Vaše příběhy

- Osudové náhody -

Blízkost smrti
Před 5 lety jsem jel s tátou z Humpolce do Prahy po D1. Bylo to asi 2 dny před Vánocema.

Sněžilo, ale sníh nezůstával na dálnici, takže se dalo jet vcelku rychle, byla ale tma jak v pytli. Jeli jsme v pravém pruhu asi tak 130. Byl fakt hustej provoz.
Najednou se před náma vynořila stěna jako hrom, jel před námi kamion, kterému nesvítil návěs, navíc byl špinavý jako prase, takže prostě nebyl vidět. Navíc jel hrozně pomalu. Otec to strhnul do odstavného pruhu, kde byl nahrnutý sníh.
Jeli jsme tak 20 cm od boku toho kamionu a zrcátkem jsme drhli betonové svodidla, až jiskry létaly. Já jsem v tu chvíli myslel, že to neustojíme, najednou jsem přestal slyšet všechno kolem a nevím ani proč jsem si vybavoval všechno krásné, co jsem zažil, ale jenom tak asi ve 4, 5, 6-ti letech. Bylo to, jako když se vám něco zdá ve spánku. Připadal jsem si, jako bych to všechno znovu prožíval a dokonce jsem slyšel, jak si povídám s rodiči a doteďka si pamatuju všechny dialogy.
Trvalo to tak 3 sekundy, ale já jsem si vzpomněl za tak krátkou dobu na všechno.

Pak jsme zastavili a já nemoh popadnout dech. Někde jsem četl, že když člověk umírá, tak mu prý proběhne před očima celý jeho život. Nechápu tedy, jak se mohlo něco takového stát mě, když jsem byl fyzicky nezraněn.

Vydáno:   21. 4. 2006

Přečetlo:  2787 čtenářů
Autor (vložil): Ondra

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno



Komentáře k příběhu...
Předmět:
Datum:
Jméno:
¤ Blízkost smrti
31. 03. 2015 19:04
DomkaPom
¤ Hmmm
16. 06. 2008 18:57
Chocomog
¤ taky se mi něco takovýho stalo
16. 07. 2006 13:58
Nymfa
¤ Zá?itek blízké smrti
4. 05. 2006 12:35
Renka
¤ klinická smrt
24. 04. 2006 15:11
Sparks
¤ Pozor
21. 04. 2006 21:15
Bibi