Články

Vesmír je opravdu úžasný, neznáme, co se děje v naší galaxii, neznáme ani ty cizí a to ještě přijdou s teorií, že jsou paralelní vesmíry. Dost možná žijeme v jedné z mnoha vesmírných časových paralel vesmíru. Tak to je šílené...

Tajemný vesmír, ano, měli bychom si uvědomit, kde se nacházíme, možná by se nám zdály problémy všedního života malicherné.
Zárověň nám to mozek nebere, to nekonečno, asi je to o těch vibracích a úrovních, kde se pohybujeme.

Zcela výstižné !!! Děkuji také za upozornění na to, že se máme pokud možno „vzpamatovat“
a uvědomovat si každý den onu hlubokou pravdu o tom, že jsme téměř nic oproti vesmíru.
Na druhé straně je ale zase hluboká pravda ta, že velké věci se dějí až na základě reakcí a dění malých věcí. Tedy lidsky řečeno: „Bez malých věcí, by nebyly věci velké!!“ Ano, máte pravdu Admine. Ale mám za to, že někdy přeháníme důležitost věcí velkých a opomíjíme důležitost věcí malých !! Dle mého soudu si dovolím tvrdit, že mezi důležitostí věcí velkých a důležitosti věcí malých by se mělo vždy vkládat rovnítku, neboť kde by byli „bohové“ bez nás !! A naopak !!
V magii jest dáno jedno dogma:“Makrokosmos = mikrokosmos.“ Toto jest tak hluboká myšlenka, na jejíž základech budou tvořeny mé následující úvahy a myšlenky. Uvádíte, že se vesmír (tedy makrokosmos) rozpíná, a neví se, má-li či nemá-li nějaké hranice. Má představa jest taková, že člověk (tedy mikrokosmos), je složen z myriád jednotlivých buněk, které vytváří určité shluky, a ty se pak mění na jednotlivé orgány těla, žíly, nervová síť, aj., tedy více či méně fungující, a zastávající stejnou či obdobnou funkci, jako nově objevované objekty či útvary v makrokosmu. Např.: tzv. „černé díry“ by mohly býti , dle mé úvahy,
něco jako naše krevní či nervový systém, atd?? Tím chci naznačit to, že vyvstává otázka, zda-li náhodou makrokosmos nevytváří nějaké obrovské tělo, jehož součástí je naše galaxie, planeta, naše lidstvo. A jestliže by vytvářel makrokosmos takto jedno velké tělo, tak další otázka by zněla : „A co když vytváří daleko více takových obrovských těl, v nichž ale již nejsme součástí ???“ Jestliže bychom přistoupili na tuto úvahu, tak potom by bylo možné odpovědět na vícero otázek, které si lidstvo stále pokládá, jako např.: je vesmír ohraničený, nebo : rozpíná se či zmenšuje, nebo: co je za tím vesmírem, nebo: je jenom jeden vesmír či nikolivě, atd?.
Vždyť každý z nás ví, že člověk když se narodí, tak se jeho tělesná schránka zvětšuje a vyvíjí
až do určitého věku, kde pak nastává konec růstu a přechází se na kvalitativní úroveň vývoje, a to jak buněk, tak i specializovanější vývoj jednotlivých orgánů v našem těle. A také víme, že lidí jsou miliardy. Z toho by se dalo usuzovat, že vesmírů (tedy makrokosmů) je právě také tolik.. Takže, dle mé úvahy, by nám vznikl určitý paradox, jenž by obsahoval konstatování, že makrokosmos je i není ohraničený, a že se rozpíná i zmenšuje zároveň.
I skon planet (tedy jejich zánik) nemusí býti vůbec ničím jiným, než-li jako skon či úmrtí jednotlivých buněk či orgánů v našem těle. Rovněž takové jevy či katastrofy, jako jsou požáry, povodně, vichřice, zemětřesení, aj. se dají rovněž položit do této úrovně, a bráti to jen jako chemické reakce a fyzikální pochody v našem těle. Vždyť když logicky uvážíme, že chemické rekce a fyzikální pochody jsou a budou vždy rozdílné v období našeho dětství, našeho dospívání, naší době zralosti, našeho stáří, ale také při našem onemocnění, teplotách, našeho zkolabování, atd??..
Buďme sobě upřímní a přiznejme si, že o svém těle, ale i o jeho činnosti, o činnostech jednotlivých buněk či orgánů v našem těle, toho zase moc nevíme, resp. že téměř nic nevíme, a teprve nyní se maličko snažíme pochopit jeho princip a funkci.
Ano, souhlasím s Vámi, i se všemi diskutujícími, že to zní obzvláště velice divoce, ale určité náznaky nově objevovaných poznatků by tomu mohly odpovídat.
Přeji hezký den. Zbyněk P.