-Příklad "spojených" částic je interpretován zkresleně. Když mluvčí v klipu operuje velkým třeskem, odvolává se na vědu. Proč se na tutéž vědu neodvolává i v kvantových otázkách? Tam to najednou není košer? (Najděte si odborné články. Tam zjistíte jak je to vlastně myšleno a jaké experimenty už byly provedeny.)
-Všimněte si pana profesora z Oxfordu: co říká? Popisuje teorie. Žádné bludy.
-Je atom proměnlivým objektem? No ovšem že je. Popisuje to kvantovka? Samozřejmě že popisuje. Kdo navrhuje koncept paralelních vesmírů? Hleďme, zase ta kvantovka...
-Co pak říká o iluzi ta osoba oděná v oranžovém rouchu, není nic nečekaného. Víme, že za iluze si můžeme sami. Ale jeho tvrzení že iluze není mimo nás už také od nedávna neplatí - vědci dokázali vytvořit fyzikálního fantoma atomu - jev, který "předstírá" že v daném místě atom je, i když tam není. A zase za to může ta "kvantovka", ale nejsou to žádné čáry máry, nýbrž (kupodivu) jasná měření a výpočty.
-Ovšem když si oranžově oděný řečník pustí fantazii na špacír a sděluje že jakýsi "konečný stupeň" reality nejde vědeckými prostředky dosáhnout, je mimo mísu. Nemá cenu argumentovat logikou, stačí se zeptat "jak on ví že to o čem mluví je onen konečný stupeň...?"
-Že si mozek vytváří vlastní "realitu" není zase nic nového, ale to neznamená že by nějaká "realita" neexistovala mimo nás. Že by svět kolem byl jen naší fantazií, je úlet od tématu. Déšť nám může přijít krásný, hustý, romantický, studený nebo otravný, podle toho jak ho vnímáme. Ale prší, prostě prší ať si to připustíme nebo ne. Můžeme to ignorovat a tvrdit že jsme uprostřed slunečného dne. Možná se tak cítíme, kdo ví. Ale stejně zmokneme. Takový je rozdíl mezi vnímáním a realitou.
-Žel o pravém principu teorie holografického vesmíru bylo v pořadu řečeno velice málo, ba skoro nic. Najděte si to na odborných stránkách, dostanete lepší obraz - a zároveň třeba zjistíte, jak to vypadá když nějakou myšlenku interpretuje věda a jak to dopadá když se jí chopí populární propaganda...

Hle.. vědci(doufám že to jsou vědci v pravém slova smyslu) už přicházejí na něco, co budhisté a mystici věděli již před pár tisíci lety :-D