Články

Je to krásný a uklidňující článek, resp. Výňatek z knihy. Nicméně, dozajista mě již znáte natolik, že nic pro mne není svaté a ve všem musím hledat nesrovnalosti, tedy ty věci, které mi v mysli zaskřípou. V tomto předloženém výňatku musím konstatovat, že existuje jedno překrásné a hluboké pořekadlo. A to zní :“ Jiný kraj, jiný mrav!“ To, že v Grónsku to mají řešeno formou potní chýše, dýmkou míru a ochotou poslouchat stařešiny (důchodkyně), no budiž. I když to může míti určitou poezii a také existenční nutnost, tak přesto si kladu jedinou, skutečně jedinou otázku, zda-li by se tak stejně chovali a udržovali tento rituál za jiných, příznivějších, životních podmínek. Rovněž si nedovedu vůbec představit, že by se při řešení konkrétního problému jedné osoby (a je jedno zda-li by to byl muž či žena) sešly stařešiny-důchodkyně celého obrovského města v nějakém obrovském stadionu, a tam by rokovaly, mávaje svými hůlkami a berlami, a překřikujíce se, aby vydaly svůj názor. Promiňte mi, ale musím se obrovsky chichonit, při takové představě. Takže,ať si ponechá každý národ svůj zaběhnutý rituál a přístupy, neboť jinak by to byla vskutku fraška.
Ale nyní k podstatným věcem. Autor má pravdu v tom, že každý musí rozmrazit ten led, co má na svém srdci, abychom se vůbec někam pohnuli.
Co se těch nemocí týče, tak má svým způsobem pravdu. Podotýkám svým způsobem. Neboť vezmu-li to analyticky, tak jsem přesvědčen o tom, že všechny nemoci i úrazy (včetně úmrtí ? zde nezahrnuji úmrtí stářím) jsou jedině z rozhozené psychiky v daný moment u daného jedince. A je jedno, jestli první varovný podnět vzešel z těla či z psychiky. Obě tyto roviny úzce spolu souvisí a spolu spolupracují. Důsledkem toho je, že na závěr psychika zapůsobí tak, že dotyčný v daném okamžiku něco „přehlédne“, „nevšimne si“, opomene, nebo dělá ze sebe frajera před někým, a najednou úraz, nemoc či smrt je již zde. Podle mého selského úsudku si myslím, že duch s nemocemi nemá nic dočinění ! Přeji krásný den. Zbyněk P.