Vaše příběhy

- Nevysvětlitelné jevy -

Vyvolávání
V 19 letech jsem byla hloupá, ale fascinována duchovnem.

    Našli jsme si s kamarády starej bunkr, kterej byl zdoben satanistickými obrázky - žena stojící rozkročmo, s nožem zabodnutým v ruce, souložící s kozlem... Na bunkr jsme chodívaly vyvolávat...

    Párkrát jsme vyvoláli a neodvolali to! Jednou jsme hráli na schovku. Já se s kamarádem schovala do spodního patra a čekali jsme, až nás najdou... Všichni už volali, že jsou nahoře ať vylezem.. A najednou, někdo šel k nám, stuhla jsem vzrušením, že nás přeci jen hledají a zmáčkla kamarádovou ruku. Ten člověk se na nás podíval, v té tmě šla vidět jen postava, otočila se a šla rovně. My rychle vyběhli a odbočili doprava po schodech nahoru, zapykat se. Jaké bylo naše překvapení, když všichni byli nahoře. Tak kdo po tom byl dole? Spodní patro jsme hned prohledaly, ale nebyl tam nikdo.

    Takových zážitků jsme měli více... Jednou, když jsme vyvolávali toho, koho raději nechci jmenovat, se nic nestalo a tak jsme to ani neodvolali... Rozešli jsme se domů, já na to už nemyslela a přemýšlela jsem nad svým novým vztahem... Došla jsem před dům a rozhodla se, že si ještě zapálím. V křoví jsem uslyšela dětský smích, myslela jsem si, že tam jsou nějací smradi, tak jsem zařvala, ať si to užijou.. Došla jsem až do pergoly a ten smích se ozval za mnou, otočím se a tam nikdo. V tu chvíli mi spadla cigareta a utíkala jsem domů.

    Po nějaké době jsem skončila na vozíku, dostala jsem se z toho jako zázrakem, dodnes budu Bohu děkovat za druhou šanci! Od té doby jsem už nikdy nevyvolávala! A to jsme tam chodili denně, ale zajímavé je, že před tím, než jsme tam šli, jsme šli kolem kostela a udělali si svěcenou vodou křížek. Když jsem se po pár letech ptala pana faráře a že si myslím, že ten vozík byl trest za to vše, odpověděl mi, že ten smích bylo varováni a že mám být ráda, že to neslyším pořád... Kde bych asi skončila... A taky ten můj vozík, ukázal mi, jak hloupě jsem si hrála s životem a jak je ho potřeba si vážit... Dnes je mi 31, mám dvě zdravé děti a už by mě nikdy nenapadlo vyvolávat. I když s tajemnem se setkávám pořád.

Vydáno:   7. 10. 2017

Přečetlo:  1023 čtenářů
Autor (vložil): Smutna31.31

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno



Komentáře k příběhu...
Předmět:
Datum:
Jméno:
¤ Ahoj
10. 11. 2017 2:45
demon hopskulka
¤ Kybernaut
8. 10. 2017 18:22
missi
¤ Hlasy za tebou.
8. 10. 2017 2:02
Kybernaut