Články

O tomhle se píše podrobněji v Celestýnským proroctví. Ty lidi se potkávají, protože si mají něco sdělit.

Když o tom tak přemýšlím, ve druháku na střední škole se mi událo dost nepříjemností, který ve směs zavynily, že jsem na konci rupnul a radši změnil "obor"... ted už sem všechno dohnal, včetně maturity a vůbec si nedovedu představit svůj život bez toho, aniž by se věci nestaly tak, jak se staly a bez lidí, který sem "díky" tomu potkal. Teda nechci říct, že by má krize byla už u konce, ale právě díky těm lidem byla daleko snesitelnější! Prostě štěstí v neštěstí:)

možná je to i tím, že nás někteří lidé sledují... :)

Takové lidi nepotkáváme jen běžně na ulici, ale všude, kam přijdeme - moje máma si našla novou práci, takovou, do které by nikdy nešla. Nakonec nabídku přijmula a až potom pochopila, proč tam šla - byli tam 4 lidé, kteří od ní potřebovali pomoc. To samé semnou - nechtěla jsem jít na vysokou školu, chtěla jsem si vydělávat, založit rodinu. Nakonec jsem do té školy šla s tím, že ji kdykoliv mohu ukončit. Už mám školu hotovou a teď, když si to vezmu zpětně a popřemýšlím, tak jsem za ty tři roky pomohla hodně lidem, na dvou rukách nespočítaje, a zase tam pomohli jiní i mě.
Takže kdykoliv a kamkoliv přijdeme, všude jsou lidé, kteří potřebují pomoci a někdy tu pomoc nám poskytnou oni samotní...

To mi připomíná, jako když člověk o něčem třeba dlóuho neslyšel a najednou během dne nebo týdne se to na něj valí ze všech stran, nezávisle na sobě:) Jako v seriálu "Jmenuju se Earl"... když si karma usmyslí, tak nedá pokoj, dokud to nedostane;)