Vaše příběhy

- Sny a realita -

Club 27 - druhý sen
    Jak jsem již psala v prvním příběhu Club 27 - první sen, přišla jsem o spolužáka ze střední v polovině listopadu 2015 a na dnešek se mi o něm zdál již druhý, celkem děsivý sen.

    Nějakou náhodou jsem se dozvěděla, že Honza ještě neměl pohřeb a domluvili jsme se, že se s ním půjdeme rozloučit.

    Pamatuji, že jsem se snažila přichystat se na pohřeb, ale vůbec se mi nedařilo. Přestože mám 75% věcí ve svém šatníků do černa, tak jsem to nemohla vůbec zkombinovat. Nemohla jsem se vůbec soustředit, pořád jsem něco hledala, a když jsem se podívala na výsledek, tak jsem na sobě měla kombinaci černá s růžovou. Pak jsem to vzdala, něco na sebe navlékla a šla na pohřeb. Před vchodem do budovy obřadní síně jsem se podívala, v čem to vlastně jdu, a i když jsem měla na sobě vše černé, tak místo silonek nebo černých punčoch jsem měla pod sukní černé úzké džíny.

    Před obřadní síní bylo docela dost lidí, většinu jsem neznala, ale překvapilo mě, že tam nejsou moji spolužáci ze střední. Znala jsem tam jen jednu kamarádku, která ale je ze základní školy s Honzou se nikdy nepotkala a já se s ní vídám tak maximálně jednou za rok. Nevěnovala jsem tomu pozornost a šla jsem dovnitř.

    Když jsem se přiblížila k rakvi, tak jsem zjistila, že je otevřená a zase mi začala slábnout kolena, ale pamatuji si, že jsem se zařekla, že je to jenom Honza a přece by nenechali otevřenou rakev, pokud by ten pohled byl tak děsivý.

    Sebrala jsem odvahu a šla jsem blíže. Uviděla jsem Honzu, tak jak si ho pamatuji ze střední školy. Měl delší vlasy, akorát byl trošku v nepřirozené poloze. Hlavu měl jako když zakloněnou a lehce natočenou doprava a díky tomu jsem viděla, že je zřejmě dolíčený, protože měl rty nepřirozeně červené a jinak byl bledý.

    Pak se mi začalo zase dělat slabo, cítila jsem strach a musela jsem jít dál od rakve, když jsem se ale podívala tím směrem zpět, on se začal hýbat. Nejdříve jsme mysleli, že se nám to zdá, ale on opravdu vstal. Jen si pamatuji, že někdo říkal, že to přeci není možné a někdo ho tam začal objímat a plakat a já na něj koukala a došlo mi, že to není on… je to jen někdo kdo mu je strašně podobný.

    Ten člověk ke mně přišel a začal mi to vysvětlovat, že přeci jsem si nemyslela, že by Honzu pohřbívali takhle dlouho po úmrtí, že z něj už je popel. Přišlo mi to jako logické vysvětlení a necítila jsem žádné emoce. Všichni začali odcházet a vypadli klidní a šťastní, přestože věděli, že to není Honza.

    Pamatuji si, že místnost byla na jednou prázdná, rakev byla také pryč, ale zůstala tam jen taková truhlice, která neměla víko a na kterou se ty rakve pokládaly. V truhlici se na dně začal pohybovat vzduch, ale nic nebylo vidět, jen jsem cítila, že v té místnosti někdo je a vysmívá se těm, co odcházejí, jak jsou naivní a nic nevědí. Cítila jsem strašnou hrůzu, začalo se mi dělat mdlo jako tenkrát na hřbitově u hrobu a musela jsem pryč.

    Pak jsem cítila, jak ležím v posteli, ale nemohla jsem se hrůzou hnout, jen jsem cítil, jak se mi jako když zvedají nohy a někdo mě chce táhnout. Snažila jsem se uklidnit, probudit se a uvědomit si, kde to vlastně jsem.

    No a pak jsem se teprve opravdu uklidnila, probudila se a od Té doby se klepu a snažím se pochopit, co to mělo znamenat?

    Nemyslím si, že bych nad Honzou přemýšlela, rozhodně ne včera, tak proč se mi zdají takové sny? Co to má za význam?

Vydáno:   14. 1. 2016

Přečetlo:  783 čtenářů
Autor (vložil): LucyM

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno



Komentáře k příběhu...
Předmět:
Datum:
Jméno:
¤ Tanečnica
13. 03. 2016 11:51
Dana P.
¤ On
12. 03. 2016 13:42
Tanečnica
¤ Tak
25. 01. 2016 17:54
missi
¤ Sigmund Freund, C.G.Jung,
24. 01. 2016 19:28
Růžena
¤ Leopolde
22. 01. 2016 17:10
missi
¤ ....
22. 01. 2016 17:07
Leopold Y.
¤ LucyM
14. 01. 2016 19:23
missi