EsoterikWeb

Vaše příběhy

- Sny a realita -

Noc z 21. na 22. listopadu
    V noci z 21. na 22. listopad se mi stala hodně zvláštní věc. Byla jsem zrovna u přítele, přítel usnul a já se ještě dívala na Simpsonovi. Kolem půlnoci skončili, tak jsem vypnula počítač a chtěla jít spát, ale nějak jsem pořád nemohla usnout.

    Když bylo tak kolem 1 hodiny, tak se začali dít divné věci, začala vrzat židle jako když na ní někdo sedí, pak šlo slyšet kroky, tak jsem si řekla, že za mnou zase někdo jde, myslela jsem si, že je to přítelův mrtvý dědeček, protože ten pokoj dřív byl jeho a přítel mi už kolikrát říkal, že se mu občas stane, že někdo vezme za kliku, i když nikdo není doma apod. A jelikož jsem už od malička zvyklá, že mě duchové navštěvují, tak jsem už sledovala, kde ho uvidím, ale nikde nikdo. Pak z ničeho nic jsem začala mít problémy se zrakem, celý pokoj se nořil do ještě větší tmy, místama jak kdybych viděla nějaké divné barvy, myslela jsem si, že už blázním. A pak se mě ujal tak hrozný pocit úzkosti a nenávisti, který jsem ještě nikdy nezažila, jak kdybych to ani nebyla já, podívala jsem se na svého přítele, který vedle mě spal a hrozně jsem ho nenáviděla a mít něco u sebe, tak bych byla snad schopná mu i ublížit. Neumím to ani správně vysvětlit, ale bylo to něco hrozného. Chvílemi jsem ztrácela zrak úplně, bylo mi z ničeho nic strašné vedro, pak zas strašná zima. Ani nedokážu popsat, jaká to byla hrozná úzkost. V hlavě se mi stále honila jedna myšlenka a ta byla, že musím napsat mamce, že už je konec, že prostě vím, že tohle je můj konec a že se s ní loučím, že vím, že už žít nebudu, že už si pro mě jdou.

    Po dvou hodinách tohohle psychického mučení jsem usnula vyčerpáním a zdál se mi sen, že jsem se pohádala s přítelem a chtěla o tom jít říct taťkovi a v tom mi někdo řekl, že to nepůjde, že taťka už není a najednou jsem se ocitla v taťkově těle a viděla, jak padám ze schodů do nějakého sklepa a na místě jsem mrtvá. Vzbudila jsem se vlastním jekotem a teror pokračoval. Už jsem byla tak zoufalá, že jsem v hlavě říkala "tak už mi konečně řekněte, co po mě chcete" a najednou začal přítel ze spaní mluvit úplně jiným hnusným hlasem, bohužel už si nepamatuji, co říkal, upřímně si toho pamatuji strašně málo z té noci, jediné co v sobě pořád mám je ta hrozná úzkost a to, že jsem chtěla psát mamce, jinak jak kdyby mi někdo vygumoval většinu věcí z hlavy. Někdy k ránu jsem usnula nebo spíš úplně odpadla, ani nevím jak, byla jsem už úplně utýraná.

    Když jsem se pak vzbudila, tak jsem hned šla zavolat taťkovi, aby na sebe dávala pozor a řekla mu jen o tom snu. Když jsem pak dojela domů a ptala se taťky, jestli ten můj sen říkal Janě (jeho přítelkyně, která se o tyto věci zajímá) a on mi řekl, že ani ne tak o tom snu, ale o tom, jak jsem byla mimo a že to bylo, jak kdyby ani nemluvil se mnou, ale s někým jiným (o tom zbytku, co se mi stalo nevěděl) a já si ani neuvědomuji, že bych byla mimo. Večer jsem se rozhodla, že to zavolám mamce, celé jí to pověděla a ona mlčela, hrozně dlouho mlčela a pak jen řekla roztřeseným hlasem "děláš si srandu?" a já "ne, proč jako?" a ona mi pověděla, že jejímu příteli se v noci stalo něco podobného, ale ve spánku, taky se mu někdo jak kdyby snažil ukrást tělo a utýrat jeho duši k smrti a dokonce v tom snu měl taky ty schody jak já, vyprávěl jí o tom v noci, když ji probudilo bušení na zeď. O tom bušení jí říkal, že se mu to v tom snu zdálo, že to buší na zeď ta bytost, jak se chce dostat do něj, ale když ho mamka probudila, tak spal s rukama podél těla, takže nechápali ani jeden, kdo na tu zeď bušil, že ji to mohlo vzbudit.

    Tak mám otázky. Měl někdo z vás v tuto noc něco podobného, pokud si to teda pamatuje. A nevíte někdo, co to mohlo být? Bojím se, že se mi to stane znova. Ten pocit úzkosti a nenávisti už nechci znovu začít, i když to většině z vás nepřijde jako nějaká hrůza, tak bych to nepřála nikomu zažít, myslela jsem si, že se z toho už nevzpamatuji. Jen bych sem chtěla ještě napsat, že v poslední době jsem hodně ve stresu, mám velké dluhy, v práci se moc nedaří, nádor na mozku, v lednu mě čekají 3 operace, taťka na tom se zdravím taky není zrovna nejlíp, možná přijdeme o dům, exekuce na krku... Je možné že jsem kvůli tomu stresu hodně slabá a zranitelná, tak jestli právě kvůli tomu se někdo pokusil zaútočit zrovna na mě. Co si o tom myslíte vy? Budu ráda za každý názor. Děkuji.

Jana

Vydáno:   24. 11. 2015

Přečetlo:  1731 čtenářů
Autor (vložil): jana.15

TIP: Pro zobrazení všech příběhů autora klikněte na jméno



Komentáře k příběhu...
Předmět:
Datum:
Jméno:
¤ klik
12. 12. 2015 18:34
Tanečnica
¤ Otázka
12. 12. 2015 16:30
martuimek876
¤ re:
11. 12. 2015 12:40
Jarda
¤ hodně složitá situace
25. 11. 2015 0:16
Růžena