Články

Je to moc pěkný a pravdivý článek. Máš velmi dobré myšlení.

sice nejsem garias, ale musím reagovat: jedna jediná vteřina pozitivna opravdu nestačí. Problém totiž není v nějakém chaosu myšlení lidstva, ale v sobectví a bezohlednosti. Nebudu dlouho řečnit - už Pythagoras to kdysi vyjádřil takto: "Dokud lidé masakrují zvířata, budou zabíjet i jeden druhého. Ten, kdo seje vraždu a bolest, nemůže sklízet radost a lásku." Můžu se modlit, soustředit a bádat celé dny, ale dokud budu mít na sobě vinu krve nevinných, nepohnu se z tohoto místa utrpení.

Smysl života - že by to bylo ve zvládnutí životních situací a udržení svých vlastností v neutrální rovině? To znamená, že být zlý, je špatné, být přehnaně láskyplný je taktéž na problémy. Je to zde jako na váze - jak se miska nachýlí na jednu nebo druhou stranu, tak se pak člověk s tím babrá mnoho let. Říkáš, že Bůh není. No jasně, máš svou pravdu. Ta pravda tě má někam, nebo k něčemu dovést. Hlavně to neber jako konečnou pravdu, protože tohle není realita stagnace, ale realita vývoje "o) Jestli Bůh je, či není, nemá moc smysl řešit. Jsme na tom stejně, jako blechy na psovi. Ty se taky dohadují, co že je to za "zemi", na které žijí a jestli existuje "pes".. Neznáme ryzí pravdu. Touto ryzí pravdou je popsání událostí jak vzniku vesmíru, tak i nás samotných. Takže dohadovat se o tom, zda něco existuje, nebo ne - nemá moc význam. Dobré je, že každý z nás má svůj osobitý názor, který jej někam vede. Ponechejme stranou všechna náboženství a jiné podobné instituce. Co my víme o zákonitostech naší reality, ve které žijeme? Třebas to, že tma je díky absenci světelných kvant energie a světlo je díky právě světelným kvantům energie. Ale z čeho se skládají tato kvanta energie? Z fotonů? A z čeho ty se skládají? Že by z nějaké té prazákladní energie, ze které všechno kolem nás, i my samotní? Teď můžeme jen polemizovat. Ale za sto let na to lidi přijdou a bude to jasná věc. Ovšem nyní je to jen o dohadech. To samé je i s Bohem. Někteří věří a mají to jako jasnou věc. Jiní z toho mají legraci a samozřejmě na něj nevěří. A stejně oba případy jsou poplatné právě prožívaným zkušenostem. Časem třebas někdo přijde na to, že Bůh je vlastně jednota absolutně všeho. Zjistí, že vše okolo nás, my samotní jsme součástí prazákladní energie a ta že je součástí něčeho opravdu neskonale většího, co bychom mohli nazývat vzdáleně Bohem, protože nemáme pro to ekvivalent. Jistě se zeptáš, proč teda se dějí zvěrstva a masakry, proč se dějí katastrofy a proč dobří lidé umírají v bolestech a zlí lidé žijí šťastně do sta let? Inu, třeba proto, že pokud vše je součástí jednoty, pak není dobro, ani zlo, takže vše v jednotě obsažené má svá stejná práva na zkušenost. Chceš vraždit? Klidně to dělej. Chceš masakrovat? Jen do toho. To je zkušenost. Ovšem pozor - jednou budeš muset adekvátně za všechno zaplatit. Zabils, pak prožiješ stejnou zkušenost z pohledu zabité osoby, prostě budeš zavražděn. Dělals masakr? Čeká tě to samé. Platí zde stále zákon zachování rovnováhy. To samé s láskou - miluj a budeš milován. Ovšem zase platí rovnováha. Nelze milovat a pomáhat do extrémů, protože jednak dochází zřejmě k vzájemnému energetickému "zavázání se" na určitou dobu a navíc svou "neskonalou" láskou můžeme přebírat od jiných jejich karmické úděly, což neprospívá ani jedné straně. V této naší realitě jsme jak sloni v porcelánu. Učíme se používat energii. Energie našich myšlenek je velkým a zatím dosud málo zvládnutým potenciálem. Myslíš, že nefunguje například to, že si lze něco myšlenkou přivolat? Opravdu funguje. Právě až moc dokonale. Náš život není o prožívání, ale o neustálém ovlivňování sebe a okolí svými myšlenkami. Chceš příklad? Znáš film "Den poté"? Už při natáčení tvůrci brblali, že je hrozné počasí a kde přijedou natáčet, tak samé deště a vichřice.." No bodejť, když všichni zůčastnění v rámci filmu měli v hlavě jen tyto katastrofy. Ale to byl spíše takový vtípek na zlehčení. Ona ta situace je mnohem vážnější, než se zdá. Po uvedení filmu rapidně vzrostl počet hurikánů, katastrof a záplav. Že by to bylo i tím, jak mnoho lidí prožívalo právě zhlédnuvší film v kině? To je zase o polemice.. Ale vraťme se ještě k otázce Boha. Obě strany mají svou pravdu a tím s posunují ve vývoji. Zákonitě nemá smysl ani jednu stranu přesvědčovat o opaku. Pro jejich daný vývoj je správné právě jejich samotné rozhodnutí. Je to jako s náboženstvím - pro některé je to blbost, pro jiné životní směr. Ale málokdo už vidí, že pro některé je to blbost jen proto, že si už zvolili jinou cestu životem a pro ty druhé je to naopak životní cesta, protože oni si zvolili ke svému vývoji právě takovou cestu s pomocí dané instituce a přátel v dané instituci, kterou nazýváme náboženstvím. Každému, co jeho jest. Jsme v takové části vývoje, že se jevíme jako individuální bytosti a jako takové máme individuální cesty vývoje. Zbytek ukáže čas. Je jedna teorie a ta říká, že kdyby s evšichni lidi na světě v jeden okamžik zastavili a pomysleli na něco pozitivního, tak by se celá realita změnila. Ale vtip je v tom, že se nedokážou synchronizovat lidi v jednom městě, ne tak celém státě a už vůbec ne na celém světě. Při tom stačí jedna jediná společná vteřina pozitivna.. Modlitba - ale má význam. Význam v tom, že stálým opakováním jistých frází se dostávám alespoň do klidu a vlastně tak relaxujme. To, že se modlíme i uvědoměle s prosbou k Bohu - to už je jiná záležitost, ale i tam je to opět o vysílání určité ovlivňující energii do okolí. Nezřídka se stává, že prosba byla "vyslyšena" a to jak pomocí naší vlastní myšlenkové energie, tak i za pomoci zřejmě něčeho, či někoho mnohem vyššího. Nemá smysl polemizovat o názvu. Blechy na psovi se mají prostě ještě hodně co učit. Chce to čas a vývoj "o)

Podobnou úvahou som sa začal zaoberať po prečítaní pár kníh geniálneho spisovateľa Jacka Londona a jeho Morského Vlka, kde autor skvele vykresľuje z časti aj svoj pohľad na svet a na zmysel života. Tak ako to hovorí Jack, tak som toho názoru i ja, že človek sa môže rozhodnúť ako bude konať iba po istú hranicu. Chudobný človek nemá takmer žiadnu šancu sa stať bohatým, pokým mu sám život túto možnosť neposkytne a nestačí mu sa rozhodnúť, že bude milionárom. Máme sa možnosť rozhodovať, a určovať z časti svoj osud, ale skutočná cesta akou ideme je už daná. My iba rozhodujeme o tom akým spôsobom prekážky na tej ceste prekonáme a vlastne "čo urobíme s časom, ktorý nám bol daný" (autor Tolkien :D). Jack London má ale geniálny pohľad na svet a život na zemi a skutočne odporúčam si prečítať jeho dielo Morský Vlk ako som spomínal a taktiež Martin Eden. Čítal som nemálo autorov, ale tento je proste skvelý. Skutočný realista v hĺbke duši s čistými myšlienkami a snami. Hovorí o zmysle života a v knihe Martin Eden predvídal svoj osud a dokonca aj svoju smrť - určitý druh samovraždy.

podla mna ma kazdy moznost vyberu aky zivot prezije,samozrejme su urcite obmedzenia ale predsa,za obmedzenie povazujem urcitu retardovanost alebo podobne,nic ine neospravedlnuje nic v zivote cloveka lebo vzdy ma na vyber,podla mna,to je moj nazor,absolutne si nemyslim ze je vsetko dopredu napisane a clovek zije zivot ako nejaky filmovy scenar co reziruje reziser

Garias ta tvoja posledna veta to presne vystihuje

odpoveď na otázku "Aký je zmysel života". Odpovedá sa protikladne... "Nie je otázkou aký zmysel život má, ale ako zmysluplne prežijeme život, ktorý práve žijeme".

Ty ale nemáš moc na výber aký život si zvolíš. Áno, máš možnosť byť slušným, či menej slušným. Ale sotva budeš teraz rozmýšľať nad tým, že či budeš zajtra takým akým si bol doteraz, alebo začneš vraždiť. Je to to isté, ako keď sa vrah má rozhodnúť, či bude svätým od teraz, alebo vrahom a skazeným ostane. Chcem povedať, že moc na výber nemáš. Môžeš sa rozhodnúť nie ako budeš žiť život, ale ako prežiješ to, čo ti život nastolí ako prekážku. V tom je obrovský rozdiel a v tom je aj podľa mňa zmysel života. Môžeme dumať či sme z vesmíru, či nás stvoril Boh, či sme hentaký a či onaký. Ale nikto nezmení to, aký sme teraz, aspoň nie tak rýchlo a tak efektívne. Preto si myslím, že je dôležité žiť práve tento čas, tento život a neblúdiť v iných rozmeroch, medzi ktoré patrí aj viera. Dalila to skvele vystihla. Každý zodpovedá sám za seba a nikto, NIKTO, nezmení to, čo On sám už vykonal. Žiadne odpustenie neexistuje, žiadne kajanie, žiadny raj... Každý sa rozhoduje podľa svojich schopností a podľa svojej dozretosti... Uvediem príklad. Dajme tomu, že ja som Boh, Boh Garias :D. Stvorím človeka a udelím mu určitú schopnosť rozmýšľať, chápať, vnímať. Ako môžem tomuto tvoru, ktorého som mimochodom stvoril ja sám, niečo vyčítať za to, že ukradne, zabije, zhreší, keď tento samý tvor to nieje schopný svojim vnímaním pochopiť a zariadiť sa podľa toho - byť dobrým??? Či som mu túto nevýhodu nerozumu neurobil a neposkytola ja, jeho stvoriteľ? Áno, dal som mu slobodnú vôlu, ale je to asi ako dať dieťaťu nabitú zbraň do ruky a povedať, ak niekoho zabiješ bude to tvoja chyba, ty pôjdeš do pekla. Lenže dieťa NECHÁAAAAAAPE čo má v ruke, presne tak, ako človek nemusí chápať isté zákonitosti vesmíru, prírody, či samého Boha, ktorý ho údajne stvoril. Tak isto nemusí pochopiť jeho učenie, a tak isto ani všeličo iné. Keď tento tvor, človek, ktorého stvoril sám Boh, a ktorý mu idelil isté schopnosti, zhreší, potom ho Boh potresce. ON, Boh, ale potresce svoje dielo, zato že ho spravil takým akým je. Takým nedokonalým. A i keď mu udelil slobodnú vôlu, môže sa stať že človek vystrelí, pretože nebude chápať čo mu život dal do rúk. Je to ako keby som vyhotovil rádio, ono sa pokazilo a následne by som ho rozbil, hodil do koša na veky vekov so slovami: "Ty jedno zlé rádio, dal som ti na výber, budeš budeš dobré a budeš hrať, alebo budeš zlým a hrať nebudeš. Nehráš, si zlé, preto ťa hodím do koša (do pekla) na večné veky." Problém je v tom, že to rádio nehrá preto, lebo som ho JA, jeho stvoriteľ, takým urobil. Toto je môj najhlavnejší pohľad a môj dôkaz toho, že Boh nemôže existovať. Nedáva to zmysel, je to vylúčené, je to opäť Ľudská chyba...

ano, když už jsme tu, tak bychom život měli žít..ale to nemůže být smyslem života...alespoň ne správný, protože těch možností "jak jej žít" je šíleně moc...od extrémně asociálních až po ty dobré...a tady je pak otázka, které zvolit a čím žít...

ak by Vam papez niektorym zajtra vyhlasil,ze od toho a toho roku vymysleli Boha a pouzili Jezisovo meno pre svoje nabozenstvo aby ludia konecne prestali anarchisticky a bezdvovodne len tak konat zlo a aby mali vieru v tom ze ak prijmu svoj osud chudobny ci zly v pokore a viere v tom,ze ked zomru tak Boh im otvori svoju branu a caka ich presny opak toho zla co zazili na zemi,co ak povie ze toto vsetko neexistuje a nik nevie co po smrti je,co sa stane s niektorimi veriacimi? prestanu mat zmisel zivota lebo uz nebudu musiet chodit do kostola a kludne budu moct vynadat svojej susede bez vycitky svedomia?ja sa nebojim toho ze boh vsetko vidi,ja sa bojim svojho pocitu,je mi jedno ze co si kto mysli ale ja viem ze kto som a ked niekomu ublizim tak ja mam vycitky svedomia a po spovedi sa to neuhasi,aspon u mna nie,nepomoze mi ze boh mi odpustil lebo jeho do toho nic,to je medzi mnou a niekym inym,podla mna nech kazdy zije naplno a kona dobro a nech zomiera s cistym svedomim ci uz s bohom alebo bez a nech sa kazdy nauci riadit sam seba bez roznych ukazovacich tabuliek,nech vlastne svedomie ukazuje kazdemu ten spravny smer,neuvazujem nikdy nad zmislom zivota a nemyslim si ze som preto chora,proste zijem,mozno ked budem na prahu zivota prehodnotim cely svoj zivot ale hladanie zmislu zivota sa mi zda marnenie casu lebo to ze clovek uz len zije a ma moznost byt na tomto svete uz to je zakladny zmisel

díky...přesně tak...tento článek jsem nesměřoval na víru...spíš jsem se snažil dát návrh určitého smyslu života, který může fungovat pro obě strany - věřící...i nevěřící...

trošku nechapu proč se zde bavite o víře v boha nebo něco podobneho , mam takovi pocit že ten članek o tom nebyl, ale to sem nechtěl psat , jenom mě to tak napadlo :D. chtěl sem jenom říct že souhlasím s tím že by se měl člověk snažit být dobrý(hodný), pomáhat ostatním , ale taky dělat sem tam něco pro sebe.

Existuje mnoho slabých prejavov duše. Skutočne, napríklad strach, chuť, sebectvo. Naozaj si myslíš, že viera ti dáva silu? Je to iba akási podčasť strachu a dúfania v niečo lepšie ako v to, čo jej "oči" vidia. Tak ako strach pred smrťou, strach zo straty práce, zo straty blížneho, to všetko je pre dušu postih. Možno to znie až príliš kruto, ale v skutočnosti čím viac sa nechávaš trápiť, tým horšie pre teba. Možno to nazvať čisto materialistickým prístupom k životu, lenže aj sama myseľ má možno pravú podstatu iba v materializme. Medzi veriacim a neveriacim človekom nie je žiaden rozdiel. Obaja si namýšľajú to, čo sa im zdá najvýhodnejšie. Obaja sa klamú a klamú aj iných. Obaja kradnú či vraždia a obaja dúfajú, že sa budú mať lepšie nie vďaka pričineniu svojej ruky. Aj keď k tomu možno nedochádza, želajú si aby to tak aspoň trochu bolo. A keby tak už naozaj aj bolo, namýšľali by si zasa, že tým niekomu pomáhajú :D. Najdôležitejšie pri tomto problému je si uvedomiť, že či verí alebo neverí niekto, stále sa jedná o človeka a vtakom prípade sú omyly v živote tejto viery (neviery) nevyhnutné. Osobne pokladám vieru a podobné mýty (ako veštenie z kryšt. gule) či podobné nezmysli za čistú kreativitu ľudskej fantázie. Človek navymýšľal toľko nezmyslov, že sa to nedá tuším ani porátať. A základným prvkom tých, ktoré zostali je ten fakt, že sám človek presviedča v duchu samého seba, že to v čo verí, skutočne existuje. Áno, má pravdu, existuje, v jeho hlavičke. Keď sa ale podíva životu priamo do tváre, uvidí niečo iné, ako na čo bol vôbec pripravený. Platí už veľmi staré pravidlo. Človek sa ťažko zmení a ťažko uverí v niečo iné (resp. zmení svoju vieru, svoj pohľad). Muselo by sa stať niečo, čo ho skutočne otvorí, čo mu skutočne napovie viac. Sedením za monitorom, chodením do kostola, dopráce, sa ľudská duša vyvíja minimálne, tak isto sa minimálne aj mení pohľad. A preto neočakávam, že tieto riadky niekto zoberie na vedomie, ale práve naopak očakávam, že už na začiatku čítania tohoto príspevku si každý veriaci zaumieni, že sa bude držať svojej pravdy, nezávisle na tom čo bude čítať, a bude mi ihneď bez prestávky odporovať :D. Očakávam to, pretože si dovolím povedať, že docela dobre poznám ľudí, aspoň čo sa týka ich pýchy. A tá pýcha, tá je u ľudí najsilnejšia, o tom niet žadných pochýb...

zbytočne sa ma pokúsaš strašiť podobnými frázami, akými vy veriaci strašíte malé deti a seba navzájom, či dokonca samých seba. Nemám strach a ani ho nikdy nebudem mať z tvojho Boha, pretože žiaden nie je. Nesmierne dúfame, že sa v tomto mýlim. Obávam sa však, že mám pravdu a v takom prípade to bude strata TVOJA...

naprosto s tebou souhlasím...ne nadarmo se říká, že člověk může žít jako ateista, ale když umírá, hodně rychlo si to rozmyslí... Mimochodem Gariasi...považovat někoho za slabocha kvůli víře? Pak jsi ale stejný slaboch, protože třeba věříš evolucionismu, který ti tak často vštěpují všichni do hlavy (jen jeden z tisíců příkladů)...samozřejmě tě nechci odsuzovat, protože tě neznám, ale takhle troufalý výrok..............

podle mého mínění jsi ještě příliš mladý aby jsi mohl říkat, že ten kdo věří v boha je slaboch.Aby se ti za pár let nestalo, že toho boha budeš volat celou svojí bytostí.

Človek by mal nielenže cítiť, čo je správne a čo nie, ale mal by tento pocit trénovať. Navyše je absolútny nezmysel, aby sme počas tohoto pociťovania verili v nejakého boha a ešte ktomu, že musíme, inak bude "zle". Kto má takéto uvažovanie, potom je tento človek slabochom. Slabochom preto, že bez svojho boha nedokáže byť lepším a potrebuje boha na to, aby mohol vôbec niečo cítiť. Toto pokladám za absolútne dno duše, totálnu spodinu rozvoja civilizácie a vôbec niečo, čo človeka neposúva dobredu, ale naopak brzdí vývoj jeho duše. Kto si myslí, že niekto tam hore, nekonečne milujúci potrebuje, aby v neho pozemšťania verili, nech ešte raz popremýšľa a zmyslu viery. O jej významu preň ho a vôbec, pre koho má viera v skutočnosti prínos (príjem..). Ľudia učia svoje deti chodiť do kostola, ale neučia ich (minimálne dostatočne) ako sa majú správať, že majú veľa čítať a tým zvyšovať svoju múdrosť a hlavne: MENIŤ SVOJ POHĽAD NA SVET, čo má super-význam pre ľudskú bytosť. Naopak sme denne svedkami ohovárania, klamania, nenávisti a iných "príjemných" vecí, ktoré majú na svedomí práve oni dospelý a ktorý by mali svoje deti učiť práve týmto spôsobom života sa neriadiť. Ak má človek v niečo veriť, potom je to jednoznačne ten fakt, že sama ľudská bytosť má dostatok síl nato, aby sa zmenila a robila tým svet lepším. Toto pokladám za najdôležitejšiu vieru a ešte dôležitejšie je sa tým riadiť, žiť, učiť. Modliť sa nemá žiadny význam, pokým človek nepochopí, že jedine ON sám tvorí svoju osobu a nikto, ani BOh, ani iná bytosť na tom nič nezmení, pokým ten sám jedinec nebude chcieť.

s tím nemohu než souhlasit...přesný smysl života (nebo-li to, co máme a jak máme dělat) se tady dozvědět asi opravdu nemůžeme...nicméně, jak jsem psal...věřím, že tímto pojetím člověk nic zkazit nemůže...

mně se člověk dozví a pochopí smysl života až po smrti. To čemu lidé říkají přikázání vymyslela církev, která chtěla ovládat lidi člověk by měl v životě dělat to, co cítí, že je správné. Ne vždy je to jednoduché a ne každý to dělá. Bohužel