Vaše příběhy

- Kontakt se zemřelými -

Táta
    Zemřel mi před rokem a něco otec. Měl svůj věk, svoje potíže, které ho nakonec dostaly. Čekala jsem, že se se mnou přijde do snu rozloučit, jako učinil každý, kdo mi doposud zemřel. Můj táta byl poněkud svérázný člověk- a jak jinak, svou dceru miloval.Jsem mu podobná. Jsem blíženec, jako byl on, mám jeho povahu..

    Nějaký čas po tátově smrti se nic nedělo a už jsem začínala být nesvá. Sny miluji, snažím se jim porozumět, ráda je i vykládám.

    Pak to přišlo. Sen, ve kterém jsem utíkala před nepřáteli. Byla zima, jak jinak, a já nabrala směr do hor, jak jinak. Nepřátelé mi byli v patách, ale byla jsem klidná, protože snů už se dávno nebojím a zažila jsem horší. Jen jsem ve snu očekávala, jak se vše vyvrbí.

    Najednou se ve snu setmělo a začalo jít do tuhého. Děj mne strhl do sebe a já chtě nechtě sledovala, jak mě nepřátelé dohánějí, šplhala jsem po zledovatělých stezkách a kamenech a začalo mi být úzko. Pak se vedle mne objevil veliký stříbrný vlk a vyváděl mne po cestách vzůru. Nepřátelé zůstali daleko za námi, někde na úpatí ledové hory a tam nahoře bylo tak nádherně.. Bylo tam slunce, ze třpytícího se sněhu vykukovaly sněženky i jarní tráva a kolem byla cítit SVOBODA. Ten obrovský stříbrný vlk stál vedle mne na vrcholcích těch skal a dýchal mi do tváře. Byl tak krásný a živý, že bych ho dokázala namalovat i dnes. Pohladila jsem ho po hustém kožichu a zahlédla ještě výraz v jeho očích, než zmizel. Dívaly se na mě oči mého táty, tím jeho trochu starostlivým a zároveň důvěřivým a klidným i lehce výsměšným a očekávajícím pohledem.

    Když jsem se probudila, musela jsem se smát. Ten sen mne neuvěřitelně potěšil a povzbudil.

    O několik měsíců později jsme s přítelem vyklízeli byt po mém tátovi. První, co mne zarazilo, byla zbrusu nová mince 50 kč, která ležela na poličce hned u bytových dveří. Tyhle nové mince můj táta pečlivě ukládal do hrnečku v kuchyni pro svého vnuka, mého syna. Bylo to jako pozdrav ze záhrobí. To jsem nevěděla, co za překvapení mě čeká dál. Kdysi měla moje maminka, která zemřela dávno před mým tátou, malou stříbrnou sošku dvou komiků: Pat a Patašon. Ta soška se záhadně ztratila, nikdy už jsme ji nenašli a podezřívali jsme jednoho příbuzného, že si odnesl. Prostě jsme se s tou věcí rozloučili, maminka prohledala celý byt a soška nebyla.

    Jenomže když jsem vešla do obýváku a zahleděla se na polici, kde měl táta vystavené fotky mojí zemřelé maminky, ta soška stála mezi fotkami, posunutá do popředí, jako by ji tam právě někdo postavil a zároveň jakoby tam patřila odjakživa. K tátovi jsem chodívala a vím, že za jeho života tam ta věcička nebyla, všimla bych si jí okamžitě. Největší překvapení ale čekalo v kuchyni. Můj přítel ukázal na nerezové hrnce s tím, že bychom si je mohli vzít, protože ty naše smaltované už dosluhují. Vaříme na indukci, tak jsem bezradně pokrčila rameny, že nevím, zda obsahují ve dně železo. Můj přítel se otočil ke stolu, kde ležel magnet, jakoby tam čekal, vzal magnet do ruky a přiložil ho ke dnu jednoho z hrnců. Ozvalo se cvak, magnet se přicvakl ke dnu hrnce a můj přítel spustil ruku podél těla. Magnet držel. Celé jsem to sledovala. Hrnce jsme vzali domů. Doma jsem chtěla hrnce nastrkat do myčky, ale něco mě nabádalo, abych je vyzkoušela. Vzala jsem ten samý, na kterém můj přítel zkoušel magnet a spustila indukční sporák. Nic. Žádná reakce. Zavolala jsem svého přítele, ten vzal onen magnet, kterým zkoušel hrnec u mého táty doma, přiložil ho ke dnu. Oddálil ruku a magnet se bezmocně zřítil k zemi. Podívali jsme se nejdřív užasle a pak jsme se začali smát. Můj táta byl technický typ, dokázal vyrobit i různé rušičky a tohle byl jeho smysl pro humor. Ty hrnce opravdu na indukci nefungují a on mi chtěl dát po své smrti najevo, že tu stále je.. Ke kouzlu s hrnci mu postačily dva magnety, jeden, který držel můj přítel a druhý, který pravděpodobně držel on sám, nebo s tou magnetickou přitažlivostí prostě nakládal nějak jinak. To je snadné pochopit a uznal to i můj zkoprnělý přítel.

    Ovšem, kde a jak a odkud dokázal táta vrátit na polici dávno ztracenou sošku Pat a Patašona, to už přesahuje veškeré chápání. Vím, že kdyby ji objevil někde doma ještě za svého života, řekl by mi to. Věděl dobře, jak moc mi bylo líto, když se soška ztratila a občas jsme o tom mluvili. Hrnce jsme darovali a sošku jsem si schovala. Sem tam na ni mrknu, abych se přesvědčila, že se mi to vše jen nezdálo. Je tam a já vím, že mě můj táta chrání tak, jako to dělal vždycky.

    Nikdy za svého života nevěřil na podobné věci jako je posmrtný život a vůbec se s ním o tom nedalo bavit. Byl to technický typ, analytik,co nešlo změřit a zvážit a spočítat, neexistovalo. Ale dokázal být také velikým nadšencem. A jako takový mi přišel oznámit, že něco po smrti je.. Pokud by někoho napadlo jiné vysvětlení, sem s ním..

Vydáno:   16. 8. 2017

Přečetlo:  353 čtenářů
Autor (vložil): sida

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno



Komentáře k příběhu...
Předmět:
Datum:
Jméno:
¤ Dano
2. 09. 2017 9:34
missi
¤ missi asi jste se dostali
1. 09. 2017 21:51
Dana P.
¤ missi
1. 09. 2017 9:05
Dana P.
¤ Dano
31. 08. 2017 23:25
missi
¤ missi
31. 08. 2017 18:49
Dana P.
¤ Kybernaut
31. 08. 2017 17:49
missi
¤ Inde, v inom svete.
31. 08. 2017 2:37
Kybernaut
¤ Kybernaut
23. 08. 2017 18:08
missi
¤ Kybernaut
23. 08. 2017 14:43
BrintyJoan
¤ Zmiznutia.
23. 08. 2017 2:53
Kybernaut
¤ Prelínanie realít.
23. 08. 2017 2:28
Kybernaut
¤ Missi
23. 08. 2017 2:27
BrintyJoan
¤ to Sida
21. 08. 2017 11:52
Garfi
¤ Taky moznost
18. 08. 2017 14:37
missi
¤ PaT A pATAŠON
18. 08. 2017 11:49
Bigbiz
¤ Sids
18. 08. 2017 7:53
missi
¤ xxx
18. 08. 2017 2:27
sida
¤ xxx
18. 08. 2017 1:41
sida
¤ Strieborný vlk a symboly.
18. 08. 2017 1:01
Kybernaut
¤ Vlk ako symbol niečoho.
18. 08. 2017 0:28
Kybernaut
¤ ahoj
17. 08. 2017 8:58
=Jitka=
¤ Sida
16. 08. 2017 18:32
missi